0_28 odstínů šedi_SE

28 odstínů šedi: Hrubý domácí produkt poněkud zhrubl

3. 11. 2015, 12.00 - Trade-off 0/2015 - Petr Bartoň

„Italové chtějí započítat prostituci do svého oficiálního HDP! A italská vláda to dělá proto, aby uměle zvýšila HDP a snadněji se tak vešla do limitů na vládní deficity a dluhy!“ Podobné výkřiky a komentáře bylo možné slyšet ze všech stran. Celá story virálně obletěla svět. Podle IREF Europe však Itálie jen dohání vlak. Zahrnutí prostituce do HDP je naprosto normální. Pokud je něco nenormálního, je to způsob, jakým měříme vládní zadlužení.

Kolik toho jednotlivé evropské vlády dluží, je jedním z nejsledovanějších statistických čísel. Jejich zadluženost ovlivňuje nejen úrokové sazby, za které se vlády dále zadlužují, ale také to, jestli bude jejich země moci přijmout euro a jestli po jeho přijetí bude muset platit penále a vstupovat do kontrolních režimů pro přílišné zadlužení.

Je zde ale určitý paradox. I malé změny v naměřeném zadlužení mohou mít fiskální následky v řádu miliard eur. Člověk by předpokládal, že pro to používáme dostatečně přesné měřítko zadlužení. Ale není tomu tak.

Jak se měří vládní dluh?
Ponechme stranou celou plejádu problémů spojených s otázkou, co přesně počítat do absolutní výše dluhu samotného. (Měli bychom započítat slib budoucích penzí? Co třeba s vládními garancemi za půjčky jinak soukromých velkých firem?) A předpokládejme, že celkový úhrn dluhu pro danou vládu/zemi známe. Nyní musíme samozřejmě upravit měřítko: Dluh více než 60 milionů Italů bude asi vždycky větší než dluh jejich 400 tisíc sousedů – Malťanů. Absolutní výše nám nic neříká o tom, co chceme skutečně vědět – nakolik je dluh udržitelný, splatitelný, a tedy jak je rizikový.

A tak lidé začali přepočítávat výši celkového dluhu na výši HDP dané země, aby byly dluhy lépe mezinárodně srovnatelné. Poměr dluhů k ročnímu HDP v evropské sedmadvacítce vypadá zhruba následovně.

Graf 1: Státní dluh vyjádřený jako procento z HDP

48-49-graf1

Zdroj: Eurostat

Je zřejmé, že zde máme velké rozdíly jak v prostoru, tak v čase. Všeobecný růst po roce 2008 je samozřejmě způsoben nejen absolutním zvýšením dluhu, ale mnohdy také snížením HDP, kterým dluh dělíme. A to je jeden z problémů používání poměru dluhu a HDP jako měřítka zadlužení. I když vláda žádné nové dluhy nevytvoří, takto naměřené zadlužení bude vykazovat růst čistě jen kvůli poklesu HDP.

Z určitého pohledu to však stále může dávat smysl. HDP je jistým ukazatelem, kolik toho mohou vlády vybrat na daních, aby (nakonec možná někdy v daleké budoucnosti) dluh splatily. Větší HDP může vygenerovat větší daňové příjmy na zaplacení daného dluhu.

Pokud se daňové sazby nezmění a HDP klesne, můžeme očekávat snížení vládních příjmů. Menší příjmy znamenají, že daný dluh je „větší problém“, protože by nyní trvalo mnohem déle jej splatit. Je tak vlastně možná dobře, že naše současné měřítko zadlužení roste, když se velikost ekonomiky zmenšuje, zatímco dluh jako takový může zůstávat nezměněn.

Jablka a hrušky
Zadlužení můžeme mezinárodně srovnávat, pouze pokud je HDP všude měřen podobně. V Evropě máme Eurostat, který synchronizuje definice, co (a jak) by se mělo započítávat do statistik národního důchodu.

V ideálním světě by mělo být jedno, jestli HDP měříme takzvanou produkční či spotřební metodou. Pokud bylo něco (v daném roce) vyprodukováno, bylo to také buď spotřebováno, nebo by se to mělo projevit jako změna zásob v nějakém skladu. To statistici mohou ošetřit. V reálném světě se však mnoho spotřeby a výroby odehrává bez nahlášení.

Definice se značně různí, ale obecně můžeme říci, že černá ekonomika zahrnuje všechny vysloveně ilegální transakce na trhu (které samozřejmě nikdo nikam nehlásí), zatímco šedá ekonomika většinou označuje transakce, které bývají technicky vzato legální, ale opět je nikdo nehlásí (většinou z daňových důvodů). Na straně výroby si můžeme představit pracovníky placené hotově na ruku, na straně spotřeby to většinou zahrnuje statky, které nejsou distribuovány standardními oficiálními kanály (často například dovozy).

Kam tedy zařadit prostitutky z úvodu článku? Odpověď nemusí být nikterak zásadní – někdy se černá ekonomika započítává jako součást té šedé. A v těch evropských zemích (včetně ČR – pozn. aut.), kde prostituce není nezákonná či zakázaná, je automaticky součástí té šedé, čistě jen nenahlášené. Nedávná studie odhadla velikost šedé ekonomiky v EU na zhruba 15 procent.

Národní statistické úřady nejsou hloupé. Vědí, že spousta věcí se nikde nehlásí, a tak jejich odhady HDP už nyní zahrnují odhady šedé (či černé) ekonomiky. Alespoň tedy na papíře.

Odstíny šedi
Tak jako je v Evropské unii 28 národních daňových a regulatorních systémů, existuje také 28 definic, co znamená šedá či černá transakce. Národní statistické úřady v Evropě už nyní teoreticky následují oficiální pokyny OECD „Jak měřit nepozorovanou ekonomiku“.

Rychlost implementace těchto pokynů se však liší úřad od úřadu. Některé statistické úřady už započítávaly nepozorovanou ekonomiku dávno před jakýmikoli pokyny z OECD. À propos, když se nová metodika výpočtu zavádí, bylo by zvláštní, kdyby najednou HDP pro daný rok „vyskočil“ nahoru oproti těm předchozím, aniž by nutně k čemukoli zásadnímu došlo ve vlastní ekonomice (změnila se jen metoda výpočtu). A tak statistické úřady vždy přepočítávají i předchozí roky podle nové metodiky. (To je jen jeden z celé plejády důvodů, proč se údaje o HDP neustále mění i mnoho let po prvních odhadech.)

V některých zemích může být taková změna výpočtu poměrně drastická. V roce 2006 kupříkladu Řecko začalo započítávat určité části šedé a černé ekonomiky – zejména pašeráctví a prostituci. Řecký HDP najednou narostl o celých 25 procent!

To samozřejmě spustilo poplach, neboť Řekové jen pár let předtím, v roce 2001, zfalšovali své statistiky, aby se zdálo, že splňují Maastrichtská kritéria, a mohou tak vstoupit do eurozóny. Změna v roce 2006 ale byla v dobré víře. Ona neuvěřitelná celá čtvrtina HDP navíc pravděpodobně pouze odrážela značnou velikost řecké „podzemní“ ekonomiky. (Dá se předpokládat, že plné započítání by ve skutečnosti přidalo ještě více než jednu čtvrtinu.)

Ono přepočítání v roce 2006 bylo koneckonců dvousečnou zbraní. Na jednu stranu začalo Řecko vypadat méně zadluženě, na druhou stranu to však také zvýšilo řecké odvody do kasy EU a snížilo to jejich přístup ke strukturálním fondům.

Nihil sub sole novum Romae
Jednotlivé země neustále přizpůsobují své metody započítávání nezaznamenané ekonomiky. A to nejen kvůli pokynům OECD. Nyní i orgán EU zvaný „Evropský systém účtů“ vyhlásil na září 2014 termín celounijní harmonizace, jak započítávat statky a služby jako sex či drogy.

Je tak s podivem, že zrovna případ italských prostitutek vzbudil tolik vášní po celém světě. Koncem května vyhlásil italský Statistický úřad, že začne započítávat ekonomickou hodnotu prostituce a obchodu s drogami. Tím ale nedělal nic zvláštního, pouze (stejně jako ostatní země) harmonizoval své metody se zbytkem EU před finálním termínem. Není to nic nového.

Zrovna prostituce názorně ilustruje tyto rozdíly. V některých zemích je prostituce legální (například v Německu, Rakousku, Maďarsku, České republice či – ano – v Řecku), a bývá tak součástí statistického režimu šedé ekonomiky, lehce odlišného od doposud „černého“ režimu italského. Koneckonců, když italští statistikové kdysi dávno, v roce 1986, začali započítávat šedou ekonomiku, vzniklo z toho „sorpasso“ (předjíždění), kdy Itálie na krátkou dobu předstihla Británii na postu čtvrté největší evropské ekonomiky.

Zprávou do novin tak není to, že Itálie započítává prostituci do HDP, nýbrž že tak činí až nyní, když ostatní země to dělají již léta. Výsledné snížení naměřeného zadlužení Itálie je jen nahodilým důsledkem toho, jak zadlužení měříme, určitě však ne cílem současné změny. Italské prostitutky (tedy díky jednotnému evropskému trhu prostituce musíme spíše říci „prostitutky jakékoli národnosti pracující v Itálii“) určitě nesnižují reálné italské zadlužení, pouze hodnotu indikátoru, kterým zadlužení měříme.

HDP a schopnost splácet dluhy
Výše jsme uvedli, že svázání vládního dluhu s HDP obecně dává tak trochu smysl, protože HDP cosi naznačuje o zdanitelnosti. Započítávání prostituce (a spol.) nám to však poněkud komplikuje.

Započítání šedé a černé ekonomiky do HDP nám nabízí lepší obrázek o (hospodářském) blahobytu v dané zemi: lidé si užívají výsledků dobrovolných směn, do kterých vstupují, ať má daná směna státní svolení či nikoli. Zakázané ovoce někdy dokonce chutná více. Šedá a černá ekonomika však z vlastní definice nejsou zdanitelnými součástmi celkového hospodářství. Jejich započítání tak vráží klín mezi oficiální výkaz HDP a velikost skutečně zdanitelného hospodářství (které má ufinancovat splacení vládního dluhu).

S tím, jak daňové sazby a regulace narůstají, porostou i šedé a černé ekonomiky, a s nimi nyní i naměřené HDP. Ale zdanitelný podíl naměřené ekonomiky tím pádem nebude růst, nýbrž bude klesat. Podíl dluhu na HDP tak bude postupně méně a méně vhodným měřítkem udržitelnosti zadlužení evropských států; spojitost s velikostí zdanitelné ekonomiky je přetržena.

Je zde však alespoň cena útěchy, dokonce i pro vlády, pokud budou připraveny vývoj správně vyhodnotit. HDP, který v sobě obsahuje šedou a černou ekonomiku, jim naznačí, jak veliká by zdanitelná ekonomika mohla být – jen kdyby snížily své daně a regulace a přilákaly lidi zpátky do té oficiální části ekonomiky.

Statistické úřady by proto udělaly nejlépe, kdyby zveřejňovaly zvlášť obě čísla – velikost HDP s šedočernou ekonomikou a bez ní. Vládní dluh by se měl nadále dělit tou menší, zdanitelnou částí HDP, a vlády by měly sledovat rozdíl mezi oběma typy HDP, aby viděly, o co je jejich daňová a regulační politika připravuje.


Autoři:

Podobné články

  • 0_2016_Neoficiální a šedá ekonomika

    Neoficiální a šedá ekonomika

    Existuje vžitá představa, že šedá ekonomika je veliká a že na rozdíl od oficiální ekonomiky prudce roste. To má platit zejména pro rozvojové a transformující se země, ale také pro ty rozvinuté. Největší obavy panují z toho, že vlády tím pádem ztrácejí své příjmy a vytrácí se tak pojivo držící společnost pohromadě. Na druhou stranu ale šedé ekonomiky vytvářejí hodnoty a do celkové ekonomiky vnášejí dynamický element.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Jsem oddaný své vědě, říká Friedrich Schneider, světová jednička ve výzkumu stínové ekonomiky

    Existuje jen málo vědců, kteří o sobě mohou říct: Můj výzkum ustavil jednu samostatnou kapitolu v učebnicích ekonomie. Profesor Friedrich Schneider mezi ně patří. Setkat se s ním je jednodušší, než byste čekali. Sedí ve skromné kanceláři na katedře ekonomie v poklidném areálu Univerzity Johanna Keplera na předměstí Lince, v místnosti plné ekonomických knih, vědeckých časopisů a výstřižků z novin. Většina z nich se zabývá analýzou neformálních ekonomických transakcí, příčinami a důsledky existence stínové ekonomiky a odhady velikosti stínové ekonomiky v jednotlivých zemích. Profesor Schneider je autorem či spoluautorem 74 knih a více než čtyř set vědeckých článků, jež pomáhají pochopit fungování neformální ekonomiky. Tedy toho, co má z logiky věci zůstat navždy skryto.

    Jako mladý doktorand se Schneider věnoval dvěma oblastem ekonomie: teorii veřejné volby a stínové ekonomice. Proč svou úspěšnou kariéru postavil právě na tématu stínové ekonomiky? „Dychtil jsem dělat něco nového,“ říká Schneider v exkluzivním rozhovoru pro magazín Trade-off. Povídali jsme si o jeho vědeckých začátcích, o uplatnění jeho práce, o uprchlické krizi i o tom, proč by se Česká republika neměla bezhlavě hnát do experimentu jménem elektronická evidence tržeb.

  • 0_2016_Charakteristika stínové ekonomiky v ČR

    Charakteristika stínové ekonomiky v České republice

    Stínová ekonomika je součástí každodenního života milionů obyvatel České republiky. Mnoho z nich to vůbec netuší. Až 36 % firem v České republice čelí konkurenci v podobě neformálních či neregistrovaných firem. Na otázku, zda v posledních dvanácti měsících zakoupili zboží a služby vyrobené prací načerno, odpověděla v České republice kladně téměř pětina lidí. Celá třetina lidí pak má mezi známými někoho, kdo načerno pracuje.

  • 0_2016_Metody ukrývání příjmů ve stínové ekonomice

    Metody ukrývání příjmů ve stínové ekonomice

    Stínová ekonomika. Pojem, který lze stále častěji zaznamenat v českých médiích. Přelomový byl především rok 2012, kdy došlo nejen k takzvané „metanolové aféře“, ale také ke zpřísnění postihů zaměstnávání pomocí takzvaného švarcsystému. Trh práce je obecně v souvislosti se stínovou ekonomikou téma klíčové, protože většina aktivit ve stínu ve větší či menší míře práci načerno zahrnuje. Častým tématem v médiích jsou také úspěšná odhalení stínových subjektů Finanční správou a Celní správou, zejména pak odhalení masivních případů krácení daně z přidané hodnoty. Jen v září tohoto roku zjistila Finanční správa podvod s DPH pomocí takzvaných kolotočových obchodů v rekordní výši 4,5 miliardy korun. Přestože jde o částku rekordní, není mezi odhalenými podvody o velkém objemu zdaleka ojedinělá.

  • 0_2016_Šedá ekonomika v průmyslových zemích

    Šedá ekonomika v průmyslových zemích

    Šedá či stínová ekonomika hraje v mnoha zemích významnou roli. Lidé se vyhýbají daním a regulacím tím, že pracují v šedé ekonomice nebo někoho nelegálně zaměstnávají. Na jedné straně může tato neregulovaná hospodářská aktivita způsobit pokles daňových příjmů a veřejných statků a služeb, nižší daňovou morálku a nedodržování daňových předpisů, vyšší náklady na kontroly a nižší míru hospodářského růstu. Na druhou stranu může šedá ekonomika být mocnou silou pro prosazování institucionální změny a může zvýšit celkovou produkci zboží a služeb v hospodářství. Důsledky šedé ekonomiky přesahují samotnou ekonomiku a zasahují do politického řádu.