Anketa: Hodnota volebního hlasu

Všeobecné, rovné a tajné volební právo patří k pilířům demokracie. Ne každý však možnosti ovlivňovat věci veřejné přisuzuje stejnou váhu, což generuje otázku týkající se hodnoty volebního hlasu. Na toto zajímavé téma jsme se zaměřili v naší anketě a zeptali se oslovených:

1. Jaká je podle vás hodnota volebního hlasu?

2. Za jakou částku v korunách byste se vzdal/a svého hlasu ve volbách do Poslanecké sněmovny, to jest nedostavili byste se k volbám?

Lukáš Kovanda

Hlavní ekonom společnosti Cyrrus

1. Z morálního hlediska je nevyčíslitelná. Protože už samotné vyjádření hodnoty hlasu může indikovat záměr jeho prodeje. Kdo obchoduje s volebním hlasem, popírá nejvlastnější smysl demokracie. Z ryze ekonomického, spíše však ekonomistického hlediska lze spočítat hodnotu hlasu vydělením nominální výše hrubého domácího produktu v běžném roce počtem obyvatel příslušné jurisdikce, kteří disponují oprávněním volit. V ČR pak hodnota volebního hlasu vychází na necelých 584 tisíc korun.

2. Jednal-li bych morálně, pak za žádnou cenu. Pokud bych jednal ekonomisticky, pak za cenu 584 tisíc korun či jakoukoli vyšší.

 

Tomáš Poláček cestovatel

Redaktor magazínu Reportér

A jaká je podle vás hodnota toho, že jste rodičem? A za jakou částku byste se vzdal podílu na péči o své dítě? Pro mě jsou to podobné dotazy. Každý to má jinak, navíc každý žije v jiné situaci. Já bych se vlivu na výchovu svých dětí ani volebního hlasu nevzdal. I když kecám. Kdyby byly volby dnes, za dva a půl milionu korun je klidně zasklím.

 

Martin Pánek

Ředitel Liberálního institutu

1. Jenom taková, jakou hodnotu člověk přisuzuje tomu, že se přihlásí k táboru strany X nebo Y a že se účastní tradičního rituálu. To ale může být i velká hodnota. Že člověk něco změní, je iluze.

2. Záleží na tom, zda by tato částka byla nabízena jenom mně, nebo všem. Pokud jenom mně, za 1000 Kč bych se určitě vzdal. Pokud všem, předpokládal bych naopak, že 1000 Kč odradí spoustu voličů z opačného (neliberálního) tábora, takže moje motivace jít volit by byla naopak ještě větší.

 

Libor Matoušek

Zakladatel a CEO mediálního projektu Drbna.cz

1. Hodnotu volebního hlasu bych počítal jako součet vládních výdajů a státního dluhu děleno počtem lidí, kteří mohou volit. A to na základě toho, že politici za nás dělají rozhodnutí, která dříve nebo později ekonomicky pocítíme. V roli spotřebitelů nebo firem. A kdybychom toto číslo veřejnosti představili jako částku, kterou investují, možná by o tom přemýšleli více. Pokud se mi ekonomové právě smějí, tak bych chtěl říct, že Nashovi nebo Hawkingovi se lidé zprvu také smáli.

2. Pro mě osobně je to otázka hodnot a ne peněz. I když z předchozí odpovědi je patrné, že ta hodnota není úplně nízká. K účasti u voleb nepotřebuji zákonnou povinnost. Nepotřebuji, aby se na mě v kampaních zubily celebrity a říkaly mi, jak hustý je volit a že musím volit. Volební hlas bych nevyměnil za selfíčko s Valentinem Rossim nebo Ornelou Štikovou. Volební hlas si rád ponechám a uplatním. Za peníze jej neměním.

 

Kryštof Kruliš

Advokát, předseda správní rady Spotřebitelského fóra

1. Je to hodnota, jakou konkrétní volič subjektivně vkládá buď do podpory konkrétní politické strany nebo hnutí v daném hlasování, a/nebo do samotného aktu volby. Většinou půjde o kombinaci obou těchto faktorů umocněnou vědomím, že s tím, jak jsme naložili se svým hlasem, budeme žít po celé volební období.

2. Osobně jsem zatím byl u všech voleb, ve kterých jsem měl hlasovací právo. Zodpovědně vybrat není u nás vždy jednoduché. Přesto nakonec volím s dobrým pocitem a velkým respektem již k samotné možnosti účastnit se demokratických voleb jako takových. Pověsit na tento pocit visačku s cenou nelze.

 

Katarína Stehlíková

Univerzitní pedagožka, viceprezidentka Anglo-American University v Praze

1. Tato otázka je nesmírně široká a závisí na mnoha proměnných, analýza i těch nejdůležitějších je daleko nad rámec této ankety. S maximálním zjednodušením řeknu, že chceme-li vypočítat cenu hlasu, vezmeme v potaz hlavní kvantifikovatelné ukazatele, zejména počet oprávněných voličů, pravomoci voleného subjektu a délku volebního období. V případě volby do Poslanecké sněmovny, tj. rozhodování o vládě ČR, se tedy bavíme o pravomoci nakládat s rozpočtem kolem 1350 miliard ročně. Když budeme uvažovat, že přibližně 50 % jsou mandatorní výdaje, se kterými lze jen obtížně nakládat, tak má jednotlivec ve volbách možnost rozhodnout o využití 320 000 Kč za čtyři roky. Tato suma ale nezahrnuje rozhodování o často mnohem závažnějších tématech, jako je možnost vlády otočit směřování republiky ze západu na východ, změnit její základní hodnotové postavení, anebo práva občanů. Tyto hodnoty jsou těžko vyčíslitelné a je na každém jednotlivci, aby si určil, na kolik si je cení a jestli je vůbec možné je ocenit.

2. Prodat svůj volební hlas a nejít k volbám jsou z mého pohledu dvě různé věci. Svého hlasu ve volbách bych se nevzdala za žádnou částku. Možnost volit považuji za právo, se kterým nehodlám obchodovat – vnímala bych to jako obchodování se svobodou. V minulosti ale byly situace, kdy jsem se voleb nezúčastnila: účastnit se voleb vyžadovalo cestovat na Slovensko, a tedy by to zabralo téměř celý víkend, což jsem nebyla ochotna investovat (tehdy nebylo možné volit poštou). Nicméně ani v této situaci, kdybych se rozhodla nejít k volbám, si neumím představit, že bych svůj hlas prodala. Pokud by to bylo možné, raději bych ho věnovala někomu, u koho bych měla jistotu, že jej využije k podpoře subjektu, na kterém se shodneme.

 

Václav Nekvapil

Partner společnosti CEC Government Relations

1. Volebního hlasu bych se za žádnou finanční částku principiálně nevzdal. Svobodné volby jsou nejvýznamnějším výdobytkem demokracie a ta není na prodej.

2. Ten, kdo by bral v úvahu jen rozhodování o jeho daních, vzdává se – byť velmi nepřímého – vlivu na asi 516 000 Kč za čtyřleté volební období, které v přepočtu na jednoho obyvatele utratí politici prostřednictvím zákona o státním rozpočtu. Lidé, kteří se svého volebního práva dobrovolně a zdarma vzdávají tím, že nechodí k volbám, nemohou ale rozhodovat ani o pravidlech, kterými se společnost řídí, což je podle mne mnohem citelnější ztráta

 

Jiří Mádl

Herec a režisér

1. V každé době jiná. V době, kdy čelíme snaze cizí mocnosti získat vliv nad námi a odtrhnout nás od evropských partnerů, je „cena“ vysoká.

2. Zatím ani za miliardu. Ale jestli se staneme oligarchní společností nebo kolonií Ruska, tak to klidně střelím. Ono to ale už asi ani nebude potřeba kupovat.

 

Urza

Propagátor anarchokapitalismu

1. Hodnota volebního hlasu je subjektivní; jako hodnota čehokoli (Carl Menger, subjektivní teorie hodnoty). Šance, že ten hlas něco změní, je zanedbatelná, ale lidé často hlasují proto, aby měli pocit, že něco změní (nebo z jiných důvodů); hodnota této iluze je pro každého jiná.

2. Důvody, proč volím, ač jsem anarchokapitalista, asi přesahují rozsah tohoto formátu. Každopádně neexistuje jedna částka, za kterou bych hlas prodal, neboť by záleželo, kdo a za jakých okolností by mi ji nabídl. Kdyby například stát nabízel peníze tomu, kdo nevolí, aby volili jen ti, kterým na tom záleží, tak bych si peníze nevzal (od státu je nechci), ale zároveň volit nešel, neboť bych doufal v extrémně nízkou volební účast, která by ukázala, že císař je nahý. Na druhou stranu, pokud byste mi vy nabídli pár tisíc, umím si představit, že bych kývnul (a peníze si vzal), neboť za těch pár tisíc dokážu šířit své myšlenky lépe než hlasem. Ale zas kdyby mi třeba Babiš nabídl pár desítek tisíc, odmítl bych, protože bych cítil nějakou zradu. Takže jak říkám, záleží na okolnostech; a hodnota hlasu je čistě subjektivní.

 

Petr Koblovský

Advokát, předseda správní rady Liberálního institutu

1. Objektivně zcela neurčitelná. Můžeme sice možná argumentovat, že lze použít nějaké kvantifikovatelné proxy (například státní výdaje/příjmy ku počtu hlasů, HDP k celkovému počtu hlasů), nicméně volební hlas – podle mne – reflektuje i individuální, zcela subjektivní hodnotu vztahu daného voliče ke svobodě, k demokracii a ke státu, ve kterém žijeme. Navíc se hodnota hlasu asi bude zásadně měnit v časoprostoru – v situaci, kdy hrozí ohrožení svobody, bude asi jeho hodnota vyšší než v časech stability a klidu.

2. Zde by záleželo na nabízejícím – pokud by mi nabízel cokoli někdo z nějakého zločineckého uskupení, jako například z komunistické, ultrasocialistické či nějaké přejmenované fašistické strany s potenciální pravděpodobností úspěchu, pravděpodobně bych neakceptoval žádnou částku, protože bych o ni tak jako tak asi v důsledku vítězství takové strany obratem přišel, a ještě bych byl postaven ke zdi za to, že si nevážím svobody. V případě subjektu hájícího svobodu bych asi akceptoval i pouhé slušné slovo – nicméně takový subjekt by asi mnoho mou absencí u voleb v dnešním světě znovu se rozmáchávajícího socialismu nic nezískal, takže by mi asi nenabídl ani to slušné slovo.

 

Adéla Klečková

Projektová manažerka kanceláře Nadace Friedricha Naumanna v Praze

1. Mám osobní odhad, který se však neopírá o žádná tvrdá data, pouze o hodinové debaty se seniornějšími kolegy. Hodnotu jednoho hlasu bych ocenila na tisíc korun. Připadá mi to jako vyvážená částka: pro spoustu lidí je to hodně peněz, na druhou stranu ale nejde o tak závratnou sumu, aby to bylo skutečně nefér vůči lidem s nižšími příjmy. Nebo příliš zatížilo státní rozpočet.

2. Za žádnou částku. Pro mě je demokracie, právo hlasovat a možnost zúčastnit se veřejné diskuse nejvyšší hodnota, na kterou nelze dát cenovku. Každý se ovšem můžeme dostat do životní situace, která donutí člověka vyměnit vnitřní hodnoty za peníze.

 

Jan Lipavský

Poslanec Pirátské strany v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

1. Piráti vynaložili v podzimních volbách na získání jednoho hlasu 30 korun, a další desetitisíce hodin práce dobrovolníků. To je docela málo, obzvláště pak ve srovnání s jinými stranami. Třeba ČSSD stál jeden hlas 231 korun. Známe také případy kupčení s hlasy, kdy černý trh ohodnotil jeden hlas na asi 500 korun. Na Slovensku v sociálně vyloučených oblastech je to ještě méně, tam se v komunálních volbách hlasovalo i za krabičku cigaret. Podstatné je říct, že volební právo je nepřenositelné a nesmí se s ním obchodovat. Lze měřit částky, které strany vynakládají na přesvědčení jednoho každého voliče v kampani. Pokud by bylo legální s hlasy obchodovat, cenu by pravděpodobně nastavily tržní mechanismy nabídky a poptávky. Pro demokracii bych to ale považoval za katastrofu.

2. Za žádnou. Česká ústava jasně říká, že volby do Poslanecké sněmovny jsou tajné, všeobecné, rovné a přímé. Dá se očekávat, že finanční odměna za neúčast ve volbách by byla zajímavá hlavně pro nejchudší obyvatele, kteří mají často tendenci uchylovat se k volbě takzvaných protestních stran. Finanční kompenzací za neúčast ve volbách bychom tyto lidi připravili o možnost ovlivňovat politické dění. Je také pravděpodobné, že by se o tuto dávku přihlásili i lidé, kteří k volbám běžně vůbec nechodí. Fakticky by tak šlo o zavedení jakéhosi majetkového censu pro účast ve volbách. Odpovědí na nárůst podpory radikálně populistických stran však není omezení volebního práva, ale vzdělávání občanů a usilování o otevřenou, liberální, moderní a sociálně soudržnou společnost.

 

 

Autor: Aleš Rod

 

O autorovi:

Aleš Rod je v CETA ředitelem pro výzkum. Aleš získal doktorát v oboru Ekonomické teorie na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde zároveň vyučuje na Katedře ekonomie. Zabývá se principy a dopady regulací, vlivem nástrojů fiskální politiky na veřejné finance, analýzou stínové ekonomiky, výzkumem v oblastech bankovnictví a ekonomie luxusu, též konzultuje projekty v oblasti digitální ekonomiky pro veřejný i soukromý sektor v ČR i zahraničí.

 

---

Autoři:

• Aleš Rod