Ákolstv°1

Anketa: Podle čeho vybrat školu?

1. 6. 2019, 12.00 - Trade-off 3/2019 - Jakub Žofčák

Výběr studijního oboru (a ještě více konkrétní školy) lze rozebírat prakticky donekonečna – jaká je jeho perspektiva do budoucna, jaké jsou výhody a nevýhody, jak bude reagovat trh práce apod. Ve výsledku se však vždy ukáže, že každý člověk má jiný příběh a že vždy záleží na individuálních zkušenostech, schopnostech a velmi často i štěstí.

Zeptali jsme se tedy našich respondentů na ty jejich zkušenosti a příběh s vybíráním střední a vysoké školy. Ptali jsme se také, jaké jsou jejich doporučení jako úspěšných osobností pro další vývoj českého školství.

1. Jak jste se Vy sám/sama rozhodoval/a o svém dalším oboru vzdělání na střední (případně vysoké) škole?

2. Jak by mohl současný systém pomoci studentům (resp. jejich rodičům) se lépe/kvalifikovaněji rozhodnout o dalším vzdělání?

 

Katarina Kakalíková

Ředitelka pro Public Policy Europe v MasterCard

1. Ja som sa o obore mojho studia na strednej skole rozhodovala sama zohladnenim aj rady rodicov. Rodicia ale casto nie su uplne najlepsim radcom a to z dovodu ich vlastnych predstav a ambicii pre ich deti a tiez z neznalosti sirokeho spektra sucasnych moznosti.

2. Zial absolvent strednej skoly ma u nas ralativne obmedzeny pristup k informaciam o jeho moznostiach tak zaujimavych studijnych oborov, ale najma o moznostiach nasledneho vyuzitia jeho vzdelania a to povazujem za asi najvacsi kamen urazu. Tiez si myslim, ze skoly, ktore by svojich ziakov mali poznat asi najviac nemaju nastroje ci volu svojim studentom pomahat sa v ich dalsom studiu rozhodovat. Ja som svoju strednu skolu ukoncila vo Velkej Britanii a tam nasi ucitelia mali moznost poukazat na nase silne stranky a castokrat poukazat na nieco, co by nas mohlo bavit, o com sme my s nasimi malymi skusenostami ani neuvazovali. Skola aktivne pomahala studentovi zvazovat jeho moznosti tak na zaklade jeho studijnych vysledkov ako tiez na zaklade jeho zaujmov, schopnosti a dovednosti. Kazdy student mal svojho studijneho poradcu, ktory sa so studentom pravidelne stretaval, vyucoval ho aspon jeden predmet a tak studenta poznal a vedel ako mu dalej pomahat v jeho dalsom studijnom smerovani. Presne tento pristup som ja velmi ocenila aj pocas mojho studia v Spojenych Statoch Americkych.

Je velmi dolezite, aby sa studenti mali moznost stretavat s ludmi z praxe, aby si tak vedeli v reale predstavit dalsie vyuzitie ich vzdelania v oblastiach, ktore by im ani velmi nenapadli. Malokedy si totiz student strednej skoly vie predstavit, ze napriklad s diplomom z chemickej fakulty by mohol pracovat pre zaujimave potravinarske firmy, ci pre velke nadnarodne farmaceutologicke korporacie napriklad aj v Bruseli pri tvorbe europskej legislativy. Prave tieto priklady by mali skoly studentom byt schopne sprostredkovat a podla mojich skusenosti zatial nie su.

Velmi ma tiez udivuje ze nas system nepodporuje rozvoj studenta aj v inych oblastiach mimo jeho uzkeho studijneho zamerania. Z profesneho zivota ale asi vsetci vieme, ze prave aktivity a skusenosti nad ramec zakladneho studia su pre zamestnavatela zaujimavymi. Preto sa mi napriklad velmi paci zauzivana tradicia tzv gap year vo Velkej Britanii.

 

Tomáš Prouza

Prezident Svazu obchodního a cestovního ruchu

1. Nejsem si jist, že o střední škole se může kvalifikovaně mladý člověk rozhodnout sám, toto rozhodnutí vnímám především jako zodpovědnost rodičů. Ti ovšem musí dokázat tři věci – realisticky zhodnotit šance svého dítěte, vědět, jak moc jej mohou tlačit k vyššímu výkonu, a nepromítat si do svého dítěte vlastní nesplněné sny. Stát by jim v tom měl pomoci aktivní komunikací zajímavých oborů, informovat rodiče o tom, jak se mění požadavky na mladé lidi, jejich schopnosti a znalosti, a přijít se systémem, který dokáže tlačit ke změnám výuky i střední školy, aby z nich vycházeli lidé lépe připravení na reálný život.

U vysoké školy už je větší část zodpovědnosti na studentovi samotném. Rodiče by měli hrát už jen podpůrnou roli, a stát by měl umět lépe informovat o tom, co studium toho kterého oboru znamená pro budoucí kariéru. A také by se měl zamyslet nad tím, jestli skutečně potřebujeme i „vysoké školy“, které na své studenty nekladou v podstatě žádné nároky kromě toho, aby včas zaplatili školné.

2. Především by mělo dojít k výrazné reformě školství, aby bylo zaměřeno mnohem praktičtěji a aby skutečně připravovalo mladé lidi na to, co budou potřebovat v životě. Co se týče rozhodování o školách, stát by měl dlouhodobě sledovat úspěšnost absolventů škol a měl by umět (ve spolupráci s českým byznysem) lépe komunikovat to, jaké obory a druhy vzdělání mají budoucnost a má smysl do nich investovat energii studentů.

 

Václav Nekvapil

Managing partner CEC Government Relations

1. Pokud jde o střední školu, o tom, že mám jít na gymnázium, nebylo žádných pochyb, to byla v rodině samozřejmost. Obor vysokoškolského studia jsem si vybral sám, rozhodoval jsem se mezi několika humanitními obory (politologie, historie, právo, jazyky), spíše jsem zvažoval, na které škole a fakultě. Zjišťoval jsem si tehdy informace od bývalých absolventů mého gymnázia, kteří dané obory studovali, přes kontakty s vyučujícími a na dnech otevřených dveří.

2. Domnívám se, že školy poskytují dostatek informací a ten, kdo je aktivní, si je může vyhledat nebo se škol zeptat. Určitě by bylo užitečné, aby střední školy sledovaly další studium svých absolventů a umožňovaly (tak jako se to stalo mně) jejich kontakt s maturanty, kteří dané obory teprve zvažují.

 

Mojmír Hampl

Bývalý víceguvernér České národní banky

1. O mém studiu na střední škole rozhodla „domácí porada“. Většina kamarádů ze základky šla na odborné střední školy, já chtěl tak trochu s nimi. Ale rodina mě přesvědčila, že pro mě je nejlepší gymnázium. A měla pravdu. O vysoké škole jsem se pak rozhodoval zcela sám a bylo jasno dlouho před ukončením gymnázia – nastupoval jsem na něj v době sametové revoluce. Zaujaly mě všechny debaty o ekonomické transformaci, privatizaci apod. a pro mě bylo jasno, že chci být ekonomem a přihlásil se na VŠE v Praze.

2. Jednoznačně tak, že bude existovat až krutě transparentní systém srovnávající jednotně a dle ex-ante daných a měřitelných kritérií kvalitu jednotlivých středních a vysokých škol podobného typu. Ale takovému až tržnímu prvku se samozřejmě jak školství, tak třeba zdravotnictví zatvrzele brání. A nejen u nás.

 

Martin Pánek

Ředitel Liberálního institutu

1. Upřímně nevím, o ekonomii jsem na střední škole nic nevěděl, nerozuměl jsem ani základnímu grafu poptávky a nabídky. Ale někdy na začátku čtvrťáku se mi z nějakého důvodu zalíbila myšlenka studia ekonomie, a tak jsem upustil od plánů na studium němčiny, anglistiky i žurnalistiky. Ekonomii jsem si zamiloval, takže jsem zcela omylem učinil správnou volbu.

2. Nevím, myslím, že to moc nejde, Těžko činit kvalifikovaná rozhodnutí o věcech, o kterých nemůžete vědět, jak vás budou zajímat po dlouhých měsících a letech studia. Koneckonců to ale není moc důležité, protože diplomy z vysoké školy jsou ze 70 % signalizace.

 

Autor: Jakub Žofčák

 

O autorovi:

Jakub Žofčák je absolventem oboru Ekonomická analýza na Národohospodářské fakultě VŠE. Dlouhodobě spolupracuje s CETA – Centrem ekonomických a tržních analýz a je redaktorem časopisu Trade-off.

 


Autoři:

Podobné články

  • 2019-2 10

    Anketa: Společenská škodlivost alkoholu

    Česká republika se dlouhodobě vyskytuje na předních příčkách v konzumaci alkoholu a podle Státního zdravotního ústavu je více než milion Čechů ohroženo závislostí na alkoholu. Je tedy spotřeba alkoholu v České republice závažným společenským problémem? Nejen na to jsme se zeptali vybraných odborníků.

    1. Považujete spotřebu alkoholu v České republice za závažný společenský problém, jehož řešení na státní (centrální) úrovni by se mělo zintenzivnit?

    2. Jaké nástroje považujete v oblasti omezování přístupu k alkoholu za efektivní a jaké se naopak podle vás míjejí účinkem, tj. jsou nadbytečné?

  • 2018-3 9

    Anketa: Hodnota volebního hlasu

    Všeobecné, rovné a tajné volební právo patří k pilířům demokracie. Ne každý však možnosti ovlivňovat věci veřejné přisuzuje stejnou váhu, což generuje otázku týkající se hodnoty volebního hlasu. Na toto zajímavé téma jsme se zaměřili v naší anketě a zeptali se oslovených:

    1. Jaká je podle vás hodnota volebního hlasu?

    2. Za jakou částku v korunách byste se vzdal/a svého hlasu ve volbách do Poslanecké sněmovny, to jest nedostavili byste se k volbám?

  • Fotka web 3 ČB

    Anketa: Co sledujete na YouTube?

    YouTube poskytuje platformu téměř neomezenému obsahu nejrůznějších žánrů a už dávno neplatí, že je útočištěm pouze pro znuděné mileniály a fanoušky youtuberů – svůj obsah si najde téměř každý, od posluchačů obskurních hudebních stylů přes milovníky dokumentů až po ty, kteří se chtějí naučit vařit chilli con carne.

    Zeptali jsme se proto známých osobností z oblasti businessu a ekonomie, zda pravidelně či nepravidelně sledují jakýkoliv autorský obsah na YouTube (youtubové tvůrce, vlogy, reportáže, prezentaci firem nebo jiný „original content“) a co by na YouTube muselo vznikat za obsah či žánr, aby to nalákalo je samotné nebo jejich cílovou skupinu.

  • Ákolstv°1

    Rozhovor s Filipem Pertoldem o problémech českého školství

    Stovky milionů ročně ve školství a výsledkem je stále stejná nerovnost, říká ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA. Společně jsme se podívali na český vzdělávací systém od mateřských škol až po vysoké školství. A nepřekvapivě došli k tomu, že by si zasloužil zásadní změny. Začít bychom ale měli u kvalitního výzkumu.

  • cena studia

    Kolik stojí student?

    Výběr vysoké školy je důležitým životním rozhodnutím. Každý, kdo se pro cestu vysokoškolského vzdělání rozhodne, musí vědět, jaký obor by chtěl studovat a také na jaké vysoké škole by chtěl působit. Byť se toto rozhodnutí nemusí jevit jako složité, ti z nás, kteří si jím prošli, jistě uznají, že ho provází spousta dilemat.

  • Fotka web 1

    Vzděláním ke štěstí nebo štěstím ke vzdělání?

    V loňském roce se na vysoké školy v České republice hlásilo bezmála 100 000 studentů. Z toho byly cca tři čtvrtiny uchazečů přijaty a necelých 70 % zapsáno do studia. Jedna dvacetina přihlášek mířila na soukromé vysoké školy, zbytek na veřejné a státní. To jsou však pouze suchá čísla, jejich obsahem je jedno z nejdůležitějších životních rozhodnutí, které ovlivní soukromý a pracovní život další generace mladých lidí. Nerozhoduje se pouze o budoucím zaměstnání – vysoká škola velmi často definuje skladbu přátel studenta, osobnosti, které ho inspirují a často i celoživotní partnery. Vyberte si dobře a strávíte 3–6 let v inspirativním prostředí, které vám nastartuje úspěšnou kariéru dle vašeho výběru, vyberte si špatně a budete si každé ráno vyčítat, že jste nešli k bratranci do dílny dělat automechanika.

  • Ákolstv°1

    Finský „školský zázrak“?

    Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pořádá od roku 2000 v pravidelných tříletých cyklech mezinárodní šetření PISA (Programme for International Student Assessment). Účelem je porovnat pomocí standardizovaných testů znalosti a dovednosti patnáctiletých žáků z různých zemí v oblasti matematiky, přírodopisu a čtení či schopnosti porozumět textu. Výsledky prvního běhu těchto srovnávacích testů zveřejnila OECD na konci roku 2001. Finsko tehdy překvapilo nejen světovou odbornou veřejnost, ale dokonce i samo sebe, když se umístilo na celkově nejvyšší příčce.

  • školství 3

    Hrozba české budoucnosti: roboti a Němci!

    Ten titulek je samozřejmě naprosto nemožný a bulvární. Jsem nicméně přesvědčen, že se ve více či méně podobné formulaci brzy objeví na nějakém internetovém serveru jako clickbait. I když vcelku nevinný clickbait ve srovnání s jinými. Proč?