2_2016_pro dabing

Argumenty pro dabing

2. 6. 2016, 11.40 - Trade-off 2/2016 - Radovan Kramář

V Česku má dabing dlouhou historii a pravděpodobně nás v nejbližší době jeho zánik nečeká. Nejčastějším argumentem proti dabingu je srovnání s evropskými zeměmi, kde místo dabingu opatřují filmy titulky a kde pak panuje vyšší míra porozumění cizím jazykům (zejména angličtině), které si diváci při sledování originálu procvičují. Titulky také bývají méně náročné na výrobu, která je tak rychlejší a levnější. Tamní diváci potom nesledují zahraniční pořady se zpožděním typickým pro české kanály.

Paradoxní na všem je, že i originály jsou vlastně dabované: od konce éry němého filmu tvoří každé audiovizuální dílo obrazová a zvuková složka. Divák si většinou neuvědomuje, že obě vznikají odděleně. Filmy se dnes točí prakticky stejnou metodou jako před 80 lety – natočí se obrazová složka a zvuková se doplňuje až posléze: je potřeba ji „dokreslit“ adekvátními ruchy, atmosférou prostředí a hudbou. Přitom se zároveň znovu namlouvají dialogy herců, aby se překryly obrazové střihy a navodil dojem návaznosti. Herecké řemeslo tak musí zvládat i tyto takzvané postsynchrony. Běžně tak bývá vyměněn hlas postavy za jiného herce, který více odpovídá představám tvůrců (například Jiří Korn namluvený Michalem Pavlatou ve filmu Honza málem králem).

K extrémním tvůrčím postupům také patří metoda oblíbená od počátku tzv. Nové vlny – režisér nechává herce během natáčení volně improvizovat, scénář a repliky pak dopíše až po sestříhání. Že text není synchronní s hercovými ústy, si málokterý divák povšimne – přesně z důvodu, který umožnil existenci dabingu: lidský mozek vyhledává v okolním světě spíše spojitosti než rozdíly. Dokud to dává smysl, soustřeďuje se divák na děj a ne na detaily. Myšlenka cizojazyčného dabingu je tak stejně stará jako zvukový film (který zpočátku kvůli malému rozlišení nemohl o titulcích ani uvažovat).


Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.


Autoři:

Podobné články