Argumenty pro dabing
V Česku má dabing dlouhou historii a pravděpodobně nás v nejbližší době jeho zánik nečeká. Nejčastějším argumentem proti dabingu je srovnání s evropskými zeměmi, kde místo dabingu opatřují filmy titulky a kde pak panuje vyšší míra porozumění cizím jazykům (zejména angličtině), které si diváci při sledování originálu procvičují. Titulky také bývají méně náročné na výrobu, která je tak rychlejší a levnější. Tamní diváci potom nesledují zahraniční pořady se zpožděním typickým pro české kanály.
Paradoxní na všem je, že i originály jsou vlastně dabované: od konce éry němého filmu tvoří každé audiovizuální dílo obrazová a zvuková složka. Divák si většinou neuvědomuje, že obě vznikají odděleně. Filmy se dnes točí prakticky stejnou metodou jako před 80 lety – natočí se obrazová složka a zvuková se doplňuje až posléze: je potřeba ji „dokreslit“ adekvátními ruchy, atmosférou prostředí a hudbou. Přitom se zároveň znovu namlouvají dialogy herců, aby se překryly obrazové střihy a navodil dojem návaznosti. Herecké řemeslo tak musí zvládat i tyto takzvané postsynchrony. Běžně tak bývá vyměněn hlas postavy za jiného herce, který více odpovídá představám tvůrců (například Jiří Korn namluvený Michalem Pavlatou ve filmu Honza málem králem).
K extrémním tvůrčím postupům také patří metoda oblíbená od počátku tzv. Nové vlny – režisér nechává herce během natáčení volně improvizovat, scénář a repliky pak dopíše až po sestříhání. Že text není synchronní s hercovými ústy, si málokterý divák povšimne – přesně z důvodu, který umožnil existenci dabingu: lidský mozek vyhledává v okolním světě spíše spojitosti než rozdíly. Dokud to dává smysl, soustřeďuje se divák na děj a ne na detaily. Myšlenka cizojazyčného dabingu je tak stejně stará jako zvukový film (který zpočátku kvůli malému rozlišení nemohl o titulcích ani uvažovat).
…
Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.
Autoři:
Podobné články
-
Rozhovor s Jiřím Mádlem
Jiřího Mádla není nutné představovat. Když před čtrnácti lety debutoval v komedii Snowboarďáci, málokdo tušil, že se rodí nejen herecká, ale i režisérská a scénáristická hvězda nastupující generace českých filmových tvůrců. Ke dvěma desítkám filmových rolí přidal v roce 2014 režisérskou prvotinu Pojedeme k moři, která uspěla nejen u diváků, ale i u odborných porot filmových festivalů. Jeho ne-filmových podnikatelských aktivit (např. v rámci firmy na elektrické koloběžky Hugo Bike) si všiml i časopis Forbes, když ho v roce 2015 zařadil do prestižního žebříčku talentovaných mladých osobností 30 pod 30. Je 190. nejoblíbenějším hercem v rámci Česko-Slovenské filmové databáze.
S Jiřím jsme se bavili o minulosti a současnosti českého filmu, jestli je nutné jej financovat veřejně a jestli Čechům na stříbrném plátně v zahraničí rozumějí. -
Poslední tažení Hollywoodu
Hollywood se mění před očima a nikoliv k lepšímu. A to není pouze výkřik nespokojených filmových fanoušků, implozi celého odvětví predikují už i takoví titáni jako jsou Steven Spielberg, George Lucas nebo Steven Soderbergh. Společným jmenovatelem těchto kritik je nechuť experimentovat, konzistentní tvorba průměrných filmů, které neurazí a nepotěší, přehnaný důraz na pokračování, adaptace, remaky a rebooty a celkově ztráta odvahy. Stesk po tom, že „už se netočí takové filmy jako dřív“ může být starým klišé, ale asi nikdy nebyl relevantnější než právě teď.
-
Jak diváci neztrácejí naději
Vzpomeňte si, co jste naposledy viděli v kině. A teď si vzpomeňte, proč to byl zrovna tenhle film. Bylo to kvůli tomu, že v něm hrál váš oblíbený herec nebo ho točil váš oblíbený režisér? A doporučila vám ho kamarádka, recenze Mirky Spáčilové nebo uživatelé na internetu? I když se to na první pohled nezdá, právě tyto na první pohled náhodné pohnutky mohou přinést (nebo naopak vzít) filmovým studiům velké peníze – dobře zvolený herecký představitel, žánr nebo i datum premiéry mohou představovat rozdíl mezi trhákem a propadákem.
-
ROZHOVOR: Andrea Metcalfe
Rozhovor s Andreou Metcalfe ze společnosti AQS o tom, jak funguje prodej a distribuce filmu.
-
Filmové festivaly: co funguje a co ne
Filmový festival: tisíce lidí, tisíce očekávání, co festival přinese: prodej filmu, selfíčko s hvězdou, hluboké umělecké zážitky, čekání na autostop (snad tedy ještě jsou stále takoví), celonoční party, sofistikovaná kritika, první polibky, vyplavené stanové městečko, červený koberec, boj o místa...