2_2016_Čas psát novou koncepci

Čas psát novou koncepci české energetiky

2. 6. 2016, 10.35 - Trade-off 2/2016 - David Tramba

V loňském roce byla schválena státní energetická koncepce. Podle představ jejích autorů budou v roce 2040 vedle dvou „starých“ bloků elektrárny Temelín ještě dva až tři nové jaderné reaktory, každý o výkonu přes 1000 megawattů. Ve hře je i prodloužení provozu čtyř starších dukovanských bloků do období let 2045 až 2047. Spotřeba primárních energetických zdrojů oproti dnešnímu stavu mírně klesne, na jejím pokrytí se bude z 27 procent podílet jaderná energie a z 22 procent zemní plyn. Po 17 procentech bude připadat na uhlí, ropu a obnovitelné zdroje. Česko již nebude vyvážet až 20 procent vyrobené elektřiny, výroba a spotřeba budou zhruba v rovnováze.

Dne 18. května uplynul rok od chvíle, kdy vláda Bohuslava Sobotky schválila novou státní energetickou koncepci. Je to důvod k oslavě? Po pravdě řečeno není. Znění koncepce bylo zastaralé již v době schválení a s postupujícím časem je stále jasnější, že brzy budeme potřebovat koncepci novou.

Okolní svět se totiž změnil tak rychle, že předběhl myšlenkové obzory autorů energetické strategie. Po klimatické konferenci v Paříži v prosinci loňského roku je evidentní, že tlak na rychlý odklon od spalování uhlí – a následně i dalších fosilních paliv – bude sílit. Česká republika si stěží může dovolit jít proti tomuto globálnímu trendu.

Možnou cestu ukazuje letos zveřejněný „zelený“ scénář budoucího vývoje energetiky z dílny operátora trhu OTE a poradenské firmy EGÚ Brno. Teď jsou na řadě plánovači z ministerstva průmyslu, aby se vzdali dogmatu o energetice dlouhodobě založené na velkých jaderných a uhelných blocích. A připravili novou koncepci, která bude odpovídat na výzvy a realitu 21. století.

Koncepce jako „přenošené dítě“
Se schvalováním státní energetické koncepce to v Česku nebylo jednoduché. Pokusů o náhradu zastaralého materiálu, který ministerstvo průmyslu a obchodu sepsalo za éry ministra Milana Urbana před dvanácti lety, se od roku 2008 odehrálo hned několik.

Jenže každý pokus zkrachoval ve chvíli, kdy došlo k výměně na postu ministra průmyslu. Starý návrh skončil v koši a úředníci začali pracovat na novém. Došlo i na takové šílenosti, kdy například před pěti lety zveřejnilo ministerstvo průmyslu plán postavit do roku 2050 okolo čtrnácti jaderných bloků a pokrýt jimi evidentně nereálný růst spotřeby elektřiny. Netřeba dodávat, že takový „jaderný boom“ by byl zcela mimo finanční i kapacitní možnosti české ekonomiky.

Výsledné znění Aktualizované státní energetické koncepce ČR (zkráceně ASEK) vychází z návrhu, který schválila pravicová vláda Petra Nečase v listopadu roku 2012. Poté na skoro dva roky materiál „zamrzl“ v procesu posouzení vlivu na životní prostředí, kterého se kromě zájmových skupin z Česka účastnily i sousední země.

Ani poté to nešlo hladce. Koaliční vláda vedená Bohuslavem Sobotkou měla schvalování koncepce na stole již v závěru roku 2014. Ministr životního prostředí Richard Brabec i další členové kabinetu však tehdy měli výhrady k faktu, že se ASEK vyhýbá odpovědi na citlivou otázku, zda je potřebné či zbytečné prolomit územní limity těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji.

Ke schválení strategického dokumentu tak došlo až loni v květnu. O necelého půl roku později padl také dlouho odkládaný verdikt o osudu těžebních limitů. Ministři dali zelenou posunu na lomu Bílina, kde nestojí v cestě obydlené domy. To byla pozitivní zpráva pro ČEZ, jehož dceřiná společnost Severočeské doly v této lokalitě těží.

Navzdory intenzivnímu lobbování měli nakonec smůlu miliardáři Jan Dienstl, Tomáš Fohler a Pavel Tykač, kteří usilovali o posun limitů také na lomu ČSA u Litvínova. Další těžba by si vyžádala zbourání obce Horní Jiřetín, což bylo pro politiky až příliš citlivé téma. Svou roli zde hrál i argument, že uhlí za limity z lomu ČSA česká energetika nutně nepotřebuje.


Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.


Autoři:

Podobné články

  • recenze knihy

    RECENZE: Román Sluneční cyklus Radka Stavěla

    Zatímco Slunečním státem položil italský filosof 17. století Tommaso Campanella základy utopického socialismu, tak Slunečním cyklem vysvětlil Radek Stavěl reálné fungování evropského kapitalismu počátku 21. století. Trh „kultivovaný“ státními zásahy ve jménu ekologické udržitelnosti generuje bohatství a z něho odvozený vliv nepočetné zájmové skupiny vlastníků obnovitelných zdrojů energie (OZE) za peníze spotřebitelů energie. Příběh popisuje solární boom v České republice, časově jde o pětiletku 2005–2010.

  • 2_2016_Jak v ČR vyrábíme

    Jak v ČR vyrábíme elektrickou energii?

    Na elektroenergetický sektor je často zaměřena pozornost celé společnosti. Ale co bude tím vůdčím zdrojem energie? Uhlí, jádro či snad obnovitelné zdroje? Na co sází český elektroenergetický sektor?

  • 2_2016_Přírodní zdroje a ekonomický růst

    Přírodní zdroje a ekonomický růst: nastane apokalypsa, nebo zlatý věk?

    Je trvalý ekonomický růst možný ve světě omezených přírodních zdrojů? Stručná odpověď je: teoreticky ano, pokud vliv technologického pokroku převáží nad vlivem úbytku zdrojů. Klíčovou otázkou tedy je, zda bude tato podmínka v realitě vždy splněna či nikoliv. Na to se však názory velmi různí: podle jedněch spěje ekonomický vývoj dlouhodobě ke stagnaci, podle jiných naopak k bodu, kdy se produktivita razantně zvýší a blahobyt poroste stále se zvyšujícím tempem. Čeká nás tedy v budoucnu zastavení růstu, jeho akcelerace, nebo bude světové hospodářství růst „normálním“ tempem, na které jsme si zvykli v posledních dvou staletích?