Čas psát novou koncepci české energetiky

V loňském roce byla schválena státní energetická koncepce. Podle představ jejích autorů budou v roce 2040 vedle dvou „starých“ bloků elektrárny Temelín ještě dva až tři nové jaderné reaktory, každý o výkonu přes 1000 megawattů. Ve hře je i prodloužení provozu čtyř starších dukovanských bloků do období let 2045 až 2047. Spotřeba primárních energetických zdrojů oproti dnešnímu stavu mírně klesne, na jejím pokrytí se bude z 27 procent podílet jaderná energie a z 22 procent zemní plyn. Po 17 procentech bude připadat na uhlí, ropu a obnovitelné zdroje. Česko již nebude vyvážet až 20 procent vyrobené elektřiny, výroba a spotřeba budou zhruba v rovnováze.

Dne 18. května uplynul rok od chvíle, kdy vláda Bohuslava Sobotky schválila novou státní energetickou koncepci. Je to důvod k oslavě? Po pravdě řečeno není. Znění koncepce bylo zastaralé již v době schválení a s postupujícím časem je stále jasnější, že brzy budeme potřebovat koncepci novou.

Okolní svět se totiž změnil tak rychle, že předběhl myšlenkové obzory autorů energetické strategie. Po klimatické konferenci v Paříži v prosinci loňského roku je evidentní, že tlak na rychlý odklon od spalování uhlí – a následně i dalších fosilních paliv – bude sílit. Česká republika si stěží může dovolit jít proti tomuto globálnímu trendu.

Možnou cestu ukazuje letos zveřejněný „zelený“ scénář budoucího vývoje energetiky z dílny operátora trhu OTE a poradenské firmy EGÚ Brno. Teď jsou na řadě plánovači z ministerstva průmyslu, aby se vzdali dogmatu o energetice dlouhodobě založené na velkých jaderných a uhelných blocích. A připravili novou koncepci, která bude odpovídat na výzvy a realitu 21. století.

Koncepce jako „přenošené dítě“
Se schvalováním státní energetické koncepce to v Česku nebylo jednoduché. Pokusů o náhradu zastaralého materiálu, který ministerstvo průmyslu a obchodu sepsalo za éry ministra Milana Urbana před dvanácti lety, se od roku 2008 odehrálo hned několik.

Jenže každý pokus zkrachoval ve chvíli, kdy došlo k výměně na postu ministra průmyslu. Starý návrh skončil v koši a úředníci začali pracovat na novém. Došlo i na takové šílenosti, kdy například před pěti lety zveřejnilo ministerstvo průmyslu plán postavit do roku 2050 okolo čtrnácti jaderných bloků a pokrýt jimi evidentně nereálný růst spotřeby elektřiny. Netřeba dodávat, že takový „jaderný boom“ by byl zcela mimo finanční i kapacitní možnosti české ekonomiky.

Výsledné znění Aktualizované státní energetické koncepce ČR (zkráceně ASEK) vychází z návrhu, který schválila pravicová vláda Petra Nečase v listopadu roku 2012. Poté na skoro dva roky materiál „zamrzl“ v procesu posouzení vlivu na životní prostředí, kterého se kromě zájmových skupin z Česka účastnily i sousední země.

Ani poté to nešlo hladce. Koaliční vláda vedená Bohuslavem Sobotkou měla schvalování koncepce na stole již v závěru roku 2014. Ministr životního prostředí Richard Brabec i další členové kabinetu však tehdy měli výhrady k faktu, že se ASEK vyhýbá odpovědi na citlivou otázku, zda je potřebné či zbytečné prolomit územní limity těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji.

Ke schválení strategického dokumentu tak došlo až loni v květnu. O necelého půl roku později padl také dlouho odkládaný verdikt o osudu těžebních limitů. Ministři dali zelenou posunu na lomu Bílina, kde nestojí v cestě obydlené domy. To byla pozitivní zpráva pro ČEZ, jehož dceřiná společnost Severočeské doly v této lokalitě těží.

Navzdory intenzivnímu lobbování měli nakonec smůlu miliardáři Jan Dienstl, Tomáš Fohler a Pavel Tykač, kteří usilovali o posun limitů také na lomu ČSA u Litvínova. Další těžba by si vyžádala zbourání obce Horní Jiřetín, což bylo pro politiky až příliš citlivé téma. Svou roli zde hrál i argument, že uhlí za limity z lomu ČSA česká energetika nutně nepotřebuje.

…
Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.

---

Autoři:

• David Tramba