Česko a Slovensko: ekonomický výkon a kvalita života

Bezprostředně po pádu komunismu a železné opony na počátku 90. let obyvatele Československa zajímala otázka, jak dlouho bude trvat, než dosáhnou takové životní úrovně, jakou mají lidé v sousedním Rakousku či Německu. Zvláště ze Slovenska a z Moravy byly organizovány jednodenní autobusové zájezdy do Vídně, kde slovenští a čeští turisté více než památky obdivovali výkladní skříně a nabídku zboží v předměstských obchodních centrech.

Po téměř čtyřicetileté odložené poptávce z doby nedostatkem všeho potřebného oplývajícího komunismu si mohli zblízka a bez front prohlédnout spotřební zboží, které občas mohli zahlédnout ve výkladních skříních prodejen Tuzex v některých krajských městech. U nás si toto zboží mohli koupit jen stěží, pokud nedisponovali tuzexovými poukázkami, lidově nazývanými bony, nebo valutami z kapitalistické ciziny, jimiž se dalo v Tuzexu platit.

Nejoptimističtější odpověď na otázku, kdy se nám podaří dohnat naše vyspělejší sousedy, kteří měli to štěstí, že se vyhnuli komunistickému experimentu, dával tehdejší místopředseda federální vlády Československé federativní republiky a bývalý ředitel Prognostického ústavu Akademie věd Valtr Komárek. V roce 1990 prohlásil před akademickou obcí Vysoké školy ekonomické v Praze, že hospodářské úrovně Rakouska bychom mohli dosáhnout v následujících deseti letech (dle ukazatele hrubého domácího produktu na obyvatele) za předpokladu politické stability a úspěšné hospodářské politiky. V době rozdělení Československa byl HDP na obyvatele 2,7krát nižší než v Rakousku. V roce 2016 byl HDP na obyvatele v Rakousku 2,2krát vyšší než v Česku a 2,5krát vyšší než na Slovensku. Ke konvergenci všech tří ekonomik docházelo, přestože se za uvedené období zvýšil absolutní rozdíl v HDP na obyvatele mezi ekonomicky vyspělejším Rakouskem a méně vyspělým Českem a Slovenskem. Zatímco v době rozdělení Československa činil roční rozdíl v HDP na obyvatele mezi Rakouskem a Českem 17 400 eur, v roce 2016 to bylo 19 800 eur. V případě Rakouska a Slovenska byl rozdíl ve stejných letech 21 000 eur a 21 700 eur. Absolutní rozdíl mezi Českem a Slovenskem v této veličině se od rozdělení do roku 2016 snížil z 3600 eur na 1900 eur. Tato čísla přinášejí důkaz, že přes rozdílná vládní uskupení v obou částech bývalé československé federace, a tudíž přes odlišné hospodářské politiky uplatňované v obou zemích, se v uplynulých 25 letech obě země přiblížily nejvyspělejším zemím EU, avšak ještě více se přiblížily sobě navzájem.

Zajímavá je detailnější analýza samostatného 25letého hospodářského vývoje Česka a Slovenska. Zatímco v době rozdělení Československa byl HDP na obyvatele v Česku 1,53krát vyšší než na Slovensku, v roce vstupu obou zemí do EU se tento rozdíl snížil na 1,38krát. V absolutních údajích z ročního rozdílu HDP na obyvatele se diference za čtvrtstoletí změnila z 3600 na 3500 eur. Rok 2004 lze v obou zemích považovat za rok ukončení takzvaného transformačního období, během něhož se bývalé komunistické ekonomiky zbavily institucí centrálního plánovaní s jejich typickými atributy a vybudovaly solidní institucionální infrastrukturu právního státu, demokratické společnosti a tržní ekonomiky. To byly hlavní předpoklady jejich úspěšné kandidatury na členství v EU. Snížení nejen relativního, ale i absolutního rozdílu mezi Českem a Slovenskem dokazuje, že vládám Mikuláše Dzurindy se podařilo rychle překonat dědictví mečiarismu na Slovensku spojeného s pomalejší transformací slovenské společnosti a zdůrazňováním národních specifik ve srovnání se společností českou.

V období členství v EU se rozdíl v úrovni HDP na obyvatele mezi Českem a Slovenskem nadále snižoval a v roce 2016 byl tento ukazatel v Česku vyšší jen 1,13krát. Snížil se i absolutní rozdíl v ročním ukazateli HDP na obyvatele, jak je uvedeno výše. Tyto ukazatele prokazují jednoznačně pozitivní efekt členství obou zemí v EU na jejich samostatný ekonomický vývoj. Růstu výkonu české a slovenské ekonomiky odpovídal také mzdový vývoj, který byl od rozdělení rychlejší než v sousedním Rakousku. Zatímco v době dělení Československa byly mzdy na Slovensku nižší než v Česku, v roce 2016 je jejich průměrná roční výše téměř identická a představuje polovinu průměrné roční mzdy v Rakousku (oproti třetině v době rozdělení). Základem mzdové konvergence se stala vzdělanostní konvergence v obou samostatných republikách. Zatímco podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel je v obou republikách za sledované období stejný, podíl středoškolsky vzdělaného obyvatelstva se za posledních 25 let na Slovensku zvýšil a téměř dosáhl úrovně Česka. Na rozdíl od Slovenska, které je importérem vzdělání, se Česko stalo významným exportérem vzdělání. Díky tisícům slovenských vysokoškoláků na českých vysokých školách je Slovensko čistým importérem českého vzdělání, avšak Česko je čistým exportérem vzdělání do mnoha jiných zemí, především bývalých sovětských republik, a to hlavně díky studentům vysokých škol.

Jednou z významných příčin hospodářského úspěchu v obou zemích je tradiční respekt k dodržování rozpočtové vyrovnanosti a fiskální disciplíny, jež lze považovat za hospodářskopolitické dědictví československé první republiky. Ani komunistickému režimu se nepodařilo zpochybnit tuto osvědčenou praxi, přestože omyly centrálně řízené ekonomiky spojené s netržní alokací limitovaných zdrojů vedly k podfinancování a v důsledku toho vnitřnímu zadlužení mnoha odvětví, což se projevovalo například nerozvinutou dopravní infrastrukturou, zdravotnictvím trpícím nedostatkem moderních diagnostických přístrojů a kvalitních léků apod. Problémy související s naší materiální zaostalostí za vyspělým Západem nemohly být vyřešeny v krátkém období existence svobodného společného státu (1989–1992) a logicky přešly do kompetence exekutivních orgánů nově vzniklých samostatných republik. Odstranění negativních důsledků odloženého investování vyvolávalo zvýšený tlak na výdajovou stránku státního rozpočtu v obou nově vzniklých samostatných státech. I přes značné a opakované politické tlaky se v České republice a na Slovensku podařilo zachovat vyšší úroveň fiskální disciplíny než v ostatních ekonomikách v transformaci nebo ekonomikách jihoevropských členských zemí EU.

Přestože výše vládních výdajů v obou zemích za posledních 25 let rostla, jejich podíl na HDP měl tendenci se snižovat. Ukazatel podílu vládních výdajů na HDP je vedle velikosti samotných vládních výdajů ovlivněn ročním tempem ekonomického růstu. Zatímco v roce 2016 v Česku při 2,3% ekonomickém růstu tento podíl činil 39,4 %, tak na Slovensku 41,5 % při 3,3% hospodářském růstu. Slovensko je také více zadluženo než Česká republika. Jeho celkové zadlužení v roce 2016 dosáhlo 51,8 % HDP, zatímco u České republiky jen 36,8 % HDP. Relativně nižší náklady na dluhovou službu pro Českou republiku znamenají možnost větších rozpočtových výdajů na veřejné školství, zdravotnictví, sociální péči, státem vlastněnou infrastrukturu a jiné veřejné statky. Tato skutečnost se promítá do vyšší úrovně státem poskytovaných služeb v Česku než na Slovensku.

Vedle mzdové úrovně, vzdělanosti, úrovně lékařské péče, sociálního a důchodového zabezpečení je významným, možná nejkomplexnějším ukazatelem životní úrovně průměrná očekávaná délka života. Tento ukazatel udává, kolika let se v průměru dožije dítě narozené v daném roce. Odráží nejen materiální vyspělost společnosti, úroveň vzdělání, kvalitu lékařské péče, sociálního a důchodového zabezpečení, ale také kvalitu životního prostředí. V roce 1993 byla průměrná očekávaná délka života přibližně stejná a blížila se 73 letům, v roce 2016 se tento ukazatel pro Českou republiku vyšplhal na téměř 80 let, a zvýšil se o téměř sedm let. V případě Slovenska se zvýšil pouze na 77 let, tedy přibližně o pět let. Zvýšení tohoto komplexního ukazatele o sedm, respektive pět let je důkazem dalekosáhlých strukturálních změn, které česká a slovenská společnost absorbovaly za 25 let samostatného svobodného politického a hospodářského vývoje. Lze konstatovat, že šlo převážně o pozitivní změny, které vedou nejen k prodlužování délky života, ale i ke zvyšování jeho kvality.

Z výše uvedeného vyplývá, že dítě narozené letos bude mít velkou šanci dožít se prahu XXII. století! Tato skutečnost klade zvýšené nároky na úroveň vzdělávacího systému. Vzdělávací systém by měl vést žáky, studenty a budoucí rodiče k osvojení návyků racionálního a zdravého životního stylu, aby se vysokého věku mohli vůbec dožít. Vzdělávací systém by měl vychovat nové vědce, díky jejichž objevům se podaří zachovat vysokou kvalitu života i ve vyšším věku. Vedle velkých objevů by měl vzdělávací systém vychovávat inovátory, jejichž nápady zlepší životní a pracovní podmínky, usnadní práci a povedou k růstu její produktivity. Neopomenutelným úkolem vzdělávacího systému je vést k podnikání, ke zhmotnění objevů a inovací v praxi. Pokud se to českému a slovenskému vzdělávacímu systému bude dařit, tak se v letošním roce narození Češi a Slováci pravděpodobně dožijí toho, že se jejich země v produktivitě, ekonomické výkonnosti a životní úrovni zásadně přiblíží sousednímu Rakousku.

 

Autoři: Jiří Schwarz

 

O autorovi:

Jiří Schwarz je docentem ekonomie a ředitelem CETA – Centra ekonomických a tržních analýz. V letech 2009, 2010-2013 byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a v období 2003-2010 děkanem Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Je členem správní rady IREF (L´Institut de Recherches Economiques et Fiscales) se sídlem v Lucemburku, členem správní rady Montpelerinské společnosti se sídlem ve Washingtonu, D. C. a předsedou Akademické rady Liberálního institutu. Ve své práci se zaměřuje na ekonomii regulace a veřejné finance.

 

---

Autoři:

• Jiří Schwarz