kouření

Co platí na kuřáky?

16. 1. 2017, 14.33 - Trade-off 4/2016 - Miroslav Svoboda

Od tohoto podzimu musí v České republice každá krabička cigaret na sobě mít odpudivý obrázek zobrazující následky kouření pro lidské zdraví. Vedle toho se opět diskutuje o zákazu kouření v restauracích. Budeme díky tomu opravdu kouřit méně? Anebo na kuřáky platí něco docela jiného?

Na začátku prosince skončilo přechodné období, v němž mohly trafiky prodávat staré krabičky cigaret. Nadále už bude muset každá nést tzv. kombinované zdravotní varování – to znamená nejen text, ale také fotografii, která má každému kouření zošklivit. Fotografie jsou to záměrně drastické. Budou alespoň účinné?

V českém parlamentu se k tomu kupodivu nevedla velká debata. Na rozdíl od zákazu kouření v restauracích, který mezi poslanci po léta budil vášně, vystoupilo v diskusi jen pár poslanců. Snad proto, že šlo „jen“ o implementaci evropské směrnice, která byla již v roce 2014 schválena v Evropském parlamentu.

Je tak alespoň na nás, abychom se na základě dosavadních výzkumů pokusili vyhodnotit, zda tato nová politika má naději na úspěch. Podle předkladatelů zákona je cílem: „Omezit rozšíření kuřáctví mezi mladými lidmi vzhledem k obzvláště škodlivým účinkům tabáku na lidské zdraví a celkově snížit výskyt současného užívání tabákových výrobků.“ Pojďme se proto pomocí ekonomické analýzy pokusit zjistit, co platí na kuřáky a co odradí kuřáky potenciální.

Ekonomický přístup ke kouření

Může znít překvapivě, že k analýze kouření chceme použít nástroje ekonomie; problematika kouření je přece především otázkou psychologie a adiktologie. Je to ale namístě. Psychologie a adiktologie pomáhají s první částí analýzy – zkoumají a vysvětlují, co lidi ke kouření vede, jak vzniká závislost, jak ji léčit a překonávat. Pak ale následuje druhá část analýzy – jak ovlivnit chování lidí hromadným zásahem, typicky nějakou státní politikou? A zde již přichází na řadu společenská věda.

Konkrétně v ekonomickém pojetí bereme člověka jako bytost, která je sice ovlivněna svou fyziologií, prostředím, výchovou, společností okolo atd., nicméně ne vždycky reaguje na tyto podněty automaticky. Člověk se může rozmyslet, než něco udělá. A toto rozmýšlení je postaveno na tvůrčí práci s představami.  Ve své mysli si představujeme různé scénáře budoucnosti; přitom záměrně pátráme ve své paměti, abychom našli vodítka pro své rozhodování (to zvířata nedokážou); zvažujeme pro a proti a pak se rozhodneme.

Každý člověk se rozhoduje. I závislí lidé – ti jsou sice omezeni závislostním vztahem, ale to neznamená, že přestávají uvažovat. A to také znamená, že každý člověk má určité cíle či hodnoty, ke kterým jeho rozhodování směřuje.

Celý článek v Trade-off 4/2016


Autoři:

Podobné články