Ekonomické zájmy republiky a realita hradní zahraniční politiky – mnoho povyku pro nic

Kritici tradiční české zahraniční politiky, kterou v 90. letech formulovali zejména Václav Havel a Jiří Dienstbier, často poukazují na to, že kvůli snaze o budování ideálního světa byly obětovány zájmy českého hospodářství. Zahraniční politika malé otevřené ekonomiky by neměla mít takto přehnané ambice, raději by měla vytvářet obchodní příležitosti pro domácí firmy na trzích v zahraničí. Za hlavní představitele této filozofie, nazvěme ji realistickou, lze označit Miloše Zemana a Jana Kohouta.

Možný rozpor mezi oběma přístupy k zahraniční politice dobře ilustruje výrok prezidenta Zemana na nedávném Žofínském fóru: „[…] na jedné straně jsou ekonomické zájmy daného státu a na straně druhé zájmy, které, jemně řečeno, nemají ekonomický charakter.“ Do jaké míry odpovídá realita zahraniční politiky prezidenta republiky tomuto modelu? Do jaké míry jsou ekonomické a jiné zájmy naší republiky v konfliktu?

Hned na začátku je dobré poznamenat, že rozvoj obchodních vztahů má, kromě samozřejmých ekonomických přínosů, i rozměr hodnotový. Nejlépe to zachycuje často citovaný výrok Otto T. Malleryho z roku 1943: „Neproudí-li přes hranice zboží, budou přes ně proudit armády.“ Jinými slovy, široké obchodní vazby vytvářejí zájmové skupiny se silnou motivací vzdorovat ozbrojenému konfliktu. To je pozitivní vedlejší efekt realistické zahraniční politiky, ale i otevřených hranic obecně. Z pohledu malé země je tento efekt zásadní i vzhledem k tomu, že v geopolitickém soupeření tahá za kratší konec provazu.

Pro nalezení odpovědi je třeba se prvně zamyslet, jaké jsou naše klíčové ekonomické zájmy. Vývoz českého zboží a služeb dlouhodobě roste a jeho hodnota se nyní blíží 90 procentům HDP České republiky. Tím se řadíme mezi nejotevřenější ekonomiky světa. Naše schopnost produkovat zboží, po kterém je poptávka v zahraničí, pak činí naši zemi atraktivní pro investice, které vedou ke vzniku nových pracovních příležitostí.

Zahraniční obchod je pro nás zcela zásadním zdrojem prosperity a vysoké životní úrovně, neboť příjmy ze zahraničí následně umožňují dovoz zboží a služeb v hodnotě kolem 80 procent HDP. Ne vše dovezené zboží je však předmětem finální spotřeby, část importů představuje výrobní vstupy pro později exportované výrobky. Přesto si lze jen stěží představit, jak by naše životní úroveň vypadala bez možnosti dovozu ze zahraničí. Samozřejmě, z pohledu zemí našich obchodních partnerů, náš vývoz představuje jejich dovoz, a tedy obdobným způsobem zvyšuje životní úroveň tamního obyvatelstva. Obchod je hra s kladným součtem, nebo, jak je dnes módní říkat, win-win.

Pokud bychom se na export podívali trochu blíže, největším odběratelem České republiky jsou státy Evropské unie, zejména ty západní, stabilně tam proudí něco přes 80 % našeho exportu. To není překvapivé, neboť EU je největší ekonomika světa a zahraniční obchod v jejím rámci má výrazně méně překážek, než je běžné mimo ni, ale i obecně z historického hlediska. Navíc jde o vyspělé země s minimem politických rizik a menší mírou korupce než na východ od našich hranic.

Prezident jako nejvyšší státní představitel hraje při zastupování České republiky v zahraničí klíčovou roli. Zemanův předchůdce Václav Klaus během deseti let absolvoval 278 zahraničních cest, kdežto Václav Havel za stejnou dobu absolvoval 141 cest. Současný prezident je ve funkci 41 měsíců a zatím absolvoval 35 zahraničních cest. To je zhruba třetinová aktivita ve srovnání s Klausem a pokulhává i ve srovnání s Havlem.

Protože jsou zahraniční cesty současného prezidenta relativně vzácné, je o to důležitější, aby byly efektivní. Podívali jsme se tedy, jak prezidentovo zahraniční působení vypadá s odstupem více než tří let, kdy je ve funkci. Výsledky jsou shrnuty v grafu 1, který zachycuje počet dní, jež prezident strávil na zahraničních návštěvách jednotlivých zemí, a podíl těchto zemí na českém vývozu. V datech jsou zahrnuty pouze návštěvy konkrétních zemí, nikoli cesty na Valné shromáždění OSN, NATO, setkání Visegrádské skupiny a cesty do Evropského parlamentu, neboť ty mají zřejmě jinou náplň, než je podpora našeho vývozu. Naproti tomu návštěvy jednotlivých zemí u příležitosti nejrůznějších oslav jsme v datech ponechali, neboť program těchto akcí může vytvářet prostor pro neformální obchodní a jiná jednání. Pro ilustraci je v datech dále zařazeno několik zemí, které Zeman dosud nenavštívil, ale jsou našimi významnými obchodními partnery, investory, nebo patří mezi takzvané prioritní země Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

Podíváme-li se na realistickou zahraniční politiku hokynářskou logikou, jejím prvním cílem by mělo být udržování a rozvoj dobrých vztahů s našimi hlavními klienty. Naším nejváženějším obchodním partnerem je bezpochyby Německo, kam směřuje téměř třetina našich exportů. Se značným odstupem následují Slovensko a Polsko, jež představují kolem 15 % poptávky po našem vývozu. A skutečně, Německo a Polsko patří mezi země, kde prezident pobyl déle než v jiných zemích. Graf je ale poněkud méně jasný, když se podíváme na naše další významné obchodní partnery: prezident navštívil Francii, Rakousko, Maďarsko i Spojené státy, ani jednou se však neukázal ve Spojeném království ani v Itálii a dále pominul Nizozemsko, Španělsko, Belgii, Švýcarsko a Švédsko.

Rozdělíme-li 16 zemí, které Zeman navštívil, na dvě skupiny podle výše jejich podílu na českém vývozu, pak v zemích, které představují téměř dvě třetiny zahraniční poptávky po našem zboží a službách, Zeman strávil 21 dnů. Oproti tomu 26 dnů strávil v zemích, jejichž kumulativní podíl na našem exportu činí necelá čtyři procenta. Čtyři dny pak strávil v Arménii, jež není zahrnuta ve standardních přehledech ČSÚ o zahraničním obchodu. Poslední údaj o exportu do této země, dohledatelný na stránkách Česko-arménské smíšené obchodní komory, je z roku 2012 a má hodnotu tři čtvrtě miliardy korun, zhruba dvě setiny procenta českého exportu v daném roce.

Náš druhý graf se dívá na meziroční změnu našeho vývozu do stejných zemí jako graf první. Pro jeho interpretaci je dobré připomenout, že zahraniční obchod jako celek mezi roky 2014 a 2015 vzrostl o sedm procent a že náš obchod s Ruskem byl negativně poznamenán mezinárodními sankcemi. To se týká i Kazachstánu a dalších zemí Euroasijského ekonomického svazu, jež jsou s Ruskem v celní unii, a sankce tedy, jaksi nespravedlivě, dopadají i na ně. U šesti zemí, které Zeman navštívil (ty jsou v grafu odlišeny černou barvou), rostl zahraniční obchod výrazně rychleji než o průměrných sedm procent, u tří zemí byl růst mezi šesti a osmi procenty, u tří zemí byl pak růst výrazně nižší než sedm procent a u Moldavska pak nastal jednoprocentní pokles. Není tedy zřejmé, že by se obchod se zeměmi, které Zeman navštívil, vyvíjel nějak nezvykle dynamicky. Současně však zřejmé je, že zahraniční obchod rostl i se zeměmi, v nichž Zeman dosud nebyl. V případě Irska a Vietnamu vzrostl velmi výrazně.

Tato analýza samozřejmě nemůže spolehlivě odpovědět na otázku, zda Hrad skutečně provozuje realistickou zahraniční politiku. Pokud by tomu tak mělo být, vyvstávají zde některé zajímavé otázky. Je logické, že prezident věnuje výraznou pozornost Číně, neboť jde již nyní o velký trh, jehož potenciál se bude do budoucna jen zvyšovat. Otázkou zůstává, proč prezident tak často cestuje do malých ekonomik, jako je Izrael, Kazachstán či Moldavsko, ale dosud nebyl v rychle rostoucí Indii s miliardou obyvatel ani ve dvousetmilionové Brazílii. Nemluvě o tom, že opominul naše již existující významné obchodní partnery jako Velkou Británii či země Beneluxu. Navíc vystupování prezidenta republiky vůči Německu, ale i celé EU ve věcech válečných uprchlíků je spíše konfliktní. V souladu s ekonomickými zájmy ČR by přitom byla vhodnější politika vykazující větší pochopení a podporu vůči našim sousedům nacházejícím se v nelehké situaci.

Omezené zahraniční aktivity prezidenta, společně s těmito fakty, poněkud umenšují ekonomické rozdíly mezi zmíněnou tradiční, dienstbierovsko-havlovskou, zahraniční politikou a její realistickou alternativou. Z ekonomického pohledu není vůbec jisté, že by tradiční politika byla méně proexportní než dosavadní politika realistická. Tradiční zahraniční politika by se nejspíše více zaměřovala na rozvoj vztahů s našimi partnery v rámci EU a NATO včetně vztahů obchodních. A protože jde o velké a vyspělé evropské ekonomiky, je to nejspíše právě zde, kde je významný potenciál pro náš vývoz v budoucnu. O tom svědčí prostý fakt, že s těmito zeměmi naše firmy již řadu let čile a s rostoucí intenzitou obchodují. To neznamená, že by zahraniční politika měla chudší země ignorovat. To by asi nečinila ani tradiční politika, jen místo orientace na Čínu a Rusko by se patrně více zaměřila na demokratické země jako Indie či Brazílie. V tomto kontextu pak realistická politika Hradu spíše vypadá, jako že je tu mnoho povyku pro nic.

---

Autoři:

• Josef Montag