2_2016_filmové festivaly

Filmové festivaly: co funguje a co ne

2. 6. 2016, 12.00 - Trade-off 2/2016 - Petr Bartoň

Filmový festival: tisíce lidí, tisíce očekávání, co festival přinese: prodej filmu, selfíčko s hvězdou, hluboké umělecké zážitky, čekání na autostop (snad tedy ještě jsou stále takoví), celonoční party, sofistikovaná kritika, první polibky, vyplavené stanové městečko, červený koberec, boj o místa...

Většina konšelů pořádajícího místa má jasno: jde o přilákání turistů a o „místní ekonomický rozvoj“. Ano, mladý čtenáři, i ty první polibky se dají zpeněžit, až se za třicet let vrátíš zavzpomínat (ať už to vyjde nebo ne).

Co však o festivalech říká akademický výzkum? Jak fungují a co funguje? O tom podávají zprávu následující řádky.

Zrození festivalů
Kořeny filmových festivalů sahají do fašistické Itálie 30. let. Mussolini záviděl Spojeným státům kulturní vliv, který skrze Hollywood šířily po světě, a chtěl něco podobného pro Itálii. Svolal tak (poprvé v roce 1932) filmový festival do Benátek, aby svět viděl. Protože však fašistická propaganda bila často do očí, plánovala nefašistická Evropa do Cannes jakýsi kontrafestival proti tomu italskému. První ročník se měl konat v roce 1939, ale už se to kvůli válce nestihlo. Po válce byly oba festivaly obnoveny (již očištěny od propagandy), a záhy se k nim přidalo ještě švýcarské Locarno. Stále to však byly především kulturně-umělecké události. Nádech exkluzivity a tradice spojení s vyšší společností začala až v Cannes v 50. letech.


Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.

 


Autoři:

Podobné články

  • Fotka web 3

    Rozhovor s Jiřím Mádlem

    Jiřího Mádla není nutné představovat. Když před čtrnácti lety debutoval v komedii Snowboarďáci, málokdo tušil, že se rodí nejen herecká, ale i režisérská a scénáristická hvězda nastupující generace českých filmových tvůrců. Ke dvěma desítkám filmových rolí přidal v roce 2014 režisérskou prvotinu Pojedeme k moři, která uspěla nejen u diváků, ale i u odborných porot filmových festivalů. Jeho ne-filmových podnikatelských aktivit (např. v rámci firmy na elektrické koloběžky Hugo Bike) si všiml i časopis Forbes, když ho v roce 2015 zařadil do prestižního žebříčku talentovaných mladých osobností 30 pod 30. Je 190. nejoblíbenějším hercem v rámci Česko-Slovenské filmové databáze.

    S Jiřím jsme se bavili o minulosti a současnosti českého filmu, jestli je nutné jej financovat veřejně a jestli Čechům na stříbrném plátně v zahraničí rozumějí.

  • Fotka web 2

    Poslední tažení Hollywoodu

    Hollywood se mění před očima a nikoliv k lepšímu. A to není pouze výkřik nespokojených filmových fanoušků, implozi celého odvětví predikují už i takoví titáni jako jsou Steven Spielberg, George Lucas nebo Steven Soderbergh. Společným jmenovatelem těchto kritik je nechuť experimentovat, konzistentní tvorba průměrných filmů, které neurazí a nepotěší, přehnaný důraz na pokračování, adaptace, remaky a rebooty a celkově ztráta odvahy. Stesk po tom, že „už se netočí takové filmy jako dřív“ může být starým klišé, ale asi nikdy nebyl relevantnější než právě teď.

  • Fotka web 1

    Jak diváci neztrácejí naději

    Vzpomeňte si, co jste naposledy viděli v kině. A teď si vzpomeňte, proč to byl zrovna tenhle film. Bylo to kvůli tomu, že v něm hrál váš oblíbený herec nebo ho točil váš oblíbený režisér? A doporučila vám ho kamarádka, recenze Mirky Spáčilové nebo uživatelé na internetu? I když se to na první pohled nezdá, právě tyto na první pohled náhodné pohnutky mohou přinést (nebo naopak vzít) filmovým studiům velké peníze – dobře zvolený herecký představitel, žánr nebo i datum premiéry mohou představovat rozdíl mezi trhákem a propadákem.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Andrea Metcalfe

    Rozhovor s Andreou Metcalfe ze společnosti AQS o tom, jak funguje prodej a distribuce filmu.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Jan Růžička, filmový, televizní a divadelní výtvarník

    "České filmové štáby mají dobré specialisty, ale často se málo specializují."