money

Finanční revoluce: věk, ve kterém technologie předčí finanční giganty

29. 1. 2018, 16.27 - Trade-off 1/2018 - Pavel Nicolas Samčenko

Není pochyb o tom, že peníze jsou hnacím motorem společnosti. Peníze, jako prostředek směny, uchovatel hodnoty a účetní jednotka, jsou jedním z prvků, které drží společnost pohromadě a provázejí ji celou její historií. Z některých pramenů vyplývá, že první platidlo v podobě kovu se objevilo již pět tisíc let před Kristem. Od té doby prošly peníze několika zásadními obdobími, která by se dala označit jako revoluce.

Důvod vzniku peněz byl pro společnost zřejmý – jeden člověk má něco, co zrovna nepotřebuje, a chtěl by to, co má ten druhý, a naopak. Jak situaci vyřešit? Peníze umožňují univerzálně ocenit jakýkoliv statek, a tak nemusíme na trhu hledat člověka, který s námi statek bude ochoten vyměnit za jiný statek, který zrovna potřebujeme my. Zároveň v systému bez měny narážíme na problém dělitelnosti – statky mají různou hodnotu a jejich fyzické dělení by častokrát znamenalo spíše škodu než užitek (představme si například obtíže směny velkého hospodářského zvířete za kilogram obilí); díky penězům tento problém umíme vyřešit. Zde to ale nekončí – peníze dále dokázaly zajistit, že náš majetek zůstane v bezpečí. Pokud danou věc, typicky kazící se nebo stárnoucí statky, směníme za peníze, tak jejich hodnota zůstane uchována (pokud tedy nebereme v potaz inflaci). Nejdůležitější funkcí peněz je ale jejich schopnost určovat vzácnost věcí, které si kupujeme. Pokud o danou věc usiluje více zájemců, budou mít tendenci se předhánět v tom, kdo za ni více zaplatí. Statek nakonec skončí v rukou toho, který za něj nabídne nejvíc. Cena je tedy vyšší, pokud je o danou věc větší zájem – peníze tím pádem umožňují alokovat zdroje tam, kde si jich lidé nejvíce cení. Co když jsou ale právě peníze tím, po čem lidé touží? Jejich hodnotu pak určujeme podle ceny samotných peněz – úrokové míry.

Od obilí až po jedničky a nuly

Peníze se objevily s potřebou směňovat statky v rámci společenství. Je tedy logické, že se nejspíše objevily v době, kdy byli lidé schopni kumulovat nějaké zásoby, jež pak mohli směňovat. Nešlo ale o čistý barter, jelikož ke směně obvykle byl používán nějaký standard – určitá jednotka, případně naturálie. V nejranějších dobách peněz šlo o obiloviny nebo hospodářská zvířata. Byť šlo již o celkem pokročilý systém směny, stále nebylo možné se vyhnout určitým vlastnostem spotřebních surovin, zejména jejich netrvanlivosti. To přivedlo společnost až k vytvoření prvních komoditních peněz. Komoditní peníze mají hodnotu nejen jako prostředek směny, ale i jako statek samotný. Typickým příkladem mohou být zlaté mince nebo mince se zástupnou hodnotou, jako třeba šekel, měna používaná v Mezopotámii, kde hodnota jedné mince odpovídala určité váze ječmene.

V pozdějších obdobích bylo třeba měnám dodat řád, vznikaly komplexní právní systémy, které popisovaly pravidla obchodu, osobního vlastnictví a správy dluhů, a peníze se tak staly něčím, bez čeho se společnost už nedokázala obejít. Dalším významným bodem v peněžní historii byl vznik papírových peněz – bankovek –, které měly za úkol zjednodušit transakce tím, že už nebylo nutné u sebe nosit těžké mince. Další důležitou funkcí bankovek byla jejich schopnost vypořádávat půjčky a dluhy. Bankovka tak nebyla původně ničím jiným než směnkou, která potvrzovala, že vám za ni někdo něco dá – běžně to byly cenné kovy. Tato schopnost bankovek přilákala zájem států, které si na bankovkách vybudovaly monopolní postavení. Možnost používat peníze jako příslib budoucí platby (tedy dluhu) dala finančnictví nový rozměr.

Spojení státního monopolu a možnosti vytvářet dluh dalo vzniknout mechanismu, který dnes známe jako systém částečných rezerv. S příchodem počítačů se objevilo i nové rozhraní na uchování peněz. V současnosti je většina existujících peněz ve formě čísel na bankovních účtech, a oběživo se tak pomalu stává zastaralým instrumentem směny. Při ohlédnutí ale zjistíme, že všechny tyto inovace víceméně směřovaly jen k centralizaci moci směrem k suverénním státům, které se snažily systematicky přejít ze systému založeného na komoditách na systém založený na pouhé důvěře. Díky tomu mohou správci měn v dnešní době činit prakticky jakékoliv kroky bez ohledu na prostředky, které už jsou nahrazeny pouhou důvěrou – peníze jednoduše vznikají a zanikají podle potřeb států (respektive centrálních bank, které jsou však od států odděleny často pouze formálně). V důsledku těchto faktorů jsou ceny ovlivňovány skrze monetární a fiskální intervence a je tak pokřivováno kdysi dávno relativně transparentní a funkční tržní prostředí. Na dveře ale klepe další revoluce, která by měla tuto nešťastnou situaci snad vyřešit.

Status quo

Ceny statků jsou tedy často zkreslené a současný finanční systém je tak složitý, že jeho fungování dokáže zamotat nejednu bystrou ekonomickou hlavu. Na ceny v dnešní době působí mnoho faktorů, které oko běžného člověka nedokáže postřehnout, a měnový systém už dávno není založen na hmatatelném zdroji, ale na prosté důvěře v něj samotný. Finanční deriváty se stávají tak komplexními, že jejich přímé a nepřímé důsledky užití jsou jen velmi těžko odhadnutelné. Peníze už se nepoužívají jen jako nástroj směny, ale jako nástroj politické moci, která se snaží ovlivňovat spotřební chování lidí skrze manipulaci finančního sektoru. Úrokové míry jsou nepřímo řízeny centrálními bankami, které tak ovlivňují výdaje domácností. Stejně tak se centrální banky řídí povinnými mírami rezerv (které v důsledku ovlivňují elasticitu peněz), jev úzce spojený s existencí fiat měny, který dovoluje do oběhu pustit více peněz než ve skutečnosti existuje. Centrální banky tak skrze transmisní mechanismus ovlivňují nejen trh uvnitř země, ale i mezinárodní obchod.

Všechny tyto zásahy do tržního prostředí, společně s informační asymetrií způsobenou komplexností systému, vedou jednotlivce k častokrát zjevně protichůdným činům. Sečteno a podtrženo zjistíme, že situace je téměř neřešitelná. Systém se stal naprosto netransparentním, a tak musela přijít revoluce v podobě technologií a decentralizace, která narovná tržní prostředí a zajistí, že peníze budou plnit svou původní funkci.

Informace jsou moc

Nejaktuálnější finanční revoluce probíhá právě teď. Jednou z hlavních příčin této revoluce je příchod nových technologií, které umožňují šířit informace mnohem efektivněji než kdy předtím. Tyto technologie zároveň jdou ruku v ruce se společenskými modely založenými na síťovém schématu a nahrazují modely obsahující centrální informační a rozhodovací uzly. Díky internetu a dalším sofistikovaným technologiím je dnes mnohem jednodušší se propojit s kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv. Tržní prostředí tak dostává téměř neomezený rozměr. Už nejsme v situaci, kdy bychom mohli obchodovat jen s lidmi v našem okolí, ale lze okamžitě obchodovat s lidmi na druhém konci světa. To nám dává mnohem větší šanci výběru, ať už jde o běžné produkty nebo o půjčování financí za úrok.

Čím se ale liší dnešek od minulého desetiletí? Co se změnilo, že lidé začali preferovat obchodování mezi sebou spíše než s ověřenými společnostmi? Odpověď leží v pravidlech hry. Internet samotný nezajistil, že je obchodování důvěryhodné a bezpečné – přispěl spíše k rozšíření trhu a dostupnosti informací (avšak často byl spojován spíše s negativními zkušenostmi). Tak jako byla kdysi ve starověké Mezopotámii nastavována pravidla vlastnictví, obchodu a financí skrze zákony, tak dnes vznikají pravidla hry na internetu. Tato pravidla se změnila zejména s příchodem technologických inovací, kterými jsou například technologie blockchain nebo Bitcoin. Tyto technologie nejsou ničím jiným než programem a jeho výstupy, jež využívá moc internetu k tomu, aby šířil věrohodné, ověřitelné informace o subjektech, které se účastní transakcí všeho druhu. Problémem internetu před deseti lety byla nemožnost ověření informací. Nové technologie přinášejí potřebnou infrastrukturu, která systematicky chrání všechny uživatele. Například díky již zmíněnému blockchainu je dnes možné dohledat všechny kryptoměnové transakce, které jsou věrohodné a zároveň respektují anonymitu uživatelů, až k jejich prvnímu vlastníkovi. Jednoduše není potřeba vědět, s kým obchodujete, ale jestli má prostředky na provedení transakce, ke kterým přišel legitimní a ověřitelnou cestou. Stojíme na sklonku doby, kdy nebude potřeba ověřovací autority k tomu, aby bylo možné provádět transakce. Už nebude potřeba žádného suveréna, který bude definovat legální tendr, co se měny týče. Nové technologie, jako je právě blockchain a mnoho jeho následovníků, umožňují, aby všechny tyto nutnosti byly obsaženy přímo v infrastruktuře celého systému, který využívá čím dál více uživatelů. Máme tedy systém, ale co s ním? Odpovědí je decentralizace.

Kryptosvět, průkopník finanční decentralizace

Kryptoměny jsou na světě sice pouze několik let, ale bezesporu je lze již dnes označit za důležitý milník ve finanční historii. Není tomu dávno, co slovo Bitcoin bylo pro většinu normálních smrtelníků nicneříkajícím pojmem. Dnes už je ale povědomí o kryptosvětě mnohem rozšířenější, společnost ho začíná vnímat jako součást dnešní doby a už se ho tolik nestraní – lidé si k němu spíše naopak hledají cesty. V Praze existuje mnoho míst, kde se Bitcoin běžně používá – nalezneme zde bankomaty, banky, ale i obchody, kde Bitcoinem můžeme platit, dokonce jeden z největších českých e-commerce gigantů Alza.cz přijímá platby v této měně. Bitcoin a ostatní kryptoměny se obchodují i na burzách. Jen stěží by se ale dalo říci, že jde o součást mainstreamu. Celý trh s kryptoměnami je svou velikostí srovnatelný s bohatstvím nejbohatšího člověka planety – má tedy obrovský potenciál růstu. Jeho hlavní přínos přitom tkví v něčem jiném, a to v jeho úspěšném pokusu prorazit ledy vedoucí k decentralizaci. Díky němu začaly vznikat nové, zcela komerční projekty, které svůj byznys zakládají na znovuobjevené myšlence decentralizace finančního sektoru. V České republice jsou to Zonky – peer to peer (P2P) půjčky – nebo Upvest, který umožňuje investovat lidem do developerských projektů, do kterých za normálních okolností investují jen velké finanční skupiny. Podobně jako Upvest působí i platforma Fundlift, která skrze investice běžných občanů zajišťuje kapitálové prostředky nadějným projektům.

Česká finanční decentralizace à la carte

Pojďme se podívat na několik českých průkopníků tohoto nového trendu. Asi nejznámějším českým decentralizačním fintech projektem jsou již zmíněné Zonky. Zonky si kladou za cíl řešit ryze český problém – drahotu, a to opravdovou. V České republice podle zdrojů Zonky máme páté nejdražší půjčky v rámci Evropy. Spotřebitelské úvěry u nás dosahují hodnoty úrokové míry např. 12,85 %, což je oproti nejlevnějšímu Švédsku s například 1,76 % úrokové míry drastický rozdíl. Mimo to zdroj dále uvádí, že zatímco úroková míra vkladů se stále snižuje, ta u půjček si ale svou hodnotu drží. Vznikají tak velké nůžky, u kterých je rozdíl někde mezi 10–13 %. Zonky se snaží toto změnit cestou P2P půjček, což se v praxi dá vysvětlit celkem jednoduše (ostatně jejich slogan je toho důkazem): lidé půjčují lidem. Tento projekt je velmi úspěšný, a to z jednoho prostého důvodu – všichni účastníci jejich modelu se mají lépe, než kdyby jejich služba neexistovala.

Zonky tak začal de facto odstraňovat tržní asymetrii. Lidé, kteří mají přebytečné finance a nemají, jak je zhodnotit (pokud pomineme absurdně nízké zhodnocení na spořicích účtech sotva pokrývající inflaci), teď mají možnost své peníze množit za lepších podmínek. Na druhé straně jsou ti, kdo peníze nemají a potřebují je. Ti teď mají přístup k mnohem nižším úrokovým sazbám. Riziko je rozložené díky tomu, že různí investoři své portfolio dělí mezi další projekty. Jedna půjčka je tak financována více lidmi. Projekt pak profituje z obou stran, jak ze strany půjčujících, tak ze strany lidí, kteří o úvěr žádají. Zonky tak aktivně ukrajují z konta velkým korporátním bankám, které si v minulosti vydobyly své exkluzivní místo.

Poté, co se významně rozšířily možnosti investovat v rámci sdílené ekonomiky, se u nás objevily projekty, jako je Fundlift a Upvest. Jejich model je v zásadně podobný jako u Zonky – nabízí lepší zhodnocení než současný rigidní český finanční trh, a to už s minimálním vkladem. Upvest je platforma, která se specializuje na investování do developerských projektů. Můžete zde tak velmi jednoduše investovat i minimální částku, a tak pomoci realizovat například krásnou novou stavbu v centru Prahy. Pro developery je tato cesta výhodnější, jelikož si nemusí relativně draze půjčovat v bance. Dále pak mohou snížit své riziko tím, že získají investici od další strany, a zároveň diverzifikovat své portfolio tím, že vlastní kapitál, který by byl za normálních okolností investován v tomto konkrétním projektu, bude moci být využit na projektu jiném. Model tak generuje na jedné straně pákový efekt pro developera a výnos na straně druhé pro investora. Tím, že se na projekty skládá více lidí, mohou investovat minimální obnosy a tím snížit i své riziko. Jednoduše řečeno málokterý z běžných občanů by byl ochoten a schopen investovat dostatek peněz na podpoření nákladných stavebních projektů, které ale zpravidla nebývají tolik rizikové.

Třetím významným hráčem na českém poli je pak startup Fundlift. Fundlift se označuje za investment-crowdfundingovou platformu. Jejich cílem je propojit investory a nadějné projekty. Rozdílem oproti běžnému investování je možnost investovat i jako jedinec s malými částkami, a to hlavně do projektů, které jsou v raných fázích své existence. Prostřednictvím kampaní pak má investor možnost podpořit vybraný projekt buď za úrok, nebo za podíl. Díky této platformě si mohou běžní lidé přijít na zajímavé zhodnocení svých přebytečných financí, a ještě podpořit místní ekonomiku. Fundlift tak nabízí zajímavou alternativu k běžnému investování do již zaběhlých společností a zároveň dobře doplňuje skládačku sdílené ekonomiky v České republice. Na straně investorů už tak nejsou jen banky a investiční fondy, ale i společnost samotná, která svou investicí v mnoha případech i validuje své ambice.

Co bude dál?

S ohledem na současné trendy se dá očekávat, že sdílená ekonomika a decentralizace finančního sektoru bude pokračovat. Je velmi pravděpodobné, že brzy zažijeme značnou integrační a stabilizační fázi současných inovací. V tuto chvíli existují stovky kryptoměn a desítky mechanismů, které řídí sdílenou ekonomiku prostřednictvím internetu. Existují ekosystémy, které jsou designované tak, aby chytře a na základě provedených transakcí alokovaly samotné internetové médium nebo ovládaly chytrá zařízení, která jsou připojena do sítě, a to vše na úrovni jedinců. Jde tak o extrémní formu decentralizované sdílené ekonomiky založené na víceméně čistých tržních mechanismech. Problémem současné doby je však koordinace. Se stovkami vznikajících kryptoměn a systémů, na kterých měny běží, je velmi těžké koordinovat integraci do jedné komplexní sítě, která by měla být výstupem současných decentralizačních tlaků.

Projekty jako Zonky, Upvest nebo Fundlift jsou jen ilustrací toho, čeho můžeme se současnými technologiemi docílit. Plná integrace v jednotném ekosystému by umožnila odstranit víceméně jakoukoliv informační asymetrii, zpřístupnit trh komukoliv a odkudkoliv a omezit centralizovanou moc, jež způsobuje pokřivení trhu. Jednoho dne budeme moci sdílet cokoliv od věcí, služeb až po finance – s kýmkoliv a téměř bez rizika.

 

Autor: Pavel Samčenko

 

O autorovi:

Pavel Samčenko je absolventem magisterského oboru Philosophy, Politics, Economics na CEVRO Institutu. Pracuje jako Product Manager ve vývojářské společnosti Netvor.

 


Autoři:

Podobné články

  • 4997921_cnb-v0

    Quo vadis, Česká národní banko?

    Zatímco zdravotnické autority se zoufale snaží zastavit šíření viru způsobujícího covid-19, politici a ekonomové se nás snaží ochránit před nákazou jiného typu: ekonomickou krizí rozsahu, se kterým se svět ještě nesetkal.
    Za tímto cílem světové vlády chrlí jedno opatření za druhým a využívají téměř jakýkoliv nástroj, který fiskální politika nabízí. Aktivita politických činitelů z ekonomické oblasti je patrná i na rozložení mediálního času mezi členy vlády. I když prim hraje samozřejmě předseda vlády Andrej Babiš, ministryně financí Alena Schillerová mu co do počtu minut strávených na televizních obrazovkách zdatně sekunduje. V televizním vysílání a v médiích obecně však podezřele chybí osoba, od které bychom očekávali, že bude nyní v centru dění. Řeč je o guvernérovi České národní banky Jiřím Rusnokovi. Skutečností však je, že se nejedná specificky o osobu pana Rusnoka, ale o (ne)pozornost, které se nyní dostává centrální bance, a to nejen u nás. Jeden by mohl nabýt dojmu, že centrální bankéři v době krize zmizeli.

  • církev rest

    Z Východu do Evropy – proměny českého bankovnictví 1989–2019

    Pokud jde o bankovnictví, na startu ekonomické transformace po roce 1989 nebylo skoro nic. Direktivní řízení ekonomiky přineslo děsivou destrukci klasického pojetí bankovnictví, vlastně se dá téměř bez nadsázky říci, že tu žádné bankovnictví v pravém slova smyslu nebylo. Omlouvám se těm několika málo pamětníkům, kteří měli jakousi představu, jak se bankovnictví má dělat, a kteří se mohou cítit mým paušálním tvrzením dotčeni, pravda ovšem je, že nedostali šanci své znalosti prokázat v praxi. Nejen, že tu nebylo bankovnictví v pravém slova smyslu, ale nebyla tu ani tržní ekonomika, nebyl tu kapitál, nebyly zkušenosti s řízením bankovního byznysu a rizika, nebyli tu klienti s kreditní historií… a takto by šlo výčtem toho, co tu nebylo, pokračovat.

  • euro-1353420_1920-1280x640

    Je vztah mezi inflací a nezaměstnaností definitivně mrtvý?

    Před bankovním výborem Senátu Spojených států řekl 11. července 2019 guvernér Fedu Jerome Powell, že vztah mezi nezaměstnaností a inflací v USA zmizel. Podle Powella „vztah mezi poklesem v ekonomice nebo nezaměstnaností a inflací byl silný před 50 lety... a odezněl,“ … silná vazba mezi nezaměstnaností a inflací byla přerušena před nejméně 20 lety a vztah se stal slabším a slabším a slabším.“

  • 2018-3 4

    2008: Zimbabwe vydává stobilionovou bankovku

    Letos je tomu deset let, co Zimbabwe postihla druhá nejhorší inflace lidské historie. Ke zdvojnásobení cen docházelo na podzim roku 2008 každých 24 hodin. Jaké byly příčiny a jaké jsou vyhlídky dekádu po ekonomické apokalypse?

  • 2018-2 2

    Rozhovor s Johnem Taylorem, profesorem ze Stanfordu, který mohl zabránit krizi

    Na světě dnes možná není většího odborníka na měnovou politiku. Když John Taylor formuloval pravidlo, které dnes známe jako Taylorovo, fungovala měnová politika jinak než dnes. A to zejména kvůli tomu, že centrální banky toto jednoduché doporučení nenásledovaly. Dokonce by možná ani nedošlo k poslední krizi. Nejen kvůli tomu přijíždí do Prahy převzít Výroční cenu Liberálního institutu a my jsme ho u této příležitosti rádi vyzpovídali;x

  • 2018-4 2

    Vaše firma nepotřebuje blockchain. Vážně.

    V roce 2013 byl bitcoin kouzelné slovo. Cena jedné mince první z kryptoměn vyrostla během roku stokrát, což přitáhlo pozornost milionů lidí. Rok 2017 se zdál být podobný, když cena vyskočila dvacetkrát. Pozornost ale přestaly přitahovat kryptoměny, slovem roku se stal bájný „blockchain“.

  • taylorův princip

    Taylorův zákon: pokus staré školy o Bitcoin

    John B. Taylor byl jedním z kandidátů na příštího šéfa americké centrální banky. Nakonec byl Trumpem nominován Jerome Powell (v době uzávěrky ještě nepotvrzený). I tak má již dnes Taylor mnohem větší vliv na centrální banky (včetně Fedu) než většina skutečných šéfů. Objevil zákon ne nepodobný tomu, na kterém je postaven i moderní Bitcoin.

  • kapitálový trh

    ROZHOVOR: Dnešný trading? Vysoká ekonomická škola nestačí…

    ...říká Peter Bukov, hlavní analytik brokerské společnosti TopForex.

    I znalost finančních trhů se dá testovat. Dobře to ví Peter Bukov, který jedním takovým testem prošel a umístil se mezi nejlepšími na celém světě. Společnost Bloomberg, která test připravila, ho následně i oslovila s nabídkou zaměstnání. A nebyla jediná, protože o znalost finančních trhů je zájem. „Náročnosť testu bola stavaná na najväčšie svetové univerzity,“ vzpomíná. Dnes je hlavním analytikem globální brokerské společnosti.

  • Limited time offer concept with stack of money and stopwatch in woman hands - shallow depth

    Výzkum: Na trhu se spotřebitelskými úvěry dochází k porušování licenčních povinností až třetinou poskytovatelů

    Nová regulace trhu se spotřebitelskými úvěry (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1.12.2016) přinese poskytovatelům úvěrových produktů zásadní novinku – povinnost prověřit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. A pokud je to nezbytné pak i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či z jiných zdrojů (§ 86 zákona). Praktické naplňování této podmínky testovalo v praxi Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) po konzultaci se Spotřebitelským fórem.

  • potravinová krize

    Globální potravinová krize zůstává na úrovni hypotézy

    S hlavní analytičkou brokerské společnosti xPartners Olívií Lacenovou jsme hovořili o dopadech změny klimatu na ceny potravin, převisu jejich nabídky a hladomorech, i o tom, proč jsou potravinové komodity rizikovou investicí.

  • 2017-3 8

    Jak výhodná je investice do vysokoškolského vzdělání?

    Debata o vměšování státu do vzdělávání je rozsáhlá a vede se na ekonomické i ideologické frontě. V tomto článku nás bude zajímat především ekonomická debata. Zda je tedy vysokoškolské vzdělání výhodnou investicí – a pokud ano, zda jde o investici, kterou má za občana dělat stát, nebo zda o ní má rozhodovat jednotlivec sám.