GDPR: Odkud a k čemu?

GDPR je zřejmě nejznámější bruselskou regulací, hravě překonává MiFID (regulace investičních trhů), AMLD (regulace proti praní špinavých peněz) nebo REACh (regulace používání chemikálií). „Populárnější“ už je snad jedině Dublin IV o azylovém řízení. Co to je GDPR a kde se vůbec vzalo? Jak je možné, že se o tom debatuje až dnes, když příslušná legislativa byla schválena v dubnu 2016 a navržena dokonce v lednu 2012? To si povíme v tomto článku. V první části se zaměřím na proces vzniku této regulace a ve druhé stručně popíšu, co GDPR znamená pro velké firmy, proti kterým je GDPR zřejmě namířeno.

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (anglicky General Data Protection Regulation, GDPR) je – jak už název napovídá – nařízením Evropské unie. Nařízení se od směrnice liší tím, že o něm rozhoduje pouze Evropská unie, tedy Evropská komise, Evropský parlament a Rada Evropské unie a parlamenty členských států jsou zcela ze hry. Jakmile je nařízení přijato, má přímý účinek. Což znamená, že jakmile si v členských státech lidé všimnou, že něco takového existuje, politici už řeknou jenom: „S tím už se nedá nic dělat, vše je dojednáno a schváleno.“

Monopol na navrhování nové eurolegislativy má Evropská komise. Pod vedením Josého Barrosa přišla v lednu 2012 s návrhem směrnice. V Komisi měla toto nařízení na starosti Viviane Redingová, dlouholetá komisařka z Lucemburska, známá snižováním roamingových poplatků nebo tlakem na zavedení genderových kvót.

Návrh zavádí povinnost členských států zřizovat orwellovského inspektora ochrany osobních údajů a Evropskou radu pro ochranu údajů a další regulace, které zatíží podniky po celé Evropě. Text potom ale dostal do ruky Evropský parlament, tedy sbor více než 700 poslanců s přebujelými egy, nulovými znalostmi technologických firem a svatým nadšením šířit dobro, i kdyby kvůli tomu měl zaniknout svět. Zpravodajem se stal Jan Philipp Albrecht, zelený europoslanec z Německa.

Na plénu Evropského parlamentu se hlasovalo 12. března 2014, tedy těsně před volbami do Evropského parlamentu. Pokud si nepamatujete, že by se v probíhající kampani vedla o tomto předpisu debata, nejste sami. Čeští poslanci včetně ODS toto nařízení na plénu podpořili jako jeden muž. Proti byl pouze UKIP a další dva poslanci, celkem deset hlasů (627 hlasů bylo pro). Radě ministrů se návrh Evropského parlamentu nelíbil. To je výjimečná situace, 85 % unijní legislativy pokládá Rada za bezrozpornou a schválí ji dříve, než vůbec zasedá resortně příslušná Rada (to není nadsázka!).

Rada se s tím nakonec za asistence vybraných poslanců z parlamentu a úředníků z komise (tzv. interinstitucionální jednání alias trialog) „mazlila“ dva roky, až „vymazlila“ nový text, který dobře znáte právě z těch firemních školení, kde usrkáváte kafe a chytáte se za hlavu, kdo mohl takové zbytečné nesmysly vůbec dát na papír. Jediní Rakušané se na hlasování v Radě ministrů postavili proti, ostatní členské státy nařízení podpořily. Rada nařízení schválila písemnou procedurou jako takzvanou naléhavou záležitost.

Debata se ostatně nevedla ani před sněmovními volbami o pár měsíců dříve, které nakonec vygenerovaly babišovsko-sobotkovskou vládu, jež nařízení odsouhlasila. Vymínila si ale do oficiálního zápisu aspoň pár kritických odstavečků. Hned další týden se tento kompromisní text dostal na plénum europarlamentu do tzv. druhého čtení. Toto nelze plést s druhým čtením v naší sněmovně, jde o úplně jinou proceduru. V EU znamená druhé čtení následující: pokud Rada přijme jiný text než Evropský parlament, stanoví jednací řád, že parlament text schvaluje automaticky, nepodá-li nikdo pozměňovací návrh nebo zamítací návrh. Při podání pozměňovacího návrhu se však hlasuje pouze o tomto návrhu, nikdy ne o celém textu.

 

 

Mějte na paměti, že původní text schválil minulý parlament ještě před eurovolbami. A Rada schválila písemnou procedurou tento text 8. dubna 2016, v pátek. Hned další týden bylo plenární zasedání Evropského parlamentu, na kterém bylo nařízení expresní rychlostí projednáno ve výboru v úterý, ve středu byla rozprava na plénu a ve čtvrtek hlasování. Problém je, že se o ničem nehlasovalo, neboť poslanci měli na podání pozměňovacích návrhů čas pouze do úterý 19:00.

Europoslanecký klub Evropa svobody a přímé demokracie (EFDD) Nigela Farage obvykle podává zamítací návrhy na všechny texty ve druhém čtení automaticky, pokud neexistuje pádný důvod učinit jinak. Ani po konzultaci nevím, jaký důvod přesně vedl k tomu, že u GDPR zamítací návrh podán nebyl, ale jeví se jako pravděpodobné, že asistentům zodpovědným za tuto oblast to prostě uniklo v té rychlosti, s jakou byl text předložen plénu. Pravidla klubu EFDD navíc vyžadují projednání všemi zastoupenými stranami před tím, než se jménem skupiny podá pozměňovací návrh. Je taktéž pravděpodobné, že na takové projednání nebylo dost času. Text tedy Evropským parlamentem prošel rychleji než německá armáda Francií a bez hlasování byl přijat.

 

 

Není mi jasné, proč takový spěch. Písemná procedura se v Radě smí použít pouze k naléhavým záležitostem. Proč je GDPR, jež začalo platit až dva roky poté, tak naléhavá věc, že nemohlo počkat na řádné zasedání Rady a že nemohlo počkat na další plenární zasedání Evropského parlamentu, to si asi musí laskavý čtenář domyslet sám.

Abych uvedl čtenáře do perspektivy. Standardní uzávěrka na podání pozměňovacích návrhů je běžně ve středu v poledne před plenárním zasedáním. Jenže ve středu v poledne ještě tento návrh Rady ani neexistoval! Rada ho schválila v pátek a Konference předsedů, tj. orgán zodpovědný za pořad jednání, jej zařadila hned na zasedání v dalším týdnu. Co se týče Evropské unie a jejího smyslu pro fair play a řádný legislativní proces, jsem velký cynik, ale že je toto možné, to jsem tedy překvapen i já.

Na Twitteru se to komentáři k GDPR jenom hemží, na zpravodajských a poradenských webech je rozborů taktéž habaděj, za pár sekund jich dokáže každý najít spoustu. Takže tady to máme: unijní legislativu tak zásadní, že z ní šílejí firmy i úřady a že vstoupila do širokého povědomí, a naši volení zástupci v Evropském parlamentu na seznámení měli jeden den a naši volení zástupci v českém parlamentu měli na seznámení s ní sice teoreticky spoustu dní a mohou s touto legislativou klidně nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím mohou dělat.

Naději poskytuje český podnikatel Michal Hardyn: „Před GDPR může zachránit jen jediná věc – nedostatek úředníků.“ Nic jiného totiž nepomůže. Neexistuje nic (s výjimkou vystoupení z EU), co může jakýkoliv český politik udělat pro to, aby GDPR přestalo platit. Pokud Evropská komise nebude chtít, regulaci nezmění, i kdyby to chtěli všichni premiéři a ministři členských států a všichni europoslanci.

Co to všechno ale znamená? Evropští politici a evropští novináři z listu Politico se domnívají, že Brusel je teď v podstatě světovým regulátorem, protože velké firmy jako Facebook nemají jinou možnost než uplatnit unijní pravidla celosvětově.

Agentura Reuters však už reportovala, že Facebook vyjme 1,5 miliardy uživatelů z dopadu GDPR, neboť to nejsou uživatelé z EU. GDPR tak dopadne pouze zhruba na čtvrtinu uživatelů Facebooku. Průměrná tržba z evropského uživatele je navíc pro Facebook zhruba čtvrtinová oproti severoamerickému uživateli. Facebook si tak snadno může dovolit křížově dotovat svoje evropské uživatele, aby si udržel evropský trh.

Úsměvná je i historka z cesty české komisařky Věry Jourové (pod niž tato agenda spadá v nové, Junckerově komisi) do Kalifornie, kde se setkala se zástupci Googlu a Facebooku. A podle svých slov, jak je reportuje Wall Street Journal, očekávala, že tyto firmy se budou nové legislativy obávat. Avšak sama říká: „Byli v klidu. A to mě znervóznilo. Mají peníze, armádu právníků, armádu techniků atd.“

Jourová tak v Kalifornii objevila něco, co je ekonomům známé jako teorie regulace, jejímž průkopníkem byl chicagský ekonom George Stigler. Ten přišel právě na toto: regulace prospívají velkým firmám, které si mohou dovolit zvýšené náklady na studování a implementaci regulací a jejich zpochybňování před soudem. Jejich menší konkurenti si tyto náklady dovolit nemohou, a jsou proto nuceni opustit trh.

Antonio García Martínez z časopisu Wired shrnuje: „Tohle dává z pohledu EU smysl jedině v případě, že jejich předpokladem je, že GDPR se stane globálním zlatým standardem, a ne pouze dalším obtěžujícím nákladem podnikání v EU. Již nyní je jasné, že to bude to druhé. Nikdo nebude GDPR implementovat mezinárodně.“ A dodává: „GDPR bude jako Y2K, ale každý den: vznikne celé parazitické odvětví konzultantů, kteří budou děsit managementy firem a vytáhnou z nich peníze na tučné odměny – a nakonec to nepřinese nic pozitivního, velmi pravděpodobně však spoustu negativního.“

 

Autor: Martin Pánek

 

O autorovi:

Martin Pánek je ředitelem Liberálního institutu a asistentem v europoslaneckém klubu EFDD. Vystudoval ekonomickou analýzu na VŠE. 

 

---

Autoři:

• Martin Pánek