Jak v ČR vyrábíme elektrickou energii?

Na elektroenergetický sektor je často zaměřena pozornost celé společnosti. Ale co bude tím vůdčím zdrojem energie? Uhlí, jádro či snad obnovitelné zdroje? Na co sází český elektroenergetický sektor?

Energetika patří k nejdiskutovanějším tématům ve všech vyspělých zemích světa. Česká republika není výjimkou. Není to dáno jen tím, že elektrická energie je klíčovým vstupem všech sektorů ekonomiky, že zajišťuje komfort a životní pohodu domácností, nebo tím, že elektroenergetický sektor má v České republice velmi široký záběr a pokrývá všechny formy produkce a distribuce elektrické energie – těžbu energetických surovin a výrobu elektrické energie s užitím uhlí, ropných derivátů, zemního plynu, jádra a samozřejmě obnovitelných zdrojů. Jde také o to, že Česká republika patří mezi nejvýznamnější exportéry elektrické energie v Evropské unii. Náš energetický sektor působí jako významný stabilizační prvek produkce elektrické energie ve střední Evropě.

Energetika je významným odvětvím a bude jím i pro příští generace. Podívejme se proto na aktuální energetický mix produkce v České republice.

Regulace trhu
Regulaci energetického sektoru v České republice zajišťuje několik kanálů – vláda a parlament představují klasický prvek zákonodárné a výkonné moci ovlivňující podobu legislativy, kterou se řídí regulatorní orgány. Klíčové jsou dva.

Energetický regulační úřad (ERÚ), ustavený k 1. lednu 2001 zákonem č. 458/2000 Sb., je správní autoritou odpovědnou za regulaci energetického sektoru v České republice. Mezi hlavní kompetence ERÚ patří cenová regulace, podpora užívání obnovitelných zdrojů, podpora využití druhotných surovin k výrobě energie, podpora produkce elektrické energie a tepla, ochrana spotřebitelů, udělování licencí subjektům, které chtějí v odvětví působit, a podpora hospodářské soutěže ve všech relevantních odvětvích. ERÚ tak představuje obecný dozorující orgán, u kterého se sbíhají nitky všech regulačních aktivit i tlaky všech zájmových skupin. Aktuální boj o vliv nad tímto klíčovým úřadem regulujícím energetický sektor, do kterého vstupují politické špičky v čele s prezidentem Zemanem, premiérem Sobotkou nebo ministrem průmyslu a obchodu Mládkem, je toho dobrým důkazem.

Česká energetická přenosová soustava (ČEPS), instituce s licencí od ERÚ, je zodpovědná za přenos elektrické energie pomocí distribuční sítě v České republice. Vznik ČEPS je spojen s procesem nazvaným unbundling, tedy s oddělením vlastnictví přenosové sítě od výroby elektrické energie. Pokud je výrobce elektrické energie zároveň vlastníkem distribuční sítě, nemá – zcela logicky – zájem o kultivaci konkurenčního prostředí, snižování cen ani zvyšování kvality poskytovaných služeb. Zajímá ho jen zisk. Vyvedení distribuční sítě do nezávislé instituce umožňuje vstup dalších konkurentů ve výrobě energie do odvětví, ale také rozšíření konkurence v distribuci a prodeji elektrické energie koncovým zákazníkům. Umožnění přístupu třetích stran (TPA – Third Party Access) je bráno jako klíčový atribut zvyšování efektivity v regulovaných síťových odvětvích. Proto vznikl i ČEPS. V roce 1998 se valná hromada společnosti ČEZ usnesla na vyvedení celé přenosové soustavy z této společnosti do zcela nové instituce, stoprocentně vlastněné státem (MPO ČR). ČEPS získal exkluzivní licenci na dálkový přenos vysokonapěťové elektrické energie, s čímž jde ruku v ruce odpovědnost za dohled nad přenosovou soustavou, zajišťování rovnováhy výroby a spotřeby a stabilitu energetické soustavy v České republice i v kontextu mezinárodní energetické sítě. S tím, jak jsou do energetické soustavy zapojovány obnovitelné zdroje energie, u kterých není lehké odhadnout budoucí produkci (vítr, slunce), souvisí i nutnost zajišťovat dostatečné energetické rezervy pro vykrývání případných nerovnováh mezi výrobou a spotřebou elektrické energie.

…
Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.

---

Autoři:

• Aleš Rod