2017-3 8

Jak výhodná je investice do vysokoškolského vzdělání?

1. 9. 2017, 12.30 - Trade-off 3/2017 - Martin Pánek

Debata o vměšování státu do vzdělávání je rozsáhlá a vede se na ekonomické i ideologické frontě. V tomto článku nás bude zajímat především ekonomická debata. Zda je tedy vysokoškolské vzdělání výhodnou investicí – a pokud ano, zda jde o investici, kterou má za občana dělat stát, nebo zda o ní má rozhodovat jednotlivec sám.

Ekonomové mají za to, že vzdělání je soukromý statek. Učebnice ekonomie po celém světě uznávají základní dělení statků na čtyři kategorie podle toho, zda jde o statky rivalitní a zda u nich existuje vylučitelnost ze spotřeby. Rivalitou ve spotřebě se rozumí, že spotřeba statku jedním spotřebitelem zamezuje ostatním v současné spotřebě. Vylučitelnost ze spotřeby znamená, že za rozumných nákladů lze některým spotřebitelům (například neplatícím) zabránit ve spotřebě.

 

2017-3 6

 

Soukromé statky jsou rivalitní a vylučitelné. Takovým statkem je například jablko. Na opačném konci stojí statky veřejné, které jsou zároveň nerivalitní a nevylučitelné. Takovým statkem je například policejní ochrana. Někdy se lze setkat s označením čistý soukromý nebo čistý veřejný statek. U školní výuky se nepochybně dá vylučitelnost ze spotřeby uplatnit a také se uplatňuje. Kritérií je možno nalézt několik. Ve zpoplatněných školách jsou ze spotřeby vyloučeni neplatící studenti, na veřejných školách studenti neúspěšní v přijímacích zkouškách, v dívčích školách jsou ze spotřeby vyloučeni chlapci, na všech typech škol jsou ze spotřeby vyloučeni studenti, kteří tempu nestačí (a nedokážou složit zkoušku) atd. Vyloučení ze spotřeby se provádí s poměrně nízkými náklady.

S rivalitou ve spotřebě je to složitější. Moderní pedagogika doporučuje snižovat počet studentů ve třídách a zahraniční univerzity jsou dokonce hodnoceny podle počtu žáků na učitele, to se však projevuje zejména na cvičeních, kde se dbá o zapojení studenta. Dnešní technika však umožňuje poměrně levně přednášet pro stovky lidí najednou, viz například článek Marka Numerata o MOOC ze strany 8 v tomto čísle Trade-off. Některé americké univerzity umísťují na internet kompletní záznamy svých přednášek. Taková výuka se pak vlastně rovná televiznímu nebo rozhlasovému vysílání pro náročné. Vylučitelnost lze zajistit přesně stejně jako u kabelové televize nebo Netflixu.

Rivalita ve spotřebě tedy bude pravděpodobně větší u oborů náročnějších na nějakou specifickou dovednost, jako jsou například medicína, farmacie, chemie apod., kde je nutné nebo vhodné mít studenty přímo na místě. Rivalita ve spotřebě bude nižší u předmětů, kde dominují znalosti, jako je právo, filosofie nebo ekonomie. Podle předmětu oboru se tak výuka pohybuje mezi čistě soukromým statkem a klubovým statkem. Ekonomové se na tomto dělení shodnou. Mnoho z nich však navzdory tomu požaduje, aby stát vzdělání platil a poskytoval. Jedno vysvětlení nabízí Daniel Klein (2004) v článku The People’s Romance, totiž že lidé – ekonomy nevyjímaje – milují vládu a chtějí, aby vláda všem poskytla totožný zážitek v podobě školní docházky, na který pak s láskou vzpomínají.

Zajímavostí je, že třetí prezident Spojených států Thomas Jefferson se nechal slyšet: „Myslím, že by federální vláda měla mít roli ve vzdělání, ale jediný způsob, jakým to udělat, je změnit ústavu.“ Od Jeffersonových dob – ať už to považujeme za pozitivní vývoj, nebo ne – se však značně rozšířilo chápání toho, co vyjmenované pravomoci v čl. 1 americké ústavy federální vládě umožňují. Ministerstvo školství vzniklo za Carterovy vlády v roce 1979.

Vysokoškolské vzdělání jako investice

Podle Hilla, Hoffmana a Rexe (2005) je vnitřní výnosové procento vysokoškolského vzdělání 11,7 % pro muže a 11,6 % pro ženy. Data jsou pro USA v letech 2002–2003. Takové výnosové procento je vyšší než u standardních komerčních spořicích produktů.

Abel a Deitz (2014) z newyorské pobočky Fedu se ve stejně pojmenovaném článku ptají: Převažují stále výnosy vysoké školy nad náklady? A odpovídají si jednoznačně, že ano: „Výnos bakalářského diplomu byl průměrně 9 % v 70. letech, kolem roku 2001 byl téměř na dvojnásobné hodnotě 16 % a zůstal kolem 14–15 procent v posledním desetiletí.“

 

2017-3 7

 

Zabývají se taktéž různými výnosy v různých oborech a zdůrazňují: „Ne všechny obory jsou schůdné pro všechny vysokoškoláky.“ Článek uzavírají: „Školné roste, platy klesají a mnoho vysokoškoláků má potíže najít si dobrou práci. Mohlo by se tedy zdát, že hodnota vysokoškolského diplomu je v ohrožení. Když však vezmeme v úvahu všechny náklady a všechny výnosy, zdá se, že vysokoškolské vzdělání je pro průměrného člověka stále moudrým rozhodnutím.“ Jak je to možné, když platy vysokoškoláků v novém století stagnují? Vysvětlením podle autorů je, že platy středoškoláků padají též. Proto je vysokoškolská prémie stále blízko svého historického maxima. „Dobrou zprávou je, že když dáme všechno dohromady, výnosnost vysoké školy je v průměru stále vysoká, a to bez ohledu na studentův obor.“

K obdobným závěrům došel i Hout (2012), jenž svůj článek uzavírá: „Studenti na vysokých školách získávají nové dovednosti a nové perspektivy, které z nich činí lepší zaměstnance, životní partnery a občany. Vyšší vzdělávání způsobuje, že se stávají dobré věci.“

Fascinujícím čtením je publikace Světové banky (2008) „Cesta, jíž jsme nešli: Školská reforma na Blízkém východě a v severní Africe“, která se zaměřuje na mnoho faktorů souvisejících se vzděláním. V druhé kapitole se publikace zabývá výnosem ze vzdělání a srovnává země Blízkého východu a severní Afriky s dalšími zeměmi.

Za krátký komentář stojí dvě tabulky. Ve všech sledovaných zemích Blízkého východu a severní Afriky setrvale od 70. let klesá vzdělanostní nerovnost. Autoři studie ji prezentují jako Giniho koeficient vzdělání. Giniho koeficient známe z příjmové nerovnosti. Nabývá hodnoty 0, když mají všichni totožné příjmy, a nabývá hodnoty 1, pokud jeden člověk má všechny příjmy a ostatní lidé žádný příjem. Obdobně tedy se vzděláním. Čím blíže jedničce, tím méně lidí si dopřává vzdělání.

Například v Alžírsku nebo Tunisku klesl Giniho koeficient vzdělání z 0,8 v 70. letech na nynějších 0,5, v Jordánsku z 0,66 na 0,44 atd. Autoři dávají do srovnání i země mimo tento region – a u nich je trend stejný. Čína z 0,55 na 0,38, Jižní Korea neuvěřitelně z 0,5 na 0,2, blíží se tedy absolutní rovnosti ve vzdělání.

Autoři taktéž předkládají výnosnost vzdělání (nejenom vysokoškolského) ve vybraných zemích. Ve všech je pozitivní. Od pěti procent v Jemenu v roce 1997 přes 8–9 % v Egyptě, 10–16 % na Filipínách, 28 % v Brazílii v roce 1989 po neskutečných 40 % v Peru roku 1990. Výnosnost středoškolského vzdělání se podle autorů v těchto zemích taktéž pohybuje mezi 5–36 %, nejčastěji kolem patnácti. Čísla jsou roční výnos za každý dostudovaný rok v rámci jednotlivé úrovně škol.

Vidíme tedy, že vysokoškolské vzdělání nese absolventům značné výnosy po celém světě, nejen ve Spojených státech.

Vládní podpora

Tak jako pekař stojí před rozhodnutím, zda si má pro rozvážku svého pečiva pořídit další automobil, i student, respektive jeho rodiče, si musí spočítat, zda mu vyšší příjmy později zaplatí vyšší výdaje teď. To je úvaha, před kterou stojí každý podnikatel. Novou investici přitom může zaplatit z vlastního kapitálu (například ze zisků z předchozích let), nebo si na ni může vzít úvěr.

Před stejným rozhodováním stojí student. Musí si rozmyslet, zda jeho budoucí příjmy budou o tolik vyšší, aby zaplatily školné + ušlé příjmy. (I do pekařova rozhodnutí samozřejmě vstupují ušlé zisky – místo na nákup automobilu mohl peníze investovat například do spořicího produktu.)

Vláda tak stojí před otázkou, proč podporovat investici studentů, pokud nepodporuje investici pekařů. Ano, vyšší vzdělání obyvatelstva je výhodné pro celou společnost. Stejně tak je ale výhodné pro celou společnost, pokud pekaři jezdí autem, a ne na kole. Vyšší vybavenost kapitálem, jak tomu říkají ekonomové, přináší pozitiva i těm, kdo tímto kapitálem přímo nedisponují.

Taková situace přímo vybízí k zapojení bank, které dokážou rozložit investiční riziko. Zatímco jeden student těžko odhadne, jaké bude mít po absolutoriu příjmy, banka uzavře smlouvy s tolika klienty, že podle zákona velkých čísel vždy vydělá, i pokud určitá část absolventů nebude schopná svůj dluh splatit. Aby banka klienty nalákala, může jim nabídnout podmínky známé ze světa – odložené splátky úvěrů, popřípadě splatnost úvěru až od určité příjmové hranice.

Existují však i ekonomové, kteří popírají, že vysokoškolské vzdělání je investicí do lidského kapitálu. Namítají, že realita této hypotéze neodpovídá. Studenti podle nich neinvestují do lidského kapitálu, nýbrž do signálu.

V signalizačním modelu jde o to, jak rozlišit dva na první pohled stejné lidi, ekonomickým žargonem agenty. Jeden z nich má ale vlastnost, kterou od něj poptáváme, a ten druhý ji nemá. Problém je, že i ten, který ji nemá, dokáže krátkodobě předstírat, že ji má.

Na pohovor přijdou dva uchazeči. Jak zjistit, který z nich je pracovitý a poslušný, a který je naopak líný a rebelantský? Když jim dáte úkol, který jim zabere hodinu, těžko poznáte, který z nich je ten pravý. Potřebovali bychom tedy nějaký dlouhodobější a náročnější úkol. Například pět let na vysoké škole.

Dokončit vysokoškolské vzdělání je relativně jednodušší pro člověka chytrého, trpělivého, s respektem k autoritě. Pro člověka, který chvíli neposedí na židli, ale věčně vysedává po hospodách, je mnohem těžší až skoro nemožné vysokou školu dokončit.

Proto uchazeči o práci předkládají svůj diplom. Práci dostane uchazeč s diplomem, protože tím diplomem říká: „Podívejte! Pět let jsem poslouchal a dělal věci, které mi připadaly zbytečné – a zadarmo, nebude pro mě problém dělat jiné věci, i kdyby mi připadaly stejně nesmyslné – když za to ještě dostanu zaplaceno.“ Jedním z proponentů signalizační teorie vysokoškolského vzdělání je Bryan Caplan, jemuž na toto téma vyjde na začátku příštího roku kniha Obžaloba vzdělávání (The Case Against Education). Proslavila ho kniha Mýtus racionálního voliče (k dispozici i v češtině) a dále je autorem knihy Sobecké důvody, proč mít více dětí.

Ale pokud jde ve vzdělání jenom o signalizaci, tak státní dotace jsou přesně to, co v žádném případě nechceme! Tyto dotace jenom způsobí, že k diplomu přijdou i lidé, kteří by k němu bez dotace nedošli, protože by pro ně bylo studium příliš nákladné. Na druhé straně ti, kteří by k němu došli i bez dotace, se zase budou muset nějak odlišit, takže budou muset strávit další roky ve škole, aby měli lepší diplom, tentokrát s nápisem Ph.D. Jak vidíme, nedošlo tak k žádné změně – uchazeči o práci dále signalizují, kdo z nich je vhodnějším kandidátem pomocí diplomu, avšak státní prostředky a čas studentů byly vynaloženy neefektivně na něco, co mohli stejně dobře signalizovat i kratší dobou strávenou na vysoké škole.

Jak vidno, formální vzdělání je i v dnešní době výhodné jak pro jednotlivé studenty, tak pro společnost. Zda vláda svými dotacemi pomáhá, nebo naopak škodí, už tak jednoznačně rozhodnout nelze.

 

Autor: Martin Pánek

 

O autorovi:

Martin Pánek je ředitelem Liberálního institutu a asistentem v europoslaneckém klubu EFDD. Vystudoval ekonomickou analýzu na VŠE. 

 


Autoři:

Podobné články

  • potravinová krize

    Globální potravinová krize zůstává na úrovni hypotézy

    S hlavní analytičkou brokerské společnosti xPartners Olívií Lacenovou jsme hovořili o dopadech změny klimatu na ceny potravin, převisu jejich nabídky a hladomorech, i o tom, proč jsou potravinové komodity rizikovou investicí.

  • 2018-4 2

    Vaše firma nepotřebuje blockchain. Vážně.

    V roce 2013 byl bitcoin kouzelné slovo. Cena jedné mince první z kryptoměn vyrostla během roku stokrát, což přitáhlo pozornost milionů lidí. Rok 2017 se zdál být podobný, když cena vyskočila dvacetkrát. Pozornost ale přestaly přitahovat kryptoměny, slovem roku se stal bájný „blockchain“.

  • money

    Finanční revoluce: věk, ve kterém technologie předčí finanční giganty

    Není pochyb o tom, že peníze jsou hnacím motorem společnosti. Peníze, jako prostředek směny, uchovatel hodnoty a účetní jednotka, jsou jedním z prvků, které drží společnost pohromadě a provázejí ji celou její historií. Z některých pramenů vyplývá, že první platidlo v podobě kovu se objevilo již pět tisíc let před Kristem. Od té doby prošly peníze několika zásadními obdobími, která by se dala označit jako revoluce.

  • Ákolstv°1

    Škola doma: a co na to rodiče?

    Distanční vzdělávání. Pojem, který dnešní generace českých rodičů znala většinou jen z australského seriálu pro děti, a nikoho nenapadlo, že by se jednoho dne stal realitou i u nás. Proč taky? Počet školních zařízení máme dostatečný, geografické vzdálenosti krátké, žádné dítě školou povinné nemusí překonávat stovky kilometrů při cestě za vzděláním.

  • Ákolstv°1

    Rozhovor s Filipem Pertoldem o problémech českého školství

    Stovky milionů ročně ve školství a výsledkem je stále stejná nerovnost, říká ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA. Společně jsme se podívali na český vzdělávací systém od mateřských škol až po vysoké školství. A nepřekvapivě došli k tomu, že by si zasloužil zásadní změny. Začít bychom ale měli u kvalitního výzkumu.

  • cena studia

    Kolik stojí student?

    Výběr vysoké školy je důležitým životním rozhodnutím. Každý, kdo se pro cestu vysokoškolského vzdělání rozhodne, musí vědět, jaký obor by chtěl studovat a také na jaké vysoké škole by chtěl působit. Byť se toto rozhodnutí nemusí jevit jako složité, ti z nás, kteří si jím prošli, jistě uznají, že ho provází spousta dilemat.

  • Ákolstv°1

    Anketa: Podle čeho vybrat školu?

    Výběr studijního oboru (a ještě více konkrétní školy) lze rozebírat prakticky donekonečna – jaká je jeho perspektiva do budoucna, jaké jsou výhody a nevýhody, jak bude reagovat trh práce apod. Ve výsledku se však vždy ukáže, že každý člověk má jiný příběh a že vždy záleží na individuálních zkušenostech, schopnostech a velmi často i štěstí.

  • Fotka web 1

    Vzděláním ke štěstí nebo štěstím ke vzdělání?

    V loňském roce se na vysoké školy v České republice hlásilo bezmála 100 000 studentů. Z toho byly cca tři čtvrtiny uchazečů přijaty a necelých 70 % zapsáno do studia. Jedna dvacetina přihlášek mířila na soukromé vysoké školy, zbytek na veřejné a státní. To jsou však pouze suchá čísla, jejich obsahem je jedno z nejdůležitějších životních rozhodnutí, které ovlivní soukromý a pracovní život další generace mladých lidí. Nerozhoduje se pouze o budoucím zaměstnání – vysoká škola velmi často definuje skladbu přátel studenta, osobnosti, které ho inspirují a často i celoživotní partnery. Vyberte si dobře a strávíte 3–6 let v inspirativním prostředí, které vám nastartuje úspěšnou kariéru dle vašeho výběru, vyberte si špatně a budete si každé ráno vyčítat, že jste nešli k bratranci do dílny dělat automechanika.