1_2016_Je třeba zachránit Schengen

Je třeba zachránit Schengen

18. 3. 2016, 11.20 - Trade-off 1/2016 - Belém Circle

Oslavíme třicáté výročí Schengenské úmluvy tím, že ji zabijeme? Migrační krize spolu s teroristickými útoky dovedly evropské představitele až k tomu, že začali zpochybňovat Schengenskou úmluvu a její efektivitu.

Francie, Maďarsko, Rakousko a Švédsko již znovuobnovily své pohraniční kontroly a vše se stále více odůvodňuje snahou o zvýšení bezpečnosti. Je třeba si však uvědomit, že myšlenka obnovy národních hranic vede do slepé uličky. Může Evropu jen oslabit, a to jak ekonomicky, tak politicky. Než k takové proměně dojde, musíme objektivně vyhodnotit výhody schengenského systému.

Cíle a úspěchy Schengenu
Schengenská úmluva byla podepsána nejprve pěti členskými státy v roce 1985. Dnes zahrnuje 26 zemí a dovoluje více než 400 milionům Evropanů volný pohyb – od Polska po Portugalsko a od Řecka až po Island či Norsko. Tento v dějinách jedinečný svobodný prostor měl dva cíle: konec hraničních kontrol napomáhá obchodu, čímž také zvyšuje ziskovost v rostoucích odvětvích v hraničních oblastech. Druhým cílem bylo radikální rozšíření spektra příležitostí pro každého jednotlivce s tím, jak se mu otevřela možnost pracovat v jiné zemi. To pak následně podporuje hospodářskou činnost a zlepšuje životní podmínky pracovníků. Z tohoto pohledu je schengenský prostor velice úspěšným projektem.

Podle výzkumu, který provedli Dane Davis (CRU Group v Londýně) a Thomas Gift (Duke University v USA), má migrace evropského obyvatelstva přímý vliv na obchod mezi jejich původní a novou zemí. Jednoprocentní zvýšení migračního toku mezi dvěma zeměmi schengenského prostoru zvyšuje jejich vzájemnou obchodní výměnu o necelou desetinu procenta. Migrace a přeshraniční dojíždění již několik desetiletí průběžně rostou. Jak ukazuje výzkum Esther Ademmerové z Kielského institutu pro světové hospodářství, v roce 1999 přejíždělo hranice na cestě do práce méně než půl milionu Evropanů. Dnes je to více než 780 tisíc. Více než 60 % z nich pochází z Francie, Belgie nebo Německa. Lze tedy říci, že země, které schengenský prostor původně zakládaly a dnes patří k jeho nejhlasitějším kritikům, z něj přitom vytěžily nejvíc. Opustíme-li svět byznysu a práce, volný pohyb také zvýšil kulturní integraci Evropanů. Jen v roce 2014 Evropané uskutečnili 218 milionů cest do jiné evropské země s alespoň jedním přenocováním. Výsledky hovoří samy za sebe.

Celokontinentální pohled
Schengen je úspěch, který by měl být uchován a podporován, obzvláště v dobách nízkého růstu národního důchodu. Otázka obnovení hraničních kontrol tak musí být položena na celoevropské úrovni; jinak hrozí ztráta všech hospodářských výhod. V tomto ohledu by návrat k národním hranicím pouze zvýšil náklady monitorování a dohledu, aniž by je samotné zefektivnil. Je přece nasnadě, že migrační toky z Blízkého východu se koncentrují do několika jasně vymezených oblastí, tzv. hot spots, a teroristická hrozba se lépe omezuje zlepšením komunikace mezi zpravodajskými službami než jakousi – nejspíš iluzorní – „totální“ kontrolou státních hranic.

Aby bylo možno vést racionální debatu, je třeba nahlížet na evropské problémy z celokontinentálního pohledu. A je důležité to udělat co nejdříve, neboť jakékoli zpochybnění schengenského prostoru – byť třeba jen dočasně – ohrozí nevyhnutelně samotné základy Evropské unie. Stejně jako jakýkoli jiný druh integrace, i evropská integrace je postavena na základech volného pohybu zboží, kapitálu a lidí. Pokud chybí svoboda pohybu, i jednotná měna ztrácí svůj význam a smysl, a stejně tak jakýkoli další budoucí projekt fiskální a politické unie.

Dnes se nacházíme v předposlední fázi plné integrace Evropské unie, která tak stojí před rozhodnutím, které je sice politicky obtížné, ale správná odpověď je jasná. Buď se Schengenská dohoda oslabí a Evropská unie se rozpadne, nebo se spolupráce zesílí a bude pokračovat v dalším logickém a hospodářsky žádoucím rozvoji. Nezbývá než doufat, že rozum a politická odvaha zvítězí nad strachem a demagogií, neboť ať už padne jakékoli rozhodnutí, bude těžké či přímo nemožné je v budoucnu revidovat.

 


Autoři:


Překladatelé:

Podobné články

  • eu

    Vlna euroskepticismu se dme po kontinentu. Jak by měla EU zareagovat?

    Euroskeptická nálada nebyla nikdy silnější. Po britském referendu o odchodu z Evropské unie nyní musí bruselské elity čelit všeobecné nespokojenosti mezi obyvatelstvem zakládajících členů EU.

  • 1_2016_Reforma EU dle Camerona

    Reforma Evropské unie podle Davida Camerona

    Konzervativci Davida Camerona nečekaně zvítězili v loňských volbách do Sněmovny reprezentantů. Staronový premiér tak může dodržet svůj slib a Británie stojí před referendem o vystoupení nebo setrvání v Evropské unii.

  • 1_2016_Jak moc bolí trhání

    Jak moc bolí trhání? Ekonomie evropské dezintegrace

    Velká Británie chystá referendum o setrvání v EU a není vyloučeno, že unii skutečně opustí: podle lednových průzkumů má vystoupení z EU mírně nadpoloviční podporu. Dezintegrační tendence však pozorujeme i na nižší úrovni: v rámci Británie volají po samostatnosti Skotové a na kontinentu se na nezávislost pomalu připravuje Katalánie.

  • 1_2016_Brexit nie riesenim

    Brexit nie je riešením

    Na stretnutí Európskej rady 19. februára dospel britský premiér David Cameron so svojimi európskymi partnermi k dohode o podmienkach zotrvania Spojeného kráľovstva v Európskej únii. Táto dohoda je podkladom pre referendum o britskom zotrvaní, ktoré sa odohrá 23. júna tohto roku.

  • 1_2016_Urovnávání rozporů. Otevřený dopis...

    Urovnávání rozporů. Otevřený dopis předsedovi Evropské rady

    Vážený předsedo Evropské rady,
    Evropská konstituční skupina projednala zprávu pěti předsedů institucí EU a návrhy dalších evropských státníků, jako například francouzského prezidenta Hollanda a německého ministra financí Schäubleho. Rovněž jsme reflektovali problémy uváděné předsedou britské vlády Cameronem a zabývali jsme se britskými požadavky z hlediska jejich širšího souladu se zájmy EU jako celku. Rozpracovali jsme naše úvahy, s nimiž jsme prvně vystoupili v našem Návrhu Evropské ústavy v roce 1993, a aplikovali je na současnou situaci. Naší hlavní snahou je najít nejlepší odpověď na rozpory, které nyní EU rozkládají, protože hlavním smyslem EU je právě urovnávání rozporů!