2017-3 3

Knihtisk pro 21. století nese jméno MOOC

1. 10. 2017, 13.06 - Trade-off 3/2017 - Marek Numerato

Vzdělávat se neznamená pouze sedět v lavici a naslouchat výkladu vyučujícího v obklopení dalších desítek spolužáků. Z časových důvodů i s ohledem na finanční náklady lidé vždy hledali způsoby, jež by nevyžadovaly jejich přítomnost ve škole. Již v předminulém století se lidem naskýtala možnost absolvovat korespondenční kurzy. S modernizací technologií se modernizoval i způsob studia na dálku.

Ve 20. století se tak objevily i kurzy šířené prostřednictvím rozhlasu, televize a následně i počítače. Převratnou změnu však přinesly až kurzy využívající připojení studentů k internetu. V roce 2008 se pro specifický druh online kurzů objevil termín MOOC (čteme múk). A právě na MOOC možná budou historici nahlížet jako na převratnou novinku, která snese srovnání s Gutenbergovým vynálezem knihtisku.

Ostatně MOOC mají s knihtiskem společnou jednu základní vlastnost. To, co bylo dříve dostupné pouze pro úzkou skupinu jedinců, zpřístupňují širokým vrstvám. MOOC je anglickou zkratkou pro massive open online course, tedy masový (hromadný) otevřený online kurz. Masový, jelikož předpokládá zapojení obrovského množství studentů. Otevřený, jelikož k němu má přístup v podstatě kdokoli, aniž by musel splnit nějaké zvláštní podmínky pro registraci. Ve většině případů jsou navíc kurzy zdarma. Slovo online v názvu nám napovídá, že jsou kurzy šířeny po internetové síti. Vše, co student k absolvováním kurzu potřebuje, najde na webu. Vstup do kurzu je podmíněn pouze přístupem k počítači či mobilnímu zařízení připojenému k internetu. A jde skutečně o kurz, který obsahem pokrývá kompletní tematický celek. Tím se MOOC liší od e-learningu, které jsou často pouhým doplněním tradičních kurzů.

Součástí kurzu jsou zpravidla videopřednášky, skripta, další textové materiály, vyhodnocované úkoly a diskusní fóra, která propojují celou komunitu studentů i odborníků. Důraz je kladen na snadné pochopení často nikterak jednoduché problematiky. Oproti běžnému vysokoškolskému kurzu má student možnost postupovat vlastním tempem. Podřídit se však musí stanoveným termínům odevzdání. V průběhu kurzu dostává jednoduché otázky, jejichž účelem je zjistit, že probírané látce porozuměl. Po dokončení kurzu studenti obdrží elektronický certifikát. Ten může být za příplatek spárován s dokladem totožnosti. Takový certifikát již může být zohledněn zaměstnavateli či kamennými univerzitami.

Kromě zpoplatněných certifikátů hledají provozovatelé MOOC i další možnosti, jak z poskytované služby profitovat. Nabízejí například i kompletní studium složené z více kurzů, které je zakončeno získáním uznávaného titulu. Zatímco verifikovaný certifikát k jednotlivému kurzu stojí desítky dolarů, za kompletní studium s titulem zaplatí student i desetitisíce. Finance získávají poskytovatelé MOOC i od firem, které na jejich stránkách představují své pracovní nabídky. Firmy tedy platí za možnost oslovit talenty, kteří se do MOOC registrují.

Ke konci loňského roku měly MOOC 58 milionů registrovaných uživatelů

Jestliže rok 2008 dal MOOC jejich název, pak rok 2011 rozhodl o jejich budoucnosti. Poté, co se dvěma profesorům ze Stanfordu podařilo s online kurzem umělé inteligence oslovit 160 tisíc studentů, spustila se lavina příprav kurzů vznikajících na prestižních amerických univerzitách. Vznikly webové projekty, jako je Cousera, edX, FutureLearn či Udacity, na nichž lze nalézt kurzy prvotřídních lektorů z amerických univerzit. Projekty se rázem staly lákadlem pro desetimilionové investice od takzvaných venture kapitalistů. Deník New York Times napsal článek s názvem The Year of the MOOC (Rok MOOC) a následně tento fenomén vzbudil pozornost i u dalších prestižních médií jako Forbes či The Economist. Rovněž se ale objevily kritické hlasy, které MOOC označily za bublinu, jež brzy splaskne. K dnešnímu dni se tato nepříznivá věštba nenaplnila.

MOOC jsou rozšířeny na všech univerzitách takzvané Břečťanové ligy v USA (jde o nejprestižnější univerzity, jako je například Harvard, Yale či Columbia). Rozšířily se i do Evropy, kde na ně na začátku nahlížely tradiční univerzity s despektem. V loňském roce však začal chystat první kurz i věhlasný Oxford. Své MOOC mají univerzity v Asii, Latinské Americe, v Austrálii či arabském světě. V Česku je nabídka MOOC zatím značně omezená. Zřejmě nejznámější jsou online kurzy Seduo, které však prohlubují spíše profesní odbornost než vysokoškolské znalosti. To je do značné míry dáno tím, že za projektem Seduo stojí společnost LMC, která se zaměřuje na kariérní růst a je známa jako provozovatel pracovních portálů.

Celosvětově nejpopulárnější kurzy mají statisíce studentů. Podle údajů uveřejněných webem class-central.com ke konci roku 2016 již MOOC dokázaly oslovit 58 milionů studentů, respektive registrovaných uživatelů. Zasáhly tedy skupinu lidí srovnatelnou s velikostí obyvatelstva Itálie. Do tvorby kurzů se zapojilo více než 700 univerzit, které vytvořily téměř 7000 kurzů. A to jen během loňského roku jich vzniklo více než 2600. Nejvíce uživatelů je zaregistrovaných přes stránky Coursera. K loňskému roku to bylo 23 milionů. Zhruba tolik měli dohromady zbylí poskytovatelé MOOC kurzů z nejúspěšnější pětky (konkrétně edX, XueangX, FutureLearn a Udacity) dohromady.

 

2017-3 1

 

Tím, že jsou kurzy nabízeny několika různými poskytovateli, vznikají i agregátory, jinými slovy rozcestníky shromažďující informace o kurzech dostupných napříč trhem. Populární je například Coursetalk, kde návštěvníci naleznou i cenná hodnocení kurzů od předchozích absolventů a další užitečné komentáře.

Na základě výše uvedených čísel je určitě namístě se ptát, jaké hlavní výhody MOOC jednotlivým účastníkům nabízejí. Čím jsou školy motivovány, aby přicházely s dalšími novými kurzy? A naopak, co motivuje miliony studentů k registraci do kurzů? A mají vlastně MOOC nějaký celospolečenský přínos? Pojďme si to projít popořadě.

Film nezničil divadlo a ani MOOC nejspíš nezničí univerzity

Vyučujícím poskytly MOOC prostor pro oslovení skutečně masového publika. Zatímco za zdmi učeben mohli předat své poznatky desítkám či v lepším případě stovkám studentů, moderní způsob výuky jim umožnil zasáhnout publikum o velikosti středně velkých měst. Andrew Ng, vyučující a současně spoluzakladatel a ředitel projektu Coursera, spočítal, že na to, aby oslovil publikum jednoho sta tisíc studentů, což se mu s jeho kurzem povedlo, by za normálních okolností musel odučit 250 let. Celkově nejpopulárnější MOOC s názvem Learning How to Learn od autorů z UC San Diego se dokonce blíží k 1,2 milionu registrovaných studentů.

Dříve musel nejlepší univerzity odmítat spoustu zájemců, kteří by rádi navštěvovali jejich kurzy. Tito studenti zpravidla končili na méně kvalitních školách. Prostřednictvím MOOC se však univerzita může propojit s každým potenciálním zájemcem. Jak říká ekonom Alex Tabarrok, MOOC pomáhají univerzitám překonat mezní náklady. Ještě nedávno by univerzita k uspokojení všech zájemců musela stavět nové budovy a učebny a přijmout do svých služeb nové vyučující. Dnes stačí, aby žádaný kurz proběhl formou MOOC a poptávka může být plně uspokojena. „Výuka každého dalšího studenta je (díky MOOC) prakticky zdarma,“ poznamenává Tabarrok. Kurikulum kurzu, připravené nahrávky a sepsané texty, které vyučující a jeho tým jednou pro kurz vytvoří, jsou dostupné pro každého. Není zapotřebí na nich nic měnit, ať už se do kurzu zaregistruje padesát či sto tisíc studentů.

Jenže právě počet registrovaných studentů se u MOOC stává hlavním měřítkem úspěšnosti kurzu. Čím více studentů se do kurzu zaregistruje, tím větší je i šance, že využijí některých služeb zapadajících do placeného modelu vzdělávací platformy, z níž má posléze univerzita příjem. A pochopitelně čím více studentů se vyučujícímu do kurzu zapíše, tím stoupá hodnota jeho osobního brandu a třeba i šance, že bude přizván na nějakou štědře placenou přednášku či na zahraniční stáž. Do jisté míry jde tedy i o marketing. Je ale důležité, aby při přípravě kurzu nebyl podceněn ani nejmenší detail.

Kurzy v online podobě jsou nesmírně náročné, co se týče požadavků na kvalitu. V učebnách zůstává spousta nedostatků a chyb nepovšimnuta, protože pozornost studentů je v jeden určitý moment značně omezená. Ve chvíli, kdy ovšem připravíte přednášku a zveřejníte ji online, dostane se k ní mnohem více studentů, a navíc v různém čase. Mají více možností naplánovat si sledování na chvíli, kdy jsou ve fázi maximálního soustředění. Šance, že si někdo všimne nedostatku, tedy stoupá. Kvalitní kurzy dostávají vysoké hodnocení, které je lákadlem pro nové zájemce. Méně úspěšné kurzy mohou zapadnout.

Je to stejné jako u Uberu, kde špatně hodnocený řidič ztrácí šanci na další výdělek, nebo u Foursquare, kde množící se reakce nespokojených zákazníků mohou odlákat další zájemce. Tabarrok přisuzuje online vzdělávání vlastnost utvářet superstar, tedy kurzy, které do počtu registrovaných studentů a pravděpodobně i dosažených tržeb zcela zastíní paběrkující konkurenci. Tím online vzdělávání bude připomínat spíše informační průmysl, jako je produkce filmů než trh se službami, kde jsou přece jen například rozdíly mezi holičstvími a jejich počtem zákazníků a výdělky dosti limitované.

Ne všichni v akademickém světě jsou z MOOC nadšeni. Rozšířená je obava, že online kurzy vymýtí prezenční. Nicméně existují pádné důvody, proč této skepsi nepodléhat. Stačí se třeba ohlédnout, co se stalo s divadly po nástupu filmu nebo s hudebníky poté, co si každý mohl pořídit a doma přehrát jejich nahrávku. Spousta lidí i nadále navštěvuje divadla, kde mohou spatřit hvězdné tváře naživo. Kromě toho oceňují i možnost vidět herce improvizovat, což je jim ve stokrát opakovaném a sestříhaném filmovém záběru upřeno. A stejně tak si hudební fanoušci vedle poslechu alba v iPodu rádi zajdou i na živý koncert oblíbeného interpreta. Proč by tedy v budoucnu studenti kromě MOOC nevyhledávali i možnost živé interakce s uznávanými lektory?

Studium bez bariér

Nyní se na MOOC podívejme z pohledu druhé strany, tedy nikoli tvůrců, ale naopak konzumentů. U MOOC se nejčastěji setkáváme se dvěma základními typy studentů. Prvními jsou ti, jejichž ambicí je kariérní růst. Kurzy vyhledávají proto, aby získali nové vědomosti, s jejichž pomocí prohloubí svoji odbornost, docílí povýšení či vyšší mzdy nebo si zajistí podmínky pro získání práce nové. Druhými jsou ti, kteří hledají primárně vzdělaní. Může jít o rozšíření obzorů, navázání na předchozí studia, získání kreditů nebo pomoc s pochopením problematiky, kterou studují v prezenčních kurzech.

MOOC usnadňují pozici těm, kteří mají zájem o studium na vysoké škole, nejčastěji středoškolákům, již zvažují, kam se jejich následující kroky budou ubírat. Díky MOOC se mohou podrobněji seznámit s různými oblastmi vzdělávání a rozhodnout se třeba, zda jim bude v budoucnu bližší studium práva či biologie. A někomu může online kurz zkrátka jen zvednout sebevědomí, protože neměl dost štěstí u přijímacích zkoušek nebo při studiu na vysoké škole. Zde si přesto může dokázat, že má na to, absolvovat kurz splňující vysokoškolské nároky.

Asi největším přínosem MOOC pro studenty je skutečnost, že pomáhají překonat bariéry, které jsou spojeny s prezenčním vysokoškolským studiem. Ať už jde o neúprosné síto přijímacích zkoušek, kterými projde jen hrstka uchazečů, nebo o finanční náklady na školné, ubytování, dopravu apod. Navíc MOOC vycházejí vstříc těm, kterým bylo vysokoškolské studium upřeno kvůli omezené pohyblivosti či pokročilejšímu věku. S MOOC odpadá i problém, že určité kurzy byly v některých zemích nedostatkovým zbožím. Zkrátka chyběli místní vyučující, kteří by měli dostatečnou odbornost pro výuku určitého tematického celku. Dnes v takovém případě není problém vstoupit do kurzu lektora z druhého konce světa.

Kritici namítají, že online kurzy studenty nemotivují natolik jako kurzy, u kterých je vyžadována fyzická přítomnost. Většina statistik skutečně dokládá, že MOOC absolvují pouze jednotky procent studentů, kteří se do kurzu zaregistrují. Je mnoho těch, kteří jsou zvědaví, jak kurz vypadá, ale už málo těch, kteří se dokážou kurzem prokousat až do konce. Částečně je to možná dáno absencí prostředí, které dokáže studenta motivovat a současně ho nutí k disciplíně. Náklady spojené s tím, když kurz nakonec neabsolvujete, jsou u MOOC minimální. Není překvapivé, že studenti, kteří si u MOOC zaplatí vystavení certifikátu potvrzujícího totožnost, vykazují vyšší úspěšnost než ti zapojení do bezplatné verze kurzu.

Report výzkumného týmu z Harvardu a MIT čerpající z dvanácti kurzů poukazuje dokonce na 59 % úspěšných absolventů u placené verze kurzu a vedle toho jen na pět procent u kurzů volně dostupných. Vysokou „úmrtnost“ v průběhu kurzu však nelze vnímat jednoznačně negativně. Skutečnost, že studenti mohou kurz přerušit a věnovat se něčemu, co shledávají přínosnějším, třeba i jinému kurzu, má svá pozitiva. Neplýtvají časem svým ani ostatních. Na vysoké škole jsou vlastně často přinuceni dotahovat něco, v čem nespatřují žádný přínos. Nedokončit neoblíbený kurz by pro ně v konečném důsledku mohlo znamenat i to, že tisíce dolarů do studia vložili zbytečně.

Online kurzy pro elitu

Na závěr jsme si ponechali otázku celospolečenského přínosu. Sami provozovatelé MOOC zdůrazňují, že cílem jejich činnosti je zlepšení přístupu ke vzdělání a zvýšení vzdělanosti na globální úrovni. Snaží se odstranit dosud existující bariéry, které v přístupu ke vzdělání představuje socioekonomický status, geografické podmínky, rasa, věk, zdravotní stav a v některých částech světa stále i pohlaví. Nepochybně nastavili takové podmínky, které skutečně odstraňují výše uvedené bariéry. Ale praxe funguje trochu jinak. Zatím se nenaplnila představa, že MOOC pomohou chudým získat stejné vzdělání, jaké mají bohatí, což by mohlo přivřít nůžky mezi příjmy jednotlivých společenských vrstev.

Z čtyři roky starého průzkumu realizovaného na University of Pennsylvania vyplynulo, že zhruba čtyři z pěti studentů MOOC již mají za sebou minimálně dva roky vysokoškolského studia, a 44 % je dokonce držiteli alespoň bakalářského titulu. Fakt, že moderní forma vysokoškolských kurzů je využívána převážně opět jen vysokoškoláky, se projevil s drobnými rozdíly po celém světe. Nejvýrazněji se MOOC jako služba využívaná elitami projevila v zemích BRICS, kde 80 % studentů online kurzů pocházelo ze skupiny šesti procent nejlépe vzdělaných a nejbohatších. V tomto ohledu mají tedy propagátoři MOOC co zlepšovat. Nicméně pokud budeme o MOOC uvažovat tak, že se stále prokousává raným stadiem, můžeme být optimisty. Skupina takzvaných early adopters (tedy prvotních uživatelů konkrétního produktu nebo služby) se totiž téměř vždy rekrutuje ze socioekonomicky nejvyšších vrstev. Teprve postupem času se inovace šíří napříč celou populací. Věřme, že tomu tak bude i u MOOC. Na vzdělanější populaci můžeme vydělat všichni.

 

2017-3 2

 

Autor: Marek Numerato

 

O autorovi:

Marek Numerato vystudoval politologii na FSV UK a je stálým spolupracovníkem Liberálního institutu. Věnuje se vzdělávání a sportu.

 


Autoři:

Podobné články

  • Ákolstv°1

    Rozhovor s Filipem Pertoldem o problémech českého školství

    Stovky milionů ročně ve školství a výsledkem je stále stejná nerovnost, říká ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA. Společně jsme se podívali na český vzdělávací systém od mateřských škol až po vysoké školství. A nepřekvapivě došli k tomu, že by si zasloužil zásadní změny. Začít bychom ale měli u kvalitního výzkumu.

  • cena studia

    Kolik stojí student?

    Výběr vysoké školy je důležitým životním rozhodnutím. Každý, kdo se pro cestu vysokoškolského vzdělání rozhodne, musí vědět, jaký obor by chtěl studovat a také na jaké vysoké škole by chtěl působit. Byť se toto rozhodnutí nemusí jevit jako složité, ti z nás, kteří si jím prošli, jistě uznají, že ho provází spousta dilemat.

  • Ákolstv°1

    Anketa: Podle čeho vybrat školu?

    Výběr studijního oboru (a ještě více konkrétní školy) lze rozebírat prakticky donekonečna – jaká je jeho perspektiva do budoucna, jaké jsou výhody a nevýhody, jak bude reagovat trh práce apod. Ve výsledku se však vždy ukáže, že každý člověk má jiný příběh a že vždy záleží na individuálních zkušenostech, schopnostech a velmi často i štěstí.

  • Fotka web 1

    Vzděláním ke štěstí nebo štěstím ke vzdělání?

    V loňském roce se na vysoké školy v České republice hlásilo bezmála 100 000 studentů. Z toho byly cca tři čtvrtiny uchazečů přijaty a necelých 70 % zapsáno do studia. Jedna dvacetina přihlášek mířila na soukromé vysoké školy, zbytek na veřejné a státní. To jsou však pouze suchá čísla, jejich obsahem je jedno z nejdůležitějších životních rozhodnutí, které ovlivní soukromý a pracovní život další generace mladých lidí. Nerozhoduje se pouze o budoucím zaměstnání – vysoká škola velmi často definuje skladbu přátel studenta, osobnosti, které ho inspirují a často i celoživotní partnery. Vyberte si dobře a strávíte 3–6 let v inspirativním prostředí, které vám nastartuje úspěšnou kariéru dle vašeho výběru, vyberte si špatně a budete si každé ráno vyčítat, že jste nešli k bratranci do dílny dělat automechanika.

  • Ákolstv°1

    Finský „školský zázrak“?

    Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pořádá od roku 2000 v pravidelných tříletých cyklech mezinárodní šetření PISA (Programme for International Student Assessment). Účelem je porovnat pomocí standardizovaných testů znalosti a dovednosti patnáctiletých žáků z různých zemí v oblasti matematiky, přírodopisu a čtení či schopnosti porozumět textu. Výsledky prvního běhu těchto srovnávacích testů zveřejnila OECD na konci roku 2001. Finsko tehdy překvapilo nejen světovou odbornou veřejnost, ale dokonce i samo sebe, když se umístilo na celkově nejvyšší příčce.