Metody ukrývání příjmů ve stínové ekonomice

Stínová ekonomika. Pojem, který lze stále častěji zaznamenat v českých médiích. Přelomový byl především rok 2012, kdy došlo nejen k takzvané „metanolové aféře“, ale také ke zpřísnění postihů zaměstnávání pomocí takzvaného švarcsystému. Trh práce je obecně v souvislosti se stínovou ekonomikou téma klíčové, protože většina aktivit ve stínu ve větší či menší míře práci načerno zahrnuje. Častým tématem v médiích jsou také úspěšná odhalení stínových subjektů Finanční správou a Celní správou, zejména pak odhalení masivních případů krácení daně z přidané hodnoty. Jen v září tohoto roku zjistila Finanční správa podvod s DPH pomocí takzvaných kolotočových obchodů v rekordní výši 4,5 miliardy korun. Přestože jde o částku rekordní, není mezi odhalenými podvody o velkém objemu zdaleka ojedinělá.

Podvody na DPH jsou v ČR i v celé EU stále rozšířenějším problémem. Nicméně navzdory tomu, že jednotlivé případy odhalení a také odhady celkové velikosti stínové ekonomiky okupují přední stránky českých novin, obecná charakteristika dílčích oblastí v diskusi povětšinou chybí. Následující odstavce nastíní podobu stínové ekonomiky na českém trhu práce a také některé praktiky, které firmy využívají ke krácení daně z přidané hodnoty.

Stínová ekonomika na trhu práce
V diskusi o stínové ekonomice na trhu práce se obvykle hovoří o takzvané práci načerno. Ta zahrnuje aktivity ohodnocené mzdou, které jsou ze své podstaty legální, ale jejichž příjmy nebyly řádně nahlášeny daňové správě. Práce načerno může mít řadu podob. Zahrnuje nehlášenou práci vykonávanou v rámci registrovaného nebo neregistrovaného podniku, ať už se mzdou v plném rozsahu nebo jen s částí mzdy vyplacenou bez ohlášení, tedy na ruku („obálková mzda“). Práce načerno také může být součástí činnosti osob samostatně výdělečně činných bez zaměstnanců vykonávané pro podnik a také v rámci užšího sociálního kruhu, při které OSVČ doručuje zboží a služby přímo spotřebitelům, tedy sousedům, příbuzným, přátelům nebo známým.

Co motivuje lidi k práci načerno? Podle šetření Evropské komise z roku 2013 jsou za hlavní příčiny práce načerno v České republice považovány obdobné faktory jako ve zbytku evropských zemí – nízké platy v oficiální ekonomice, nedostatečná kontrola autoritami a nedostatek pracovních příležitostí v oficiální ekonomice. Tyto motivace lze dát, podobně jako v ostatních oblastech stínové ekonomiky, do souvislosti s nastavením regulací a daňového systému.

Náklady, kterým firmy čelí při najímání práce v oficiální ekonomice, jsou významně navýšeny daní z příjmu, odvody na sociální a zdravotní pojištění a také regulacemi, které zatěžují činnost v oficiální ekonomice. Regulace limituje flexibilitu trhu práce v oficiální ekonomice. Omezování najímání a propouštění zaměstnanců zvyšuje náklady přizpůsobení firem, které tak obtížněji čelí výkyvům na trhu. Firmy tak mají větší motivaci pro uzavírání pouze krátkodobých smluv, najímání práce neformálně či využívání různých triků ke snížení těchto nákladů. Tyto vyšší náklady pak mohou být přeneseny na zaměstnance, kteří se musí spokojit s nižšími mzdami a menším množstvím pracovních příležitostí v oficiální ekonomice. Jsou tak motivováni k přesunu do stínu.

Důležitou roli má také nastavení minimální mzdy a sociálních dávek v případě nezaměstnanosti. Nevhodné nastavení může lidi motivovat k oficiálnímu pobírání dávek v nezaměstnanosti a k současnému působení ve stínové ekonomice. Podle odhadů pracovníků úřadu práce může až třetina nezaměstnaných pracovat načerno.

V České republice, obdobně jako v Maďarsku, Litvě, Polsku, na Slovensku a v zemích jižní Evropy, je dominantní část práce načerno vykonávána formou činnosti osob samostatně výdělečně činných. V rámci české právní úpravy se často debatuje o takzvaném švarcsystému. Ten je založen na využívání rozdílu mezi zdaněním závislé činnosti zaměstnanců a živnostníků. Zaměstnanci podléhají většinou větší daňové zátěži a jejich zaměstnavatelé jsou povinni platit odvody za zaměstnance. Zaměstnanci navíc mají právo na různé zaměstnanecké výhody (placená dovolená, odstupné…). Švarcsystém umožňuje zaměstnavatelům tyto náklady snížit. Lidé vykonávají běžnou činnost zaměstnanců, jsou to tedy podřízení zaměstnanci pracující v zaměstnavatelem stanovené pracovní době na pracovišti a využívající prostředků zaměstnavatele, ale z pohledu státu a daňových autorit se jeví jako živnostníci. V tomto systému tak stejnou práci pro stejnou firmu nevykonávají formou pracovní smlouvy, ale na základě živnostenského oprávnění. Švarcsystém je běžný především ve stavebnictví, nicméně je také častý u maloobchodního personálu, kadeřníků a číšníků či prodejců farmaceutik a realitních makléřů. Přestože je švarcsystém mnohdy považován v České republice za jednu z dominantních forem práce načerno, podle skutečně zjištěných případů Státním úřadem inspekce práce se zdá být formou spíše marginální. Podíl zjištěných případů švarcsystému na celkovém počtu zjištěných nelegálně pracujících osob činil v roce 2012 10 %, v roce 2013 6,2 % a v roce 2014 4,7 %.

Podle dostupných statistik se míra pracujících načerno v České republice pohybuje okolo 3 až 4 %. V šetření Evropské komise z roku 2013 odpověděla 4 % respondentů, že v posledních 12 měsících vykonávali práci načerno. Podle odhadu Českého statistického úřadu (ČSÚ) vytvořeného pomocí modelu bilance práce v roce 2013 pracovalo načerno 162 324 rezidentů (přepočtených na ekvivalent plného pracovního úvazku), což činí asi 3 % z celkové pracovní síly, a 36 961 nerezidentů. Státní úřad inspekce práce v roce 2014 podnikl celkem 15 911 kontrol s cílem odhalení nelegálního zaměstnání. V 7 % případů inspekce zjistila nelegální zaměstnání, což je o 3,22 procentního bodu více než v roce 2013 a o 1,27 procentního bodu více než v roce 2012. Je třeba poznamenat, že inspekce nejsou náhodné, a tak tyto statistiky poskytují spíše doplňkovou informaci.

Z pohledu rozložení pracujících načerno podle ekonomických činností se dotazníková šetření a odhad ČSÚ do značné míry shodují. Nejvíce zaměstnanců načerno pracuje ve velkoobchodě, maloobchodě a údržbě a opravě motorových vozidel (kategorie G podle CZ-NACE), dále pak ve stavebnictví (F) a ubytování, stravování a pohostinství (I). ČR patří k zemím, kde lidé nejvíce nakupují služby a produkty vyrobené pomocí černé práce od přátel, kolegů a známých, a to především z důvodu nižší ceny.

Obrázek 1: Pracující na černo podle odhadu ČSÚ

Poznámka: Počet pracujících načerno podle modelu bilance práce. Míra práce načerno je definovaná jako podíl načerno pracujících zaměstnanců podle modelu bilance práce z celkové velikosti pracovní síly (zaměstnaní + nezaměstnaní).

Zdroj: ČSÚ

Stínová ekonomika ve vztahu firem a podvody na DPH
Předchozí odstavce charakterizovaly stínovou ekonomikou především ve vztahu firem a zaměstnanců, následující text se zabývá stínovou ekonomikou v rámci vztahu firem a popisuje některé jejich praktiky ve stínu. Podle informací World Bank Enterprise Survey z roku 2015 čelí v České republice 36 % firem konkurenci v podobě neformálních či neregistrovaných firem a 23 % firem identifikuje praktiky konkurentů ve stínové ekonomice jako výrazné omezení v podnikání. Firmy, které se úspěšně vyhýbají vysoké daňové zátěži, získávají významnou konkurenční výhodu.

Daňové úniky na DPH jsou v posledních letech v EU identifikovány jako obzvlášť rozsáhlé a problematické. Celkový objem úniků na DPH v EU se odhaduje na 20 až 35 miliard eur ročně. V České republice daň z přidané hodnoty v roce 2014 tvořila 18 % celkových příjmů státního rozpočtu. Potenciální daňové úniky na DPH tedy mohou mít výrazný vliv na rozpočtové příjmy. Metod samotných podvodů na daních je více a často dochází k jejich kombinaci. K nejběžnějším typům patří kolotočové podvody a podvody prostřednictví takzvaných bílých koní.

Základem fungování kolotočových podvodů (anglicky carousel frauds) je systém vracení DPH, jenž byl zaveden v rámci EU, aby nebyli obchodníci nuceni znovu danit zboží, za které již zaplatili DPH v jiném členském státě. Podstatou řetězových, v opakující se formě kolotočových podvodů je „chybějící obchodník“, který má povinnost odvést DPH při přeshraniční transakci se zbožím v rámci EU. V jedné z transakcí v sérii obchodů není DPH odvedena a povinný subjekt nelze dohledat. Pro zjednodušení si ukážeme princip kolotočového podvodu na modelu se třemi subjekty, z nichž prostřední bude oním chybějícím obchodníkem (viz obrázek 2). Chybějící obchodník objedná zboží z jiné členské země EU bez DPH a ve svém státě jej prodá obchodníkovi za cenu s DPH. Místo odvodu DPH finančnímu úřadu se rozdíl na DPH snaží ukrýt tak, aby nebyl nalezen v případě odhalení podvodu. Přes obchodníka se zboží dostává zpět přes hranici k dodavateli a obchodník uplatní vrácení DPH. Stát vrací částku, kterou by měl obdržet od chybějícího obchodníka. V této jednoduché podobě by k odhalení podvodu došlo pravděpodobně velmi rychle, proto probíhá celý proces přes řadu dalších mezičlánků. Ty prodlužují vzdálenost mezi chybějícím obchodníkem a obchodníkem, který nárokuje DPH, za účelem nemožnosti prokázání koordinované akce, jejímž cílem je nelegální obohacení. Celá transakce navíc může probíhat pouze účetně, tedy bez přechodu zboží přes hranice i bez převodu peněz mezi subjekty. K podvodům lze tedy použít i neexistující zboží, například „nanodisky“, které sloužily jako zboží k provádění prvního odhaleného daňového úniku takzvanou Českou daňovou kobrou v roce 2014, a to ve výši 270 milionů Kč. (Daňová kobra je společný tým Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Generálního finančního ředitelství a Generálního ředitelství cel. Členové týmu společně bojují proti daňovým únikům a daňové kriminalitě, a to především v oblasti daně z přidané hodnoty a spotřební daně.)

Dalším způsobem daňového úniku je provedení legální transakce a přesunutí daňové povinnosti na další osobu, takzvaného bílého koně. Bílý kůň (anglicky straw man) je označení pro subjekt, který přebírá legální zodpovědnost za transakci, z níž má hlavní prospěch třetí osoba. V případě, že daňový úřad začne s vymáháním dlužné částky, narazí na zodpovědnou osobu, která ale nemá jak zaplatit. V ČR jsou bílí koně známí především z 90. let z podvodů s lehkými topnými oleji, nicméně použití při daňových únicích na DPH je analogické a často doprovází už tak složité kolotočové obchody.

Existují i další možnosti, jak daňový únik provést, nicméně tyto způsoby se týkají především menších podnikatelských subjektů, které jsou do podvodu zapojeny individuálně. Běžnou metodou úniku DPH je transakce bez daňového dokladu. Zákazník buď zaplatí bez DPH a ta není odvedena, nebo zaplatí obchodníkovi částku včetně DPH, přičemž ji dodavatel neodvede. Tento postup je běžný především pro sektor drobných služeb. Další možností je klasifikace zboží či služeb do nesprávné (snížené) daňové sazby, zahrnutí fiktivních faktur do účetnictví, zvyšování nákladů nákupy pro vlastní spotřebu a další.

Podle odhadu pomocí metody takzvané daňové mezery (anglicky VAT gap), tedy rozdílu mezi faktickým inkasem DPH a teoreticky vzniklým nárokem státu na DPH, činil daňový únik na DPH v ČR v roce 2012 podle CPB Netherlands Bureau for Economic Policy Analysis asi 22 % teoretického výběru DPH. V poměru k HDP ČR byla tedy daňová mezera na DPH v roce 2012 asi 2%, tedy přibližně 85 miliard Kč.

Závěr
Přestože patří Česká republika z hlediska obecné velikosti stínové ekonomiky v rámci EU k zemím podprůměrným (a z hlediska rozsahu práce načerno k zemím průměrným), není velikost stínové ekonomiky v ČR zanedbatelná. Rozsáhlá stínová ekonomika má nepochybně negativní dopad nejen na příjmy, ale i na výdaje státní pokladny (vyplácení dávek v nezaměstnanosti lidem, kteří jsou ve skutečnosti zaměstnaní ve stínové ekonomice, vratky na DPH v případě kolotočových podvodů). Lidé pracující ve stínové ekonomice také mnohdy nedosáhnou na některé služby běžně dostupné pracujícím v ekonomice oficiální, ať už jde o různé služby a výhody plynoucí ze zaměstnaneckého poměru či o dostupnost služeb, u kterých je nutné prokázat bonitu klienta (například v případě úvěrů). Na druhou stranu nesmíme zapomínat, že některé důsledky stínové ekonomiky lze považovat za přínosné. Stínová ekonomika zvyšuje disponibilní zdroje podnikatelů, neboť snižuje náklady na trhu práce a zvyšuje jejich flexibilitu v důsledku nezatížení ekonomických vztahů pracovněprávní administrativou. K zaměstnání se tak dostanou mnohdy i lidé, kteří by jinak nedokázali nalézt uplatnění, například v dobách ekonomické krize.

Jak je patrné z popsaných metod využívaných subjekty ve stínu, jsou to chybně nastavená regulace a vysoká daňová zátěž, které jdou ruku v ruce se stínovou ekonomikou, formují ji a umožňují její rozvoj. Pro snižování velikosti stínové ekonomiky je tedy třeba se zaměřit spíše na tyto příčiny než na její důsledky.

Obrázek 2: Schéma kolotočových obchodů

Zdroj: vlastní zpracování

Autoři:

• Ondřej Klička
• Jonáš Rais