2_2016_Star Trek

Nakolik žijeme již dnes ve startrekové budoucnosti?

2. 6. 2016, 11.15 - Trade-off 2/2016 - Petr Bartoň

Někteří ekonomové si rvou vlasy při sledování seriálu Star Trek kvůli jeho (autory cílené) propagandě „nového člověka“, který není zatížen honbou za chlebem svým vezdejším a je plně oddán vyšším principům. Na druhou stranu však seriál nutí ekonomy zamýšlet se: pokud vše budeme moci získat ze startrekovských replikátorů, zrušíme tím vzácnost, a všichni ekonomové budou nezaměstnaní (což nemusí být nutně špatně). Nakolik je Star Trek dobrou ilustrací věcí příštích?

Marxistické heslo „každému podle jeho potřeb“ může fungovat pouze za tří okolností:
·   lidé změní svou podstatu a nebudou chtít více, než právě teď mají, ani pro své děti; nebo
·   předefinujeme koncept „potřeb“, centrální komitét stanoví, co jsou potřeby a co už je jen chtění, a tyto základní potřeby opravdu můžeme dát každému (dnes se tomu říká „bezpodmínečný příjem“, ve Skandinávii to již zavádějí a v červnu o něm budou hlasovat ve Švýcarsku), ale komunismus to asi není; a nebo
·   zrušíme vzácnost (nedostatek).

Poslední možnost se zdá být nejméně možnou. To už je snad realističtější uvěřit, že se dynastii Kimů nakonec podaří vymýt všem nešťastníkům v severokorejském skanzenu mozek dostatečně, aby „přestali chtít“ a byli vděčni Kimům za tu bídu. Vzácnost („ničeho není neomezeně“) je totiž základním stavebním prvkem vesmíru. I kdyby se nakonec ukázalo, že se vesmír bude rozpínat donekonečna, je to právě vzdálenost jiných zdrojů, která určuje vzácnost těch na naší planetě.

Podíváme-li se však na budoucnost okem ságy Star Trek, zdá se, že v ní vzácnost nebude hrát zásadní roli. „Nabývání bohatství již není hybnou silou našich životů. Dnes žijeme proto, abychom zlepšili sami sebe a zbytek lidstva,“ říká kapitán Pickard. A místo aby si koupil šálek svého horkého čaje Earl Grey v kantýně, vyrobí mu jej replikátor aneb díra ve zdi. Žádné mince do automatu, peníze vyhynuly „jako dinosauři“ na konci 22. století, jak uvádí lodní důstojník Tom Paris. V dnešní době ještě replikátory nemáme, pouze někteří vybraní si je jsou schopni simulovat pomocí našich daní, jak nedávno ukázala aféra kolem vyhozených učňů z pražského magistrátu, z jejichž  občerstvení zdarma se paní primátorce udělalo dvakrát špatně. Přesto jsou alespoň dva signály startrekovské budoucnosti všude kolem nás, když vidíme první náznaky replikátorů a první náznaky konce vzácnosti.


Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.


Autoři:

Podobné články