2_2016_Star Trek

Nakolik žijeme již dnes ve startrekové budoucnosti?

2. 6. 2016, 11.15 - Trade-off 2/2016 - Petr Bartoň

Někteří ekonomové si rvou vlasy při sledování seriálu Star Trek kvůli jeho (autory cílené) propagandě „nového člověka“, který není zatížen honbou za chlebem svým vezdejším a je plně oddán vyšším principům. Na druhou stranu však seriál nutí ekonomy zamýšlet se: pokud vše budeme moci získat ze startrekovských replikátorů, zrušíme tím vzácnost, a všichni ekonomové budou nezaměstnaní (což nemusí být nutně špatně). Nakolik je Star Trek dobrou ilustrací věcí příštích?

Marxistické heslo „každému podle jeho potřeb“ může fungovat pouze za tří okolností:
·   lidé změní svou podstatu a nebudou chtít více, než právě teď mají, ani pro své děti; nebo
·   předefinujeme koncept „potřeb“, centrální komitét stanoví, co jsou potřeby a co už je jen chtění, a tyto základní potřeby opravdu můžeme dát každému (dnes se tomu říká „bezpodmínečný příjem“, ve Skandinávii to již zavádějí a v červnu o něm budou hlasovat ve Švýcarsku), ale komunismus to asi není; a nebo
·   zrušíme vzácnost (nedostatek).

Poslední možnost se zdá být nejméně možnou. To už je snad realističtější uvěřit, že se dynastii Kimů nakonec podaří vymýt všem nešťastníkům v severokorejském skanzenu mozek dostatečně, aby „přestali chtít“ a byli vděčni Kimům za tu bídu. Vzácnost („ničeho není neomezeně“) je totiž základním stavebním prvkem vesmíru. I kdyby se nakonec ukázalo, že se vesmír bude rozpínat donekonečna, je to právě vzdálenost jiných zdrojů, která určuje vzácnost těch na naší planetě.

Podíváme-li se však na budoucnost okem ságy Star Trek, zdá se, že v ní vzácnost nebude hrát zásadní roli. „Nabývání bohatství již není hybnou silou našich životů. Dnes žijeme proto, abychom zlepšili sami sebe a zbytek lidstva,“ říká kapitán Pickard. A místo aby si koupil šálek svého horkého čaje Earl Grey v kantýně, vyrobí mu jej replikátor aneb díra ve zdi. Žádné mince do automatu, peníze vyhynuly „jako dinosauři“ na konci 22. století, jak uvádí lodní důstojník Tom Paris. V dnešní době ještě replikátory nemáme, pouze někteří vybraní si je jsou schopni simulovat pomocí našich daní, jak nedávno ukázala aféra kolem vyhozených učňů z pražského magistrátu, z jejichž  občerstvení zdarma se paní primátorce udělalo dvakrát špatně. Přesto jsou alespoň dva signály startrekovské budoucnosti všude kolem nás, když vidíme první náznaky replikátorů a první náznaky konce vzácnosti.


Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.


Autoři:

Podobné články

  • Fotka web 3

    Rozhovor s Jiřím Mádlem

    Jiřího Mádla není nutné představovat. Když před čtrnácti lety debutoval v komedii Snowboarďáci, málokdo tušil, že se rodí nejen herecká, ale i režisérská a scénáristická hvězda nastupující generace českých filmových tvůrců. Ke dvěma desítkám filmových rolí přidal v roce 2014 režisérskou prvotinu Pojedeme k moři, která uspěla nejen u diváků, ale i u odborných porot filmových festivalů. Jeho ne-filmových podnikatelských aktivit (např. v rámci firmy na elektrické koloběžky Hugo Bike) si všiml i časopis Forbes, když ho v roce 2015 zařadil do prestižního žebříčku talentovaných mladých osobností 30 pod 30. Je 190. nejoblíbenějším hercem v rámci Česko-Slovenské filmové databáze.

    S Jiřím jsme se bavili o minulosti a současnosti českého filmu, jestli je nutné jej financovat veřejně a jestli Čechům na stříbrném plátně v zahraničí rozumějí.

  • Fotka web 2

    Poslední tažení Hollywoodu

    Hollywood se mění před očima a nikoliv k lepšímu. A to není pouze výkřik nespokojených filmových fanoušků, implozi celého odvětví predikují už i takoví titáni jako jsou Steven Spielberg, George Lucas nebo Steven Soderbergh. Společným jmenovatelem těchto kritik je nechuť experimentovat, konzistentní tvorba průměrných filmů, které neurazí a nepotěší, přehnaný důraz na pokračování, adaptace, remaky a rebooty a celkově ztráta odvahy. Stesk po tom, že „už se netočí takové filmy jako dřív“ může být starým klišé, ale asi nikdy nebyl relevantnější než právě teď.

  • Fotka web 1

    Jak diváci neztrácejí naději

    Vzpomeňte si, co jste naposledy viděli v kině. A teď si vzpomeňte, proč to byl zrovna tenhle film. Bylo to kvůli tomu, že v něm hrál váš oblíbený herec nebo ho točil váš oblíbený režisér? A doporučila vám ho kamarádka, recenze Mirky Spáčilové nebo uživatelé na internetu? I když se to na první pohled nezdá, právě tyto na první pohled náhodné pohnutky mohou přinést (nebo naopak vzít) filmovým studiům velké peníze – dobře zvolený herecký představitel, žánr nebo i datum premiéry mohou představovat rozdíl mezi trhákem a propadákem.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Andrea Metcalfe

    Rozhovor s Andreou Metcalfe ze společnosti AQS o tom, jak funguje prodej a distribuce filmu.

  • 2_2016_filmové festivaly

    Filmové festivaly: co funguje a co ne

    Filmový festival: tisíce lidí, tisíce očekávání, co festival přinese: prodej filmu, selfíčko s hvězdou, hluboké umělecké zážitky, čekání na autostop (snad tedy ještě jsou stále takoví), celonoční party, sofistikovaná kritika, první polibky, vyplavené stanové městečko, červený koberec, boj o místa...