Nakolik žijeme již dnes ve startrekové budoucnosti?
Někteří ekonomové si rvou vlasy při sledování seriálu Star Trek kvůli jeho (autory cílené) propagandě „nového člověka“, který není zatížen honbou za chlebem svým vezdejším a je plně oddán vyšším principům. Na druhou stranu však seriál nutí ekonomy zamýšlet se: pokud vše budeme moci získat ze startrekovských replikátorů, zrušíme tím vzácnost, a všichni ekonomové budou nezaměstnaní (což nemusí být nutně špatně). Nakolik je Star Trek dobrou ilustrací věcí příštích?
Marxistické heslo „každému podle jeho potřeb“ může fungovat pouze za tří okolností:
· lidé změní svou podstatu a nebudou chtít více, než právě teď mají, ani pro své děti; nebo
· předefinujeme koncept „potřeb“, centrální komitét stanoví, co jsou potřeby a co už je jen chtění, a tyto základní potřeby opravdu můžeme dát každému (dnes se tomu říká „bezpodmínečný příjem“, ve Skandinávii to již zavádějí a v červnu o něm budou hlasovat ve Švýcarsku), ale komunismus to asi není; a nebo
· zrušíme vzácnost (nedostatek).
Poslední možnost se zdá být nejméně možnou. To už je snad realističtější uvěřit, že se dynastii Kimů nakonec podaří vymýt všem nešťastníkům v severokorejském skanzenu mozek dostatečně, aby „přestali chtít“ a byli vděčni Kimům za tu bídu. Vzácnost („ničeho není neomezeně“) je totiž základním stavebním prvkem vesmíru. I kdyby se nakonec ukázalo, že se vesmír bude rozpínat donekonečna, je to právě vzdálenost jiných zdrojů, která určuje vzácnost těch na naší planetě.
Podíváme-li se však na budoucnost okem ságy Star Trek, zdá se, že v ní vzácnost nebude hrát zásadní roli. „Nabývání bohatství již není hybnou silou našich životů. Dnes žijeme proto, abychom zlepšili sami sebe a zbytek lidstva,“ říká kapitán Pickard. A místo aby si koupil šálek svého horkého čaje Earl Grey v kantýně, vyrobí mu jej replikátor aneb díra ve zdi. Žádné mince do automatu, peníze vyhynuly „jako dinosauři“ na konci 22. století, jak uvádí lodní důstojník Tom Paris. V dnešní době ještě replikátory nemáme, pouze někteří vybraní si je jsou schopni simulovat pomocí našich daní, jak nedávno ukázala aféra kolem vyhozených učňů z pražského magistrátu, z jejichž občerstvení zdarma se paní primátorce udělalo dvakrát špatně. Přesto jsou alespoň dva signály startrekovské budoucnosti všude kolem nás, když vidíme první náznaky replikátorů a první náznaky konce vzácnosti.
…
Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.
Autoři:
Podobné články
-
Rozhovor s Jiřím Mádlem
Jiřího Mádla není nutné představovat. Když před čtrnácti lety debutoval v komedii Snowboarďáci, málokdo tušil, že se rodí nejen herecká, ale i režisérská a scénáristická hvězda nastupující generace českých filmových tvůrců. Ke dvěma desítkám filmových rolí přidal v roce 2014 režisérskou prvotinu Pojedeme k moři, která uspěla nejen u diváků, ale i u odborných porot filmových festivalů. Jeho ne-filmových podnikatelských aktivit (např. v rámci firmy na elektrické koloběžky Hugo Bike) si všiml i časopis Forbes, když ho v roce 2015 zařadil do prestižního žebříčku talentovaných mladých osobností 30 pod 30. Je 190. nejoblíbenějším hercem v rámci Česko-Slovenské filmové databáze.
S Jiřím jsme se bavili o minulosti a současnosti českého filmu, jestli je nutné jej financovat veřejně a jestli Čechům na stříbrném plátně v zahraničí rozumějí. -
Poslední tažení Hollywoodu
Hollywood se mění před očima a nikoliv k lepšímu. A to není pouze výkřik nespokojených filmových fanoušků, implozi celého odvětví predikují už i takoví titáni jako jsou Steven Spielberg, George Lucas nebo Steven Soderbergh. Společným jmenovatelem těchto kritik je nechuť experimentovat, konzistentní tvorba průměrných filmů, které neurazí a nepotěší, přehnaný důraz na pokračování, adaptace, remaky a rebooty a celkově ztráta odvahy. Stesk po tom, že „už se netočí takové filmy jako dřív“ může být starým klišé, ale asi nikdy nebyl relevantnější než právě teď.
-
Jak diváci neztrácejí naději
Vzpomeňte si, co jste naposledy viděli v kině. A teď si vzpomeňte, proč to byl zrovna tenhle film. Bylo to kvůli tomu, že v něm hrál váš oblíbený herec nebo ho točil váš oblíbený režisér? A doporučila vám ho kamarádka, recenze Mirky Spáčilové nebo uživatelé na internetu? I když se to na první pohled nezdá, právě tyto na první pohled náhodné pohnutky mohou přinést (nebo naopak vzít) filmovým studiům velké peníze – dobře zvolený herecký představitel, žánr nebo i datum premiéry mohou představovat rozdíl mezi trhákem a propadákem.
-
ROZHOVOR: Andrea Metcalfe
Rozhovor s Andreou Metcalfe ze společnosti AQS o tom, jak funguje prodej a distribuce filmu.
-
Filmové festivaly: co funguje a co ne
Filmový festival: tisíce lidí, tisíce očekávání, co festival přinese: prodej filmu, selfíčko s hvězdou, hluboké umělecké zážitky, čekání na autostop (snad tedy ještě jsou stále takoví), celonoční party, sofistikovaná kritika, první polibky, vyplavené stanové městečko, červený koberec, boj o místa...
