Prezidentské volby ukázaly sílu amerických institucí. Ale i jejich ohrožení

Americké prezidentské volby ukázaly mnohem více, než jestli je populárnější Joe Biden, nebo Donald Trump. Stručně řečeno – ukázaly jednak obrovskou sílu amerických institucí, jednak do budoucna naznačily jejich fatální ohrožení, jež pramení ze systematického podkopávání jejich legitimity a důvěryhodnosti.

Proč jsou vůbec instituce tak důležité? Americký ekonom Daron Acemoglu a britský politolog James Robinson považují instituce za důvod, proč jsou Spojené státy bohatší než Mexiko. Ve své knize Why Nations Fail (Proč státy selhávají) to ukazují na příkladu města Nogales, které je rozdělené americko-mexickou hranicí.

Na obou stranách hranice přitom žijí stejní lidé – 95 procent obyvatel města na americké straně hranice tvoří Hispánci. Proč jsou tedy obyvatelé tedy severní (americké) části města mnohem bohatší, žijí déle a čelí mnohem nižší míře kriminality než jejich jižní sousedé?

Odpověď zní: díky lepším institucím.

Zátěžový test institucí ústavní republiky

Nejprve je však třeba si ujasnit, co instituce jsou. V běžné komunikaci se toto slovo může používat jako synonymum slova organizace. V sociálních vědách jako sociologie nebo ekonomie se však institucí myslí „každý obecně praktikovaný a v dané kultuře předávaný způsob jednání“, respektive „komplex (…) vzájemně se doplňujících (…) očekávání, vymezujících příslušné chování osob plnících určité role“. Douglas North by ještě doplnil: „Skládají se jak z neformálních zábran (sankce, tabu, zvyky, tradice a normy chování), tak z formálních pravidel (nařízení, zákony, vlastnická práva).“

Acemoglu a Robinson rozlišují na jedné straně škodlivé instituce, například nevolnictví nebo otroctví, na druhé straně instituce prospěšné jako demokratická ústava a zní vyplývající vlastnická a občanská práva. Takové instituce ovlivňují společnost a ekonomiku na dlouho dobu dopředu, jejich vliv lze často sledovat i dávno potom, co zaniknou.

V kontextu amerických voleb jde o instituce ústavní republiky. Jednak o ty obecnější a abstraktnější jako zastupitelská demokracie a právní systém, jednak o ty zcela konkrétní jako uznání legitimity férových voleb, respektování volebního práva ostatních i výsledků voleb, veřejné přiznání porážky nebo tradice pokojného předání moci.

Tyto zásadní instituce v poslední době – a zejména v posledních dnech – procházejí nebývalým zátěžovým testem. A pro tuto chvíli lze říct, že se ukazuje jejich síla.

Právo obrátit se na soud

I když prezident Trump vůči institucím ústavní republiky vyjadřuje nechuť, pokračují dál i bez jeho spolupráce. Proto konzervativní stanice Fox, kde prezident většinou najde zastání, vyhlásila těžko zpochybnitelné vítězství jeho soka Joe Bidena. Proto jeho vítězství uznala řada republikánských osobností.

Aby bylo zcela jasno – k demokratickým institucím patří i možnost obrátit se v případě pochybností na soud, jak Donald Trump učinil. Některé státy jako Wisconsin navíc znají mechanismus automatického přepočtení hlasů, pokud je výsledek v tomto státě příliš těsný.

 

Ann and I extend our congratulations to President-elect Joe Biden and Vice President-elect Kamala Harris. We know both of them as people of good will and admirable character. We pray that God may bless them in the days and years ahead.

— Mitt Romney (@MittRomney) November 7, 2020

Analytici však dopředu upozorňovali, že přepočítání mu nepomůže, protože to by aktuální rozdíl musel být ještě mnohem těsnější a činit pár stovek hlasů, ne 20 tisíc.

Matematická logika zkrátka říkala, že přepočítání Trumpovi nemůže pomoci zvrátit výsledky na svoji stranu v žádném státě. (Šanci měl snad jedině v Georgii, což by bylo na vítězství málo. Přepočet navíc nakonec i tam potvrdil Bidenovo vítězství.)

Na Trumpovi zase tolik nezáleží

I když však Trump svými žalobami nezvrátí výsledek voleb, slouží mu stejně jako řada nepodložených tvrzení k útoku na instituce, zejména legitimitu volebního systému a volební právo jeho odpůrců. Jak jinak si vykládat, že zatímco na straně svého soupeře vidí řadu „nelegálních hlasů“, hlasy pro sebe úplně do posledního řadí mezi „legální“. Například v Arizoně mu přitom také nemalou měrou pomohly korespondenční hlasy, které dlouhodobě zpochybňuje.

Legitimitu voleb podkopává i tvrzením, že ve sčítacích místnostech neměl pozorovatele. Ve volebních a sčítacích místnostech přitom obě strany měly stejný počet zástupců, kteří na průběh voleb dohlíželi. Předmětem (i soudních) sporů bylo pouze to, jak daleko mohou stát od sčítacích komisařů a kolik jich smí být v místnosti najednou.

Mezi zásadní instituce americké demokracie patří uznání porážky ve chvíli, kdy je nezvratná, a pokojné předání moci. I když lze Hillary Clintonové vyčítat, že svoji prohru v roce 2016 nesnášela zrovna sportovně, faktem zůstává, že ještě v průběhu noci Trumpovi zavolala a poblahopřála. Druhý den pak vystoupila projevem, kde porážku uznala i veřejně.

Jedním z mála případů, kdy poražený kandidát vystoupil s projevem uznávajícím porážku s více než měsíčním zpožděním, byl rok 2000. Demokrat Al Gore tehdy porážku uznal až v prosinci. I tehdy výsledek voleb skončil u soudu. Byl přitom ale o poznání těsnější než letos. Šlo o jediný stát – Floridu – a republikán George W. Bush tam vedl o pouhých 300 hlasů. Až do soudního rozhodnutí tedy skutečně nebylo jisté, zda Bush vyhrál.

Aktuální situace je zcela jiná. Není důvod předpokládat, že dojde ke zvratu, a neuznat porážku. Myslí si to i zmíněný Bush, jejž respekt k americkým institucím vedl k zaslání dopisu Bidenovi, který měl stejnou podobu a strukturu, jako mívají projevy poražených kandidátů. Poblahopřál mu k vítězství, popřál úspěch ve funkci prezidenta, ocenil práci jeho týmu, stejně jako kampaně a příznivců Donalda Trumpa.

 

Statement by President George W. Bush: https://t.co/Bsbv8k1nho pic.twitter.com/O7CLtEvxk0

— George W. Bush Presidential Center (@TheBushCenter) November 8, 2020

 

A v tom se právě ukazuje síla amerických institucí. I když prezident odmítá uznat legitimitu voleb a přikročit k pokojnému předání moci, většina země (podle průzkumu Reuters 80 procent) s ním tuto hru nehraje. V současné zkoušce potom americké instituce definitivně obstojí, pokud 20. ledna do Bílého domu skutečně nastoupí vítěz voleb Joe Biden.

Vstanou noví Trumpové

Donald Trump však po svém odchodu z Bílého domu nezmizí. Nezmizí ani ta část jeho voličů, která na jeho zpochybňování demokratických institucí slyší. Kromě toho se objeví i další politici, kterým Trump ukázal, že instituce respektovat nemusí a dá se s tím udělat slušná politická kariéra.

Když se vrátím k americkému městu Nogales, Acemoglu a Robinson říkají, že jeho obyvatele od jejich sousedů ze stejnojmenného mexického města odlišuje to, že „považují za samozřejmé, že i přes občasnou korupci je stát jejich zmocněncem. Mohou ve volbách vyměnit svého starostu, kongresmana a senátory, volí v prezidentských volbách, které rozhodnou, kdo bude stát v čele jejich země.“

Přejme jim, aby tomu tak bylo i nadále.

---

Autoři:

• Bohumír Žídek