Principy regulace sdílené ekonomiky
Sdílená ekonomika frčí. Politici, úředníci, novináři, subjekty z tradičních odvětví organizované v cechovních asociacích se zajímají o to, nakolik se dotkne právě jejich blahobytu. To, do jaké míry bude sdílená ekonomika válcovat oficiální ekonomiku, nebo spontánně bujet v šedé ekonomice, do jisté míry předurčí podoba regulatorních opatření vůči sdílejícím subjektům. Pochopit principy regulace je klíč. Klíč, který naleznete v tomto článku.
Pro politiky představuje sdílená ekonomika nový prostor, v rámci kterého mohou komunikovat s voliči na straně jedné a se zájmovými skupinami z tradičních odvětví na straně druhé. Pro úředníky představuje prostor pro regulativní opatření, tudíž pro růst agendy, vlivu a prestiže. Pro novináře je to atraktivní téma přinášející nové příběhy. Pro asociace z tradičních odvětví je to nová a nečitelná konkurence. I proto je sdílená ekonomika vnímána jako neznámá, tudíž potenciálně nebezpečná věc. To je však naprosto mylné vnímání.
Sdílená ekonomika totiž reprezentuje technologický pokrok v té nejkřišťálovější podobě, srovnatelný s vynálezem pazourku nebo parního stroje. Je to nový způsob spolupráce nabídky a poptávky, který transformuje existující síť aktiv v nový rozměr ekonomické aktivity – umožňuje uspokojovat stávající potřeby novým způsobem a vytvářet blahobyt. Není to věc (thing), ale způsob, jak věci efektivně dělat (think).
To paradoxně není nutné vysvětlovat dvěma klíčovým skupinám, které nejsou zahrnuty ve výčtu dotčených lidí výše – poskytovatelům služeb a jejich zákazníkům. Ti totiž rychle pochopili, že sdílená ekonomika není definice, ale živelně se rozvíjející soubor činností, které nahrazují tradiční spotřebitelské vzorce chování. Sdílená ekonomika neohrožuje staré trhy, nýbrž vytváří nové.
Proto je nutné věnovat čas diskusi o tom, jaké potřeby bude sdílená ekonomika klást na stávající (starý) legislativní rámec. Ne naopak. Nikdo totiž nemůže zabránit tomu, aby si spotřebitelé hledali cestu k atraktivním produktům poskytovaným za atraktivní ceny. Budou to dělat, i když jim to zakážete, jen se přesunou do ekonomického stínu. A právě proto se skloňuje termín lepší regulace – tedy takové, která bude respektovat interakci regulátora, vlivných zájmových skupin a zároveň uživatelů sdílené ekonomiky, kteří jsou zároveň voliči, a umožňovat kooperaci na sdílené platformě všem, kdo o to projeví zájem. Tato interakce nebude jednoduchá, ekonomická teorie však může pomoci predikovat, jak se bude vyvíjet.
…
Celý článek v Trade-off 3/2016
Autoři:
Podobné články
-
Na vlastní kůži: Řidičem taxi za desítky hodin běhání po úřadech, měsíce čekání a absolvování zbytečných zkoušek
Modelová situace: Máte auto, řidičák, zákazníky, kteří souhlasí s vámi stanovenými podmínkami poskytnutí služby... Takže vlastně nemáte nic! Pokud se rozhodnete vydělávat jako řidič taxi v hlavním městě, tak se připravte na byrokratické peklo. Musíte projít opičí dráhou, kterou připravila legislativa v ČR ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy. Unikátní studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) mapuje prostředí taxislužby v Praze metodou experimentu, jehož jsem byl sou- částí jako figurant. Pečlivě jsem plnil reálně jeden požadavek systému za druhým a zaznamenával ekonomické náklady s ním spojené v procesu získání všech potřebných povolení.
-
Sdílená ekonomika: fenomén 21. století?
Sdílená ekonomika se pomalu, ale jistě stává fenoménem 21. století. Alespoň se o ní tak mluví. Podle Forbes Economy, Science and Technology byla v roce 2014 velikost trhu sdílené ekonomiky odhadovaná na 533 miliard dolarů oproti 110 miliardám v roce předchozím. Ale je sdílená ekonomika opravdu něco tak nového? A co se vlastně pod tímto pojmem skrývá?
-
Efekty sdílené ekonomiky: kultivuje UBER tradiční taxikáře?
Mezi benefity sdílené ekonomiky, vyjma vyššího objemu ekonomické aktivity s novými hráči na straně nabídky i poptávky, bývá zmiňován i tlak na kvalitu služeb a rychlejší přijímání technologických inovací v tradičních „cechovních“ odvětvích. Problémem výzkumu jsou vždy kvalitní data. Ta o sdílené ekonomice není snadné sehnat, proto analýz v daném prostředí bylo zatím provedeno poskrovnu. Jedním z nejznámějších textů o efektech sdílené ekonomiky je analýza ekonoma Scotta Wallstena z americké Georgetown University.
