T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

ROZHOVOR: Ivan Mikloš, šéfporadce ukrajinského premiéra

13. 10. 2016, 14.39 - Aleš Rod

Reformy na Ukrajině vliv oligarchů snižují, říká Ivan Mikloš, šéfporadce ukrajinského premiéra.

 

miklos0051-kopie

 

Transformace československé ekonomiky v 90. letech byla bez nadsázky laboratoří, v níž se střetávaly teoretické poučky z učebnic ekonomie, institucionální problémy plynoucí z neefektivit centrálního plánování a vysoká očekávání společnosti. „Otcové transformace“ z těchto zkušeností načerpali specifický lidský kapitál, o němž se spíše předpokládalo, že poslouží jako základ pro memoáry, přednášky či vysokoškolské učebnice. Není to pravda. O know-how z ekonomické transformace je i po více než 25 letech obrovský zájem. Příkladem budiž Ivan Mikloš (56), bývalý slovenský ministr financí, který momentálně pomáhá nastartovat ukrajinskou ekonomiku – působí jako šéf týmu poradců ukrajinského premiéra.

Pane Mikloši, hned dvakrát jste se ocitl u zásadních institucionálních výzev – v raných 90. letech jste se podílel na privatizačních strategiích, na přelomu tisíciletí jste byl u příprav vstupu Slovenska do Evropské unie. V obou dobách bylo cítit velké společenské pnutí i obrovské očekávání zároveň. Je dnešní doba něčím podobná?

Mám pocit, že dnešná doba je ešte zložitejšia. Vtedy to bolo jednoduchšie, pretože sme vedeli, čo chceme aj ako to chceme urobiť. Dnes sa mi zdá, že vládne väčší zmätok a nechápanie toho, čo vlastne chceme a ako to chceme dosiahnuť. Kríza Európskej únie a eurozóny, Brexit, imigračná kríza, nárast terorizmu a nezvládanie hrozby radikálneho islamu, nárast populizmu, xenofóbie a neliberálnej demokracie všade vo vyspelom svete, ruská agresia na Ukrajine a ruská hrozba pre západnú liberálnu demokraciu, vojna v Sýrii a najnovšie ešte aj zánik sekulárneho štátu a nástup moslimskej autokracie v Turecku.

Je to omnoho, omnoho zložitejšie a nebezpečnejšie, pritom však pointa je tá istá. Vtedy sme v postkomunistickom priestore chceli vytvárať predpoklady pre liberálnu demokraciu a slobodnú trhovú ekonomiku. O to isté ide aj dnes, len v omnoho širšom priestore a v oveľa ťažších podmienkach. Potrebujeme sa zomknúť pri obrane hodnôt liberálnej demokracie a slobodnej trhovej ekonomiky a potrebujeme hodnoty, na ktorých sú tieto inštitúcie postavené brániť so všetkou rozhodnosťou, s použitím všetkých potrebných prostriedkov.

Mimochodom, pri vašej otázke som si uvedomil, v akej unikátnej a zároveň obtiažnej situácii sa dnes nachádza Ukrajina, kde v poslednom čase pôsobím. Ukrajina sa totiž ocitla v epicentre vyššie uvedených globálnych problémov a zároveň musí čeliť tým reformným výzvam, ktoré sme my v strednej Európe riešili a prekonali už pred pätnástimi, či dvadsiatimi piatimi rokmi.

Když jste se před těmi pětadvaceti lety stal ministrem pro privatizaci, bylo vám 31 let. Jak byla tato příležitost vnímána? Přece jen, mladý věk může být jak výhodou, tak nevýhodou…

Uf, to naozaj neviem posúdiť, nemám to s čím porovnať, ministrom privatizácie som bol len raz.  Každopádne to bola výzva, ale ja som o tom vôbec nerozmýšľal v tom zmysle, či som dosť starý, alebo skúsený. Naviac, kto mal v roku 1991 v Československu aké skúsenosti v oblasti privatizácie? Pamätám sa, keď som najal vtedy 25ročného Ľuda Kaníka ako generálneho riaditeľa odboru malej privatizácie, tak moji úradníci s tým mali problém, lebo tabuľky hovorili, že generálny riaditeľ odboru na ministerstve musí mať aspoň 15ročnú prax. Tak som im povedal, aby mi priviedli niekoho, kto u nás do roku 1991 aspoň 15 rokov privatizoval. (směje se)

 

Celý rozhovor najdete v Trade-off 3/2016.

 

 


Autoři:

Podobné články

  • sweden

    The Swedish COVID Way: Interview with Niclas Berggren

    We talked about “the Swedish way” with professor Niclas Berggren, whose expertise is (among other things) institutional economics and economics of trust. He shares his time between Stockholm and Prague, and also feels at home in both cities, so we talked about the current situation in both countries, what enabled Sweden to choose a more liberal path and why Czech people don’t trust each other.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    Interview with Thomas Bata: „My grandad always taught me that happiness and positivity is a choice in life“

    Thomas Archer Bata is a great-grandson of Tomáš Baťa, the famous founder of the Bata company and currently is a member of the world board of the company. Previously, he handled company operations in various managerial positions. Together we discussed his studies and the original Bata values and even hockey.

  • klavír

    Rozhovor se Zuzanou Ceralovou Petrofovou: „Nejvíce mě potěší, když si naše piano koupí česká škola“

    Více než 600 tisíc nástrojů. Tolik jich prodala do celého světa česká firma PETROF. O klavírech, které si koupili třeba i Paul McCartney nebo Bill Gates, jsme si povídali s nositelkou jednoho z našich světově nejproslulejších příjmení, se Zuzanou Ceralovou Petrofovou, která firmu vede již od roku 2004.

  • Fotka web 1

    Rozhovor s Jiřím Dennerem, ředitelem MICo

    Třebíčská společnost Moravian Industrial Company (MICo) patří mezi nenápadné, ale o to více důležité tahouny v oboru strojírenství. Byla založena v roce 1993 jako servisní firma pro Jadernou elektrárnu Dukovany, ale během více než dvacetileté existence se z ní stalo mnohem víc. Je leaderem na trhu v konstrukcích a výrobě tepelných výměníků a přes 90 % své produkce exportuje do celého světa – její produkty najdeme v jaderných elektrárnách ve Francii, ve Velké Británii, v Rusku nebo na Ukrajině. Holding čítající nyní již deset firem působí nejen v energetice, ale MICo robotic se zabývá i automatizací a robotizací. Firma má obrat přes miliardu korun a zaměstnává celkově 450 zaměstnanců.

  • Fotka web 1

    Rozhovor s Michalem Krajčířem a Kateřinou Vršanskou z CHERNOBYLwel.come

    Černobylská uzavřená zóna, ze které byly kvůli havárii v roce 1986 vystěhovány statisíce lidí, se po více než třiceti letech stala regulérní cestovatelskou destinací. Není divu, i po více než třiceti letech od havárie je Pripjať a okolí elektrárny mrazivým a tajemným místem a na své si přijdou fanoušci historie, sci-fi, ale i zamilované páry hledající dobrodružnou dovolenou. Místní úřady udávají, že v roce 2018 navštívilo Černobylskou vyloučenou zónu téměř 72 000 lidí a s úspěchem seriálu Černobyl lze očekávat, že tato čísla ještě porostou.