T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

ROZHOVOR: Jan Růžička, filmový, televizní a divadelní výtvarník

2. 6. 2016, 11.55 - Trade-off 2/2016 - Petr Bartoň

"České filmové štáby mají dobré specialisty, ale často se málo specializují."

Jan Růžička, původní profesí režisér, léta pracuje jako výtvarník, především kostýmní. Pracoval na řadě českých i zahraničních filmů (Skalpel, prosím, Král zlodějů, Princezna ze mlejna I., II., Nejkrásnější hádanka, A Pin for the Butterfly, Young Ivanhoe, A Young Connecticut Yankee in King Arthur´s Court, Žabí princ, Galoše šťastia, Clochemerle – Zvonokosy, Bathory aj.). Pracoval i pro televizi (seriály Gagman, Největší z Pierotů aj.). V divadle, pro něž vytvořil přes 200 scénických a kostýmních výprav, působil i jako režisér či dramaturg. Naposledy vytvořil kostýmy k Renčovu filmu Lída Baarová, momentálně připravuje s Jurajem Jakubiskem pokračování legendární Perinbaby a s Filipem Renčem původní muzikál Mefisto. Věnuje se i scénáristické tvorbě a písňovým textům, občas animovanému filmu. Pragmatickou a uměleckou tvorbu rozlišuje i fyzicky – píše pravou, kreslí levou.

Tvoříte ve filmové branži od sedmdesátých let. Pomineme-li pád ideologických omezení a rozvoj technologie, pociťujete zásadní proměnu v české filmové tvorbě?
Samozřejmě, a tato proměna silně ovlivňuje všechny umělecké disciplíny. Ekonomický tlak dnes tvorbu víc a víc deformuje na konzumní, jednotkové zboží; na zábavný a bezproblémový doplněk uspěchaných životů, bez kterého se valná část společnosti lehce obejde, třebaže se to tvůrcům a umělcům pramálo líbí. K existenci dnešního života, jak se zdá, postačí jednoduché odpovědi, přehledné informace a instantní vjemy; a jestliže člověk zatouží občas po „uměleckém zážitku“, chce se především „bavit“. V České republice se ročně natočí asi 30 filmů, ale náklady se neustále zvyšují, a to nejen na služby a energie: například distribuce dnes spolkne až 45 % z vybraného vstupného, dříve to bylo mnohem méně. Odhaduji, že se vložené prostředky vrátí u dvou až pěti filmů ročně. Průměrně realizačně obtížný film mívá rozpočet kolem třiceti milionů. A jestliže pak navzdory cenám i příznivým kritikám prošumí sály kin bez příslušné odezvy, není šance, aby své náklady zaplatil, natož aby vydělal. Tuto bilanci zhoršuje snadná a rychlá dostupnost ze všech stran – pravidelné omílání televizemi, pirátské kopírování, spousta distribučních kanálů a sítí. To vše zřetelně dokládají žebříčky návštěvnosti, a česká kinematografie se tak rok za rokem stává přehlídkou neúspěchů, ztroskotaných nadějí a mdle vybledlých titulů bez naděje na návrat, protože nezasáhly ani hlavu, ani bránici a srdce už vůbec ne.


Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.


Autoři:

Podobné články

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Andrea Metcalfe

    Rozhovor s Andreou Metcalfe ze společnosti AQS o tom, jak funguje prodej a distribuce filmu.

  • 2_2016_filmové festivaly

    Filmové festivaly: co funguje a co ne

    Filmový festival: tisíce lidí, tisíce očekávání, co festival přinese: prodej filmu, selfíčko s hvězdou, hluboké umělecké zážitky, čekání na autostop (snad tedy ještě jsou stále takoví), celonoční party, sofistikovaná kritika, první polibky, vyplavené stanové městečko, červený koberec, boj o místa...

  • 2_2016_zfilmované bestsellery

    Zfilmované bestsellery – je Hollywood bez nápadů nebo sází na jistotu?

    Na první pohled se může zdát, že Hollywoodu došly originální nápady. Osm z první desítky kasovních trháků v roce 2014 bylo adaptací románu nebo komiksové předlohy. V žebříčku nejúspěšnějších filmů bychom museli dojít až k číslu 16 (Interstellar), abychom našli původní film, který není knižní adaptací, filmovým pokračováním anebo remakem.

  • 2_2016_Diskriminace na platě i na plátně

    Diskriminace na platě a na plátně

    Za vším prý hledej ženu. Ale dá to práci

  • 2_2016_pro dabing

    Argumenty pro dabing

    V Česku má dabing dlouhou historii a pravděpodobně nás v nejbližší době jeho zánik nečeká. Nejčastějším argumentem proti dabingu je srovnání s evropskými zeměmi, kde místo dabingu opatřují filmy titulky a kde pak panuje vyšší míra porozumění cizím jazykům (zejména angličtině), které si diváci při sledování originálu procvičují. Titulky také bývají méně náročné na výrobu, která je tak rychlejší a levnější. Tamní diváci potom nesledují zahraniční pořady se zpožděním typickým pro české kanály.