T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

ROZHOVOR: Jan Růžička, filmový, televizní a divadelní výtvarník

2. 6. 2016, 11.55 - Trade-off 2/2016 - Petr Bartoň

"České filmové štáby mají dobré specialisty, ale často se málo specializují."

Jan Růžička, původní profesí režisér, léta pracuje jako výtvarník, především kostýmní. Pracoval na řadě českých i zahraničních filmů (Skalpel, prosím, Král zlodějů, Princezna ze mlejna I., II., Nejkrásnější hádanka, A Pin for the Butterfly, Young Ivanhoe, A Young Connecticut Yankee in King Arthur´s Court, Žabí princ, Galoše šťastia, Clochemerle – Zvonokosy, Bathory aj.). Pracoval i pro televizi (seriály Gagman, Největší z Pierotů aj.). V divadle, pro něž vytvořil přes 200 scénických a kostýmních výprav, působil i jako režisér či dramaturg. Naposledy vytvořil kostýmy k Renčovu filmu Lída Baarová, momentálně připravuje s Jurajem Jakubiskem pokračování legendární Perinbaby a s Filipem Renčem původní muzikál Mefisto. Věnuje se i scénáristické tvorbě a písňovým textům, občas animovanému filmu. Pragmatickou a uměleckou tvorbu rozlišuje i fyzicky – píše pravou, kreslí levou.

Tvoříte ve filmové branži od sedmdesátých let. Pomineme-li pád ideologických omezení a rozvoj technologie, pociťujete zásadní proměnu v české filmové tvorbě?
Samozřejmě, a tato proměna silně ovlivňuje všechny umělecké disciplíny. Ekonomický tlak dnes tvorbu víc a víc deformuje na konzumní, jednotkové zboží; na zábavný a bezproblémový doplněk uspěchaných životů, bez kterého se valná část společnosti lehce obejde, třebaže se to tvůrcům a umělcům pramálo líbí. K existenci dnešního života, jak se zdá, postačí jednoduché odpovědi, přehledné informace a instantní vjemy; a jestliže člověk zatouží občas po „uměleckém zážitku“, chce se především „bavit“. V České republice se ročně natočí asi 30 filmů, ale náklady se neustále zvyšují, a to nejen na služby a energie: například distribuce dnes spolkne až 45 % z vybraného vstupného, dříve to bylo mnohem méně. Odhaduji, že se vložené prostředky vrátí u dvou až pěti filmů ročně. Průměrně realizačně obtížný film mívá rozpočet kolem třiceti milionů. A jestliže pak navzdory cenám i příznivým kritikám prošumí sály kin bez příslušné odezvy, není šance, aby své náklady zaplatil, natož aby vydělal. Tuto bilanci zhoršuje snadná a rychlá dostupnost ze všech stran – pravidelné omílání televizemi, pirátské kopírování, spousta distribučních kanálů a sítí. To vše zřetelně dokládají žebříčky návštěvnosti, a česká kinematografie se tak rok za rokem stává přehlídkou neúspěchů, ztroskotaných nadějí a mdle vybledlých titulů bez naděje na návrat, protože nezasáhly ani hlavu, ani bránici a srdce už vůbec ne.


Pokračování v Trade-off 2/2016.
Objednat časopis.


Autoři:

Podobné články

  • Fotka web 3

    Rozhovor s Jiřím Mádlem

    Jiřího Mádla není nutné představovat. Když před čtrnácti lety debutoval v komedii Snowboarďáci, málokdo tušil, že se rodí nejen herecká, ale i režisérská a scénáristická hvězda nastupující generace českých filmových tvůrců. Ke dvěma desítkám filmových rolí přidal v roce 2014 režisérskou prvotinu Pojedeme k moři, která uspěla nejen u diváků, ale i u odborných porot filmových festivalů. Jeho ne-filmových podnikatelských aktivit (např. v rámci firmy na elektrické koloběžky Hugo Bike) si všiml i časopis Forbes, když ho v roce 2015 zařadil do prestižního žebříčku talentovaných mladých osobností 30 pod 30. Je 190. nejoblíbenějším hercem v rámci Česko-Slovenské filmové databáze.

    S Jiřím jsme se bavili o minulosti a současnosti českého filmu, jestli je nutné jej financovat veřejně a jestli Čechům na stříbrném plátně v zahraničí rozumějí.

  • Fotka web 2

    Poslední tažení Hollywoodu

    Hollywood se mění před očima a nikoliv k lepšímu. A to není pouze výkřik nespokojených filmových fanoušků, implozi celého odvětví predikují už i takoví titáni jako jsou Steven Spielberg, George Lucas nebo Steven Soderbergh. Společným jmenovatelem těchto kritik je nechuť experimentovat, konzistentní tvorba průměrných filmů, které neurazí a nepotěší, přehnaný důraz na pokračování, adaptace, remaky a rebooty a celkově ztráta odvahy. Stesk po tom, že „už se netočí takové filmy jako dřív“ může být starým klišé, ale asi nikdy nebyl relevantnější než právě teď.

  • Fotka web 1

    Jak diváci neztrácejí naději

    Vzpomeňte si, co jste naposledy viděli v kině. A teď si vzpomeňte, proč to byl zrovna tenhle film. Bylo to kvůli tomu, že v něm hrál váš oblíbený herec nebo ho točil váš oblíbený režisér? A doporučila vám ho kamarádka, recenze Mirky Spáčilové nebo uživatelé na internetu? I když se to na první pohled nezdá, právě tyto na první pohled náhodné pohnutky mohou přinést (nebo naopak vzít) filmovým studiům velké peníze – dobře zvolený herecký představitel, žánr nebo i datum premiéry mohou představovat rozdíl mezi trhákem a propadákem.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Andrea Metcalfe

    Rozhovor s Andreou Metcalfe ze společnosti AQS o tom, jak funguje prodej a distribuce filmu.

  • 2_2016_filmové festivaly

    Filmové festivaly: co funguje a co ne

    Filmový festival: tisíce lidí, tisíce očekávání, co festival přinese: prodej filmu, selfíčko s hvězdou, hluboké umělecké zážitky, čekání na autostop (snad tedy ještě jsou stále takoví), celonoční party, sofistikovaná kritika, první polibky, vyplavené stanové městečko, červený koberec, boj o místa...