ROZHOVOR: Jsem oddaný své vědě, říká Friedrich Schneider, světová jednička ve výzkumu stínové ekonomiky

Existuje jen málo vědců, kteří o sobě mohou říct: Můj výzkum ustavil jednu samostatnou kapitolu v učebnicích ekonomie. Profesor Friedrich Schneider mezi ně patří. Setkat se s ním je jednodušší, než byste čekali. Sedí ve skromné kanceláři na katedře ekonomie v poklidném areálu Univerzity Johanna Keplera na předměstí Lince, v místnosti plné ekonomických knih, vědeckých časopisů a výstřižků z novin. Většina z nich se zabývá analýzou neformálních ekonomických transakcí, příčinami a důsledky existence stínové ekonomiky a odhady velikosti stínové ekonomiky v jednotlivých zemích. Profesor Schneider je autorem či spoluautorem 74 knih a více než čtyř set vědeckých článků, jež pomáhají pochopit fungování neformální ekonomiky. Tedy toho, co má z logiky věci zůstat navždy skryto.

Jako mladý doktorand se Schneider věnoval dvěma oblastem ekonomie: teorii veřejné volby a stínové ekonomice. Proč svou úspěšnou kariéru postavil právě na tématu stínové ekonomiky? „Dychtil jsem dělat něco nového,“ říká Schneider v exkluzivním rozhovoru pro magazín Trade-off. Povídali jsme si o jeho vědeckých začátcích, o uplatnění jeho práce, o uprchlické krizi i o tom, proč by se Česká republika neměla bezhlavě hnát do experimentu jménem elektronická evidence tržeb.

14. 9. 2015, Linec, Rakousko

Trade-off: Mnozí vědci v rozhovorech pro média vyprávějí, že je jejich práce pohlcuje natolik, že se s vědou nedokážou rozloučit ani během spánku. Jak jste se dnes vyspal vy? Zdá se vám také o stínové ekonomice, ekonometrických modelech, číslech a grafech?
(směje se) Zřídka… Většinou spím dobře a dokážu své vědecké aktivity oddělit od soukromého života a nechávat si je jen do svých přednášek. Ale ano, někdy se to stane. Zejména když píšu nový vědecký článek nebo si připravuji přednášku, se mi o stínové ekonomice zdává. No, je to prostě pravda – jsem oddaný své vědě.

Trade-off: Začněme od začátku. Jak se to tak přihodí, že se německý ekonom stane vůdčí osobností výzkumu v tak specifické oblasti, jakou je stínová ekonomika? Hrálo roli vzdělání, nebo to byla náhoda?
Když jsem byl mladý Ph.D. student oboru ekonomie na univerzitě v Kostnici, dychtil jsem dělat něco nového, něco progresivního. V té době jsem se věnoval dvěma velkým tématům – teorii veřejné volby, institucionální ekonomii a politické ekonomii na straně jedné a krácení daní ve stínové ekonomice na straně druhé. Obrovskou výhodou tématu „stínová ekonomika“ bylo, že zejména v 70., 80., ale i 90. letech se tomuto typu výzkumu téměř nikdo nevěnoval. V počátcích, tedy na přelomu 70. a 80. let, jsem prorazil s několika dobrými výzkumy a následně jsem začal spolupracovat s velkými institucemi, jako je Světová banka, Mezinárodní měnový fond a podobně. A to mě proslavilo po celém světě. Od té doby jsem tomuto tématu úplně propadl.

Trade-off: A pořád vás to baví?
Ovšem, velmi! V této oblasti totiž čeká tolik zajímavých věcí, které ještě můžete objevit! Právě to je hlavním důvodem, proč stále pokračuji ve svém výzkumu. Podívejte, je mi šestašedesát let, takže za dva roky se na zdejší univerzitě v Linci stanu emeritním profesorem. Nicméně jsem si jistý, že ve svém bádání v oblasti stínové ekonomiky a neformálních ekonomických aktivit nepřestanu.

Trade-off: Předpokládal bych, že velkým benefitem vašeho zaměření na oblast stínové ekonomiky je intenzivní kontakt s reálným životem za zdmi univerzitních poslucháren. Je to pravda?
Ano, zmínil jste hlavní důvod, proč jsem si tento typ výzkumu oblíbil. Máte totiž každodenní kontakt s reálným světem. Nesedíte ve věži ze slonoviny a nepřemýšlíte, jak by to asi tak mohlo být. Jste ve styku s opravdovými lidmi, mluvíte s nimi, dostáváte „z bitevního pole ekonomiky“ skutečné informace o tom, jak lidé reagují na zvýšení daňové zátěže, jak zareagují na zvýšení regulace toho či onoho a jaká je jejich svobodná vůle, co by vláda měla dělat, co skutečně dělá a jaké to bude mít dopady. Právě kontakt s neakademickým prostředím se podepisuje pod můj výzkum a inspiruje mě. Proto mě to tak baví.

Trade-off: Lidé často vnímají slova jako stínová ekonomika, neformální ekonomika, undergroundová ekonomika nebo černá ekonomika jako synonyma. Jak stínovou ekonomiku definujete vy osobně?
Stínovou ekonomiku definuji jako výrobu legálně produkovaných a distribuovaných výrobků a služeb, které jsou však skryty před dohledem státních autorit. Vysvětlím na příkladu: Oprava auta „načerno“ od souseda automechanika je úplně stejná ekonomická aktivita, jako kdybyste si nechal opravit auto v autoservisu s licencí – přijedete, někdo vám opraví auto určitým postupem, zaplatíte a odjedete. Ale tyto skrývané aktivity mají jen málo společného se zločinem v pravém slova smyslu. Zločin je v tomto případě pouze v tom, že tyto aktivity skryjete před berním úřadem a dalšími institucemi, tedy že neodvedete daně a příspěvky sociálního zabezpečení. Může se stát, že poškodíte legální trh, protože mu odeberete část tržeb. Ale v zásadě jde o legální aktivity – postavím dům, opravím auto, dám speciální doučování některému z mých studentů… To všechno se v legální ekonomice běžně děje, takže to nikdy nemůžeme stavět na stejnou úroveň jako prodej nelegálních drog nebo loupežné přepadení banky.

Trade-off: Zmínil jste opravu auta sousedem nebo poskytnutí soukromých konzultací studentům. Je velmi těžké měřit aktivity, jejichž producenti je chtějí ve vlastním zájmu za každou cenu ukrýt. Co je pro vás tím klíčovým faktorem, abyste mohl velikost a strukturu stínové ekonomiky odhadnout co nejpřesněji?
Tohle je velmi dobrá, ale zároveň velmi těžká otázka. Pokud chcete měřit skryté aktivity, musíte použít nějaký typ aproximace. Nikdy to nemůžete změřit přesně, jelikož jde o miliony transakcí, navíc skrytých. Musíte proto zjišťovat, jaké jsou příčiny toho, že lidé ve stínové ekonomice pracují – vysoká daňová zátěž, příliš mnoho regulace, slabá daňová morálka a tak dále. Následně musíte definovat, jaké indikátory zrcadlí existenci stínové ekonomiky. Předpokládejme třeba, že v České republice je většina stínových aktivit placena v hotovosti. Když provedu důkladnou analýzu toho, jaké jsou platební zvyklosti Čechů a jací lidé hotovost nejvíce užívají, dokážu izolovat typy plateb, které pomáhají stínovým aktivitám fungovat. To je jeden indikátor. Dalším indikátorem může být třeba nízká míra oficiální zaměstnanosti na trhu práce. A existují samozřejmě další. S těmito indikátory stínové ekonomiky a s těmito příčinami stínové ekonomiky můžeme s použitím ekonometrického aparátu následně odhadovat velikost stínové ekonomiky a její vývoj v čase, třeba právě pro vaši zemi. Zdůrazňuji slovo odhadovat – odhad bude vždy obsahovat chybu plus minus 20 procent.

Trade-off: Právě jste popsal výzkumnou metodu, kterou ve svých textech často používáte – Multiple Indicators Multiple Causes (MIMIC). Můžete vysvětlit výhody této metody ve srovnání s dalšími metodami přímými, jako jsou dotazníky a výběrová šetření, nebo nepřímými, například analýzou rozporů mezi příjmy domácností a výdaji domácností?
Metoda MIMIC je také makroekonomická metoda. Její pointa je velmi jednoduchá a rozumí jí každý. Máme nějaké příčiny, proč lidé skrývají ekonomické aktivity, a indikátory stínové ekonomiky, v nichž se tyto příčiny odrážejí. V rámci poměrně komplikované ekonometrické procedury můžeme hledat vztahy mezi příčinami a indikátory a díky tomu pak odhadovat velikost stínové ekonomiky a její vývoj v čase v té které zemi. Jednoduché. Tato metoda by se však neobešla bez dalších metod. Absolutně nezbytná jsou právě dotazníková šetření. Když se zeptáte lidí ve většině zemí světa na téma stínová ekonomika, odpovědí vám: Ano, se stínovou ekonomikou jsem se setkal, pracuji ve stavebnictví, nechal jsem si opravit auto, organizovali jsme bez faktury zahradní party k oslavě narozenin a tak dále. A tyto dotazníky, které jsou mikrometodou zaměřující se na jednotlivce, nám pomáhají najít zajímavá data z oblastí, kde stínová ekonomika kvete, i porovnávat úroveň mezd a cen mezi neformálními a formálními transakcemi. Nejde tedy jen o jeden postup. Různé metody je nutné používat jako komplementy, protože každá má svoje silné stránky.

Trade-off: Má MIMIC nějaká zásadní úskalí?
Jednou z nevýhod makroekonomických metod, tedy i MIMIC, je, že výsledky obsahují i legálně zakoupený materiál. Opět uvedu na příkladu – řekněme, že potřebuji službu instalatéra, protože v mém domě netěsní odpadní trubka. Zavolám kamarádovi, že si seženu materiál, a on mi to opraví načerno. To ale znamená, že musím jet do železářství nebo jiného obchodu, nakoupit materiál, který někdo oficiálně vyrobil a do obchodu dodal, a nákupem odvedu příslušnou daň z přidané hodnoty. Nemůžete jít nakupovat potrubí na černý trh, protože byste v Linci nenašel nikoho, kdo provozuje černý trh s instalatérskými potřebami a rychle vám dodá přesně to, co potřebujete. Krátká odbočka – předpokládám, že v České republice je to nyní podobné, jakkoliv jste si v tehdejším Československu prošli komunistickou érou, kdy stínová ekonomika představovala reálnou paralelní ekonomiku, a dalo se v ní proto sehnat úplně všechno. Ale to už je nyní pryč. Ale zpátky k MIMIC. Právě zahrnutí legálně nakoupeného materiálu nebo služeb potřebných k produkci ve stínové ekonomice je důvodem, proč někteří lidé kritizují moji práci, konkrétně to, že odhady o velikosti stínové ekonomiky jsou příliš vysoké. Ale v rámci odhadů se nedá rozlišovat mezi neformálními transakcemi a formálními nákupy materiálu k nim. Všechny metody mají své silné stránky a slabé stránky, žádná z nich není ideální. Proto se vždy snažím kombinovat několik z nich. Jak jste ale řekl, MIMIC užívám velmi často právě proto, že je nejflexibilnější. Můžete kombinovat různé příčiny a důsledky různých ekonomických vztahů a ty vztahy pak zkoumat. Nejde jen o stínovou ekonomiku – pokud bychom chtěli zkoumat poptávku po penězích, mohli bychom analyzovat příčiny užívání peněz a jejich indikátory.

Trade-off: Zmínil jste zajímavé téma, a sice peníze a hotovost. Několikrát jste ve svých textech upozornil na nepřímou úměru mezi užíváním bezhotovostních transakcí a velikostí stínové ekonomiky. Je faktor hotovosti opravdu tak významný?
Tohle je v těchto dnech zásadní téma debat – měli bychom zrušit hotovost? Ken Rogoff a další ekonomové říkají ano. Ale já jsem striktně proti. Dobrá, když zrušíme hotovost, bude obtížnější platit někoho pracujícího neformálně, ale ne nemožné. Můžete mu vyplácet vouchery, můžete provozovat barter – ty mi uklidíš dům, já ti pomůžu s daňovým přiznáním, rozumíte, co tím myslím? Hotovost je platební prostředek snižující transakční náklady. Když ji zrušíme, zvýšíme transakční náklady všem, ale stínovou ekonomiku určitě nevymýtíme.

Trade-off: Takže argumentem proti zrušení hotovosti by měly být transakční náklady?
Další věc: Peníze v našich peněženkách jsou posledním platebním prostředkem, nad kterým stát nemá žádnou kontrolu. Je přece moje věc, kolik mám ve svojí peněžence, za co to utrácím, jestli peníze dám vám, jestli vám koupím nějakou pěknou věc, jestli si koupím novou košili… Já rozhoduji a nikdo o tom neví. Když budu vždy platit kartou, bude navždy zřejmé, že jsem byl s vámi tehdy a tehdy v této restauraci, měli jsme takový účet, a dokonce bude známo i to, co jsme jedli. Pokud bychom zrušili hotovost, státní dohled nad naším jednáním by dramaticky narostl, protože by bylo velmi jednoduché sledovat jednání a návyky jednotlivců. Jistě, někdo může zjistit, že Friedrich Schneider šel do bankomatu a vybral si 300 eur. To je možné vysledovat jednoduše. Ale už ne to, co jsem s nimi udělal, protože to je moje věc. Pokud bychom zrušili hotovost, otevíráme Pandořinu skřínku našeho soukromí, ale podařilo by se omezit pouze určitý typ kriminální činnosti. Je velkou iluzí, že svět bez hotovosti by byl světem bez zločinu a kriminality, ačkoliv to někteří ekonomové stále opakují.

Trade-off: Takže šířící se omezování hotovostního platebního styku nepodporujete?
Nikoliv. Hotovost je nejstarší platební nástroj, který stále používáme. Po tisíce let hotovostní peníze zvyšovaly efektivitu ekonomických transakcí a zajišťují to stále, proto bychom je neměli rušit. Pokud chtějí lidé používat bezhotovostní platby kreditními nebo debetními kartami dobrovolně, jako se tomu děje ve Skandinávii, ok, v pořádku. Ale zakazovat hotovost nebo někomu přikazovat, jako v Itálii nebo ve Španělsku, že si nesmí z bankomatu vybrat pět tisíc eur, ale jen tisícovku? To je pouhá neefektivita plynoucí ze zvýšení transakčních nákladů. Půjdu vybrat k pěti různým bankomatům v pěti různých bankách, což nebude tak lehké identifikovat.

Trade-off: Přiznám se, že patřím mezi příznivce vaší práce i proto, že se nebojíte vstupovat do neznámých vod a otevírat aktuální témata. Jeden z vašich nejnovějších vědeckých článků analyzuje problematiku terorismu a protiteroristické aktivity světových velmocí. Zmiňujete, že boj s terorismem může způsobovat nezamýšlené externality prvního i druhého řádu. Může být masivní vlna imigrace do Evropy vnímána jako jeden z těchto dopadů?
V rámci masivní vlny imigrace do Evropy, kterou nyní zažíváme, nikdy nedokážeme ohlídat, že do Evropy mezi uprchlíky nepřijdou i extrémně smýšlející lidé se záměrem realizovat teroristické útoky v Rakousku, Německu nebo u vás v České republice. To si uvědomuje každý. Ale hrozba terorismu není nová, neboť tihle jedinci přecemohli přijít kdykoliv. Třeba jako studenti. Mladý student z Maroka, který se naučil anglicky, mohl podat žádost na německou technickou univerzitu, a pokud prokázal, že má dostatek peněz na pokrytí výhrad spojených se studiem, zdravotním pojištěním a tak dále, což pro něj nebyl žádný problém, získal status studenta a mohl dělat v podstatě cokoliv. Bezpochyby je však současná situace týkající se vlny uprchlíků a imigrantů obrovskou výzvou pro evropské země. Myslím si, že Německo udělalo obrovskou chybu, když byla vyslovena věta o tom, že všichni mohou přijít a jsou vítáni. Protože oni přijdou! Všichni dnes mají iphony a podobná komunikační zařízení, takže mohou okamžitě přeposílat zprávy do Libanonu, Turecka a dalších zemí svým přátelům, že je všechno pravda a ať se vydají na cestu. A pokud nebude existovat dostatečná kontrola, pro teroristy představuje migrační vlna nejsnadnější možnost, jak infiltrovat pozice ve střední Evropě. Třeba jako spící agenti, kteří budou v případě potřeby využiti někdy v budoucnu. Tohle vnímám jako velký problém. To je důvod, proč musíme důsledně kontrolovat všechny důležité cestovní dokumenty, identifikovat každého jedince, případě odebírat otisky prstů.

Trade-off: Může imigrační vlna ovlivnit velikost nebo strukturu stínové ekonomiky v Evropě?
Zásadní je, že zde musíme rozlišovat mezi různými skupinami lidí. Uprchlíci ze Sýrie si útěkem zachránili svůj život a život svých blízkých. Pokládám je za skutečné uprchlíky, kteří potřebují naši pomoc. Většina z nich jsou vzdělaní lidé a mohli by ve velmi krátké době začít pracovat, třeba po půlročním kurzu němčiny, a pomohli by tak obsadit potřebné pracovní pozice. Nevím moc o pracovním trhu v České republice, ale v Německu a Rakousku potřebuje oficiální trh práce mnoho takových lidí. Tito skuteční uprchlíci totiž nepřišli s úmyslem nedělat nic. Chtějí se integrovat a chtějí pracovat. To samé platí pro uprchlíky z Iráku nebo Afghánistánu. Ale lidé, kteří do Evropy míří kvůli čistě ekonomickým zájmům, ať již z Balkánu nebo z centrální Afriky, to je závažnější otázka… Nemůžeme je přijímat ve velkých počtech, jelikož nemáme dostatek volných pracovních pozic. Můj osobní názor je, že jde o zneužití uprchlického statusu. V jejich domovinách jim totiž nehrozí žádné nebezpečí masového zabíjení, jsou „pouze“ zoufalí z chudoby, v níž žijí. To je ale zodpovědností vlád v Makedonii, Srbsku, Albánii, zemích centrální Afriky a v dalších státech, aby i s pomocí masivní pomoci evropských rozvojových programů dokázaly pro své občany vytvářet takové institucionální prostředí, které generuje pracovní místa. Tyto země inkasují z rozvojové pomoci nemalé částky. Zejména Francie by měla vzít mnohem více zodpovědnosti a říci: Pokud je prostě necháte všechny odcházet, zastavíme příliv veškeré rozvojové pomoci, protože si nemůžeme dovolit inkasovat dvojí zápornou dividendu – posílat vašim občanům rozvojovou pomoc do vašich zemí a pak se o ně starat v Evropě jako o uprchlíky. Rozlišovat mezi různými skupinami lidí, kteří do Evropy míří, je naprosto zásadní. Jedni si chtějí zachránit život, druzí míří za vidinou sociálního blahobytu.

Trade-off: Takže myslíte, že celou vlnu imigrace evropská ekonomika integrovat nedokáže?
Část může být integrována. Německá ekonomika si dokáže poradit zhruba s milionem imigrantů ročně, jelikož čtyři sta tisíc lidí z Německa dál emigruje. Takže to máme německý trh práce a cirka půl milionu pracovních míst, jež nedokáže bez přílivu zahraniční pracovní síly nasytit – zejména s ohledem na postupné stárnutí populace bude tato otázka stále palčivější. Nevím, nakolik je situace podobná v ostatních zemích, ale troufám si tvrdit, že určitý díl přílivu lidského kapitálu potřebujeme všichni. Ale nemůžeme akceptovat miliony! Jak jsem řekl, trh práce nemá takovou kapacitu, ale nemáme ani lány neobydlené volné půdy, na které bychom je mohli umístit. Takovým územím disponují třeba Kanada nebo Austrálie, ale Česká republika nebo Rakousko nikoliv. Proto musíme být velmi selektivní a zároveň velmi opatrní, jelikož toto téma má velký potenciál v politickém zneužití a rebelie ze strany evropských voličů. Rychlý vzestup pravicových stran v Dánsku, Finsku a dalších zemích, a to včetně stran názorově velmi radikálních, je toho důkazem. Německo nemá skutečnou pravicovou stranu, v Rakousku jednu máme. V Německu naštěstí zatím nedošlo ke zneužití tohoto tématu radikálními stranami, ale i tam si musí politici uvědomovat, že problém se může kumulovat. Můj názor je, že Německo může v klidu přijmout osm set tisíc lidí, Rakousko má kapacitu pro padesát až osmdesát tisíc lidí. Tlaky z Německa již přicházejí, ok. Ale musíme být velmi striktní a nesmíme vysílat chybné signály, že každý může do Evropy přijít a počítat s životem v blahobytu, protože to není pravda – s tím se vyrovnat nedokážeme.

Trade-off: Poslední otázka k problému imigrace. Někteří politici říkají, že právě nulové bariéry pro vstup do Evropy jsou příčinou toho, že pašeráci lidí profitují na nereálných představách jejich zákazníků, de facto obětí. Na druhou stranu by uzavření hranic mělo zásadní dopady na uprchlíky v pravém slova smyslu. Když přihlédnete k e svému výzkumu, můžeme najít nějaké univerzální pravidlo regulace této problematiky?
My musíme najít univerzální pravidlo, které bude platit pro celou Evropskou unii. Musíme ustavit férovou kvótu pro každou zemi, která by měla být schopna přijmout určitý počet životem ohrožených uprchlíků s ohledem na počet obyvatel a bohatství. Musíme však poslat významný signál do Afriky a ostatních zemí, že nejsme schopni integrovat všechny. Měli bychom také vytvářet intenzivní tlak na Spojené státy a některé arabské země. Tím nemyslím Libanon, kde mají mnoho uprchlíků s ohledem na populaci, ale žádného nenajdete v Saúdské Arábii, Kuvajtu, Ománu ani ve Spojených arabských emirátech, takže i jim bychom měli sdělit, že očekáváme, že akceptují férový podíl. Jedině pak to můžeme zvládnout. Velmi kontroverzní věc je, zda by evropské a severoamerické země měly skutečně v Sýrii válčit proti Islámskému státu. Rusko nyní pomáhá válčit s ISIS Asadovi, ne zrovna nejúžasnějšímu diktátorovi, kterého známe, což z toho dělá ještě delikátnější a kontroverznější otázku. Může to pomoct vyřešit situaci, nebo ji to zhorší? Po zkušenostech, které USA získaly v Iráku, si myslím, že bychom to neměli dělat.

Trade-off: Pojďme zpátky k vaší vědecké činnosti. V České republice dlouhodobě postrádáme spolupráci mezi akademickým sektorem a firmami ze soukromého sektoru, případně s orgány veřejné správy. Je v Rakousku situace lepší?
Do jisté míry ano, ale nesmírně záleží na konkrétní osobě. Já dělám hodně výzkumných aktivit pro neziskové organizace, pro politické strany, veřejné instituce a někdy i pro soukromé firmy, ale skutečně velmi záleží hlavně na vás. A to z jednoho důvodu – vědecké granty, které se v Rakousku oficiálně rozdělují, většinou podporují základní výzkum nebo fundamentální výzkum, v němž je vyvíjena nová statistická procedura, ekonometrický model nebo nové teoretické hypotézy či polemiky. Ale není to pravidlem. Například zde na fakultě strojírenství a přírodních věd je skutečně hodně aplikovaného výzkumu, v Německu a Rakousku ke spolupráci univerzit a firem dochází, ale srovnávat s Českou republikou si netroufám. Situaci u vás neznám. Ale opakuji – záleží především na osobě vědce, jak je dobrý a co všechno může firmám nabídnout.

Trade-off: Zmínil jste svou spolupráci s mnoha typy institucí. Spolupracujete přímo s veřejnými institucemi, jako je policie a další bezpečnostní složky státu nebo berní úřad? S přihlédnutím k podstatě vašeho výzkumu bych od nich předpokládal vysokou poptávku po vašich vědomostech…
Ano, spolupracuji s ministerstvy, zejména s ministerstvem financí, spolupracuji s rakouskými komorami, s hospodářskou komorou, zemědělskou komorou, neziskovkami a čas od času i se soukromými společnostmi, pokud mají specifické otázky, které – jako ekonom – dokážu zodpovědět. Záleží hlavně na tom, kdo a o co mě žádá. Poslední dobou mě často firmy žádají o přednášky týkající se mého výzkumu v oblasti stínové ekonomiky. Takže ano, spolupracuji, je to klíčová část mých vědeckých aktivit. Řeknu to jednoduše: je důležité zabývat se praktickým výzkumem.

Trade-off: Nepřekvapí vás, že mě zajímá stínová ekonomika v České republice. Podle vašeho posledního výzkumu je velikost stínové ekonomiky v České republice zhruba 15 % hrubého domácího produktu. Je to spíše vysoké, nebo nízké číslo?
Není to vysoké číslo. Česká republika nemá vysoký podíl stínové ekonomiky. Při pohledu na těch čtrnáct až patnáct procent nesmíte zapomínat, že před pětadvaceti lety vaše ekonomika fungovala v režimu komunistického centrálního plánování a do jisté míry byl každý na stínové ekonomice životně závislý. Kdybychom provedli výzkum tehdy, zjistili bychom, že stínová ekonomika dosahovala nějakých čtyřiceti až padesáti procent produktu. Teď je to patnáct, a to během jedné generace! Myslím, že je to skutečně velký úspěch. Samozřejmě že máte svoje daně a regulace, takže vždycky budete mít jisté aktivity stínové ekonomiky. Vždycky se najdou tací, kteří budou přemýšlet následovně: Ach jo, kdybych nemusel platit daně, kdybych se mohl vyhnout téhle regulaci, kdybych mohl pracovat bez daní a pojistných odvodů, bylo by to pro mě levnější a měl bych víc peněz, takže to tak udělám.

Trade-off: A mezinárodní porovnání?
Rozhodně nejde o velké číslo. Když porovnáme Českou republiku s ostatními novými členskými zeměmi v Evropské unii, jako jsou vaši sousedi Polsko a Slovensko, nebo Maďarsko, vaše stínová ekonomika je mezi nejnižšími. Člověk nemůže očekávat zázraky, pouze do určité míry – ne všichni Češi zbožňují vládu a stát natolik, aby opovrhovali výhodami stínové ekonomiky. To prostě není reálné.

Trade-off: Mohl byste blíže popsat strukturu stínové ekonomiky v České republice? Pozorujete v ní něco mimořádného či neobvyklého?
Mezi zeměmi Visegrádské čtyřky je Česká republika nejčestnějším a nejkorektnějším státem, jste nejblíže Německu. V porovnání s Polskem, Slovenskem a Maďarskem máte vy Češi jinou mentalitu. Ta zapříčiňuje, že v České republice určitě nějaká stínová ekonomika existuje, ale v omezeném objemu. Většina Čechů jsou čestní lidé. Občas trošku podvádějí, občas nerozumějí tomu, proč by měli státu odvádět tak vysoké daně. A zejména když jim vláda není schopna vysvětlit, proč by neměli dělat opak, udělají to. Ale Českou republiku v žádném případě nemůžeme porovnávat se zeměmi jako Bulharsko nebo Rumunsko. Jistě, je to opačný extrém, ale tyto země neleží daleko od vás a mají stejnou historickou zkušenost ze sovětského bloku. Jenže tam pozorujeme úplně jinou mentalitu lidí! V těchto zemích je podvádění standardní normou, zatímco v České republice je normální dodržovat zákony.

Trade-off: Před třemi lety se Českou republikou prohnala tzv. metanolová aféra, kdy pančovaný alkohol dodaný na oficiální trh zabil 50 lidí a desítkám dalších vážně poškodil zdraví. Odpovědí byl dramatický nárůst regulace, jež se logicky zaměřila na dobře sledovatelné oficiální producenty a způsobila Peltzmanův efekt (Peltzmanův efekt je nezamýšleným a neočekávaným důsledkem regulace. Označení získal po ekonomu Samu Peltzmanovi, jenž dokázal, že po zavedení regulace v podobě povinných bezpečnostních pásů v autech se paradoxně nesnížila, ale zvýšila úmrtnost na silnicích – pozn. red.) s ohledem na vyšší profitabilitu stínových aktivit a aktivit černého trhu. Máte radu, jak podobná rizika účinně eliminovat?
Tohle je velmi těžká otázka. Když máte co dělat s desítkami lidí umírajících na požití jedovatého alkoholu, člověk by rozuměl tomu, že vláda přijme nějaké drastické opatření. Žádná vláda nechce, aby jí lidé vyčítali: „Neudělali jste vůbec nic, jen jste to nechali běžet.“ Problém vidím v regulaci – když na trhu s alkoholem nastavíte tak striktní regulaci generující vysoké náklady, v té chvíli dramaticky vzroste motivace pašovat jakýkoliv alkohol nebo jej vyrábět svépomocí. A většina lidí bude pít alkohol, ať se nám to líbí nebo ne. Pozorujeme například velmi striktní regulaci ve Švédsku a i tam se spotřebovává spousta alkoholu. Protože jeho výroba a spotřeba má tak moc rizikových konsekvencí, myslím si, že vláda by mohla alkohol prodávat v síti vládních obchodů s alkoholem za zvýhodněnou cenu. Jde o takzvaný ruský způsob. A není to úplně špatná politika, protože máte minimálně jistotu vysoké kvality produktu.

Trade-off: Ruský způsob regulace prodeje alkoholu říkáte?
Ano. Lidé by nebyli zabíjeni otráveným alkoholem. Všichni víme, že tohle je podpora určitého zboží a služeb a že prodej by způsobil jisté distorze, ale mohlo by to představovat cestu ven z problému. Vláda by mohla říct: Tyhle produkty prodáváme levněji a v garantované kvalitě. Jinou věcí je, že to není samospásné, ani když existují tvrdé tresty. Podívejte se, máte otevřenou hranici s Polskem, Slovenskem, Rakouskem a Německem. Dokonce i se svými chabými znalostmi dokážu koupit určitou věc v Rakousku, převézt ji do České republiky. A pokud nebudou znovu zavedeny hraniční kontroly, můžu jen s pomocí osobního auta snadno převážet a prodávat i alkohol. Striktní regulace a kontrola trhu může mít efekty, ale nikdy nevyřeší celý problém. Myslím si, že rizika spojená s alkoholem a jeho pašováním jsou tak mimořádně závažná, že do toho trhu musíte vstoupit. Stát by to měl udělat a měl by prodávat alkohol za nižší ceny. Samozřejmě vám mohou vyčítat, že prodáváte levnější alkohol a ten není pro lidský organismus příznivý – to je velmi dobrý argument. Ale pokud budou lidé chtít pít alkohol a nebude existovat komunální suverenita, nikdy tomu nezabráníte.

Trade-off: Pane profesore, není tohle v naprosté kontradikci s argumenty, které liberálové tradičně vznášejí proti podnikání státu?
Samozřejmě že je! Já si to uvědomuji. Ale máte tady padesát mrtvých lidí, takže se nepohybujete v ideálním světě, ale o tři nebo čtyři úrovně níže. A moje myšlenka stojí na předpokladu posunutí se z problému čtvrté úrovně do druhé nejlepší situace, do second-best, když už nemůžu mít tu první. Vím, že státní podniky mají po celém světě vážné problémy, vím, že to není ekonomicky efektivní, ale jde o garanci kvality produktu, z jehož požití se vám nic nestane. To je můj argument. Jsem obhájcem tohoto systému pouze pro velmi specifické produkty. Můj názor například je, že by stát měl prodávat drogy, čisté drogy bez rizika onemocnění HIV a dalších rizik. Udělejte to a celý černý trh s narkotiky okamžitě zkolabuje! Uvědomuji si delikátnost této věci, je to velmi kontroverzní. Hodně lidí řekne: Stát? Ne, ne, ne, ne, ne. Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy. Ale já si myslím, že je lepší udělat tohle než mít ilegální dovoz a výrobu jedovatého alkoholu, který zabije dalších padesát lidí.

Trade-off: Momentálně Českou republikou hýbe jiná regulace. Ministr financí Andrej Babiš by rád implementoval povinný systém elektronické evidence tržeb, který existuje v Chorvatsku. Řekl jste, že Česká republika udělala v potírání stínové ekonomiky obrovský pokrok. Považujete elektronickou evidenci tržeb za dobrý plán, jak limitovat stínovou ekonomiku?
Je to další regulace, ok, můžete skutečně podchytit nějaké ilegální aktivity. Ale… Myslím si, že by měla být provedena velmi podrobná analýza přínosů a nákladů, zda se tato aditivní regulace opravdu vyplatí s ohledem na smršťující se stínovou ekonomiku nebo pašování. Nevím přesně, jaké jsou zkušenosti z Chorvatska, ale jsem k tomu skeptický. Před podobnou regulací založenou na jiné zemi je nutné provést terénní šetření. Může to být užitečné, ale znovu opakuji, dojde k uvalení extra regulace na legální firmy. A dopady této regulace je nutné zkoumat. Určitě bych okamžitě neřekl ne, ale řekl bych: Chcete regulaci? Udělejte několikaletý výzkum toho, jak se regulace osvědčila. A pokud zjistíte, že se vám vyplatí ve vašich podmínkách, můžete ji udělat.

Trade-off: Mám poslední otázku: Před dvaceti lety se někteří ekonomové nechali slyšet, že s nástupem internetu a dalších technologií bude prakticky nemožné provozovat jakoukoliv aktivitu ve stínové ekonomice, protože vše bude identifikovatelné a zjistitelné. Jak vidíme, opak je pravdou. Pokud však uvážíte současný stav, tedy rapidní rozvoj komunikačních technologií a cloudových řešení, chytrých telefonů nebo internetu v předmětech denní potřeby, řekl byste, že nadešel čas na podobnou nepříznivou předpověď týkající se stínové ekonomiky?
Internet a celý tento elektronický trend, všechny ty věci, které můžete dělat elektronicky, to samozřejmě zvyšuje šance na efektivnější kontrolu stínové ekonomiky. Ale vytváří to i příležitosti pro úplně nové aktivity ve stínové ekonomice! Pokud si můžu přes internet snadno koupit něco, co bylo vyrobeno v Hongkongu, zobchodováno v Irsku a distribuováno z Německa, je velmi obtížné kontrolovat celý tento proces. Na druhou stranu se vše platí prostřednictvím kreditních nebo debetních karet, takže můžete snadno vystopovat všechny finanční transakce. Jenže díky internetu je zas komunikace o mnoho snazší, takže můžete okamžitě najít někoho, kdo pro vás začne načerno pracovat. Obecně řečeno tedy existují dvě protichůdné síly moderních technologií – více kontroly a snazšího sledování, ale také více možností na provozování stínových aktivit. A momentálně není nikdo schopen přesně říct, která z těchto protichůdných sil vyhraje. Řekl bych, že určitá část stínové ekonomiky bude existovat vždycky. Může být redukována – pokud budeme mít komplikovanější přístup k hotovosti, bude provozování stínových aktivit stále obtížnější. Je však velmi obtížné dát přesnou odpověď na budoucnost stínové ekonomiky. Alespoň já toho nejsem schopen.

---

Autoři:

• Aleš Rod