T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

ROZHOVOR: Obchodní války vedou k celospolečenským škodám, říká Jiří Nohejl

9. 1. 2019, 10.53 - Trade-off 1/2019 - Pavel Peterka

S Jiřím Nohejlem, hlavním ekonomem Liberálního institutu a profesionálním lyžařem v jedné osobě, jsme se potkali brzy ráno. Jelikož tráví v posledních letech podstatnou část svého života v USA, oslovili jsme ho s otázkou, jak z pohledu českého ekonoma vidí obchodní války a současnou americkou politiku. Na stole před sebou měl noviny s fotografií Donalda Trumpa.

Donald Trump plní titulní stránky novin po celém světě, a to v podstatě již od prezidentské kampaně. Žijete podstatnou část roku v USA, a dokonce jste tam studoval. Jak hodnotíte dosavadní působení Donalda Trumpa v prezidentském úřadu?

Když Donald Trump 20. ledna 2017 přednášel svůj inaugurační projev, byl jsem zrovna dlouhodobě ve Spojených státech. Jeho projev mne tenkrát skutečně zaskočil. A nebyl jsem sám, jelikož jen málokdo očekával, že bude Donald Trump pokračovat ve vyhrocené rétorice i poté, co bude zvolen prezidentem. Největší polemiku vyvolalo jeho prohlášení: „Udělali jsme ostatní země bohaté, zatímco bohatství, síla a sebevědomí naší země zmizely za obzor. Od dnešního dne bude naši zemi řídit nová vize. Od dnešního dne to bude – a to neustále – Amerika na prvním místě.“ Poté, co jsem projev vyslechl, jsem nějak přirozeně sáhl po knize Omnipotent Government od Ludwiga von Misese a začal ji opětovně číst. Je to kniha, která velmi dobře ukazuje, jaké dopady má filosofie a rétorika národní soběstačnosti. Největším nebezpečím dosavadní Trumpovy politiky není ani tak dopad na domácí politiku a na Spojené státy jako takové, zde lze nalézt i pozitivní kroky, ale spíše dopad na zahraniční politiku a tím i na celosvětový řád, ve kterém hrají Spojené státy historicky klíčovou roli. Výrok „America First“ je tak pro jeho působení v prezidentském úřadě nejen signifikantní, ale zároveň tím, proč je jeho osobnost v roli prezidenta USA tak problematická.

Které Trumpovy kroky hodnotíte pozitivně?

Všechna opatření prezidenta Trumpa vyvolávají mnoho emocí. Je tomu tak často proto, že mnoho emocí vyvolává právě jeho osoba. Bylo by však chybou přenášet tyto, povětšinou negativní, emoce do racionální analýzy Trumpovy politiky. Rozhodně lze během jeho dosavadního působení najít i věci, které lze hodnotit pozitivně. Asi nejpozitivnějším krokem Trumpovy administrativy byla podpora snížení daní, která byla posléze schválena americkým Kongresem. V USA se vede rozsáhlá polemika o tom, kdo z „Trumpova daňového balíčku“ získává nejvíce, a mnoho kritiků poukazuje na to, že hlavním příjemcem není ani tak proklamovaná střední třída, ale spíše Trumpovi přátelé v byznysu. I když by to pohledem na titulní strany novin, které jsou plné problému příjmových nerovností, nevypadalo, snížení daní, bez ohledu na to, komu přesně jsou daně sníženy, je pro rozvoj ekonomiky vždy dobrým krokem.

Vidíte ještě nějaké pozitivní rozhodnutí, které Trump v úřadu učinil?

Za další pozitivní krok lze považovat první Trumpovu nominaci na soudce Nejvyššího soudu, kterým byl Neil Gorsuch, jehož minulé rozsudky ukazují na to, že by mohl být pojistkou proti zvůli exekutivních pravomocí. Podle mnoha expertních názorů je Gorsuch soudcem, který není ochoten vypisovat vládě bianco šek bez ohledu na to, co říká právo. Staví se na stranu výkladu práva tak, jak je napsáno, a vnímá postavení soudce Nejvyššího soudu jako někoho, kdo vykládá právo, a ne jako politika v soudcovském taláru. To je pro stabilitu liberální demokracie v USA jistě dobrá zpráva.

A ta negativní?

Těch negativních opatření lze u prezidenta Trumpa podle mě najít o mnoho více. Těmi nejzávažnějšími negativními kroky však jsou ty, které přímo navazují na motto „Amerika na prvním místě“. Nejnegativnější v působení prezidenta Trumpa je tak jeho vztah k mezinárodnímu pohybu zboží, služeb, práce a kapitálu. Opatření, která se leckdy více a jindy méně úspěšně snaží zavádět v zahraniční politice, jdou cíleně proti svobodnému obchodu a ve prospěch izolacionismu USA. Omezování zahraničního obchodu, iniciování obchodní války, deportace nedokumentovaných imigrantů či snahy o omezení vstupu do země držitelům amerických víz, kteří se narodili v nějakých zemích, jsou kroky, které lze označit za velmi špatné jak ze společenského, tak z ekonomického pohledu. Celkově toho pozitivního opravdu mnoho nalézt nelze, zvláště proto, že Trumpova rétorika přispívá ke zvyšující se polarizaci společnosti v USA.

Obchodní válka mezi USA a Čínou je jedním z důvodů, proč se Donaldu Trumpovi dostává takové pozornosti. Mohl byste vysvětlit, co je podle vás podstatou obchodních válek?

Obchodní válka je tak trochu zavádějící označení. V podstatě jde o opak, o válku s obchodem. Tedy představu, že omezením obchodu na tom bude jedna země lépe, a to tím, že získá na úkor země jiné. Lidé mají dvě tendence. Jednou je spolu obchodovat, směňovat a vzájemně si pomáhat, což je tendence k chování s pozitivním součtem. Tou druhou je spolu bojovat, válčit a všemožně si ubližovat, což je naopak tendence se záporným výsledkem.

Jaké „zbraně“ se v takové válce používají nejčastěji? Příklad USA?

Útok se vede na obchod samotný a „zbraně“ tomu odpovídají. Jde v podstatě o cokoli, co má za cíl obchod omezit. Dva základní ekonomické pojmy v souvislosti s obchodem – nabídka a poptávka – jsou vztahem mezi cenou a množstvím zboží a služeb. Nejčastěji se tak používají cla, která mají za cíl zvýšit cenu zboží a služeb oproti tomu, jaká panuje na světovém trhu, a kvóty, které mají za cíl omezit množství obchodovaného zboží a služeb. Tyto dvě „zbraně“ používané k poškození obchodu jsou nejviditelnější. Lze si však představit mnoho alternativních nástrojů, jak poškodit obchodní vztahy. Ten nejefektivnější protekcionismus se často prosazuje cestou „poznámek pod čarou“ v tlustých dohodách o „svobodném obchodu“. Jedním ze zajímavých kroků prezidenta Trumpa je návrat ke starému protekcionismu a merkantilismu tím, že do popředí staví právě klasická cla namísto subtilních byrokratických omezení.

A jak se pozná, kdo vyhrál?

V tomto vydání Trade-off mimo další vychází i článek od Roberta Higgse, který v něm píše: „Jediný způsob, jak obchodní válku vyhrát, je v ní nebojovat.“ K tomu se již asi nedá nic více dodat. Obchodní válku skutečně nelze nikdy a nikde vyhrát. V zájmu zachování míru a prosperity je třeba usilovat o to, aby obchod vyhrál a válka prohrála.

Pokud si skutečně myslíte, že pro obchodní válku neexistují rozumné ekonomické důvody, proč lze najít komentáře, které logiku obchodní války a Trumpovy kroky podporují?

Trump rozumí obchodu, či tak alespoň vystupuje, z pozice teorie absolutních výhod. To lze vysledovat z prohlášení, která poukazují na fakt, že USA jsou ve všem nejlepší, a proto by měly být exportérem a nikoli importérem. Z tohoto důvodu využívá rétoriku s využitím argumentu, že USA mají deficit obchodní bilance. Trump navíc ještě do popředí dává nikoli celkovou obchodní bilanci, ale bilanci bilaterální mezi dvěma zeměmi, což je základním nepochopením komplexních obchodních vztahů.

Na druhou stranu existují spekulace, že zahájení agresivních vyjednávání ohledně výše cel na dovoz do USA je od Trumpa jen promyšlená strategie, jak snížit obchodní bariéry pro americké firmy. Tedy, že zvyšuje cla, takzvaně ukazuje svaly, aby pak v dalším jednání o výši jednotlivých cel měl lepší pozici a donutil například Čínu a EU ke snížení cel pod úroveň, která by bez prvotního zastrašování nebyla možná a politicky průchozí.

Máte pravdu, že často zmiňovaným argumentem, který zaznívá ve prospěch vedení obchodní války, je, že pokud některé země již mají bariéry obchodu, tak tím, že my také zvýšíme bariéry, donutíme poté druhou stranu ustoupit a výsledkem bude volný obchod. Tento argument je analogický tomu, že bombardováním posuneme svět k míru. Někdy tomu tak může být, ale vždy je zásadní podívat se, jaké má taková strategie náklady. Ze zkušenosti víme, že častou reakcí na zvyšování cel na jedné straně je jejich zvyšování i na straně druhé. Zatímco pro tuto strategii není ekonomický důvod, je zjevné, že zde existuje důvod politický, jinak by politici a v tomto případě Donald Trump taková řešení nenabízeli. To, co je politicky výhodné, je však často v rozporu s tím, co by doporučoval správný ekonomický postup.

EU už prý dokonce nabídla USA, že dojde k oboustrannému zrušení všech cel a dotací na průmyslové výrobky.

Pokud vím, tak Donald Trump dohodu odmítl s prohlášením, že nabídka EU „není dostatečně dobrá“, protože zvykem Evropanů je „kupovat vlastní auta, a ne naše auta“. Tento přístup ukazuje na to, že argumentace snahou liberalizovat světový obchod vedením obchodní války je jen kouřovou clonou a reakcí na kritiku, že standardní ekonomická teorie zvyšování cel a omezování mezinárodního obchodu ničím nepodporuje. Naopak se zdá, že cílem Trumpovy strategie opravdu není prosadit volný obchod, ale spíše získávat politické body u těch, kteří slyší na rétoriku silného lídra, který se postaví proti domnělým nevýhodným obchodním dohodám.

Neplatí, že když dva se perou (USA a Čína), třetí se směje (EU)?

To je právě asi to největší nebezpečí obchodních válek obecně. Obchodní vztahy jsou o mnoho komplexnější, než by se zdálo z porovnání obchodní bilance dvou konkrétních zemí. Rozhodně platí, že zavedením cel a kvót mezi dvěma státy se změní obchodní vztahy celosvětově, což ovlivní jednotlivé obchodní bilance. Je tak dobře možné, že místo z Číny bude USA nakupovat více ze zemí EU, a pokud Trumpovo vedení obchodní války zůstane na stejném principu, dojde nutně k novým útokům i na obchod. Momentálně jsou cílem obchodní války i země EU a následně jimi mohou být i země další, u kterých bude mít USA deficitní obchodní bilanci. Vzhledem ke komplexitě obchodních vztahů bude takto vedená obchodní válka vždy mít sebeposilující pozitivní zpětnou vazbu, díky čemuž bude neustále docházet k zavádění dalších opatření. Boj proti obchodu se tím prohlubuje a je jím ovlivněno více a více zemí.

To by byl jistě problém…

Ano, jedním z problémů může být pokles celosvětové produktivity a tím i blahobytu, což můžeme vyčíslit pomocí různých agregátních ukazatelů. Často budou však dopady obchodní války skryté ve formě menšího komfortu pro spotřebitele, nižšího výběru variant zboží či v podobě zastavení tlaku na konkurenční chování a inovace. Nemůžeme tedy jasně říci, o co během obchodní války můžeme přijít, jelikož to, co ztratíme, možná ještě vůbec nevzniklo.

Jaká je alternativa?

Jednoznačně bych se stavěl na podporu zrušení všech obchodních bariér a za zavedení celosvětové zóny volného pohybu zboží, služeb, práce a kapitálu. Argumenty na podporu naprosto svobodného mezinárodního obchodu mohou být dvojího typu. Na jedné straně normativní (či morální) a na druhé straně utilitární.

Začněme tedy těmi morálními.

Z pohledu morální filosofie je argumentem svoboda člověka a jeho právo nakládat neomezeně se svým soukromým vlastnictvím, pokud vykonávání tohoto práva neomezuje stejná práva jiných lidí. Třetí strana, v tomto případě stát, by neměla zasahovat do vztahů postavených na vzájemné dobrovolné dohodě. Jakékoli omezení obchodu je z tohoto pohledu intervence, která omezuje přirozená práva člověka.

A ty utilitární?

Utilitární argument je postaven na efektivnosti. Volný obchod je efektivní a přináší všem zúčastněným stranám větší užitek a tím i větší bohatství celé společnosti. Za základní je v tomto případě považována teorie komparativních výhod, která vysvětluje, proč je efektivní obchodovat i v případě, že jedna strana, v případě mezinárodního obchodu jedna země, je v produkci všech statků a služeb méně efektivní než strana druhá.

Všude ve světě by tak bylo možné obchodovat bez omezení?

Určitě. Pokud se nad tím zamyslíte, tak hranice jsou jen historicky či úplně arbitrárně určené čáry na mapě. Jejich pozice se mění častěji, než se nám z pohledu délky života jednoho člověka může zdát. Ekonomicky není rozdíl mezi obchodem, který se uskutečňuje mezi Prahou a Brnem či mezi New Yorkem a San Franciskem, a obchodem, který se uskutečňuje mezi New Yorkem a Prahou. Jiná otázka je otázka politická, ale z pohledu ekonomie by bylo nejlepší obchodovat všude na světě bez jakýchkoli omezení.

Jak konkrétně by nám to pomohlo?

Tím hlavním pozitivním dopadem je, že otevřená ekonomika dokáže produkovat zboží a služby s těmi nejnižšími možnými náklady vzhledem ke stavu celosvětové ekonomiky. To samozřejmě neznamená, že otevřít ekonomiku je to jediné, co stačí k prosperitě. Zásadní roli zde hraje i vnitřní institucionální nastavení dané země. Do celkových obchodních vztahů mezi zeměmi vstupuje samozřejmě více proměnných než jenom pohyb zboží a služeb. Finanční toky tvoří podstatnou část těchto vztahů a na nich se podílí monetární politika skrze vliv na volně pohyblivé kurzy měn. Zde můžeme uvést rozdíly mezi otevřenou Jižní Koreou a jejím uzavřeným sousedem. Málokdy lze vnější a vnitřní institucionální prostředí oddělit, a tak uzavřená Severní Korea má i neliberální vnitřní prostředí a naopak.

A co nějaký příklad bližší kontextu České republiky? Severní Korea je přece jenom relativně daleko.

Nejzásadnějším rozdílem je, že to, s kým obchodujete a jaké jsou relativní náklady tohoto obchodu, ovlivňuje, jakým směrem se bude ekonomika ubírat, jak moc bude inovovat a v jakých oborech se bude nejvíce investovat. Podívejme se například na Británii, u které je volný obchod a jeho struktura častým tématem, když se mluví o jejím odchodu z EU. V podstatě lze říci, že jak v EU, tak mimo EU může být Británie úspěšnou, ale struktura ekonomiky bude v obou případech vypadat jinak. Nejlepší pro celý svět by ale bylo, kdyby Británie mohla otevřeně obchodovat se všemi, jelikož jen tak lze nalézt skutečné komparativní výhody, tedy to, kde může Británie nejvíce pomoci světovému blahobytu. Česká republika nyní s Británií obchoduje, ale je možné, že po odchodu Británie z EU zavede EU vůči Británii obchodní bariéry. Tento postup v konečném důsledku poškodí nejen Británii, ale i například Českou republiku, která přijde o přínosy z obchodu, který je nyní pro obě strany výhodný.

Různé politické cíle jednotlivých vlád přirozeně ovlivňují chod světové ekonomiky. Vraťme se do USA. Někteří ekonomové, podporovatelé Trumpova vedení obchodních válek, tvrdí, že zavádění cel je tou správnou, a dokonce „pravicovou“ politikou. Prý je to snaha narovnat stav, který neodpovídá ekonomické teorii. Můžete to vysvětlit?

Zde můžeme identifikovat dva hlavní proudy argumentací, které se ve vztahu k Trumpovu vedení obchodní války objevují a nejsou jasně negativní kritikou. První je tvrzení ekonomů, kteří ani nemusí být Trumpovi nakloněni a kteří poukazují na fakt, že navrhované kroky jsou velmi malé vůči celkovému objemu mezinárodního obchodu USA. To může být i pravda, ale potom asi nemá smysl jakékoli bariéry obchodu stavět, když jejich dopad je ve skutečnosti marginální. Druhou argumentací, na kterou asi narážíte, je ta, která často zaznívá třeba od Petera Thiela, který sám sebe označuje za libertariána a zároveň je předním podporovatelem Donalda Trumpa v roli prezidenta. Thiel se snaží najít ekonomický argument a volí takzvaný Lucasův paradox, podle kterého by kapitál měl proudit z USA do Číny a americké firmy by měly údajně investovat v Číně, která je slabší ekonomikou. Podle dat je tomu totiž naopak a jsou to čínské firmy a domácnosti, které investují v USA, a kapitál tak směřuje opačným směrem. Thiel tvrdí, že USA mají obchodní deficit právě proto, že mají tak velký obchodní deficit s Čínou.

A nemá tedy pravdu?

Většina dotazovaných ekonomů se staví k Trumpově politice zahraničního obchodu negativně. 71 % těch, kterých se dotázala agentura Reuters, se domnívá, že by tato politika mohla vést k vyostřující se obchodní válce. Přední američtí ekonomové se poté domnívají, že navrhovaná opatření nezvýší blahobyt amerických spotřebitelů. Opačný kapitálový tok, než by standardní teorie očekávala, je způsoben spíše nestandardním přístupem amerických ekonomických subjektů k úsporám ve srovnání s těmi čínskými. Zatímco v USA by se mělo spořit více než v Číně, ve skutečnosti je tomu naopak a kapitálový tok je výsledkem této nerovnováhy, nikoli důsledkem bilaterálního obchodního deficitu. Lze také uvést argument, že USA jsou institucionálně bezpečnějším místem pro investice, a tím jsou lákavým místem, kam mohou čínští investoři „schovat“ své peníze. Nemyslím si, že by obchodní válka v jakékoli podobě mohla světu přinést něco dobrého, bez ohledu na to, jak rafinované jsou argumenty v její prospěch.

 

 

Nohejl foto

 

Jiří Nohejl (34) je hlavním ekonomem Liberálního institutu. Vystudoval magisterské programy finance a aplikovaná informatika na pražské Vysoké škole ekonomické a působil jako visiting scholar na George Mason University. Zabývá se především spojením monetární a institucionální ekonomie s novým trendem v ekonomickém myšlení označovaným jako complexity economics.


Autoři:

Podobné články

  • topolanek

    Rozhovor s Mirkem Topolánkem o energetice, vzdělávání a euru

    V rozhovoru s bývalým vrcholným politikem je obtížné vyhnout se politice. Otázky energetiky, vzdělávání a společné evropské měny jsou však natolik zpolitizované, že se tomu nedalo vyhnout. Bývalý předseda vlády ČR Mirek Topolánek je zodpovídal z vlastní zkušenosti a nastínil, jak by se problémy s energetickým mixem a vzděláváním neodpovídajícím budoucnosti daly řešit. Došlo nakonec i na euro, na které má dnes již bývalý člen ODS nepřekvapivě negativní názor.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Jaromír Manhart, ředitel Odboru odpadů na Ministerstvu životního prostředí ČR

    Odpadová politika ČR je ambicióznější než cíle EU. A je to tak správně.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Ivan Mikloš, šéfporadce ukrajinského premiéra

    Reformy na Ukrajině vliv oligarchů snižují, říká Ivan Mikloš, šéfporadce ukrajinského premiéra.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Andrea Metcalfe

    Rozhovor s Andreou Metcalfe ze společnosti AQS o tom, jak funguje prodej a distribuce filmu.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Andrej Kiska

    Slovenský prezident a bývalý úspešný podnikateľ Andrej Kiska je súčasne jedným z najznámejších filantropov v strednej Európe. Jeho nezisková organizácia Dobrý anjel prerozdelila od roku 2006 viac ako 30 miliónov eur. Aké skúsenosti nazbieral v priebehu tohto obdobia?