Rozhovor s Jindřichem Vobořilem: Při regulaci závislostí musíme neustále hledat střední cestu

Hledání střední cesty není klišé, ale každodenní úkol protidrogové politiky. V rozhovoru s národním protidrogovým koordinátorem Jindřichem Vobořilem jsme se zajímali právě o problematiku závislostí, v níž se v České republice každoročně protočí stovky miliard Kč – a to je již pádný důvod k tomu, aby na aktivity vlády v oblasti protidrogové politiky byl pořádný tlak. Jak jsme na tom tedy v České republice a co je a není řešením problémů se závislostmi?

Česká republika je v oblasti závislostí často označována jako ráj neřesti. Je to u nás opravdu tak zlé v mezinárodním srovnání?

V oblasti nelegálních drog, kromě marihuany, na tom jsme, ve srovnání s jinými zeměmi, spíše v lepším průměru. Výrazně hůř jsme na tom v oblasti alkoholu a dalších legálních drog. V padesátých letech konzumovalo rizikově alkohol přes 130 tisíc lidí, v sedmdesátých letech pak přes 250 tisíc a v současnosti je to už přes 600 tisíc lidí. Takže, ano, můžeme říct, že v mezinárodním srovnání se v žebříčku neřestí nacházíme na předních příčkách jako Češi alkoholici, Češi kuřáci a Češi hazardní hráči. To, s čím bychom měli skutečně něco udělat co nejdříve, je čím dál tím častější sklon mladých lidí pod 16 let užívat legální i nelegální drogy. Evropská školní studie (ESPAD) potvrdila, že víc než 95 % patnáctiletých a šestnáctiletých studentů ochutnalo v životě alkohol a v posledních dnech pilo 68,5 % z nich. Hazardnímu hraní se u nás pravidelně věnuje každý desátý nezletilý, a to zejména online hraní, které narůstá. Průměrný věk první zkušenosti s cigaretou je 11 let. Z výročních zpráv také víme, že nám přes 11 % dětí v 9. třídě pravidelně kouří. V poslední době jsem rád, že se konečně situace, ve srovnání s předešlými lety, postupně zlepšuje.

Na zahraničních konferencích se často mluví o tom, že národy ve střední a východní Evropě jsou velmi tolerantní k užívání alkoholu i kouření. Čím to podle vás je?

Určitě na to má vliv několik faktorů, zejména z historie. Ve střední Evropě jsme prožili roky utlačování a nesvobody, během kterých si lidé hledali zábavu, jak jen to šlo, takže zejména konzumace legálních drog byla vítanou aktivitou. Po pádu opony přišla ekonomická transformace a nikdo už neměl čas řešit národní politiku v oblasti závislostí. V okolních zemích (Rakousko, Německo) národní strategie měli a se závislostmi pracovali, možná i proto jsou na tom teď lépe. U nás byla, například v prevenci konzumace alkoholu, totální absence jakýchkoli opatření a preventivních programů. V podstatě se tomu díky akčním plánům, integrovaným politikám závislostí a novým národním strategiím začínáme věnovat až nyní.

Politici mají jasno: „Odpovědí na závislost je regulace.“ V poslední době se však v rámci hodnocení rizik návykových látek mluví o liberalizaci a snižování regulatorních nároků (harm reduction). Jak vy osobně vnímáte názory „méně regulace přinese více kvality, omezení černého trhu a tím vyšší společenský prospěch“?

Domnívám se, že musíme neustále hledat střední cestu. Už víme, že ani extrémní regulace, která přináší ještě více rizik, ani extrémně volný trh prostě nefunguje. Především je třeba dívat se na situaci v té které zemi specificky. Regulací ceny můžeme dosáhnout snížení poptávky, frekvence nákupu či snížení věku první zkušenosti s návykovou látkou. Záleží ale na kupní síle dané lokality, na sociálním prostředí, náladě obyvatel a dalších faktorech. Takže je potřeba hledat řešení, které aplikujeme na konkrétní místo, nikoli plošně.

Opakovaně se v rámci své role snažím poukázat na pití a kouření dětí. Toto je skutečně velký problém, hlavně to, že s tím začínají brzy. Snažíme se i ve spolupráci například s Policií ČR, Českou obchodní inspekcí, hasiči, celníky a dalšími kontrolovat prodej alkoholu a tabáku náctiletým. Například teď přes prázdniny probíhá akce HAD (Hazard, alkohol a děti), která se zaměřuje právě na dostupnost hazardu a alkoholu dětem. Možná to někomu může připadat jako zvýšená kontrola a obtěžování provozovatelů, ale pokud v této zemi máme zákon zákazu konzumace alkoholu, tabáku a hazardního hraní pod 18 let, tak proč se nedodržuje? Často slýchávám tvrzení, že přece „za nás se taky pilo, tak proč to tolik řešíte“, no tak dobře, pokud se tady shodneme, že například od 17 let už mohou náctiletí konzumovat například pivo, tak proč ne, ale ať se to potom dodržuje.

V rámci své pozice Národního protidrogového koordinátora se věnujete různým oblastem – alkoholu, tabáku, drogám nebo hazardu. Co je podle vás tím největším problémem?

Jako největší problém nevnímám tu či onu oblast, ale spíše jejich komplexní vliv. Ony se totiž vzájemně prolínají, je to propojená nádoba. Jednak tady máme velkou dostupnost, kdy u nás až přes 86 % dětí vnímá možnost opatřit si alkohol či tabák jako velmi snadnou, jednak chybí větší preventivní kampaně, které by transformovaly pohled veřejnosti na tuto problematiku, chybí peníze na včasnou intervenci a preventivní programy.

To, co je pro mě v tuto chvíli oříškem, je způsob, jak donutit hazardní společnosti, aby spolupracovaly na zastavení nárůstu hazardního hraní, takzvaného online hraní, a to především u nezletilých.

Moderní technologie a změna způsobu života bohatnoucí společnosti přinášejí takzvané nové závislosti – na počítačových hrách, na mobilních telefonech, na nakupování. Objevují se tyto trendy nějak významně i v České republice?

Ano, samozřejmě. Z nedávné školní studie, kterou jsem výše jmenoval, vyplynulo také to, že české děti stráví v průměru denně více než čtyři hodiny online. Současně s tím poklesl pohyb dětí venku a aktivity v partách. Je nutné tady zmínit, že výsledky školní studie ESPAD přinesly také zjištění poklesu konzumace alkoholu či tabáku u dětí, ale v případě České republiky byl tento pokles malý a ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi v konzumaci legálních drog u dětí opravdu vedeme. A také nám v této souvislosti významně roste online hazard u dětí. Tato oblast totiž není snadno kontrolovatelná. Exponenciálně roste i kybernetická kriminalita.

Nemluvě o tom, že také stoupá právě prodej alkoholu a tabáku přes internet a vznikají nelegální obchody nejen se známými drogami, ale také s novými psychoaktivními látkami, u kterých například není ověřen účinek. Již jsme zaznamenali několik případů, kdy v důsledku kombinace alkoholu s nelegální drogou došlo až k úmrtí osob. Myslím si, že dnešní online doba s sebou přinese ještě hodně výzev, které budeme muset aktivně a rychle řešit. Nejsem si jistý, zda jsme na to dobře připraveni.

S vaší agendou je spojen jeden fenomén. Na rozdíl od ostatních společenských jevů mají dotyční jedinci tendenci závislost skrývat. Jak velký problém je to pro okolí a tím i pro koordinaci protidrogové politiky – je možné tuto bariéru nějak překonat?

Ano, problém to není jen pro jedince samotného, ale i pro jeho okolí, partnera, rodinu, kolegy v práci. Paradoxem je, že právě alkohol je naopak velmi viditelná, ale často dlouho ignorovaná závislost. Člověk s problémovými sklony, na rozdíl od hráčů, kteří jsou například zalezlí v hernách, na internetu apod., pije veřejně v hospodách, na ulici, někdy dokonce i v práci. Většinou pak nepoznáme, zda pije průměrně, nebo velmi rizikově. Alkohol je tolerovaná droga, stejně tak i tabák. Nicméně, musím s vámi víc než souhlasit, že včasná intervence je klíčová. Znám lidi, kteří neměli informace, nepracovalo se s nimi, motali se deset let mezi různými závislostmi, a nakonec se z toho dostali. Toto potvrzuje, že kdyby se s nimi pracovalo hned na začátku, nemuseli by procházet zbytečnými životními problémy a pro společnost by to bylo výrazně levnější.

Domnívám se, že tím, že žijeme v sociálním státě s povinným zdravotním a sociálním pojištěním, musí stát daleko více investovat do prevence. Už delší dobu navrhuji, aby z daní společností, které se podílejí na rozšiřování závislostního chování, tedy z hazardních, tabákových a alkoholových průmyslů, bylo určeno 1 % na prevenci a léčbu závislostí. Jinou alternativou by byla daňová asignace do takových intervenčních programů. Bohužel lobby těchto společností se zdá být natolik velká, že s tím prozatím nemůžeme nic udělat.

V oblasti kouření došlo k významné regulaci kouření v hospodách. Ukazuje se však, že zákaz přináší dost problémů, zejména s přesunem kuřáků před hospody a noční kluby. Jak zákon hodnotíte vy?

Nechci jeho dopady hodnotit tak brzy. Je ale pravda, že se s tímto setkaly všechny země, které zákon zaváděly před námi, musely si tím projít, ale zafungovalo to. Je to podle mě jedno z těch opatření, která mění vnímání veřejnosti. Tabák by totiž neměl být všude. Pamatuji si doby, kdy bylo například normální kouřit v dopravních prostředcích nebo v nemocnici, na úřadech a podobně. Dnes už se nad tím nikdo nepozastavuje, je totiž normální v takových prostorech nekouřit. Samotný zákaz ale není zcela určitě zásadním opatřením k redukci kouření. Funguje spíše jako kamínek v mozaice dalších opatření, která mají pootočit vnímání toho, kde končí například svoboda kuřáků a začíná vnímání hranic veřejného zdraví.

Zastavme se ještě u závislosti na hazardu. V tomto funkčním období vlády se o hazard strhla velká válka. V jaké jsme nyní podle vás fázi – je dobojováno?

Ano, nějaké spory ohledně prohibice proběhly. Já osobně jsem byl pro regulaci trhem. Vypracovali jsme studii, navrhli jsme typy opatření, ale nejvhodnější by mi přišel systém, v rámci, kterého by se sami provozovatelé zasazovali o preventivní opatření v této oblasti. Například už v licenčním řízení předloží provozovatel konkrétní návrhy opatření v oblasti prevence, pak se teprve posoudí jeho registrace a udělení licence.

Hodně se mluvilo o tom, jak hazardní průmysl zareaguje na regulaci – přesunem do šedé zóny či přímo ilegálních aktivit. Došlo k tomuto jevu významně?

Před novým zákonem o hazardních hrách jsme měli velký legální trh s kamennými hernami a velký nelegální trh online, a to se postupem času obrátilo. Samozřejmě, že to s sebou nese vznik nelegálního hazardu jak v kamenných hernách, tak na internetu. Máme ale i akční kontrolní týmy, které nelegální hazard mapují a postupně potírají. Riziko vzniku nelegálního hazardu tady bude vždy, výzvou samozřejmě je zvolit patřičnou míru regulace.

V rámci diskusí o regulaci hazardu hojně zaznívaly názory, že je nezbytné decentralizovat a přesunout více pravomocí městům, obcím a městským částem. Jste příznivcem tohoto řešení?

Rozhodně. Vždy jsem toto řešení podporoval. Obce mají totiž daleko větší přehled, co se u nich děje. Místní samospráva se pak také snadněji domluví, má kontakty, vybudované vztahy, ověřená řešení. Co se týče hazardu, tak jedno z dobrých řešení je například koncept LIA hodnocení, takzvaný Local Impact Assessment. S tímto hodnocením je spojeno podmíněné povolování na základě socio-ekonomické analýzy dopadů provozu herny nebo kasina. Je to příklad nástroje, díky kterému můžete vypočítat v daném místě nejvhodnější řešení, počítá totiž s faktory, jako například demografické údaje, ekonomická síla daného místa či sociální rozložení. To znamená, že dokáže konkrétně vytipovat potřeby daného místa a navrhnout opatření, a to včetně potřebné pomoci v daném místě. To je skvělé. Jsem toho názoru, že lokální politiky a prevence jsou nejúčinnější, a to nejen ve zmíněné oblasti hazardu, ale ve všech oblastech závislostí. Na stejném principu máme postavené místní protidrogové koordinátory a síť služeb, je ale potřeba pracovat daleko více na vzájemné místní spolupráci.

Jaké jsou největší výzvy, které před námi v oblasti závislostí stojí? Je to hlavně práce s mládeží, o které se tolik mluví?

Výzev je několik. Stojí před námi elektronizace celého světa, technologie se významně dostávají do popředí, zažíváme exponenciální technologický boom. S tím ale roste i černý trh. Globalizace je nevyhnutelná a hranice se stírají, takže si dnes mohu v poměrně krátké době objednat produkt z druhé strany planety a obdržím ho velmi rychle a bez problému. To, jak zajistit ochranu před zvýšenou dostupností drog a hazardního hraní na internetu, bude brzy velké téma. Rád bych se i do budoucna držel především ochrany dětí a mladistvých před zvýšenou konzumací legálních i nelegálních drog a před hazardním hraním.

V tomto smyslu hledáme úplně nové nástroje, jak v regulaci, tak například v možnosti elektronického dohledu rodičů nad tím, jak jejich děti utrácejí, a nakonec také v možnostech prevence.

Otázka na závěr: Málokdo si umí představit, jaké to je, věnovat profesní život závislostem, analyzovat negativní dopady těchto aktivit a snažit se je změnit. Je vůbec možné se od tohoto psychicky náročného oboru oprostit mimo pracovní dobu a vypnout? Jak to děláte?

Je pravda, že je to vyčerpávající povolání. V nastavování národní politiky cítím mnohem víc frustrace než při přímé práci s klienty. Politická rozhodnutí totiž často nejsou provázena výsledky z praxe a vědeckými argumenty, ale spíše pocity a taktickým manévrováním, proto je dost často obtížné dostát tomu nejlepšímu řešení. Nemluvě o tom, že tato oblast skutečně ovlivňuje životy lidí. A to doslova. Důsledky nedostatečné prevence a pomoci vedou i ke zdravotním komplikacím, zhoršení sociální situace nebo ztrátám lidských životů, na což se někdy při politických rozhodnutích zapomíná.

Jak se od toho oprostit? Snažím se relaxovat hudbou, skládám písničky, věnuji se svým dětem a jejich sportovním aktivitám, věnuji se také i nějaké spiritualitě. A to vše dohromady, i s mojí prací, je mým smyslem života.

 

Jindřich Vobořil (1966) je výkonným místopředsedou Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky a ředitelem Odboru protidrogové politiky Úřadu vlády České republiky.

 

 

Autor: Aleš Rod

 

O autorovi:

Aleš Rod je v CETA ředitelem pro výzkum. Aleš získal doktorát v oboru Ekonomické teorie na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde zároveň vyučuje na Katedře ekonomie. Zabývá se principy a dopady regulací, vlivem nástrojů fiskální politiky na veřejné finance, analýzou stínové ekonomiky, výzkumem v oblastech bankovnictví a ekonomie luxusu, též konzultuje projekty v oblasti digitální ekonomiky pro veřejný i soukromý sektor v ČR i zahraničí.

 

---

Autoři:

• Aleš Rod