Rozhovor s Johnem Taylorem, profesorem ze Stanfordu, který mohl zabránit krizi
Na světě dnes možná není většího odborníka na měnovou politiku. Když John Taylor formuloval pravidlo, které dnes známe jako Taylorovo, fungovala měnová politika jinak než dnes. A to zejména kvůli tomu, že centrální banky toto jednoduché doporučení nenásledovaly. Dokonce by možná ani nedošlo k poslední krizi. Nejen kvůli tomu přijíždí do Prahy převzít Výroční cenu Liberálního institutu a my jsme ho u této příležitosti rádi vyzpovídali;x
Co říká Taylorovo pravidlo na současné Spojené státy? Následují ho centrální banky? A měly by?
V současné době jsou úrokové sazby poněkud nižší, než říká pravidlo. To je také důvod, proč Fed začíná svou politiku normalizovat.
Existují také důkazy o tom, že Fed věnuje více pozornosti měnovým pravidlům. Nedávno odcházející šéfka Fedu Janet Yellenová shrnula strategii Fedu pro měnověpolitické nástroje tím, že „když je ekonomika slabá a nezaměstnanost stoupá, podporujeme výdaje a investice tím, že snižujeme krátkodobé úrokové sazby… Podobně, když v ekonomice hrozí, že dojde k příliš silné inflaci, zvyšujeme úrokové sazby, abychom zůstali na udržitelné cestě a bránili ekonomice v tendenci k růstu a následnému propadu.“ Popsala „cenovou stabilitu“ jako míru inflace „dvě procenta ročně“, maximální míru zaměstnanosti, kterou lze udržet v dlouhodobém měřítku, jako míru nezaměstnanosti kolem 4,75 procenta a „dlouhodobě neutrální úrokovou sazbu“ Fedu jako „tři procenta“. Daly by se jistě přidat další podrobnosti, ale prohlášení obsahuje příznaky reakcí v podobě měnových nástrojů a zmiňuje klíčové faktory, které k těmto reakcím vedou. A poskytuje číselné hodnoty pro tři klíčové parametry.
Takže Fed začíná vaše pravidlo využívat?
Pololetní zpráva o měnové politice Federálního rezervního fondu v loňském roce obsahuje úplně novou část s názvem Pravidla měnové politiky a jejich role v politickém procesu Federálního rezervního systému. Tato část uvádí tři „klíčové zásady dobré měnové politiky“, které Fed zahrnuje do svých pravidel; pak uvádí pět pravidel, která Fed používá, včetně Taylorova pravidla a čtyř variant tohoto pravidla, s užitečnými odkazy v poznámkách. Tyto tři zásady jsou celkem rozumné. U jedné z nich, někdy nazývané „Taylorův princip“, jde Fed zcela do detailu a uvádí číselný rozsah reakce úrokových sazeb na míru inflace.
Asi souhlasíte, že je dobře, že Fed Taylorovo pravidlo zmiňuje. Poučili se z poslední krize? Myslíte si, že kdyby následovali vaše pravidlo, krize by nenastala?
Myslím, že by bylo lepší, kdyby se centrální banky řídily politikou založenou na pravidlech. Opravdu jsem tvrdil, že příčinou globální finanční krize je to, že se Fed odvrátil od pravidla, které fungovalo dobře v 80. a 90. letech. Odklon od pravidla začal před krizí, kdy byly úrokové sazby příliš nízké. Existují důkazy, že odklon od pravidel vede k problémům. Studie Bank of Canada ukazuje, že škodlivé „makroekonomické mezery“ a „finanční mezery“ byly v několika zemích důsledkem příliš nízkých sazeb.
Sazby jsou ale stále nízké. Kdybychom při současných nízkých sazbách vstoupili do další krize, nebyl by žádný způsob, jak je snížit. Mají centrální banky dostatek alternativních nástrojů?
To je jeden z důvodů, proč bychom měli dodržovat měnová pravidla. Pak by úrokové sazby dávno měly být na vyšší úrovni a připraveny reagovat. V současné situaci by se centrální banky pravděpodobně uchýlily ke kvantitativnímu uvolňování, které má sporné účinky.
Bývalý šéf Fedu Ben Bernanke k tomuto tématu v komentáři z roku 2015 dospěl k závěru, že „Taylorovo pravidlo neposkytuje návod, co dělat, když je předpokládaná míra záporná“.
Nesouhlasím. Ve výzkumu provedeném před lety jsme při navrhování pravidel úrokových sazeb vzali v úvahu efektivní spodní hranici úrokových sazeb. Podle jednoho návrhu je pravidlo upraveno tak, aby úrokovou sazbu snížilo agresivněji, když se blíží dolní hranice – například snížením úrokové sazby na nulu, pokud klesne pod jedno procento. To přináší měnovou stimulaci, která může kompenzovat omezující efekty, které plynou z nemožnosti nastavit sazby do záporných čísel. Podle dalšího návrhu má být úroková sazba mimořádně nízká a podpořena další politikou. Podle modelových simulací takové postupy zmírňují problémy nulové dolní hranice. Dalším návrhem je otevřenost Fedu ohledně následných kroků. Taková otevřenost by však měla být v souladu s pravidly politiky nebo strategií centrální banky. Pokud se úmyslně slibují budoucí sazby, které jsou v rozporu se strategií, pak je centrální banka časově nekonzistentní, což vede k nejistotě a zmatku. Pokud je otevřenost v souladu s politickou strategií, pak je to prostě záležitost transparentnosti strategie. Často se měnící ohlášené budoucí kroky způsobují měnové politice vážné problémy.
Jsou krize nutností současného světa, nebo jim lze zabránit?
Myslím, že četnost a závažnost krizí může být značně omezena dobrou hospodářskou politikou. Lidé často viní z krizí tržní systém, přestože jsou zpravidla způsobovány špatnou politikou.
Nedávno se diskutovalo o poklesu přirozené reálné úrokové míry. Tento parametr není v žádném případě přímo pozorován a je těžko odhadnutelný, ale Laubach a Williams (2016) našli dlouhodobě klesající přirozenou úrokovou míru. Klíčovým předpokladem vašeho pravidla a mnoha jeho aplikací je, že přirozená míra je konstantní a známá. Co byste řekl ekonomům a centrálním bankéřům, kteří tvrdí, že je z tohoto důvodu obtížné použít vaše pravidlo?
Nemyslím si, že je pravidlo za takových okolností obtížné použít. Ve skutečnosti neexistuje žádný důvod, proč by pohyblivou „přirozenou reálnou úrokovou míru“ nešlo začlenit do Taylorova pravidla. Diskuse o důsledcích změn v rovnovážných úrokových mírách jsou mnohem produktivnější, pokud jsou prováděny spíše v rámci pravidla než abstraktně. Pravděpodobně nejdůležitější navrhovanou změnou pravidel v posledních letech je právě zohlednění nižšího odhadu přirozené reálné úrokové míry (r*). Například v Taylorově pravidle byla rovnovážná reálná úroková míra stanovena na dvě procenta, což znamená, že při dvouprocentní cílové míře inflace v pravidle by rovnovážná nominální míra byla čtyři procenta. Ale podle členů Federálního výboru pro otevřený trh (FOMC) je průměrný odhad r* nyní alespoň o jeden procentní bod nižší. Laubach a Williams (2016) tuto skutečnost dokázali, ačkoli Taylor a Weiland (2016) ukázali, že existuje velká míra nejistoty a že nízké úrokové sazby stanovené centrálními bankami odhad přirozené reálné úrokové míry komplikují.
Budeme i za padesát let cílovat inflaci? Nebo něco jiného?
Myslím, že k dosažení cílů měnové politiky se díky lepším nápadům a technologii změní pouze metoda. Nemyslím si ale, že by se měl změnit cíl v podobě cenové stability či cílování inflace.
Český Institut pro ekonomické vzdělávání testoval studenty středních škol a zjistil, že méně než třetina studentů ví, že dnešní peníze nejsou kryty. Měli bychom se snažit zvýšit finanční gramotnost?
Ano. Zlepšení výuky o ekonomice je mým hlavním cílem. Mám online kurz, který je k dispozici studentům po celém světě. Můžeme a měli bychom udělat vše pro to, abychom zlepšili finanční gramotnost.
John Taylor (71) je americký profesor Stanfordovy univerzity. Proslavil se zejména článkem z roku 1993, ve kterém představil Taylorovo pravidlo, podle kterého by se měly řídit úrokové sazby centrálních bank. Byl poradcem prezidentů Forda, Cartera a Bushe mladšího. Časopis Bloomberg Markets ho zařadil mezi 50 nejvlivnějších osobností světa. Pravidelně se objevuje mezi horkými kandidáty na Nobelovu cenu za ekonomii.
Autoři: Jiří Schwarz a Dominik Stroukal
O autorech:
Jiří Schwarz je docentem ekonomie a ředitelem CETA – Centra ekonomických a tržních analýz. V letech 2009, 2010-2013 byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a v období 2003-2010 děkanem Národohospodářské fakulty VŠE v Praze. Je členem správní rady IREF (L´Institut de Recherches Economiques et Fiscales) se sídlem v Lucemburku, členem správní rady Montpelerinské společnosti se sídlem ve Washingtonu, D. C. a předsedou Akademické rady Liberálního institutu. Ve své práci se zaměřuje na ekonomii regulace a veřejné finance.
Dominik Stroukal je šéfredaktor časopisu Trade-off. Je hlavním ekonomem finanční skupiny Roklen, vyučuje na VŠ CEVRO Institut, uvádí pořad Kdo to platí? na MALL.TV. Doktorát z ekonomie získal na Vysoké škole ekonomické v Praze. Je autorem knih o kryptoměnách a v roce 2020 mu vyjde nová kniha Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny.
Autoři:
Podobné články
-
Quo vadis, Česká národní banko?
Zatímco zdravotnické autority se zoufale snaží zastavit šíření viru způsobujícího covid-19, politici a ekonomové se nás snaží ochránit před nákazou jiného typu: ekonomickou krizí rozsahu, se kterým se svět ještě nesetkal.
Za tímto cílem světové vlády chrlí jedno opatření za druhým a využívají téměř jakýkoliv nástroj, který fiskální politika nabízí. Aktivita politických činitelů z ekonomické oblasti je patrná i na rozložení mediálního času mezi členy vlády. I když prim hraje samozřejmě předseda vlády Andrej Babiš, ministryně financí Alena Schillerová mu co do počtu minut strávených na televizních obrazovkách zdatně sekunduje. V televizním vysílání a v médiích obecně však podezřele chybí osoba, od které bychom očekávali, že bude nyní v centru dění. Řeč je o guvernérovi České národní banky Jiřím Rusnokovi. Skutečností však je, že se nejedná specificky o osobu pana Rusnoka, ale o (ne)pozornost, které se nyní dostává centrální bance, a to nejen u nás. Jeden by mohl nabýt dojmu, že centrální bankéři v době krize zmizeli.
-
Z Východu do Evropy – proměny českého bankovnictví 1989–2019
Pokud jde o bankovnictví, na startu ekonomické transformace po roce 1989 nebylo skoro nic. Direktivní řízení ekonomiky přineslo děsivou destrukci klasického pojetí bankovnictví, vlastně se dá téměř bez nadsázky říci, že tu žádné bankovnictví v pravém slova smyslu nebylo. Omlouvám se těm několika málo pamětníkům, kteří měli jakousi představu, jak se bankovnictví má dělat, a kteří se mohou cítit mým paušálním tvrzením dotčeni, pravda ovšem je, že nedostali šanci své znalosti prokázat v praxi. Nejen, že tu nebylo bankovnictví v pravém slova smyslu, ale nebyla tu ani tržní ekonomika, nebyl tu kapitál, nebyly zkušenosti s řízením bankovního byznysu a rizika, nebyli tu klienti s kreditní historií… a takto by šlo výčtem toho, co tu nebylo, pokračovat.
-
Je vztah mezi inflací a nezaměstnaností definitivně mrtvý?
Před bankovním výborem Senátu Spojených států řekl 11. července 2019 guvernér Fedu Jerome Powell, že vztah mezi nezaměstnaností a inflací v USA zmizel. Podle Powella „vztah mezi poklesem v ekonomice nebo nezaměstnaností a inflací byl silný před 50 lety... a odezněl,“ … silná vazba mezi nezaměstnaností a inflací byla přerušena před nejméně 20 lety a vztah se stal slabším a slabším a slabším.“
-
2008: Zimbabwe vydává stobilionovou bankovku
Letos je tomu deset let, co Zimbabwe postihla druhá nejhorší inflace lidské historie. Ke zdvojnásobení cen docházelo na podzim roku 2008 každých 24 hodin. Jaké byly příčiny a jaké jsou vyhlídky dekádu po ekonomické apokalypse?
-
Monetární politika je rozbitá. Co když přijde další krize?
V dobách, kdy se psaly ekonomické učebnice, bylo všechno v pořádku. Ekonomové se učili, že v dobách dobrých vlády spoří a v těch špatných utrácejí. Že v dobách dobrých centrální banky snižují úroky a lidé si berou více půjček, které rychle utrácejí. Dnes je všechno jinak. Monetární politika je rozbitá. Což by tolik samo o sobě nevadilo, pokud by nepřišla další krize. Ta ale možná přijde dřív, než bychom čekali.
-
Taylorův zákon: pokus staré školy o Bitcoin
John B. Taylor byl jedním z kandidátů na příštího šéfa americké centrální banky. Nakonec byl Trumpem nominován Jerome Powell (v době uzávěrky ještě nepotvrzený). I tak má již dnes Taylor mnohem větší vliv na centrální banky (včetně Fedu) než většina skutečných šéfů. Objevil zákon ne nepodobný tomu, na kterém je postaven i moderní Bitcoin.
-
Současná měnová politika nemusí vést k inflaci
Za posledních dvacet let ve vyspělých ekonomikách inflace dlouhodobě nepřesahuje čtyři procenta. Přitom jsme zažili úvěrovou expanzi v roce 2006, finanční krizi v roce 2007 i následné mnohonásobné navýšení bilančních sum centrálních bank při řešení likvidních šoků. Zdá se, že alfa a omega měnové politiky posledního čtvrtstoletí (inflační cílení) nefunguje a kvantitativní teorie peněz by měla být vymazána z učebnic ekonomie. Není tomu ale tak. Rovnováha mezi změnami v růstu peněz obíhajících v ekonomice a v růstu cen pořád platí. Problém ale spočívá v oběhu peněz, tedy ve změnách rychlosti obratu peněz v dané ekonomice.
-
Bitcoin: Alternativní měnová politika
Od vypuknutí finanční krize vede strach z deflace nejen v Evropě centrální banky k silným krokům a neotřelým opatřením. Vedle toho však ve stejném období zažívají neuvěřitelný růst kryptoměny, které jsou deflační úmyslně. Bitcoin a jeho alternativy jsou úspěšné nikoliv navzdory tomu, ale právě kvůli tomu.
-
Kolik nás zatím stál koronavirus?
Všem z nás změnil koronavirus život. O tom není žádných pochyb. Ekonomové si ale zatím nechávají čas na to, aby vyčíslili celkové ekonomické škody. Není se čemu divit, když ještě zdaleka není po všem a zákeřná nemoc nám hrozí druhou vlnou. Ale i kdyby už po všem bylo, vyčíslit tak komplexní náklady by nebylo vůbec jednoduché. Co tedy o ekonomických dopadech koronaviru víme po první polovině roku?
-
Rozhovor s Mirkem Topolánkem o energetice, vzdělávání a euru
V rozhovoru s bývalým vrcholným politikem je obtížné vyhnout se politice. Otázky energetiky, vzdělávání a společné evropské měny jsou však natolik zpolitizované, že se tomu nedalo vyhnout. Bývalý předseda vlády ČR Mirek Topolánek je zodpovídal z vlastní zkušenosti a nastínil, jak by se problémy s energetickým mixem a vzděláváním neodpovídajícím budoucnosti daly řešit. Došlo nakonec i na euro, na které má dnes již bývalý člen ODS nepřekvapivě negativní názor.
-
Euro ohrožuje evropský integrační projekt
Když krátce po druhé světové válce započala evropská integrace, bylo jejím prvořadým cílem zamezit politickým třenicím, které by mohly vést ke konfliktům. Dnes, o více než půlstoletí později, jsme svědky právě těch třenic, kterým otcové evropského integračního projektu toužili předejít: Řekové se například nezdráhají přirovnávat Němce k nacistům a požadují po nich reparace za druhou světovou válku; Němci zase Řeky veřejně označují za lháře a lenochy. Kde udělali architekti evropské integrace chybu?
-
Pět způsobů, jak reagovat na finanční krizi
Většinu firem zasáhlo zamrznutí finančních trhů po roce 2008 poměrně těžce. Vlády reagovaly selektivně – zvláštními daňovými úlevami a dotacemi především pro velké firmy. Namísto toho mohly pomoci všem, kdyby snížily firemní daně všeobecně. IREF Europe jejich reakce zmapoval a zjistil, že obecně vlády reagovaly svou daňovou politikou pěti různými způsoby.
-
Německé dluhy po roce 1945 – inspirace pro dnešek?
Problematika německých zahraničních dluhů po skončení druhé světové války dlouho zůstávala mimo zájem odborné i laické veřejnosti a tvořila jen krátkou zmínku v učebnicích německých soudobých dějin. Změna nastala až počátkem devadesátých let 20. století, kdy se toto téma poprvé otevřelo v souvislosti s otázkou vysoké zadluženosti zemí takzvaného třetího světa. Objevil se návrh upořádat velkou globální ekonomickou konferenci, kde by se zadlužení rozvojových zemí vůči Severu řešilo podobným způsobem, jak učinily velmoci na takzvané londýnské konferenci v letech 1952–1953. Přestože k plánované konferenci nedošlo, zůstalo téma německých zahraničních dluhů po roce 1945 již součástí veřejného diskurzu, což se v plné míře ukázalo v současné diskusi o řeckém zadlužení.
-
Srozumitelně o kvantových počítačích s profesorem Pavlem Cejnarem
Prof. RNDr. Pavel Cejnar, Dr., DSc., jeden z předních českých odborníků na kvantovou fyziku, v současné době vyučuje na Univerzitě Karlově, kde svou kariéru původně započal. Má za sebou ale i řadu pracovních pobytů v zahraničí, například ve Švýcarsku, Spojených státech, Německu či v Jihoafrické republice. I všude tam se kvantovou teorií zabýval. „Kvantové počítače by mohl k upevňování moci a šikanování obyvatelstva využívat nějaký totalitní stát,” říká v rozhovoru pro časopis Trade-off.
-
Právní gramotnost je u nás tragická, říká popularizátor práva
Vojtěch Sucharda je advokát a popularizátor práva. Působil jako samostatný advokát, ale naskytla se mu podle jeho vlastních slov unikátní příležitost spoluzaložit právní kancelář Arrows. Ta je nyní několik let po sobě jednou z nejrychleji rostoucích kanceláří u nás. Ve volném čase se věnuje problematice právní negramotnosti, a to hned na několika frontách. Usiluje o novou národní strategii po vzoru té, která má zvýšit finanční gramotnost. A zlepšit situaci se snaží také online aplikací mylaw.cz, která poskytuje lidem zdarma základní právní informace a propojuje zájemce o právní služby s advokáty.
-
The Swedish COVID Way: Interview with Niclas Berggren
We talked about “the Swedish way” with professor Niclas Berggren, whose expertise is (among other things) institutional economics and economics of trust. He shares his time between Stockholm and Prague, and also feels at home in both cities, so we talked about the current situation in both countries, what enabled Sweden to choose a more liberal path and why Czech people don’t trust each other.
-
Interview with Thomas Bata: „My grandad always taught me that happiness and positivity is a choice in life“
Thomas Archer Bata is a great-grandson of Tomáš Baťa, the famous founder of the Bata company and currently is a member of the world board of the company. Previously, he handled company operations in various managerial positions. Together we discussed his studies and the original Bata values and even hockey.
-
Rozhovor se Zuzanou Ceralovou Petrofovou: „Nejvíce mě potěší, když si naše piano koupí česká škola“
Více než 600 tisíc nástrojů. Tolik jich prodala do celého světa česká firma PETROF. O klavírech, které si koupili třeba i Paul McCartney nebo Bill Gates, jsme si povídali s nositelkou jednoho z našich světově nejproslulejších příjmení, se Zuzanou Ceralovou Petrofovou, která firmu vede již od roku 2004.
