Fotka web 1

Rozhovor s Michalem Krajčířem a Kateřinou Vršanskou z CHERNOBYLwel.come

1. 9. 2019, 12.00 - Trade-off 4/2019 - Jakub Žofčák

Černobylská uzavřená zóna, ze které byly kvůli havárii v roce 1986 vystěhovány statisíce lidí, se po více než třiceti letech stala regulérní cestovatelskou destinací. Není divu, i po více než třiceti letech od havárie je Pripjať a okolí elektrárny mrazivým a tajemným místem a na své si přijdou fanoušci historie, sci-fi, ale i zamilované páry hledající dobrodružnou dovolenou. Místní úřady udávají, že v roce 2018 navštívilo Černobylskou vyloučenou zónu téměř 72 000 lidí a s úspěchem seriálu Černobyl lze očekávat, že tato čísla ještě porostou.

Jednou ze společností, která více než deset let nabízí zájezdy do Černobylu je slovenská CHERNOBYLwel.come. V nabídce má jednodenní a dvoudenní tour po Pripjati i po samotné elektrárně, soukromé zájezdy na míru, dále výlety na Bajkonur, prohlídky Stalinových tajných tunelů a další. Jedná se o skutečně all-inclusive zážitek s návštěvou všech zákoutí černobylské zóny, měření dozimetry, a dokonce i návštěvu u místních obyvatel, kteří povypráví o svých zážitcích. S Michalem Krajčírem, šéfem marketingu a PR a s průvodkyní Kateřinou Vršanskou jsme si povídali o specificích a rizikách nabízení takového cestování, o turistech dělající si selfie u elektrárny nebo o podpoře místních obyvatel.

Jak velký jste fanoušek seriálu Černobyl z produkce BBC?

Michal Krajčír: Považujem sa za všeobecne veľkého fanúšika seriálu, nakoľko som sledoval jeho vývoj už od počiatku, kedy HBO spolu s BBC ohlásilo, že seriál idú natáčať. Pamätám si, ako sme nadšene s kolegami sledovali prvý trailer a keď seriál konečne dorazil na HBO GO, snažili sme sa ho pozrieť si, pokiaľ možno čo najskôr. Následne sme v práci o tom diskutovali, preberali fakty, spracovanie, postavy, apod. Celé sme to trochu viac prežívali.

Kateřina Vršanská: Řekněme to jinak. Konečně někdo natočil tuto historii tak, jak se stala. Ano, jsou tam drobné odchylky, ale jako celek se mi to líbí moc.

Článek New York Times zmiňuje, že tento seriál (ale nejen on) nalákal pouze za květen 2019 do Černobylské uzavřené zóny o polovinu více lidí než za celý rok 2014. Dokážete už teď vyčíslit nárůst zájmu po uvedení seriálu?

MK: Tento fakt môžem potvrdiť. Síce nemôžem prezradiť presné čísla, nakoľko ide o obchodné tajomstvo, nárast záujmu o túto tému sme spozorovali na enormnom navýšení organických návštev na našej webstránke, ktorý vzrástol o tisícky percent. Samozrejme, tieto čísla sa prejavili aj v zvýšenom počte objednávok, ktoré boli v stovkách percent počas trvania seriálu.

Jak jste se Vy sami dostali k poskytování těchto zájezdů a kolik máte ročně turistů?

MK: CHERNOBYLwel.come ako značku, resp. poskytovateľa zájazdov založil náš inšpiratívny a dobrodružný kamarát, otec tohto brandu, Dominik Orfanus. Dominik jedného dňa prijal pozvanie navštíviť zónu, bolo to v roku 2008, ktorá ho následne tak fascinovala, že už počas svojej prvej návštevy vedel, že sa tam určite ešte niekoľkokrát vráti. Nuž, dnes sa to už ani nedá spočítať, no spočiatku Dominik brával svojich kamarátov, rodinu, blízkych. Časom sa z Černobyľu stala turisticky viac atraktívnejšia destinácia, a tak čísla turistov, ktorí ročne navštívili zónu, sa logicky zväčšovali. Dnes už pôsobíme na trhu vyše 10 rokov a zorganizovali sme nezabudnuteľný zážitok pre viac než 10 tisíc zákazníkov. Tento rok však lámeme všetky rekordy, takže očakávame značné zvýšenie tohto čísla. Čo sa týka mňa osobne, ja som do CHERNOBYLwel.come prišiel koncom roku 2017, po tom, čo som asi 10 rokov robil v oblasti PR a marketingu, aby som poviedol marketing spoločnosti.

Jaká je přibližná národnostní skladba Vašich klientů a které národnosti jezdí nejvíce? A jedná se typově o spíše bohatší klientelu, nadšence do historie nebo spíše zástupce alternativních kultur?

MK: Kedysi sa dal „typický černobyľský turista“ ľahko definovať. Bol to dobrodruh, cestovateľ, fotograf, skrátka nadšenec, prevažne zo strednej alebo západnej Európy, lepšie zarábajúci, človek. Dnes je skladba turistov naozaj široká. Máme zákazníkov aj z Južnej Ameriky, z Kanady, z Austrálie, chodia 20-roční, ale aj 60-roční, ľudia, ktorí patria do vyššie uvedenej skupiny, alebo partie, ktoré si prišli do Kyjeva užiť a Černobyľ zaradili na svoj program, pretože je blízko. Všeobecne však vieme povedať, že najviac našich zákazníkov pochádza z Británie, Nemecka, škandinávskych krajín, Česka a Slovenska. Často sa stretávame s nadšencami, ktorí sa v téme vyznajú, občas prídu aj gameri, ktorí chcú vidieť obľúbené herné destinácie naživo. Je to naozaj rôzne. Černobyľ je dnes takmer pre každého a každý si tam nájde niečo zaujímavé, to svoje.

Otázka na paní Vršanskou – v jiném rozhovoru s Vámi jsem četl, že jste v minulosti pracovala jako průvodkyně v „tradičnějších“ turistických destinacích (Řecko, Francie a další). V čem je provádění po Černobylské zóně jiné a co Vás na tom baví?

KV: Ano, dříve jsem pracovala jako průvodkyně v Řecku, Francii, Monaku atd., ale rozdíl mezi těmito destinacemi a Černobylem ve stylu své práce nevidím. Důležité je mít vztah k místu, kde pracuji, a to v Černobylu došlo v mém případě stoprocentního naplnění.

Jaká zvláštní pravidla a bezpečnostní opatření jsou s Černobylskou uzavřenou zónou spojena? A jak ukrajinská vláda reguluje Vaše podnikání a co vše musíte plnit, abyste mohli vodit lidi do Černobylu a do Pripjati?

MK: V černobyľskej zóne platia špeciálne pravidlá, ktorými sa treba riadiť. Platia ako pre turistov, tak aj pre prevádzkovateľov zájazadov. Ide hlavne o pravidlá týkajúce sa bezpečnosti, na ktorú sa tam všeobecne veľmi dbá. My, ako tour operator, musíme mať, samozrejme, podpísanú platnú zmluvu s manažmentom zóny, takisto naši sprievodcovia musia pravidelne absolvovať rôzne testy, mať podpísané kontrakty, apod. Bez týchto oficialít sa do zóny skrátka nedostanete.

Jsou podle Vás tyto regulace dostatečné? Nebo se Vám zdají naopak přemrštěné?

MK: Z môjho pohľadu ide o dostatočné regulácie. Samozrejme, sú veci, ktoré by sa dali zlepšiť, resp. zefektívniť, ale s tým sme sa už vyrovnali. Je to Ukrajina, krajina, ktorá nie je na takej úrovni, ako západné Európske štáty.

Našli jste na trhu instituci, která by Vám nabídla specifické pojištění „na míru“ celkově na tento typ zájezdu?

MK: Áno, spolupracujeme s lokálnou veľkou poisťovňou, ktorá nám pripravila produkt, ktorý kryje našich zamestnancov a turistov počas pobytu v zóne. Bez poistenia by sme zájazdy zrejme nerobili, keďže bezpečnosť je pre nás prvoradá. Na takýchto veciach sa skrátka nešetrí.

Na Vašem webu přesvědčivě ujišťujete zájemce o zájezd, že bezpečnost návštěvníků (např. z hlediska radiace) je hlavní prioritou. Nebojíte se však, že s rostoucím počtem návštěvníků porostou i další rizika – např. jejich chování na místě, riziko pro průvodce, větší pravděpodobnost úrazů apod.?

MK: Drvivá väčšina skupín sa našťastie správa zodpovedne, s rešpektom a počúva pokyny sprievodcu. To platí aj počas dní, kedy zónu navštevujú mnohé skupiny. Samozrejme, niekedy nedokážete ovplyvniť správanie turistov na mieste, ale zatiaľ nám v prípade núdze veľmi dobre funguje systém upozornenia na možné vyhostenie zo zóny v prípade porušovania pravidiel, a teda okamžitého konca zájazdu pre daného turistu.

S vyšším počtem návštěvníků souvisí i další otázka – pro mnoho lidí jsou zájezdy do Černobylu spojeny s kontroverzí a je podle nich neetické provozovat turismus na místě, kde za tak tragických okolností desítky lidí zemřely a desetitisíce přišly o domov. Jak se k těmto otázkám stavíte?

MK: Súhlasím, že Černobyľ nie je zábavný park, ale nesúhlasím s tým, že by sa tam ľudia nemali chodiť pozerať. Je to kus našej modernej histórie, z ktorej sa treba poučiť. Sú to príbehy pozitívne i negatívne. To miesto je plné toľkých zaujímavých príbehov, ktoré nám môžu do života čosi dať, prípadne nám rozšíriť povedomie o téme, a naša spoločnosť tie zájazdy týmto štýlom i vykonáva. Naši sprievodcovia sa snažia prinášať rôzne príbehy, nielen ten oficiálny o nehode, ale aj ďalšie menšie, týkajúce sa obyvateľov, aby mal návštevník predstavu o tom, ako sa tu žilo, aké problémy ľudia mali, ako sa ich nehoda dotkla. Preto pri návšteve treba myslieť na tragédiu, vnímať to s rešpektom a nerobiť si z toho srandu, resp. prísť tam, robiť hlúposti a ničiť veci. Černobyľská zóna je pre mňa niečo ako múzeum v Osvienčime či 9/11 Memorial v New Yorku. Je to miesto veľkej tragédie, kde sa môžeme veľa naučiť a uvedomiť si túto kapitolu histórie, o ktorej sa v knižkách v škole nedozvieme prakticky nič.

KV: Záleží na tom, jak celou tuto věc lidem podáte. I ti, kteří přijedou za pořízením hromady selfie a berou to jako totálně cool výlet, můžete přesvědčit o tom, že to, co bylo na začátku cool, je vlastně dost smutné. Neúcta mnohdy vyplývá z neznalosti, a pokud ti lidé odjíždí obohaceni o příběh, který se za tímto místem skrývá, odvedli jsme dobrou práci.

Je čistě podle Vás v pořádku si např. udělat na tomto místě selfie a dát si ji na Instagram?

MK: Ja osobne som tak urobil niekoľkokrát počas posledných rokov. Až naposledy, pred mesiacom som si vyslúžil nemalú kritiku za túto foto. Vnímam to skrz fakt, že sa v tom čase písalo o nevhodných fotografiách v zóne a táto téma veľmi rezonovala. Ak to strhne davy, ľudia sa priklonia k názoru v médiách a začnú bezdôvodne útočiť. Dospelý človek sa nad to ale povznesie. Ja osobne nevidím na tom nič zlé si urobiť fotografiu v Pripjati pred kolesom, pred budovami, pred radarom Duga či pred elektrárňou. Je to pamiatka na miesto, ktoré sme navštívili. Dnes je to normálne. Žijeme v dobe „okamžiku“ a vďaka mobilom, ktoré sú nonstop online a majú fotoaparáty, tieto okamžiky vieme zdieľať s celým svetom. Samozrejme, fotografie zneucťujúce pamiatku tohto miesta mi prekážajú, avšak normálna fotografia páru či skupiny, s úsmevom na tvári, je pre mňa absolútne v poriadku.

KV: Chápu, kam tím míříte, ale nevidím na tom nic špatného, pokud lidé dodržují pravidla slušného chování a bezpečnosti.

Velmi mě zaujala Vaše spolupráce s místními obyvateli, kteří se po katastrofě vrátili zpět „dožít“ do svých příbytků (byl o tom natočen v roce 2015 skvělý dokument Bábušky z Černobylu). Jak jste je oslovili a jak konkrétně s nimi spolupráce probíhá?

MK: S babuškami z Černobyľu „spolupracujeme“ už roky. Je to iniciatíva nášho vedúceho – Dominika, ktorý rád pomáha ľuďom a babušky sú len zlomok z toho, komu, resp. čomu všetkému Dominik súkromne, či skrz firmu pomáha. Babušky pravidelne navštevujeme, s mnohými obyvateľmi sa poznáme roky, občas ich dokonca navštevujeme aj s turistami. Pôvodní obyvatelia sú za návštevu vždy radi a ich pohostinnosť nepozná hranice. Podelia sa aj o to málo, čo majú pre seba. Preto im vždy radi na oplátku pomôžeme a organizujeme rôzne súkromné či verejné charitatívne tours, kedy im pomáhame opraviť domčeky, spratať záhradu či nakúpime potrebné nástroje, potraviny, lieky, apod.

To mě přivádí k širšímu dopadu Vašeho businessu – jak velká část z ceny zájezdu putuje do místní ekonomiky?

MK: Na černobyľské babušky ide vždy 1 % z ceny zájazdu. Možno si poviete, že to je málo, ale vzhľadom na ceny na Ukrajine, počet turistov a potreby babušiek je to dostačujúce. Okrem finančných príspevkov, ktoré často venujeme aj mimo tohto 1 %, si však títo obyvatelia mnohokrát viac cenia samotnú návštevu či fyzickú výpomoc pri prácach na dome alebo okolo domu.

Dá se vyčíslit kolik zhruba peněz se protočí v cestovním ruchu spojeném s Černobylskou uzavřenou zónou?

MK: Toto je ťažké zhodnotiť, keďže žiadne oficiálne štatistiky sa nevedú. Resp., ak aj áno, nie sú verejné. Odhadujeme však, že za minulý rok černobyľskú zónu navštívilo okolo 75 tisíc ľudí, z toho približne 60 % prichádza na jednodňový zájazd. Ak si to vypočítame zhruba, keďže ceny u všetkých poskytovateľov zájazdov sú plus mínus podobné, odhadujem, že to mohlo byť okolo 10 miliónov eur.

Je podle Vás na světě další podobné místo s potenciálem nalákat „postapokalyptické turisty“ jako Černobyl? A pokud by se takové místo v budoucnu našlo, nabízeli byste své služby i tam?

MK: Takýchto miest je po svete nespočet. Tých menších, ktoré sa dajú zvládnuť za pár hodín až jeden deň je na stovky, ak nie na tisícky po celom svete, množstvo ich je aj tu v Európe. Ak sa ale bavíme o takom „gigante“, akým je napr. Černobyľ, takých miest je tiež hneď niekoľko. Napríklad Baikonur, kde sa môžete ísť pozrieť na štart rakety do vesmíru a spojiť si to s návštevou Aralského mora a oblasťou Semipalatinsk, kde sa testovali nukleárne bomby. Alebo napríklad Severná Kórea, ktorá sa otvára pre turistov a začína byť benevolentnejšia. Koelgovia boli tiež nedávno pozrieť Fukušimu, kde sa odohrala podobná tragédia ako v Černobyle. Tam už turizmus funguje podobne, ako pred niekoľkými rokmi v Černobyle, zatiaľ však o to miesto nie je taký enormný záujem. Do všetkých vyššie spomenutých destinácií však môžete cestovať aj s nami. Radi hľadáme a objavujeme takéto destinácie, pretože je to naša vášeň navštevovať a objavovať tieto miesta z modernej histórie.

 

Michal Krajčír (1988) pracoval téměř deset let jako PR manažer a sbíral zkušenosti v marketingu. V roce 2017 se přidal do týmu CHERNOBYLwel.come na pozici marketing manager. Černobyl navštívil poprvé v roce 2015. Kateřina Vršanská (1977) provádí turisty po Černobylské zóně pro CHERNOBYL wel.come od roku 2016.

 

Michal Krajčír

 

Autor: Jakub Žofčák

 

O autorovi:

Jakub Žofčák je absolventem oboru Ekonomická analýza na Národohospodářské fakultě VŠE. Dlouhodobě spolupracuje s CETA – Centrem ekonomických a tržních analýz a je redaktorem časopisu Trade-off.

 


Autoři:

Podobné články

  • Fotka web 2

    Jak ukrýt Pandořinu skříňku?

    Jaderná energie stále zůstává jednou z nejčistších energií. K výrobě 1 GWh elektřiny, která udrží celou Prahu pod proudem zhruba 88 minut (tedy po délku zhruba jedné epizody seriálu Černobyl), vypustí jaderná elektrárna do ovzduší v průměru pouze 29 tun CO2, oproti uhelné elektrárně, která vypustí 888 tun. V tomto ohledu se může jaderná energie měřit dokonce i s hydroelektrickými a větrnými elektrárnami, které obě v průměru vypouští 26 tun CO2 na 1 GWh. Jádro sice není nekonečně udržitelným zdrojem (odhaduje se, že světové zásoby uranu vydrží ještě 230 let), odborníci jej přesto považují za poměrně dobré řešení před nalezením skutečně udržitelného zdroje energie. V Česku jaderné elektrárny tvoří zhruba třetinu celkové produkce a snižují tak celkové potenciální emise oxidu uhličitého. Přesto je zde jedno velké ale – jaderné elektrárny pracují s prakticky nejjedovatějšími a pro život nejnebezpečnějšími látkami, které lidstvo zná.

  • 2018-2 4

    Spalování odpadu: vhodná alternativa pro rozvojové země?

    Existují země, kde je odvětví waste to energy konfrontováno s odlišnými výzvami, než je tomu v západním světě. Tento článek rozebírá dva kuriózní případy.

  • img_3372

    Odpady a legislativa v České republice v roce 2017

    Česká republika potřebuje novou legislativu k odpadům, shodují se odborníci.

    „Uvidíme ve čtvrtek.“ Právě to byla paradoxně nejčastější věta, která od odborníků zaznívala na úterní pracovní snídani věnované odpadovému hospodářství v České republice. Právě ve čtvrtek 12. ledna totiž bude Legislativní rada vlády ČR projednávat klíčovou legislativní úpravu tuzemského odpadového hospodářství, konkrétně dvou předpisů (novela zákona o odpadech + nový zákon o výrobcích s ukončenou životností), a určí tak, zda Česká republika zůstane skládkařskou velmocí, nebo se stane moderní ekonomikou s tlakem na vysokou míru využití odpadu.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Jaromír Manhart, ředitel Odboru odpadů na Ministerstvu životního prostředí ČR

    Odpadová politika ČR je ambicióznější než cíle EU. A je to tak správně.

  • odpady-1

    Třídění a recyklace obalových odpadů: monopol lepší konkurence?

    Odpadové hospodářství představuje zajímavý fenomén – většina lidí mu nevěnuje vůbec žádnou pozornost až do té chvíle, dokud nepřestane fungovat. Odedávna ale platí, že jakmile přestane v zemi fungovat odpadové hospodářství, začínají skutečné problémy. Jak nastavit systém nakládání s odpady tak, aby byl funkční a ne příliš nákladný? Možné cesty ukážeme na příkladu řešení obalových odpadů.

  • igelitky

    Igelitové tašky pro vaše dobro

    V čem se pletou odpůrci jednoho z největších moderních vynálezů?

  • sweden

    The Swedish COVID Way: Interview with Niclas Berggren

    We talked about “the Swedish way” with professor Niclas Berggren, whose expertise is (among other things) institutional economics and economics of trust. He shares his time between Stockholm and Prague, and also feels at home in both cities, so we talked about the current situation in both countries, what enabled Sweden to choose a more liberal path and why Czech people don’t trust each other.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    Interview with Thomas Bata: „My grandad always taught me that happiness and positivity is a choice in life“

    Thomas Archer Bata is a great-grandson of Tomáš Baťa, the famous founder of the Bata company and currently is a member of the world board of the company. Previously, he handled company operations in various managerial positions. Together we discussed his studies and the original Bata values and even hockey.

  • klavír

    Rozhovor se Zuzanou Ceralovou Petrofovou: „Nejvíce mě potěší, když si naše piano koupí česká škola“

    Více než 600 tisíc nástrojů. Tolik jich prodala do celého světa česká firma PETROF. O klavírech, které si koupili třeba i Paul McCartney nebo Bill Gates, jsme si povídali s nositelkou jednoho z našich světově nejproslulejších příjmení, se Zuzanou Ceralovou Petrofovou, která firmu vede již od roku 2004.

  • Fotka web 1

    Rozhovor s Jiřím Dennerem, ředitelem MICo

    Třebíčská společnost Moravian Industrial Company (MICo) patří mezi nenápadné, ale o to více důležité tahouny v oboru strojírenství. Byla založena v roce 1993 jako servisní firma pro Jadernou elektrárnu Dukovany, ale během více než dvacetileté existence se z ní stalo mnohem víc. Je leaderem na trhu v konstrukcích a výrobě tepelných výměníků a přes 90 % své produkce exportuje do celého světa – její produkty najdeme v jaderných elektrárnách ve Francii, ve Velké Británii, v Rusku nebo na Ukrajině. Holding čítající nyní již deset firem působí nejen v energetice, ale MICo robotic se zabývá i automatizací a robotizací. Firma má obrat přes miliardu korun a zaměstnává celkově 450 zaměstnanců.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    Rozhovor s Tomášem Prouzou o správním trestání potravinových řetězců

    Tomáš Prouza má s byznysem dlouholeté zkušenosti. Vedle kariéry ve veřejném sektoru disponuje jeho profesní životopis kapitolami ze světa žurnalistiky, úspěšného podnikání, z komerčního bankovnictví nebo poradenství a consultingu. I proto málokoho překvapí jeho angažmá v pozici prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR), na které může oba světy – ten veřejný a soukromý – velmi efektivně propojovat. Jednou z oblastí, kde Prouza a SOCR momentálně poukazují na četné nedostatky, je oblast správního trestání v oblasti maloobchodu s potravinami. Právě tohoto tématu se týkal náš rozhovor.