Sdílená ekonomika: fenomén 21. století?
Sdílená ekonomika se pomalu, ale jistě stává fenoménem 21. století. Alespoň se o ní tak mluví. Podle Forbes Economy, Science and Technology byla v roce 2014 velikost trhu sdílené ekonomiky odhadovaná na 533 miliard dolarů oproti 110 miliardám v roce předchozím. Ale je sdílená ekonomika opravdu něco tak nového? A co se vlastně pod tímto pojmem skrývá?
Většina z nás si téměř okamžitě představí Uber nebo Airbnb, ale ne každý by souhlasil. Uber umožňuje každému vlastníkovi vozu snadno si (při)vydělat jako „taxikář“; Airbnb umožňuje každému vlastníkovi bytu snadno si (při)vydělat jako „hoteliér“. V obou případech jde o poskytování služeb za úplatu, kdežto mnozí z nás by si pod „sdílením“ intuitivně představili spíše půjčování či poskytování služeb, kde se neplatí penězi, nýbrž protislužbou či dobrým pocitem. Něco jako klub majitelů CD a DVD, nebo jako když mi soused půjčí vrtačku, zatímco já mu pomohu s daňovým přiznáním.
Přesto, Airbnb i klub majitelů CD mají něco společného – usnadňují to, aby jednu věc nemusel užívat jen ten, kdo ji vlastní, ale i další zájemci. Ať s penězi nebo bez nich, pomáhají lidem s přístupem ke zdrojům, které jsou omezené a vzácné. Proto také někteří autoři mluví raději o takzvané přístupové ekonomice (access economy) nebo jiní autoři o spoluspotřebitelství (collaborative consumption). Lidé si však ze snah vědců vytvářet přesné termíny nic moc nedělají, a tak termín sdílená ekonomika zatím vyhrává. I my se ho tedy budeme držet.
Sdílení jako stará záležitost
Sdílení zboží a služeb je zjevně stejně staré jako lidská společnost, a to z celkem pochopitelných důvodů. V prehistorii byli lidé příliš chudí a primitivní na to, aby přežili sami; žili ve velkých rodinách a kmenech, kde jedině mohli dosáhnout na mnoho jinak nedostupných statků. Sdíleli oheň, sdíleli přístřeší, sdíleli kořist. Často byla vlastníkem přímo komunita, a nikoli jedinec.
I později, když si i (někteří) jedinci mohli dovolit drahé trvanlivé statky, nenechávali si je pro sebe. Bývalo by to čiré plýtvání. Statkář, který vlastnil drahé zemědělské náčiní, je půjčoval či pronajímal ostatním. Anebo abychom nechodili daleko do minulosti – v dobách, kdy začínalo televizní vysílání, se obvykle večer k vlastníkovi televizoru scházeli všichni sousedé, aby ten nový technický zázrak sledovali společně.
…
Celý článek v Trade-off 3/2016
Autoři:
Podobné články
-
Na vlastní kůži: Řidičem taxi za desítky hodin běhání po úřadech, měsíce čekání a absolvování zbytečných zkoušek
Modelová situace: Máte auto, řidičák, zákazníky, kteří souhlasí s vámi stanovenými podmínkami poskytnutí služby... Takže vlastně nemáte nic! Pokud se rozhodnete vydělávat jako řidič taxi v hlavním městě, tak se připravte na byrokratické peklo. Musíte projít opičí dráhou, kterou připravila legislativa v ČR ve spolupráci s Magistrátem hl. m. Prahy. Unikátní studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) mapuje prostředí taxislužby v Praze metodou experimentu, jehož jsem byl sou- částí jako figurant. Pečlivě jsem plnil reálně jeden požadavek systému za druhým a zaznamenával ekonomické náklady s ním spojené v procesu získání všech potřebných povolení.
-
Principy regulace sdílené ekonomiky
Sdílená ekonomika frčí. Politici, úředníci, novináři, subjekty z tradičních odvětví organizované v cechovních asociacích se zajímají o to, nakolik se dotkne právě jejich blahobytu. To, do jaké míry bude sdílená ekonomika válcovat oficiální ekonomiku, nebo spontánně bujet v šedé ekonomice, do jisté míry předurčí podoba regulatorních opatření vůči sdílejícím subjektům. Pochopit principy regulace je klíč. Klíč, který naleznete v tomto článku.
-
Efekty sdílené ekonomiky: kultivuje UBER tradiční taxikáře?
Mezi benefity sdílené ekonomiky, vyjma vyššího objemu ekonomické aktivity s novými hráči na straně nabídky i poptávky, bývá zmiňován i tlak na kvalitu služeb a rychlejší přijímání technologických inovací v tradičních „cechovních“ odvětvích. Problémem výzkumu jsou vždy kvalitní data. Ta o sdílené ekonomice není snadné sehnat, proto analýz v daném prostředí bylo zatím provedeno poskrovnu. Jedním z nejznámějších textů o efektech sdílené ekonomiky je analýza ekonoma Scotta Wallstena z americké Georgetown University.
