Šedá ekonomika v průmyslových zemích

Šedá či stínová ekonomika hraje v mnoha zemích významnou roli. Lidé se vyhýbají daním a regulacím tím, že pracují v šedé ekonomice nebo někoho nelegálně zaměstnávají. Na jedné straně může tato neregulovaná hospodářská aktivita způsobit pokles daňových příjmů a veřejných statků a služeb, nižší daňovou morálku a nedodržování daňových předpisů, vyšší náklady na kontroly a nižší míru hospodářského růstu. Na druhou stranu může šedá ekonomika být mocnou silou pro prosazování institucionální změny a může zvýšit celkovou produkci zboží a služeb v hospodářství. Důsledky šedé ekonomiky přesahují samotnou ekonomiku a zasahují do politického řádu.

Klíčová zjištění
Dobré zprávy
•   Vysoké daně, vysoké příspěvky na sociální zabezpečení a přísná regulace jsou hlavními hybateli šedé ekonomiky.
•   Zdroje nepoužívané v oficiální ekonomice lze použít v šedé ekonomice za účelem zvýšení celkové nabídky zboží a služeb.
•   Názory na správný přístup k pracovníkům v šedé ekonomice se značně liší.
•   Vlády se snaží přimět firmy k přesunu z šedé ekonomiky tím, že zlepší veřejné instituce.
•   Ke zmenšení šedé ekonomiky může také pomoci následující: podpora větší účasti veřejnosti na rozhodování vlády, rozšíření prvků přímé demokracie a odstranění korupce.

Špatné zprávy
•   Šedou ekonomiku lze těžko měřit, různé metody vedou k různým výsledkům.
•   Některé obtíže měření pramení z nejasné definice šedé ekonomiky.
•   Šedá ekonomika snižuje obecný blahobyt a hospodářský růst tím, že prohlubuje vládní deficity a snižuje vládní investice do infrastruktury.
•   Šedá ekonomika může podkopat státní instituce, což vede k vyšší kriminalitě a menší důvěře v instituce, a v konečném důsledku ohrožuje ekonomický a politický rozvoj.
•   Snahy o zmenšení velikosti šedé ekonomiky skrze represivní pokuty a přísnější kontroly jsou nákladné a nejsou příliš efektivní.

Hlavní poselství
Šedá ekonomika by neměla být považována za výhradně ekonomický problém, který je třeba vyřešit útokem na jeho příznaky skrze vyšší pokuty a přísnější kontroly. Je potřeba vytvořit analýzu příčin a důsledků v dané zemi, která by pomohla zavést politická opatření odpovídající úrovni rozvoje země. Zákonodárci by měli šedou práci brát jako signál, že je třeba snížit atraktivitu šedé ekonomiky pomocí lepších regulací, spravedlivého a transparentního daňového systému a účinnějších institucí (řádné správy věcí veřejných). Proti organizovanému zločinu a nelegálnímu zaměstnávání je však třeba bojovat prostřednictvím přísnější kontroly a vymáhání pravidel.

Motivace
Příčiny, důsledky a problémy pramenící ze zvýšené velikosti šedé ekonomiky ve vyspělých zemích jsou sporné a široce se o nich diskutuje. Míra nezaměstnanosti je stále vysoká (obzvláště v EU), možnosti vládních rozpočtů jsou omezené a panuje rostoucí zklamání z hospodářské a sociální politiky. Za této situace Evropská komise, Evropský parlament a národní vlády podnikají rozsáhlé projekty včetně celoevropských průzkumů, aby lépe porozuměly šedé ekonomice a bojovaly proti jejímu růstu.

Tyto snahy však znamenají nutnost několika obtížných rozhodnutí. Zatímco daňové úniky bohatých, podvody u sociálních dávek a nelegální zaměstnávání veřejnost pobuřují, šedá práce působí mnohem menší rozruch. A to přesto, že podle některých politiků je tato činnost protisociální a vede k vyšší nezaměstnanosti a sociální nespravedlnosti. Ale co třeba takový přivýdělek prací načerno na částečný úvazek ve večerních hodinách? Průzkumy ukazují, že zhruba polovina obyvatel Německa, Norska, Švédska a Velké Británie takovou činnost toleruje, a kdyby byla příležitost, zapojila by se do ní. Budou řešením další sankce, kontroly a vyšší regulace, nebo existuje lepší způsob, jak se vypořádat s nenahlášenou prací? Tento článek popisuje a navrhuje účinnější strategii stojící na dvou pilířích.

Podle pokynů Evropské komise a její celoevropské strategie pro boj proti šedé práci by členské státy měly mezi sebou sdílet „osvědčené modely“ a koordinovat své úsilí na úrovni EU včetně přísnějších kontrol a sankcí. Takovýto benchmarking může být užitečný při hledání nových způsobů vypořádání se s šedou a nehlášenou prací, ale taková opatření jdou jen zřídka nad rámec útoku na pouhé příznaky. Přísnější sankce samy o sobě neskoncují s prací načerno. Výsledky nejnovějšího výzkumu na poli ekonomické psychologie a behaviorální ekonomie například ukazují, že vnitřní motivace a hodnoty mají mnohem významnější efekt než míra detekce, ať už skutečná či vnímaná.

Diskuse výhod a nevýhod
Šedá ekonomika a nedovolené práce
Téměř všechny nejasnosti týkající se šedé ekonomiky pramení z otázky, jak ji definovat a jak odhadnout její velikost. Vzhledem k tomu, že termín „šedá ekonomika“ zahrnuje řadu hospodářských činností, je obtížné stanovit jednotnou oficiální definici. Ta by totiž kupříkladu musela být schopna rozlišit mezi výrobky a službami vyrobenými a spotřebovanými v domácnosti, „měkkými“ formami nedovolené práce (melouchaření), nelegálním zaměstnáváním, sociálními podvody na dávkách a hospodářskou trestnou činností. Obecně se dá říci, že za šedou ekonomiku může být považováno to, co zahrnuje ekonomickou činnost jednotlivců stojící mimo oficiální normy a formální instituce. Vzhledem k ilegálnímu charakteru transakcí (přičemž nemusí být ilegální dané zboží či služby vlastnit či prodávat jinými, legálními metodami) se trh musí odehrávat mimo formální ekonomiku a její soukromé a veřejné instituce.

Z hlediska hospodářské politiky jsou nejdůležitější ty části šedé ekonomiky, které souvisejí s přidanou hodnotou. Odhad hodnoty těchto činností vyžaduje rozlišení mezi výstupem legální a nelegální činnosti na straně jedné a legální a nelegální výrobou a distribucí na straně druhé. Společným jmenovatelem pro provoz v šedé ekonomice jsou obchod s kontrabandem, vyhýbání se daním a registračním nákladům a obcházení cenových regulací. Jelikož šedá ekonomika zahrnuje všechny tyto aktivity, někdy je označována jako doplněk k oficiální ekonomice.

Velikost šedé ekonomiky v průmyslových zemích
Vzhledem k rozdílům v definici šedé ekonomiky je důležité si vždy ujasnit, co je analyzováno a měřeno. Přímé a nepřímé metody vedou k rozdílným odhadům velikosti šedé ekonomiky. Hledání nejlepších metod odhadu velikosti šedé ekonomiky v poslední době zesiluje a zaměřuje se především na používání nepřímých metod, jako je například sledování poptávky po penězích nebo přístup MIMIC (multiple indicators, multiple causes – více ukazatelů, více příčin). Přímé metody založené na mikrodatech nebo dotaznících se moc nepoužívají; jsou totiž velmi složité a je drahé z dotazníků odvodit reprezentativní data. O rozdílech ve výsledcích mezi těmito mikro a makro přístupy existuje bohatá literatura. Tento článek z větší části shrnuje studie využívající nepřímý, makroekonomický přístup k měření velikosti šedé ekonomiky, tak jako to dělá většina empirických studií. Stručně však shrnuje i výsledky dvou celoevropských průzkumů. Tento článek se nezabývá vlastními metodami odhadů (ty jsou dostatečně popsány ve zde odkazované literatuře).

Graf 1 ukazuje odhadnutou velikost šedé ekonomiky v průmyslových zemích, měřenou v procentech oficiálního hrubého domácího produktu (HDP) na základě makroekonomických údajů. V poměru k oficiálnímu HDP je šedá ekonomika v jednotlivých ekonomicky vyspělých zemích OECD mnohem menší než v zemích střední a východní Evropy. Nicméně i mezi vyspělými ekonomikami OECD existují značné rozdíly. Zatímco ve Spojených státech, Švýcarsku, v Rakousku, Japonsku a na Novém Zélandu zahrnuje šedá ekonomika méně než deset procent oficiálního HDP, v některých zemích jižní Evropy (Řecko, Itálie, Portugalsko a Španělsko) má šedá ekonomika velikost 20 nebo více procent oficiálního HDP. Od roku 2000 velikost šedé ekonomiky v jednotlivých zemích klesá. Snížila se z 16 % na 13 % (2013) v Německu, z 15 % na 10 % ve Francii a z 27 % na 21 % v Itálii.

Graf 1: Velikost šedé ekonomiky v průmyslových zemích, měřená na základě makroekonomických údajů v procentech oficiálního HDP, se značně různí (průměr za roky 2003-2013)

Zdroj: Vlastní výpočet na základě dat z Schneider, F., Enste, D. H. The Shadow Economy—An International Survey. 2. vydání. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2013; Schneider, F. Size and Development of the Shadow Economy of 31 European and 5 other OECD Countries from 2003 to 2013: A Further Decline. Johannes Kepler University Department of Economics Working Paper, 2013.

Při měření pomocí dat z průzkumů ze zemí EU z let 2007 a 2013 vychází mnohem menší velikost šedé ekonomiky. V těchto letech zhruba jeden z deseti Evropanů (11 %) uvedl, že v uplynulém roce získal zboží nebo služby, o kterých se domníval, že byly vyrobeny nenahlášenou prací (viz tabulku 1).

Tabulka 1: Poptávka a nabídka zboží a služeb ve stínové ekonomice měřená na základě dat z průzkumů (pro vybrané evropské země, 2013)

Země	Poptávka (a)	Nabídka (b)
Průměr EU	11	4
Řecko	30	3
Nizozemsko	29	11
Lotyšsko	28	11
Dánsko	23	9
Slovensko	17	5
Švédsko	16	7
Itálie	12	2
Francie	9	5
Španělsko	8	5
Velká Británie	8	3
Německo	7	2
Polsko	5	3

Poznámky:
(a) Procento lidí ve věku 15 +, kteří uvedli, že v posledním roce získali zboží nebo služby, o kterých si myslí, že zahrnují nenahlášenou práci
(b) Procento lidí ve věku 15+, kteří uvedli, že za posledních 12 měsíců vykonali nenahlášenou práci

Zdroj: Williams, C. C. & Nadin, S., 2013. Evaluating the participation of the unemployed in underclared work: Evidence from a 27-nation European survey. European Societies, 16(1), s. 68-89.

Jednotlivé země se značně lišily v podílu respondentů, kteří zakoupili zboží či služby, o kterých se domnívali, že byly vyrobeny nenahlášenou prací. V roce 2013 patřily mezi země s vysokým procentem Řecko (30 %) a Nizozemsko (29 %). Země s nízkými procenty zahrnovaly Polsko (5 %) a Německo (7 %, viz tabulku 1). Střední (mediánová) částka, kterou Evropané utratili v roce 2013 za zboží a služby vyprodukované prostřednictvím nehlášené práce, činila 200 eur. Střední hodinové náklady na nákup nedeklarovaného zboží a služeb činily 11 eur, s rozsahem od 20 eur v severských zemích po 5 eur ve střední a východní Evropě. Procento Evropanů přiznávajících nákup nehlášených služeb záviselo od jejich typu. Nejvíce bylo 29 % za domácí opravy nebo rekonstrukce, 22 % za opravy automobilů, 15 % za domácí úklid a 11 % za jídlo. Co se týče dodávky nehlášené práce, 19 % bylo na opravy nebo rekonstrukce, 14 % na zahradnictví, 13 % na úklid, 12 % na hlídání dětí a 11 % na práci obsluhy v restauracích.

Pokud jde o odhady založené na respondentech, kteří uvedli, že se v posledních 12 měsících sami zapojili do nehlášené práce (v roce 2007 a 2013), jsou výsledné odhady ještě nižší. Toto zapojení přiznalo 4–5 % respondentů v 27 tehdejších zemích EU, což odpovídá zhruba 20 milionům nehlášených pracovníků. Respondenti na Kypru jsou nejméně tolerantní k nehlášené práci, následováni severskými zeměmi, Řeckem, Maltou a Španělskem. Nejtolerantnější pohled pak najdeme v několika středoevropských a východoevropských zemích: Lotyšsku, Litvě, České republice, Polsku, Estonsku a na Slovensku. Jak ale autoři poznamenávají, jde o nízké odhady a mezi lety 2007 a 2013 jsou jen nepatrné změny.

Důvody pro šedou ekonomiku
Průmyslové země
Existuje mnoho faktorů, které ovlivnily rozvoj šedé ekonomiky v průmyslových zemích. Nejdůležitější, nejcitovanější a empiricky nejdoloženější jsou tyto (viz tabulku 2):
•   Daňové zatížení a příspěvky na sociální zabezpečení.
•   Hustota a intenzita regulace v oficiální ekonomice, zejména na trhu práce, včetně povinného zkracování pracovního týdne, předčasného odchodu do důchodu a rostoucí nezaměstnanosti; všechny tyto faktory poskytují více času pro práci načerno.
•   Menší občanská angažovanost, věrnost a úcta k veřejným institucím.
•   Slabá daňová morálka (ochota platit daně), částečně coby následek korupce a snížené kvality veřejných institucí.

Tabulka 2: Hlavní faktory ovlivňující šedou ekonomiku a odhadovaný příspěvek k šedé ekonomice v průmyslových zemích

Faktor	Vliv na velikost šedé ekonomiky
	(a)	( v °)
1. Daně a odvody na sociální zabezpečení	35-38	45-52
2. Míra státních regulací	8-10	10-15
3. Sociální transfery	5-7	5-8
4. Zvláštní regulace pracovního trhu	5-7	5-8
5. Služby veřejného sektoru	5-7	5-8
6. Daňová morálka	22-25	(b)
Celkový vliv	76-94	70-90
Počet empirických studií (celkem 43)	15	28

Poznámky:
(a) Jde o intervalové odhady na základě empirických studií.
(b) Daňová morálka nebyla součástí analýzy.

Zdroj: Enste, D. H. & Schneider, F., 2006. Zum Spannungsfeld von Politik und Ökonomie. Jahrbuch Schattenwirtschaft, sv. 1. Vienna: Lit Verlag; Schneider, F. & Enste, D. H., 2013. The Shadow Economy – An International Survey 2. vyd. Cambridge, UK: Cambridge University Press

Empirických studií, které shledávají rostoucí břemeno daní a příspěvků na sociální zabezpečení jednou z nejdůležitějších hnacích sil rozvoje šedé ekonomiky, je mnoho. Tento faktor dokáže vysvětlit až polovinu rozdílů ve velikosti šedé ekonomiky v jednotlivých zemích (v závislosti na modelu a množství ostatních zahrnutých faktorů). Ekonomy velikost tohoto vlivu velice znepokojuje, neboť daně ovlivňují naši volbu mezi prací a volným časem a stimulují nabídku pracovní síly v šedé ekonomice. Podle ekonomické teorie platí, že čím větší bude v oficiální ekonomice rozdíl mezi celkovými náklady na práci a skutečnými příjmy z této práce po zdanění, tím větší bude touha snížit tento rozdíl prací v šedé ekonomice. Tento rozdíl do značné míry závisí na celkové zátěži v podobě daní a příspěvků na sociální zabezpečení v oficiální ekonomice, neboť této zátěži se lze v šedé ekonomice vyhnout.

Na rozvoj šedé ekonomiky se tak může nahlížet jako na reakce jednotlivců, kteří se cítí přetíženi státem a ze dvou možností volí „exit“ (do šedé ekonomiky) namísto možnosti „hlas“ (skrze aktivní účast na politice a hlasování pro změnu). Nárůst celkového břemene daní a příspěvků na sociální zabezpečení tak vede ke zvýšení aktivity v šedé ekonomice, což následně vede k narušení daňového základu a životaschopnosti systému sociálního zabezpečení. To dále vede k dalšímu zvyšování rozpočtových deficitů či vyšším daním, dalšímu růstu šedé ekonomiky, až k postupnému oslabování základů společenské smlouvy. Všechny tyto argumenty jsou rigorózně teoreticky odvozeny a empiricky zdokumentovány.

Dalším důležitým faktorem růstu šedé ekonomiky je nárůst intenzity regulací. Tu lze často měřit počtem zákonů a regulací jako požadavky pro udělování licencí, obchodní překážky, regulace trhu práce a jeho znepřístupnění imigrantům. Mnoho studií analyzuje vliv pracovněprávních předpisů na šedou ekonomiku. Shledávají, že regulace zvyšují náklady na práci a účastníkům zapojeným do oficiální ekonomiky omezují svobodu volby. Většina z těchto nákladů je navíc přesunuta od zaměstnavatelů na zaměstnance, čímž regulace jen dále motivuje k práci v šedé ekonomice.

Střední a východní Evropa

Ve střední a východní Evropě existují i další faktory rozvoje šedé ekonomiky. Patří mezi ně:
•   Nedostatek schopností v oficiálních institucích (legislativa, úřady, soudy) v kombinaci s korupcí, která podkopává důvěru v tyto instituce.
•   Slabý dozor nad dodržováním zákonů a předpisů a neschopnost či neochota chránit vlastnická práva.
•   Vysoké náklady a administrativní zátěž pro podnikatele.
•   Nízká pravděpodobnost přistižení při práci načerno či daňového neplatiče. To dělá práci načerno přitažlivější oproti práci v oficiální ekonomice.
•   Příliš mnoho byrokracie a zejména neefektivní byrokracie. To může vést k tomu, že se „schovávání ve stínu“ může stát nezbytným pro přežití nebo pro založení firmy.
•   Široká společenská podpora práce načerno, což ztěžuje boj proti ní.

Různé empirické studie se shodují, že nejdůležitějším faktorem růstu šedé ekonomiky v zemích střední a východní Evropy je (ne)kvalita institucí a korupce. Kvalita institucí vysvětluje velkou část rozdílů ve velikosti šedé ekonomiky mezi střední a východní Evropou a zeměmi OECD. Země střední a východní Evropy s vyšší kvalitou institucí vykazují také vyšší tempo růstu oficiální ekonomiky.

Pro ekonomickou efektivitu je rozhodující mít správnou kombinaci schopných institucí a nabídky veřejných statků na straně jedné a daní a poplatků na straně druhé. Když stát věrohodně zaručuje vlastnická práva a poskytuje odpovídající infrastrukturu a veřejné statky, které splňují potřeby lidí, pak je také placení daní a poplatků lépe přijímáno obyvatelstvem. Potom může velikost oficiální ekonomiky růst a šedé ekonomiky klesat.

Omezení a nedostatky
Analýza následků růstu šedé ekonomiky je obtížná a vyžaduje komplexní empirické důkazy – ty ale nejsou k dispozici. Většina studií se zaměřuje na vliv šedé ekonomiky na alokaci zdrojů a na ztrátu příjmů pro stát. Mnohem důležitější je však studovat vliv oficiálních institucí, norem a pravidel. Šedá ekonomika je ukazatelem vážných nedostatků v legitimitě pravidel oficiální ekonomiky a ve slabosti společenského řádu. Možnost exitu do šedé ekonomiky je důležitým prostředkem k zajištění hospodářských a sociálních svobod a k oslabení dosahu přebujelého státu.

Další analytické a empirické studie by měly odpovědět na několik důležitých otázek:
•   Jaké množství oficiálně nezaregistrovaných zdrojů je zapojeno do výroby v šedé ekonomice?
•   Jak velká je zvýšená nabídka zboží a služeb z šedé ekonomiky a jaké další výnosy z nepřímých daní generuje tato činnost?
•   Kolik přidává šedá ekonomika ke schodkům veřejných financí a ke snížení investic do infrastruktury?
•   Jak lze zreformovat zkorumpované a neefektivní instituce, aby se zvrátil rozvoj „podvojného hospodářství“?

Shrnutí a poučení pro politiku
Šedá ekonomika – výzva pro vlády
Šedá ekonomika roste v průmyslových zemích následkem růstu daňové zátěže a vládních regulací a v některých středoevropských a východoevropských zemích následkem nedostatku stabilních institucí. Empirické studie dokládají, že tyto faktory jsou spolu se sníženou daňovou morálkou a slabší oddaností vládě tím nejdůležitějším, co způsobuje migraci pracovních míst do šedé ekonomiky. Pro zvrácení tohoto růstu šedé ekonomiky je nezbytné zlepšit instituce a úctu k vládě posílením daňové morálky, politického hlasu a odpovědnosti, právního státu, správy věcí veřejných, kvality regulace a snížením korupce.

Nefunguje však zvyšování nákladů spojených s prací načerno stále intenzivnějšími kontrolami a vyššími pokutami. Výzkum ukazuje, že rozhodnutí lidí ke vstupu do šedé ekonomiky téměř neovlivňuje míra detekce; mnohem více závisí na vnímaných hodnotách, smíření se s daňovým systémem a na celkové situaci na trhu práce včetně míry nezaměstnanosti.

Šedá ekonomika se točí v začarovaném kruhu. Výrazná daňová a regulatorní zátěž vede k vyššímu růstu šedé ekonomiky, což vede ke snížení příjmů státního rozpočtu, což zvyšuje tlak na veřejné finance, což zase snižuje kvalitu a množství poskytovaných veřejných statků a služeb a veřejné správy. To pak v konečném důsledku může vést k růstu daňové sazby v oficiálním sektoru a jen ještě zesílit motivaci k zapojení se do šedé ekonomiky. S tím, jak šedá ekonomika roste a státní instituce slábnou a ztrácejí podporu veřejnosti, se demokratické hlasování (možnost „hlas“) stane méně atraktivním než přesun do šedé ekonomiky (možnost „exit“).

Pokud nebude možnost „hlas“ posílena větším množstvím prvků přímé demokracie, lidé budou stále více volit možnost „exit“. Tuto volbu pak provedou přesunem k práci načerno nebo hledáním takového ekonomického a sociálního systému, který odpovídá jejich preferencím. Šedou ekonomiku tak lze vnímat jako součást evolučního procesu, který dynamizuje hospodářský a sociální rozvoj. Na jedné straně stojí zvýšený společenský tlak na deregulaci a snížení daní, na druhé straně bují inovativní formy soužití a práce mimo vliv vládních restrikcí. Dlouhodobě však společnost nemůže akceptovat systematické obcházení zákona, neboť to podrývá právní autoritu státu. Jednou z možností, jak přetnout bludný kruh, je zlepšit kvalitu institucí a posílit institucionální rámec. Boj proti korupci zvýšením transparentnosti pak sníží motivaci pracovat v šedé ekonomice a posílí oddanost vůči státu. Toho ostřejší kontroly a zvyšování pokut nikdy dosáhnout nemohou.

Politické důsledky – strategie dvou pilířů
Rostoucí odpor ke stávajícím normám a ekonomickým regulacím se odráží v pokračujícím významu šedé ekonomiky. Řešením může být dvoupilířová strategie, která jednak sníží lákavost možnosti „exitu“ (do šedé ekonomiky), jednak však také posílí možnost „hlasu“ (politickou účastí a hlasováním). Je třeba posílit federální (decentralizační) politické prvky a zavést nástroje přímé demokracie (jako například referenda a legislativní iniciativy) tak, aby občané měli více příležitostí k účasti na tvorbě pravidel a designu daňového systému. Regionální oddanost a občanské iniciativy mohou signalizovat snahu udržet si nebo znovuzískat kontrolu nad věcmi veřejnými. Zvýšená účast na politice sníží pocit nekalého omezování osobní svobody. Zvýší se daňová morálka a občanská loajalita a sníží atraktivita šedé ekonomiky. Je ekonomicky vhodnější a efektivnější jednat v souladu se zásadou subsidiarity (věci by se měly řešit na nejnižší schopné správní úrovni). Pro Evropskou unii by to znamenalo zahájit benchmarking na celoevropské úrovni, kde by se vyměňovaly zkušenosti z osvědčených postupů. Na celoevropské úrovni by se však mělo zavádět jen minimum všeobecných norem. Hlavní součásti dvoupilířové strategie shrnuje tabulka 3.

Tabulka 3: Dvoupilířová strategie ke snížení atraktivity možnosti „exitu“ (do šedé ekonomiky) a k posílení možnosti „hlasu“

Možnost „exit“	Možnost „hlas“
Snížení finanční motivace uprchnout do šedé ekonomiky	Posílení všeobecné účasti na vládnutí
Zlepšení a zjednodušení daňového systému tak, aby byl více akceptován	Vybudování důvěry, investice do společenského kapitálu (například skrze podporu společenské odpovědnosti firem)
Reforma systému sociálního zabezpečení posílením principu ekvivalence (vyšší odvody znamenají následně větší dávky)	Snížení míry centralizace
Zvýšení efektivnosti úřadů a boj proti korupci	Podpora prvků přímé demokracie v některých otázkách
Zacílení vyššího růstu a blahobytu v oficiální ekonomice, aby se snížil tlak na veřejné rozpočty	Podpora všeobecné participace za účelem zvýšení loajality a věrnosti a snížení černého pasažérství
Ochrana vlastnických práv a zvýšení investic do infrastruktury	Neútočení na symptomy striktnějšími kontrolami, které jen podporují skrývání účasti na šedé ekonomice namísto jejího zmenšování
Povolení flexibilnějších pracovních dohod mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (osobní dohody)	Důraz na reformy institucí a systémů
Snížení regulace a byrokracie	Vysvětlování potřeby reforem a masivní komunikace o ní

Zdroj: vlastní zpracování

---

Autoři:

• Dominik H. Enste

Překladatelé:

• Petr Bartoň