inovace

Senta Čermáková: krize ukázala, že je v Česku velký inovativní potenciál

20. 6. 2020, 20.29 - Trade-off 3/2020 - Vojtěch Naar

Senta Čermáková je jedna z nejúspěšnějších českých manažerek. Proslavila se v mnoha rolích, například jako ředitelka globálních zákaznických programů ve firmě Hewlett-Packard, a v současnosti působí jako ředitelka pro inovace ve firmě Deloitte. „Virová pandemie a následná krize je víc nespravedlivá než cyklicky se opakující ekonomické krize,“ říká v rozhovoru pro časopis Trade-off. Společně jsme se podívali zejména na inovace a technologie v kontextu současné pandemie.

Jak mohli před sto lety lidé fungovat během epidemie španělské chřipky, když neměli naše současné technologie?

Technologie nebyly, tím pádem chyběla i spousta nástrojů, které používáme dnes. Na druhou stranu je zajímavé, že v tom základním se náš boj s nakažlivými nemocemi zas tak nezměnil. Doporučení pro běžný život lidí jsou až překvapivě podobná. Stačí se podívat na dobové články v novinách: v textu se radí mýt si ruce, nedotýkat se obličeje, udržovat vzdálenost od ostatních nejmíň dva metry. Na fotografiích zase vidíme lidi v rouškách. Ale porovnávat obě pandemie je těžké, už proto, že je způsobily jiné viry. Španělská chřipka měla nejvíc obětí u mladých, často silných lidí. Covid-19 je nejvíc nebezpečný pro starší a nemocné. Tím největším rozdílem je jiná informovanost dnes a před sto lety. Díky internetu, mobilním technologiím a umělé inteligenci máme k dispozici velmi silné nástroje jak šíření lépe kontrolovat. To před sto lety nebylo možné. Navíc situaci tehdy komplikovala cenzura. Pandemie vypukla na konci 1. světové války, kdy vlády nechtěly obyvatelstvu přiznat, že bojují ještě s dalším problémem. I proto si nakonec pandemie vyžádala víc obětí než válka. A i proto se nemoci říká španělská chřipka. Ne proto, že by ze Španělska pocházela, ale protože Španělsko bylo jednou z mála zemí, které o počtu nakažených a mrtvých informovaly pravdivě.

Nemusíme ale chodit tak daleko. Které technologie by nám chyběly, kdyby podobné uzavření ekonomiky nastalo v roce 2000?

Chyběla by nám spousta technologií, nejvíc asi rychlý internet s dostatečnou penetrací. V roce 2000 bylo celosvětově 360 miliónů uživatelů internetu, z toho 105 miliónů v Severní Americe a 108 miliónů v Evropě. V domácnostech lidé používali v drtivé většině vytáčené připojení, tedy v nedostatečné kapacitě například pro přenos zvuku nebo dokonce videa. Jinými slovy, pro většinu firem by to zásadně zkomplikovalo možnost nechat část zaměstnanců pracovat z domova. A pokud by k tomu došlo, vypadala by práce z domova jinak, určitě by byla mnohem méně efektivní. Mělo by to návaznost na další aktivity: zejména učení dětí, ale i trávení volného času. Karanténa by představovala mnohem větší zátěž na psychiku a zřejmě by byl mnohem větší tlak na její rychlé skončení či zrušení restrikcí. Dlouhodobé benefity těchto technologií však budeme muset ještě vyhodnotit.

Existuje naopak nějaká současná technologie, která nám karanténu zhoršuje?

Pandemii nepochybně zhoršuje vše, co pomáhá globalizaci, zejména snadnost a rychlost cestování. Na druhou stranu, k pandemii španělské chřipky došlo ještě před nástupem civilní letecké dopravy, a nemoc se stejně rozšířila po celém světě. Takže jde spíš o rychlost šíření, nikoli šíření jako takové. Co se týče karantény a jejích dopadů na ekonomiku, žádná technologie s vyloženě negativními dopady mě nenapadá. Je to jako s hodnocením plusů a mínusů technologií i v běžném životě: nic není černobílé, každá pozitiva relativizují do určité míry i negativa (dostupnost dat versus ochrana soukromí, internet může zvyšovat efektivitu a zároveň ji brzdit atd.). Z nových fenoménů bych možná zmínila fake news a jejich snadnější šíření v době sociálních sítí. Díky internetu máme k dispozici tolik informačních zdrojů, že je pro mnoho lidí problém rozlišit, které jsou relevantní a seriózní.

A firma, která nám to vše usnadňuje? Citované je třeba krizové bohatnutí Jeffa Bezose. Měl jenom štěstí, nebo je to zasloužený výsledek dlouholetých inovací?

Virová pandemie a následná krize je víc nespravedlivá než „běžné“, cyklicky se opakující ekonomické krize. Zjednodušeně řečeno nepostihuje ty obory a ty části ekonomiky, které „potřebují“ disrupci, ale ty, které jsou kritické z hlediska šíření nákazy. Typicky třeba cestovní průmysl a gastronomii. A naopak někomu dává šanci na nečekaný růst a rozvoj, viz zmíněný Amazon či například Zoom a mnoho podobných firem a nástrojů. Bránila bych se napsat, že tyto firmy a jejich šéfové měli „štěstí“, což je slovo, které určitě není na místě. Ale byly připraveny – ze svého pohledu – ve správný čas a na správném místě. Je to kombinace dlouhodobé strategie a správné reakce na vytvořenou příležitost.

Sám jsem jako student viděl, jak se potkávají staré a nové technologie. Myslíte si, že bylo naše školství připraveno na uzavření škol?

Připraveno jistě nebylo – ale tvrdit, že by situaci nezvládlo, by bylo velmi neférové. Naopak, vzhledem ke všem okolnostem bychom těžko hledali lepší případ rychlé reakce a adaptace na krizovou situaci. Kantoři, kteří dříve měli problémy užívat základní aplikace, se ze dne na den naučili používat nástroje pro online výuku. Ředitelé plošně vymýšleli, jak co nejlépe kantory podpořit a dané nástroje jim zpřístupnit. Myslím si, že výsledek si zaslouží velkou pochvalu! A to především proto, že na to nikdo nebyl připraven.

Nejen školy musely hledat nové cesty. Kultura se přesunula na internet, hospody rozvážely jídlo v plastu… Je nějaké odvětví, které inovace neměly šanci zachránit?

Inovace nezachraňují ani ta odvětví, která jste zmínil. Jen krátkodobě umožnily nabídnout určitou alternativu, více či méně fungující. Až kdyby se ukázalo, že omezení trvají déle, musela by se tato odvětví zamyslet nad tím, jak se proměnit a jak změnit své byznysplány. No a pak je samozřejmě řada odvětví a byznysů, kde ani krátkodobá alternativa není možná. Viz třeba letecká doprava nebo vlastně jakákoliv výroba. My lidé existujeme v realitě, takže online je vždy jen více či méně fungující alternativa. Kdybych to chtěla zlehčit, tak příkladem je kadeřnictví. Vy se nemůžete nechat ostříhat online. Ale máte dvě možnosti: buď si najít na YouTube video, podle kterého vás může ostříhat partner nebo partnerka. Anebo si pořídíte účes virtuální, který si „nasadíte“ při videokonferencích a ostatní účastníci nic nepoznají.

V dobrých časech se pořád dokola mluvilo o robotizaci, umělé inteligenci, průmyslu 4.0 a dalších velkých inovačních tématech. Pomohly nám někde teď? Zdá se mi, jako by se po nich slehla zem. Nebo fungují, jen se o nich tolik nemluví?

Určitě se zem neslehla! Jen je třeba chápat, že se často jedná o technologie, které stále čeká dlouhý vývoj. Umělá inteligence se využívá k tvorbě prediktivních modelů, které jsou (v ideálním případě) základem pandemických strategií. Big data konkrétně hrají obrovskou roli, díky nim máme možnost udělat v chaosu pořádek – a to je základem řešení. Některé technologie můžete nasadit, viz třeba drony, které v Číně kontrolovaly dodržování karantény, nebo robotické psy hlídající parky v Singapuru. Ale je otázka, jestli tohle jsou řešení, která chceme uvádět jako pozitivní příklady. Pandemie možná do určité míry ukázala, že spousta technologií ještě není tak daleko, jak se někdy vzájemně strašíme – a že bude ještě dlouho trvat, než nás například v práci nahradí roboti.

Zrychluje nyní inovace – protože jsme zahnáni do kouta a inovovat musíme – nebo spolu s poklesem ekonomické aktivity zpomaluje? Pokud oboje, co převáží?

Dobrá otázka, na kterou je ovšem poněkud obecná, nespecifická odpověď. Ale na byznys v každé situaci, a v krizích zejména, platí Darwinovy evoluční zákony. Krize firmy buď zničí, anebo z ní vyjdou posíleny. Spousta firem se dostala do tak složité situace, že jim ani nejgeniálnější inovace nepomohou. Ale pokud přežijí, bude to do značné míry kvůli tomu, že se nebály inovovat a že se rychle přizpůsobily. Takže u nich jasně převáží ten pozitivní vliv.

Objevilo se v té současné situaci něco inovativního, ryze českého?

Ukázala se spousta konkrétních projektů, například v oboru nanovláken či zpracování dat, kde se ví, že patříme ke světové špičce. Ale hlavně se ukázalo, že je v Česku velký inovativní potenciál. Stovky, možná spíš tisíce lidí se zapojily do iniciativy Covid19cz, kde se různě intenzivně podíleli na všem, co bylo potřeba. Od naprogramování aplikace eRouška až po rozjetí výroby ventilátorů do nemocnic. To asi nejsou projekty, které přežijí do „běžných časů“. Ale říká se, že pro úspěch startupů jsou mnohonásobně důležitější lidé a týmy než konkrétní nápady. Takže já být investor, tak tady mám dnes stovky lidí s konkrétními výsledky, z kterých si opravdu lze vybírat.

Doba je zlá a vy jste známá pozitivním a usměvavým přístupem k životu. Jak si udržujete motivaci, pozitivní postoj a nadšení v nelehké době?

Chci hlavně říct, že se mně osobně nic hrozného neděje. Doma jsme naštěstí zdraví, mohli jsme celou dobu pracovat z domova. Tím chci jen říct, že chápu, že pro mnoho lidí to může být hrozné období, kdy například musí riskovat zdraví, anebo mají existenční problémy. A na ty bychom měli myslet, ať jako stát, nebo jako společnost, protože budou potřebovat pomoct. Co se mě týče, tak já mám krize docela ráda. Je to doba, kdy jsou lidi pod tlakem a líp je poznáte. A zároveň je to doba otevřená novým nápadům a novým začátkům. Mě například velmi bavila naše iniciativa Deloitte for Schools, která propojila učitele a ředitele škol z různých částí Česka a ukázala, že mají ochotu a energii dělat hodně nad rámec své běžné práce. To bylo pozitivní a optimistické i pro dobu po karanténě.

 

Autor: Vojtěch Naar

 

Senta Čermáková (51) je oceňovaná česká manažerka. V minulosti působila jako ředitelka globálních zákaznických programů ve firmě Hewlett-Packard a v současnosti se věnuje inovacím ve firmě Deloitte. Vystudovala ČVUT.

 


Autoři:

Podobné články

  • corona-4893276_1920

    Elfové v karanténě: pandemie, která zasáhla miliony

    Přesně před 15 lety, v květnu roku 2005, postihla svět smrtelně nebezpečná pandemie, která zasáhla přes čtyři miliony lidí. Šlo o nekontrolovatelný virus přenášený zvířaty a osobním kontaktem, který se šířil především masovým cestováním a leteckou dopravou. Mezi neúspěšně zaváděná opatření patřila karanténa, sociální distancování a izolace mimo osídlené oblasti. Přesto o této zničující katastrofické události čtenáři Trade-offu dost možná nikdy neslyšeli; odehrála se totiž ve World of Warcraft – v online hrané počítačové hře na hrdiny. Šlo tedy pouze o fiktivní svět, a o život tak přišli trpaslíci, skřeti a trollové, avšak hráči a zejména jejich chování a rozhodování bylo skutečné. Záznamy o této události proto nezůstaly pouze na fanouškovských fórech, ale dostaly se také na stránky prestižních epidemiologických a akademických časopisů a odborných statí. Dokáže tato 15 let stará programátorská chyba pomoci i v roce 2020 v boji s koronavirem?

  • ropa

    A Perfect Storm: The 2020 Oil Crisis

    Negative oil prices, and an unprecedented situation driving down the economy; the first five months of 2020 have been marked by two deltas that have yet to show a clear road ahead. Mathematical principles tell us that two negatives have a positive result when multiplying or dividing, the purpose of this note is to make light that two negatives can make for a positive outcome.

  • sweden

    The Swedish COVID Way: Interview with Niclas Berggren

    We talked about “the Swedish way” with professor Niclas Berggren, whose expertise is (among other things) institutional economics and economics of trust. He shares his time between Stockholm and Prague, and also feels at home in both cities, so we talked about the current situation in both countries, what enabled Sweden to choose a more liberal path and why Czech people don’t trust each other.

  • TO-TO

    Koronovirus: Trade-off, kam se podíváš

    Koronavirus zdůraznil a přenesl doslova na televizní obrazovky trade-offy, o kterých se normálně nemluví. Je trochu znouzectnost hledat na současné situaci něco pozitivního, ale tohle jednou z těch pozitivních věcí bude.