Ákolstv°

Školská reforma ve Finsku a Litvě: Máme se co učit

29. 1. 2018, 16.18 - Trade-off 1/2018 - Michaela Proskočilová

Počátkem října proběhla v Praze mezinárodní konference Vzdělávání ve světě změny (Education for a Changing World), která přinesla podnětná vystoupení účastníků z evropských zemí, kde jsou inovace ve vzdělávání a školské reformy již několik let aktuálním tématem.

Proč se Finsko a Litva v oblasti vzdělání staly příklady hodnými následování a jaké jsou hlavní principy právě probíhajících školských reforem, vysvětlili během konference Arja-Sisko Holappa z Finské národní agentury pro vzdělávání a bývalý ministr školství Litvy Gintaras Steponavičius.

Finsko v současné době prochází zcela zásadní školskou reformou. Můžete nám přiblížit, co bylo jejím hlavním podnětem a jaký bude její očekávaný přínos?

Arja-Sisko Holappa: Hlavní ideou reformy školství je snaha učinit školu lepším místem pro naše děti – místem, kam se budou rády chodit učit. Ve Finsku nyní procházíme procesem reformy vyučovacích osnov základních i středních škol a snažíme se přitom nalézt odpovědi na dvě zásadní otázky:

• Co by se naše děti měly ve škole naučit? Které znalosti, dovednosti a kompetence potřebují nyní a které budou potřebovat v budoucnu?
• Jak učinit jejich vzdělávací proces natolik inspirativním, aby maximálně využily svůj potenciál?

Jedním z důvodů, proč byla odstartována školská reforma, je neustále se měnící svět. Naše společnost, náš životní styl a naše pracovní zvyklosti se velmi rychle mění, potřebujeme nové znalosti a dovednosti. Nová média nás stále více propojují se světem a přinášejí nám aktuální informace o veškerém dění. Setkáváme se s odlišnými jazyky i kulturami, národní ekonomiky se propojují a globální obchod stále roste. Potřebujeme se naučit, jak zacházet s informacemi, které nám nová média neustále přinášejí, umět rozlišovat mezi fakty a fikcí, mezi vědeckými poznatky a názory či domněnkami. Tyto společenské změny nás nutí vytvořit takový vzdělávací systém, který poskytne dětem znalosti, které budou moci využít ve svém budoucím životě.

Současné pedagogické výzkumy přicházejí s novými poznatky o procesu učení, o školním prostředí, vyučovacích metodách, interakci ve školách atd. Na základě těchto poznatků je třeba modernizovat vzdělávací proces a každodenní školní aktivity. Na reformě vyučovacích osnov se podílejí také učitelé a ředitelé škol, sami se tak mohou mnohému naučit. Reforma je vlastně nástrojem reflexe. Sdílení myšlenek a nápadů je nejlepší cestou k nalezení nových efektivních postupů.

Litva má již reformu za sebou. Co bylo motivem u vás?

Gintaras Steponavičius: Litva získala svoji nezávislost v roce 1990. Od té doby proběhly významné reformy v oblasti školství a vzdělávání s cílem vytvořit moderní vzdělávací systém kladoucí důraz na kvalitu a otevřenost vůči změnám. Jelikož vzdělávání čelí neustálým výzvám dnešní doby a rychlému vývoji, dá se říci, že jeho reformní proces nikdy nekončí.

V Litvě se podařilo implementovat spoustu změn. V roce 2009 proběhla reforma financování a řízení vysokých škol. Zavedli jsme financování založené na preferencích studentů, které umožňuje transparentní přerozdělování veřejných zdrojů v závislosti na prioritách studentů i státu. Jde o systém voucherů na vzdělávání, které zaručují dostatek studentů a ekonomickou stabilitu těm nejlepším školám. V návaznosti na zavedení financování založeném na konkurenci se rozšířil fenomén fúzí a slučování, který se dotkl velkého množství vysokých škol a většiny výzkumných ústavů. Reforma řízení také zavedla externí komise zodpovědné za nastavování strategií veřejných vysokých škol a výběr rektorů. Všechny veřejné vysoké školy a vzdělávací instituce, které dříve byly rozpočtovými organizacemi, se staly veřejnými samostatnými entitami s větší mírou svobody a flexibility.

V ostatních oblastech reformy litevského školství bylo zavedeno mnoho dílčích změn. Jednou z priorit bylo zavedení větší autonomie ve školách prostřednictvím snížení běžné denní administrativy, zjednodušení systému hygienických norem v mateřských školách, posílení leadershipu, posun z kontrol a inspekcí k monitoringu a podpoře. To vše napomohlo větší diverzitě ve vyučování a vzniku různých kreativních iniciativ.

Je zde nicméně několik dalších důležitých změn posledního desetiletí, které stojí za zmínku. Byl například zaveden nový systém obsazování pozic ředitelů škol na základě testování kompetencí potenciálních kandidátů nezávislou agenturou a zapojení učitelů, rodičů i studentů do procesu výběru. Zavedli jsme také systém voucherů prakticky na všech úrovních vzdělávání. Již čtyři roky funguje systém voucherů, jehož prostřednictvím žáci sami volí školní aktivity podle svých individuálních potřeb. Výsledkem této změny je dramatické rozšíření nabídky aktivit a zároveň zvýšení poměru vlastní odpovědnosti mládeže za průběh svého vzdělávání.

Kdo byl iniciátorem finské reformy a kdy byla odstartována?

Arja-Sisko Holappa: Reforma vyučovacích osnov je ve Finsku vždy iniciována vládou, ta současná byla zahájena v roce 2012. První změny se týkaly předškoláků (6 let) a základního vzdělávání (7–15 let). Následovaly změny vzdělávacích programů v mateřských školách pro děti od jednoho roku do pěti let. Nyní jsme ve fázi reformy sekundárního vzdělávání na středních školách. Celý proces by měl být ukončen do roku 2020.

Celý reformní proces je řízen Finskou národní agenturou pro vzdělávání, která je zodpovědná za tvorbu vyučovacích osnov pro finské školy.

Můžete krátce popsat celkový koncept reformy? Kterého stupně vzdělávání se týká především a co je jejím hlavním obsahem?

Arja-Sisko Holappa: Vzdělávací reforma na celostátní úrovni je dlouhodobý proces. Finský koncept reformy je značně rozsáhlý, netýká se pouze vyučovaných předmětů, ale celkového provozu a organizace škol. Vytvoření nových pravidel a procedur je velmi časově náročné a návrh učebních osnov je jen jedním z dílčích úkolů. Klíčová bude následná implementace nových procesů do každodenního fungování škol.

Gintaras Steponavičius: Nejde jen o samotný přechod od státem kontrolovaného a centrálně řízeného systému. Uvědomujeme si, že poskytnutím větší autonomie a rozhodovací pravomoci dětem, rodičům, učitelům a školám dosáhneme lepších výsledků než striktním prosazováním jednotných zavedených pravidel.

Jsou výsledky reformy již v této fázi měřitelné či předvídatelné?

Arja-Sisko Holappa: Chceme mít vzdělané děti s dobrými všeobecnými znalostmi, vyjadřovacími schopnostmi a schopností a snahou učit se. Toto nejsou jednoduše měřitelné cíle. Finské centrum pro hodnocení vzdělávání, které se prvními výzkumy již zabývá a využívá nové výzkumné metody, bude mít nelehký úkol.

První výsledky studie zahrnující reformu základního školství jsou velmi slibné. Zdá se, že nové vyučovací osnovy inspirovaly učitele a ředitele škol k hledání nových přístupů a dalšímu rozvoji své práce.

Gintaras Steponavičius: V oblasti školství a vzdělávání je úspěšnost změn viditelná v delším časovém horizontu. Klíčovým faktorem úspěchu je návaznost těch nejdůležitějších strukturálních změn. Po každých volbách se koaliční vlády snaží implementovat svůj vlastní program, ale v průběhu posledního desetiletí jsme naštěstí svědky velmi zodpovědného přístupu založeného na kompromisu a dohodě.

Školská reforma na celostátní úrovni je pro každou zemi velkou výzvou. Jaké jsou hlavní překážky, na které v průběhu její realizace narážíte?

Arja-Sisko Holappa: Na lokální úrovni je reforma velmi náročným procesem. Vyžaduje od učitelů spoustu práce navíc. Někteří se již cítí přetížení, ale většina z nich s nadšením uvádí nové postupy do praxe. Jediným zádrhelem je nedostatek finančních prostředků a lidských zdrojů v některých menších obcích. Nebude to jednoduché, ale snažíme se tento problém vyřešit.

Gintaras Steponavičius: Každá transformace má své příznivce i odpůrce. Často jde o střet daný generačními rozdíly. Proti reformám samozřejmě nejvíce vystupovaly školské odbory. Pokud chceme, aby byla reforma úspěšná, musíme zapojit co nejvíce zainteresovaných stran. Mnoho změn bylo prosazeno prostřednictvím dosažení konsensu, jako například voucherová reforma.

Můžete obecně charakterizovat největší slabiny finského vzdělávacího systému?

Arja-Sisko Holappa: Finsko již nějakou dobu prochází obdobím ekonomické krize a vlády byly nuceny snížit výdaje také v oblasti vzdělávání a školství. To postihlo nejvíce střední odborné školy. Znamená to mimo jiné, že pouhá pedagogická reforma finské školství nezachrání – nezbytné jsou i strukturální změny.

Gintaras Steponavičius: Největší výzvy litevského vzdělávacího systému byly a jsou podle mě dvě. Zaprvé dodat prestiž učitelskému povolání a přilákat do škol ty nejlepší odborníky. Zadruhé celková konsolidace litevského vysokého školství prostřednictvím slučování veřejných univerzit.

 

Autor: Michaela Proskočilová

 

O autorovi:

Michaela Proskočilová vystudovala teorii a filozofii komunikace na Filozofické fakultě ZČU v Plzni. Několik let působila v oblasti personálního managementu. Nyní se věnuje řízení projektů v Centru ekonomických a tržních analýz.

 


Autoři:

Podobné články

  • sweden

    The Swedish COVID Way: Interview with Niclas Berggren

    We talked about “the Swedish way” with professor Niclas Berggren, whose expertise is (among other things) institutional economics and economics of trust. He shares his time between Stockholm and Prague, and also feels at home in both cities, so we talked about the current situation in both countries, what enabled Sweden to choose a more liberal path and why Czech people don’t trust each other.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    Interview with Thomas Bata: „My grandad always taught me that happiness and positivity is a choice in life“

    Thomas Archer Bata is a great-grandson of Tomáš Baťa, the famous founder of the Bata company and currently is a member of the world board of the company. Previously, he handled company operations in various managerial positions. Together we discussed his studies and the original Bata values and even hockey.

  • klavír

    Rozhovor se Zuzanou Ceralovou Petrofovou: „Nejvíce mě potěší, když si naše piano koupí česká škola“

    Více než 600 tisíc nástrojů. Tolik jich prodala do celého světa česká firma PETROF. O klavírech, které si koupili třeba i Paul McCartney nebo Bill Gates, jsme si povídali s nositelkou jednoho z našich světově nejproslulejších příjmení, se Zuzanou Ceralovou Petrofovou, která firmu vede již od roku 2004.

  • Fotka web 1

    Rozhovor s Jiřím Dennerem, ředitelem MICo

    Třebíčská společnost Moravian Industrial Company (MICo) patří mezi nenápadné, ale o to více důležité tahouny v oboru strojírenství. Byla založena v roce 1993 jako servisní firma pro Jadernou elektrárnu Dukovany, ale během více než dvacetileté existence se z ní stalo mnohem víc. Je leaderem na trhu v konstrukcích a výrobě tepelných výměníků a přes 90 % své produkce exportuje do celého světa – její produkty najdeme v jaderných elektrárnách ve Francii, ve Velké Británii, v Rusku nebo na Ukrajině. Holding čítající nyní již deset firem působí nejen v energetice, ale MICo robotic se zabývá i automatizací a robotizací. Firma má obrat přes miliardu korun a zaměstnává celkově 450 zaměstnanců.

  • Fotka web 1

    Rozhovor s Michalem Krajčířem a Kateřinou Vršanskou z CHERNOBYLwel.come

    Černobylská uzavřená zóna, ze které byly kvůli havárii v roce 1986 vystěhovány statisíce lidí, se po více než třiceti letech stala regulérní cestovatelskou destinací. Není divu, i po více než třiceti letech od havárie je Pripjať a okolí elektrárny mrazivým a tajemným místem a na své si přijdou fanoušci historie, sci-fi, ale i zamilované páry hledající dobrodružnou dovolenou. Místní úřady udávají, že v roce 2018 navštívilo Černobylskou vyloučenou zónu téměř 72 000 lidí a s úspěchem seriálu Černobyl lze očekávat, že tato čísla ještě porostou.

  • Ákolstv°1

    Rozhovor s Filipem Pertoldem o problémech českého školství

    Stovky milionů ročně ve školství a výsledkem je stále stejná nerovnost, říká ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA. Společně jsme se podívali na český vzdělávací systém od mateřských škol až po vysoké školství. A nepřekvapivě došli k tomu, že by si zasloužil zásadní změny. Začít bychom ale měli u kvalitního výzkumu.

  • cena studia

    Kolik stojí student?

    Výběr vysoké školy je důležitým životním rozhodnutím. Každý, kdo se pro cestu vysokoškolského vzdělání rozhodne, musí vědět, jaký obor by chtěl studovat a také na jaké vysoké škole by chtěl působit. Byť se toto rozhodnutí nemusí jevit jako složité, ti z nás, kteří si jím prošli, jistě uznají, že ho provází spousta dilemat.

  • Ákolstv°1

    Anketa: Podle čeho vybrat školu?

    Výběr studijního oboru (a ještě více konkrétní školy) lze rozebírat prakticky donekonečna – jaká je jeho perspektiva do budoucna, jaké jsou výhody a nevýhody, jak bude reagovat trh práce apod. Ve výsledku se však vždy ukáže, že každý člověk má jiný příběh a že vždy záleží na individuálních zkušenostech, schopnostech a velmi často i štěstí.

  • Fotka web 1

    Vzděláním ke štěstí nebo štěstím ke vzdělání?

    V loňském roce se na vysoké školy v České republice hlásilo bezmála 100 000 studentů. Z toho byly cca tři čtvrtiny uchazečů přijaty a necelých 70 % zapsáno do studia. Jedna dvacetina přihlášek mířila na soukromé vysoké školy, zbytek na veřejné a státní. To jsou však pouze suchá čísla, jejich obsahem je jedno z nejdůležitějších životních rozhodnutí, které ovlivní soukromý a pracovní život další generace mladých lidí. Nerozhoduje se pouze o budoucím zaměstnání – vysoká škola velmi často definuje skladbu přátel studenta, osobnosti, které ho inspirují a často i celoživotní partnery. Vyberte si dobře a strávíte 3–6 let v inspirativním prostředí, které vám nastartuje úspěšnou kariéru dle vašeho výběru, vyberte si špatně a budete si každé ráno vyčítat, že jste nešli k bratranci do dílny dělat automechanika.

  • Ákolstv°1

    Finský „školský zázrak“?

    Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pořádá od roku 2000 v pravidelných tříletých cyklech mezinárodní šetření PISA (Programme for International Student Assessment). Účelem je porovnat pomocí standardizovaných testů znalosti a dovednosti patnáctiletých žáků z různých zemí v oblasti matematiky, přírodopisu a čtení či schopnosti porozumět textu. Výsledky prvního běhu těchto srovnávacích testů zveřejnila OECD na konci roku 2001. Finsko tehdy překvapilo nejen světovou odbornou veřejnost, ale dokonce i samo sebe, když se umístilo na celkově nejvyšší příčce.