Socialistický internacionalismus nebo vítězství petrodolarů?

Otázka, zda je jedním z hlavních cílů zahraniční politiky podpora exportu a podřízení ekonomickým zájmům země, či jde primárně o zdůraznění ideových základů daného státu, se neřeší pouze v současné době, ale také v době komunistického Československa.

Přestože zahraniční politika Československa po roce 1945 byla plná ideových proklamací o postupujícím vítězství komunismu a takzvaném socialistickém internacionalismu, což byl jen skrytý výraz pro export komunismu do mimoevropských oblastí, tak se od šedesátých let 20. století stále více diskutovalo o nutnosti podpory domácího průmyslu a posílení exportu i mimo oblast států integrovaných v Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).

Jeden z regionů, kam se upřela pozornost ČSSR, představovala oblast severní Afriky a týkalo se to hlavně dvou států – Egypta a Libye. Právě na příkladu československo-libyjských vztahů chce tento text ukázat „realistické“ uvažování představitelů československé zahraniční politiky, která se stále více podřizovala pravidlům takzvané ekonomické diplomacie, i když zabalené do floskulí o vítězství komunismu.

Základy československé zahraniční politiky

Hlavní premisy československé zahraniční politiky v éře komunismu lze definovat velmi snadno. Na prvním místě stála naprostá podřízenost Sovětskému svazu a zájmům Moskvy, tudíž fakticky nelze hovořit o žádné samostatné a suverénní zahraniční politice. Českoslovenští politici a diplomaté vždy čekali na pokyny z moskevského ústředí a postupovali podle sovětských směrnic. Moskva vyhlásila za hlavní cíl zahraniční politiky všech východoevropských států podporu budování komunismu a export myšlenek socialismu i do mimoevropských oblastí. Tento takzvaný socialistický internacionalismus znamenal určitou sofistikovanější verzi sovětského neúspěšného konceptu světové revoluce z dvacátých let 20. století.

 

Socialistický internacionalismus získával na důležitosti především ve fázi studené války nazývající se termínem déténte, který označoval změnu ve vztahu dvou supervelmocí, jež se již nevyznačovala závody ve zbrojení a válečnou rétorikou v evropském prostoru, ale do popředí se dostala mírová kooperace, ekonomické soupeření a narůstající zájem o mimoevropské oblasti. Ve skutečnosti se právě v oblastech mimo Evropu – pod rouškou šíření demokracie a socialistického internacionalismu – odehrávaly tvrdé střety mocenských zájmů USA a SSSR v oblasti tajných služeb, ekonomické podpory tamním režimům, ale výjimkou nebyly ani lokální války, jež se sice navenek interpretovaly jako „temné“ dědictví kolonialismu, ale v pozadí často stály právě bezpečnostní složky obou velmocí a významné dodávky zbraní nejen z Moskvy a Washingtonu, ale i dalších zemí spadajících do dvou mocenských bloků.

 

…

Celý článek v Trade-off 3/2016

---

Autoři:

• Radek Soběhart