2018-2 4

Spalování odpadu: vhodná alternativa pro rozvojové země?

1. 3. 2018, 12.30 - Trade-off 2/2018 - Pavel Peterka

Existují země, kde je odvětví waste to energy konfrontováno s odlišnými výzvami, než je tomu v západním světě. Tento článek rozebírá dva kuriózní případy.

Nejprve se podíváme do Afriky, kde se kvůli ekonomické i politické situaci příliš nehledí na ekologičnost, ale spíše čistě na ekonomickou efektivitu. V Ugandě dlouhodobě hledají vhodný zdroj elektrické energie. Takový zdroj by měl být levný a lehce dostupný. Je tím zdrojem odpad, kterého je v celé Ugandě dostatek? Je odpad opravdu takzvaným zdrojem zadarmo? Druhý příběh je ze Saúdské Arábie. V období svátků ramadán a hadždž se do Mekky vydávají miliony poutníků. Jak tento specifický typ turistického ruchu ovlivňuje chod města?

Případ Uganda: banánovník v. elektřina

Uganda je zemí ve východní Africe, která nese společné znaky oblasti. Mezi ty patří velmi špatná infrastruktura, vysoký podíl zaměstnaných obyvatel v zemědělství, chudoba a v neposlední řadě vysoká produkce banánů. V Ugandě jsou zároveň přeborníci v jejich konzumaci, když drží první místo na světě s roční spotřebou banánů čítající 240 kg na hlavu. Spotřeba banánů samozřejmě zahrnuje jezení čerstvého ovoce, ale mnohem více banánů se zkonzumuje v podobě mouky, která se z nich vyrábí a dále zpracovává. Tento a další způsoby zpracování banánů jsou specifické tvorbou velkého množství organického odpadu a náročností na energii.

Ve městě Mukono, kde bydlí asi 170 tisíc obyvatel, je za den vyprodukováno něco kolem 250 tun odpadu. Pouze zhruba 60 tun odpadu je shromážděno na legálních plochách. Každý obyvatel města Mukono tak za den v průměru vyprodukuje 1,5 kg odpadu, z něhož méně než 0,4 kg končí na oficiální skládce. Zbytek, jak si můžete domyslet, končí na nelegálních skládkách v lesích a bažinách. Přitom přes 70 % odpadu je organického původu. To způsobuje mnoho negativních důsledků. Nelegální skládky a jejich přeměna na hnilobnou biomasu totiž produkuje velké množství skleníkových plynů: metanu a oxidu uhličitého. Drtivá část ze čtyřiceti milionů obyvatel (85 %) žije na venkově v obdobných podmínkách se stejným životním stylem. To je hodně odpadu.

Je vcelku pochopitelné, že v zemi, kde pouze dvě procenta venkova má přístup k elektrické energii, není zpracování odpadů absolutní prioritou. Na venkově přitom žije 85 % všech obyvatel a zhruba stejná část se živí zemědělstvím. Nízká koncentrace obyvatel je tedy dána potřebou velkých volných ploch, které mohou rodiny obdělávat. Nízká míra elektrifikace nijak neusnadňuje život ani energeticky náročné zpracování banánů. Banánů, které v průměru tvoří 30 % kalorického příjmu obyvatel. Nedostatek elektřiny tak místní řeší spalováním všeho, co hoří, včetně uhlí a dřeva.

Článek se věnuje tematice waste to energy, takže čtenář tuší, kam konflikt banány v. elektřina spěje. Je řešením, nebo alespoň částí řešení, spalování produkovaných odpadů místo jejich nelegálního skládkování a spalování dřeva a uhlí? Spalování vznikajícího bioodpadu by vyřešilo několik problémů naráz. Dodalo by tolik potřebnou energii pro zpracovávání plodů banánovníku. Zároveň, pokud by energetický obsah banánového odpadu byl využíván vhodnými metodami, které by plně využívaly jejich energetický potenciál, nevyřešil by se pouze problém s nedostatkem energie. Vznikla by také další možnost, jak vyloučit fosilní paliva prostřednictvím využití obnovitelného zdroje energie. Dalším neméně důležitým aspektem využití produkovaného odpadu by bylo omezení skládkování bioodpadu ve volné přírodě, které ničí životní prostředí nejen v Ugandě, ale přispívá i k celosvětové produkci skleníkových plynů.

Nezní to až moc dobře? Při posuzování efektivity zavedení podobného systému je však nutné nahlédnout na mnoho dalších aspektů. Jedním z nejdůležitějších kritérií je finanční stránka věci. Hlavní nevýhodou jsou především vysoké počáteční investice, které spočívají nejen ve vybudování sítě spaloven, ale také podpůrné infrastruktury, která by umožnila třídění a sběr odpadu. Navíc jsou podle mnoha propočtů odvážné projekty tohoto typu finančně nesoběstačné. Pro chudé země, mezi které patří i Uganda, je to jedna z těžko překonatelných překážek. Nutnost dotování výroby energie spalováním banánového odpadu by zatížila již tak štíhlý státní rozpočet. V ideálním případě by muselo dojít k získání prostředků ze zahraničí. Mimo finanční bariéry se Uganda potýká také s bariérami informačními. Není zde dostatek odborníků, kteří by měli zkušenost se zavedením a provozováním spaloven. Bez zkušených odborníků si lze jen těžko představit efektivní rozmístění spaloven, které by vytvořily efektivní infrastrukturu pro distribuci elektrické energie. Pro fungování by mimo jiné byla nutná velká změna v zaběhlých vzorcích chování všech obyvatel, což by vzhledem k téměř nulové gramotnosti ve využívání odpadů tímto stylem vyžadovalo mnoho času a úsilí.

Případ Saúdská Arábie: pouť do Mekky

Miliony muslimů z celého světa podstoupí každý rok pouť do svatého města Mekka. Nejvytíženější jsou období svátků ramadán a hadždž. Hadždž je jedním z pěti pilířů islámu. Jde o pouť do Mekky, kterou by měl alespoň jednou za život vykonat každý muslim. Tato pouť se každoročně koná mezi sedmým a dvanáctým dnem měsíce dhú‘l-hidždža. V tomto období se v loňském roce sešlo přes dva miliony poutníků. Přitom samotná Mekka má zhruba stejně obyvatel. Z tak prudkého nárůstu lidí v dané oblasti vzniká mnoho problémů, počínaje bezpečností a obrovským množstvím odpadu konče.

Ve městě, kde v roce 2015 během jednoho z obřadů došlo k ušlapání asi 800 lidí, zavládá každoročně chaos, který se dotkne všech oblastí veřejného života. I produkce odpadu. Během zmíněných svátků vzrůstá průměrná hodnota produkce odpadu z 2750 tun za den až na 4706 tun za den. Nejvyšších hodnot je dosahováno během samotné poutě do Mekky a v posledních deseti dnech ramadánu, kdy se hoduje. Tento obrovský objem odpadu se snaží korigovat 23 tisíc zaměstnanců úklidových služeb. Objem vzniklého odpadu se má podle odhadů každoročně zvyšovat. Pokud dojde k pokračování trendu, přičemž zatím není důvod, aby nedošlo, tak v roce 2020 dojde k pokoření hranice 2,5 milionu tun vyprodukovaného odpadu v Mekce. Odhady tvrdí, že zhruba 90 % tohoto odpadu vytvoří místní obyvatelstvo a deset procent poutníci.

Aby toho nebylo málo, tak vlna „odpad tvořících“ turistů má sílit. V roce 2024 má do Mekky dorazit přes tři miliony poutníků a má se vyprodukovat přes 180 tisíc tun odpadu. Z toho asi 80 tisíc tun má být vyhozené jídlo, 40 tisíc tun plastů a jen o něco méně papíru. Je to především způsobeno hodováním, rituálními oběťmi (během hadždž v roce 2014 došlo k prodeji 2,5 milionu zvířat k obětování) a užíváním jednorázového plastového nádobí.

Od roku 2000 se HDP v Saúdské Arábii zdvojnásobilo a spolu s životní úrovní roste i spotřeba a tvorba odpadu. Na rozdíl od Ugandy je Saúdská Arábie relativně bohatou zemí, a tak si může dovolit projekty, které by i za cenu dražšího provozu, než je tomu u alternativ (skládkování, neřízené spalování apod.), umožňovaly ekologičtější nakládání s odpady. Waste to energy řešení se tak přímo nabízí. Zařízení pro přeměnu odpadu na energie s dostatečnou kapacitou by přispělo k řešení problému v dlouhodobém i krátkodobém horizontu. Podle propočtu vládní agentury v Saudské Arábii by při využití veškeré energie z odpadů došlo k úspoře sahající k 250 milionům dolarů. Nelze však předpokládat, že dojde k využití opravdu všeho. Lze si však představit, kam až sahají možnosti, pokud dostanou spalovny zelenou. Jedno je jisté. Provincie Mekka bude muset řešit problém s odpady a rostoucí poptávkou po energetických zdrojích. Už ale není tak jisté, zda jsou vzhledem ke své vyšší finanční náročnosti tím správným řešením právě spalovny.

Je waste to energy jenom waste of energy?

Co mají Saúdská Arábie a Uganda společného? Oběma zemím je čas od času ze stran levicových intelektuálů prorokována smrt utopením v odpadcích. V obou zemích v poslední dekádě vzrostla životní úroveň. A v obou zemích se spekuluje, zda je zavedení systémů waste to energy vhodným řešením zpracování rostoucího objemu odpadu. V analýzách výhodnosti řešení proti sobě stojí na jedné straně finanční a informační bariéry a na straně druhé očekávané přínosy v podobě pozitivních externalit.

Kamenem úrazu jsou vysoké investiční náklady a oproti tradičním způsobům výroby energie a nakládání s odpady i nižší finanční výhodnost. Tuto bariéru mohou v Saúdské Arábii na rozdíl od mnohem chudší Ugandy snáze překonat. Ve vzduchu tak visí nevyřčená hypotéza, že v bohatších zemích s bohatšími obyvateli nejsou finanční bariéry projektů zdaleka tak prohibitivní, jako je tomu u zemí chudých. Výkonnost a efektivita těchto systémů v Saúdské Arábii a Ugandě je navíc negativně ovlivněna takřka nulovou znalostí klíčových principů ekologického zacházení s odpady, jako je například jejich třídění, které jsou k bezproblémovému fungování systémů waste to energy naprosto nezbytné. V mnoha studiích tak dochází k výpočtu maximálního potenciálu projektu waste to energy, ale už se tak často nesetkáme s odhadem rychlosti adaptace obyvatelstva na tento nový systém. V zemích s tak silně zažitou kulturou, jako je Uganda a Saúdská Arábie, je navíc možné, že k úplné adaptaci nedojde. Na straně druhé stojí pozitivní externality v podobě omezení znečišťování životního prostředí, omezení skládek a omezení spotřeby fosilních paliv. Pozitivní externality jdou však jen velmi těžko kvantifikovat a nacenit, a tak podobné projekty pravděpodobně budou vždy v jakési nevýhodě oproti projektům, které jsou k životnímu prostředí méně šetrné.

 

Autor: Pavel Peterka

 

O autorovi:

Pavel Peterka pracuje v CETA jako analytik. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze a doktorandem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v oboru aplikovaná ekonomie. Jako analytik se věnuje především problematice regulace podnikání, odpadového hospodářství, sdílené ekonomiky a spotřebního zdanění pohonných hmot.

 


Autoři:

Podobné články

  • recenze knihy

    RECENZE: Román Sluneční cyklus Radka Stavěla

    Zatímco Slunečním státem položil italský filosof 17. století Tommaso Campanella základy utopického socialismu, tak Slunečním cyklem vysvětlil Radek Stavěl reálné fungování evropského kapitalismu počátku 21. století. Trh „kultivovaný“ státními zásahy ve jménu ekologické udržitelnosti generuje bohatství a z něho odvozený vliv nepočetné zájmové skupiny vlastníků obnovitelných zdrojů energie (OZE) za peníze spotřebitelů energie. Příběh popisuje solární boom v České republice, časově jde o pětiletku 2005–2010.

  • topolanek

    Rozhovor s Mirkem Topolánkem o energetice, vzdělávání a euru

    V rozhovoru s bývalým vrcholným politikem je obtížné vyhnout se politice. Otázky energetiky, vzdělávání a společné evropské měny jsou však natolik zpolitizované, že se tomu nedalo vyhnout. Bývalý předseda vlády ČR Mirek Topolánek je zodpovídal z vlastní zkušenosti a nastínil, jak by se problémy s energetickým mixem a vzděláváním neodpovídajícím budoucnosti daly řešit. Došlo nakonec i na euro, na které má dnes již bývalý člen ODS nepřekvapivě negativní názor.

  • 2_2016_Jak v ČR vyrábíme

    Jak v ČR vyrábíme elektrickou energii?

    Na elektroenergetický sektor je často zaměřena pozornost celé společnosti. Ale co bude tím vůdčím zdrojem energie? Uhlí, jádro či snad obnovitelné zdroje? Na co sází český elektroenergetický sektor?

  • 2_2016_Čas psát novou koncepci

    Čas psát novou koncepci české energetiky

    V loňském roce byla schválena státní energetická koncepce. Podle představ jejích autorů budou v roce 2040 vedle dvou „starých“ bloků elektrárny Temelín ještě dva až tři nové jaderné reaktory, každý o výkonu přes 1000 megawattů. Ve hře je i prodloužení provozu čtyř starších dukovanských bloků do období let 2045 až 2047. Spotřeba primárních energetických zdrojů oproti dnešnímu stavu mírně klesne, na jejím pokrytí se bude z 27 procent podílet jaderná energie a z 22 procent zemní plyn. Po 17 procentech bude připadat na uhlí, ropu a obnovitelné zdroje. Česko již nebude vyvážet až 20 procent vyrobené elektřiny, výroba a spotřeba budou zhruba v rovnováze.

  • 2_2016_Přírodní zdroje a ekonomický růst

    Přírodní zdroje a ekonomický růst: nastane apokalypsa, nebo zlatý věk?

    Je trvalý ekonomický růst možný ve světě omezených přírodních zdrojů? Stručná odpověď je: teoreticky ano, pokud vliv technologického pokroku převáží nad vlivem úbytku zdrojů. Klíčovou otázkou tedy je, zda bude tato podmínka v realitě vždy splněna či nikoliv. Na to se však názory velmi různí: podle jedněch spěje ekonomický vývoj dlouhodobě ke stagnaci, podle jiných naopak k bodu, kdy se produktivita razantně zvýší a blahobyt poroste stále se zvyšujícím tempem. Čeká nás tedy v budoucnu zastavení růstu, jeho akcelerace, nebo bude světové hospodářství růst „normálním“ tempem, na které jsme si zvykli v posledních dvou staletích?

  • Fotka web 2

    Jak ukrýt Pandořinu skříňku?

    Jaderná energie stále zůstává jednou z nejčistších energií. K výrobě 1 GWh elektřiny, která udrží celou Prahu pod proudem zhruba 88 minut (tedy po délku zhruba jedné epizody seriálu Černobyl), vypustí jaderná elektrárna do ovzduší v průměru pouze 29 tun CO2, oproti uhelné elektrárně, která vypustí 888 tun. V tomto ohledu se může jaderná energie měřit dokonce i s hydroelektrickými a větrnými elektrárnami, které obě v průměru vypouští 26 tun CO2 na 1 GWh. Jádro sice není nekonečně udržitelným zdrojem (odhaduje se, že světové zásoby uranu vydrží ještě 230 let), odborníci jej přesto považují za poměrně dobré řešení před nalezením skutečně udržitelného zdroje energie. V Česku jaderné elektrárny tvoří zhruba třetinu celkové produkce a snižují tak celkové potenciální emise oxidu uhličitého. Přesto je zde jedno velké ale – jaderné elektrárny pracují s prakticky nejjedovatějšími a pro život nejnebezpečnějšími látkami, které lidstvo zná.

  • Fotka web 1

    Rozhovor s Michalem Krajčířem a Kateřinou Vršanskou z CHERNOBYLwel.come

    Černobylská uzavřená zóna, ze které byly kvůli havárii v roce 1986 vystěhovány statisíce lidí, se po více než třiceti letech stala regulérní cestovatelskou destinací. Není divu, i po více než třiceti letech od havárie je Pripjať a okolí elektrárny mrazivým a tajemným místem a na své si přijdou fanoušci historie, sci-fi, ale i zamilované páry hledající dobrodružnou dovolenou. Místní úřady udávají, že v roce 2018 navštívilo Černobylskou vyloučenou zónu téměř 72 000 lidí a s úspěchem seriálu Černobyl lze očekávat, že tato čísla ještě porostou.

  • img_3372

    Odpady a legislativa v České republice v roce 2017

    Česká republika potřebuje novou legislativu k odpadům, shodují se odborníci.

    „Uvidíme ve čtvrtek.“ Právě to byla paradoxně nejčastější věta, která od odborníků zaznívala na úterní pracovní snídani věnované odpadovému hospodářství v České republice. Právě ve čtvrtek 12. ledna totiž bude Legislativní rada vlády ČR projednávat klíčovou legislativní úpravu tuzemského odpadového hospodářství, konkrétně dvou předpisů (novela zákona o odpadech + nový zákon o výrobcích s ukončenou životností), a určí tak, zda Česká republika zůstane skládkařskou velmocí, nebo se stane moderní ekonomikou s tlakem na vysokou míru využití odpadu.

  • T-O 0_2016 Rozhovor s F. Schneiderem

    ROZHOVOR: Jaromír Manhart, ředitel Odboru odpadů na Ministerstvu životního prostředí ČR

    Odpadová politika ČR je ambicióznější než cíle EU. A je to tak správně.

  • odpady-1

    Třídění a recyklace obalových odpadů: monopol lepší konkurence?

    Odpadové hospodářství představuje zajímavý fenomén – většina lidí mu nevěnuje vůbec žádnou pozornost až do té chvíle, dokud nepřestane fungovat. Odedávna ale platí, že jakmile přestane v zemi fungovat odpadové hospodářství, začínají skutečné problémy. Jak nastavit systém nakládání s odpady tak, aby byl funkční a ne příliš nákladný? Možné cesty ukážeme na příkladu řešení obalových odpadů.