Vaše firma nepotřebuje blockchain. Vážně.

V roce 2013 byl bitcoin kouzelné slovo. Cena jedné mince první z kryptoměn vyrostla během roku stokrát, což přitáhlo pozornost milionů lidí. Rok 2017 se zdál být podobný, když cena vyskočila dvacetkrát. Pozornost ale přestaly přitahovat kryptoměny, slovem roku se stal bájný „blockchain“.

Kolem blockchainu vznikla řada mýtů a nepravd. Když se mluví o kryptoměnových bublinách, špatně se odhaduje, kde ve skutečnosti jsou. Až na jednu výjimku, kde je bublina nepochybně. Tou výjimkou je aplikace „blockchainu“ v různých odvětvích.

Bitcoin je technologie a blockchain produkt

IBM, Microsoft a Accenture spolykaly jen za rok 2017 stovky milionů dolarů na vývoj „blockchainových technologií“ pro své klienty. IBM ovládla dokonce třetinu všech výdajů, které firmy na „blockchain“ vyčlenili. Nedává to ale vůbec žádný smysl.

Ke zmatení dochází většinou už při prvním seznámení s kryptoměnami a blockchainem. Z relativně pochopitelných důvodů se celá problematika zjednodušuje na informaci, že „blockchain je technologie, na které bitcoin běží“. Ve skutečnosti je to mnohem komplikovanější, a dokonce spíše naopak. Blockchain je produkt, který běží na bitcoinu.

Je to důležité zmatení pojmů, protože to vypadá, že je možné vzít „blockchain“ a aplikovat ho někde jinde. Podobně, jako lze vzít motor, vyndat ho z automobilu a aplikovat jinde. Blockchain ale není motorem bitcoinu. A srovnání se těžko hledá.

Blockchain, ta velká sdílená decentralizovaně uložená účetní kniha, je ve své podstatě jen jednoduchá databáze, která je ale uložená na mnoha místech. To není nic revolučního, to jsme mohli dělat i dávno předtím, než v roce 2008 přišel tajemný Satoshi Nakamoto s bitcoinem a poprvé mluvil o „řetězu bloků“. Otázkou bylo, jak zajistit, aby měli úplně neznámí cizí lidé motivaci stát se úložištěm těchto dat, jak je k tomu motivovat a jak minimalizovat riziko, že bude v celém systému někdo podvádět.

Blockchain to nevyřešil sám o sobě. Blockchain není magická databáze, do které se jako zázrakem dávají pouze správná data a navždy v ní zůstanou. Pouze jsou data najednou na více místech. To ale dnes děláme díky cloudu a zálohování. Pomůže to snížit riziko ztráty dat, ale nezajistí to decentralizaci a data bez chyb. Ostatně, pokud si dnes uložíte špatný dokument třeba i na deset počítačů, stále bude chybný.

Pokud se budeme, i když trochu křečovitě, držet opačné definice, tedy že bitcoin je technologie, na které běží blockchain, potom pochopíme, proč u bitcoinu je blockchain zázračný, ale jinde moc nefunguje.

Ošklivý starý dobrý reálný svět

Lidé z celého světa skládají transakce do bloků a posílají je na tisíce dalších počítačů, protože k tomu mají motivaci. V prů- měru každých deset minut dostanou nově vytvořené bitcoiny a poplatky z transakcí, které do bloku zařadili. A tyto bitcoiny přijímají za svou službu rádi, protože shodou okolností jsou peněžní jednotkou, v které jsou denominované transakce, které schvalují. Co je uvnitř systému se snadno ověří. Problém je reálný svět. Představme si, jak by fungoval podobný blockchain pro nepeněžní záznamy, například o knihách v knihovně. Zaprvé, nějaká autorita musí ověřit, že skutečně vlastním dané knihy.  Už zde vzniká problém. Poté někdo musí ověřit, že jsem knihu věnoval do jiné knihovny a že u mě už není a je tam. Nakonec někdo musí dokazovat, že v druhé knihovně neustále je. To lze zpoza počítačové klávesnice jen obtížně, a navíc k tomu nikdo nemá peněžní motivaci.

Bitcoinový blockchain je zázračně chytrý, protože nepracuje s reálným světem. Víme, že někdo vlastnil určité množství bitcoinů a že je někam poslal a už je nemá. Blockchain ale neumí zajistit, že za danou platbu dostal zboží.

Proto blockchain bez bitcoinů nebo jiných „coinů“ nedává smysl. Vytáhnout blockchain z bitcoinu a snažit se ho aplikovat jinde není jako vyndat onen motor z auta. Je to spíš jako vylít z auta benzín, přimontovat auto k domu a doufat, že se najednou bude dům pohybovat. Je to hodně hrubé přirovnání, ale bitcoiny jsou spíše tím benzínem, bez kterého je auto jen předraženou lavicí se střechou a dveřmi.

Mimochodem, ze stejného důvodu nefungují ani všemožné snahy o takzvané chytré kontrakty. S příchodem kryptoměn a blockchainu se celé projekty začaly soustředit na hledání způsobu, jak vytvořit blockchainový superpočítač, který by ověřoval nejen peněžní transakce, ale jakékoliv chytře napsané smlouvy. Nápadů byla celá řada, od jednoduchých her až po využití v logistice na trhu s kávou.

Bohužel, nikdo nedokáže bez fyzické kontroly zajistit, aby se do blockchainu zapsala správně naměřená káva, která potom skutečně dorazí na místo určení. Údaje se stejně musí ručně zapisovat, což může vést k chybám a podvodům. Pouze zaplatíte za uložení dat na více místech. Chytré kontrakty mají dva zranitelné body, vstup dat a jejich čtení. Vše mezitím je dostatečně chytré, ale bohužel tyto dva body jsou ty nejdůležitější.

Vaše firma nepotřebuje blockchain

Co z toho všeho plyne? To nejdůležitější ponaučení je, že vaše firma vážně nepotřebuje blockchain. Nebudete pozadu, nemusíte mít strach. Není to, jako když se do firem zaváděly telefony a později internet. Blockchain není elektřina, která vám rozsvítí kanceláře. Není to ani technologie sama o sobě, kterou byste mohli vzít a někam „zavést“.

Pokud byste ale stejně chtěli využít blockchain nějaké z kryptoměn, budete nakonec překvapeni, že oproti očekávání je nové řešení drahé a pomalé. Blockchain není rychlý a levný, jak se snaží často leckdo naznačovat. Blockchain je pomalý a drahý. Levné a rychlé je mít vše v jedné databázi na jednom počítači. Pokud máte dva počítače, máte data více v bezpečí, ale jejich ukládání je dražší a pomalejší. O to víc, pokud jsou ty počítače každý na jiné straně planety a propojené pouze přes internet. Posílat data přes internet na tisíce míst je drahé a pomalé.

Když se podíváme například na světové stránky společnosti IBM, nabídne se nám celá řada údajných aplikací ve firmách. Všechny do jedné se ale potýkají s výše uvedenými problémy. Například využití v logistice diamantů. IBM vysvětluje, jak informace o diamantu z Afriky včetně fotografií a dokumentů uložené v blockchainu nemůže nikdo změnit. Pokud ale někdo na začátku vložil špatné údaje, potom blockchain ničemu nepomůže.

Data budou cestou uložena na více místech, ale to jsme uměli už před desítkami let, to nemá nic společného s vynálezem blockchainu. Skutečně, uložení dat na dvacet počítačů místo jednoho zajistí vyšší bezpečnost uložených dat, ale kam se poděl blockchain?

Podobné je to potom s dalšími aplikacemi. Sledování různých nákladů, léků či potravin je skutečně náročné a drahé, ale blockchain tomu nemá jak pomoci. Dává smysl, že mezi sebou všechny zúčastněné strany sdílí potřebné dokumenty, ale opět – kam se poděl blockchain?

Výnosný šrumec

 Čeština nemá dobrý překlad pro krásné anglické slovo ballyhoo nebo častěji používaný hype. Přehnané očekávání a křiklavá demonstrace vyvolávající pozornost je příliš dlouhé. Nejblíže je možná zvučné české slovo šrumec. A kolem blockchainu je šrumec velmi výnosný.

Podle odhadu společnosti WinterGreen Research lze trh s aplikacemi „blockchainu“ mimo kryptoměny vyčíslit na více než 700 milionů dolarů. Výzkum odhaduje, že do roku 2024 vyroste tento trh až na 60 miliard dolarů. To už jsou peníze, na které stojí za to si sáhnout. A velké společnosti to moc dobře vědí.

Přestože je 60 miliard přehnané číslo a podle současného počtu aplikací „blockchainu“ to spíše vypadá, že by měly výdaje spíše klesat, pokud se šrumec dobře prodá, může být výnosný. Firmy nechtějí být pozadu a ze svých podzimních rozpočtů si na inovace tu a tam nějaký ten milion uvolní. I kdyby to nevyšlo, v ročence se můžou pochlubit, že se zajímají o supermoderní technologie.

To by samo o sobě nebylo tak problematické. Nikdo není vševědoucí a v současné situaci je obhajitelné, že si firmy nechtějí nechat ujet vlak, a že se našly jiné firmy, které se chopily příležitosti a zaplnily díru na trhu.

Do toho všeho ale vstoupil navíc stát, který peníze daňových poplatníků rád za moderní technologie utratí. Šrumec tak posílil nově také „blockchain“ pro státní správu. Velkým technologickým gigantům se daří přesvědčovat stát, že má utrácet peníze daňových poplatníků za blockchain.

Mediálně je to vděčné téma. Jindy neefektivní a pomalý stát se rozhodnul vložit úsilí a peníze konečně do něčeho pořádného. Vzal si na pomoc technologické experty a výsledkem budou lepší databáze, které budou rychlé, levné a bezpečné.

Zatímco u firem je nedostatek informací pouze nezáviděníhodná situace, u státu tím trpíme všichni. Naše peníze se dostanou do projektů, které z principu nedávají smysl. A proto bychom se měli ozvat. Chtít vysvětlení, jak bude onen „blockchain“ ve veřejné správě fungovat. Protože s nejvyšší pravděpodobností nebude. Ano, ať si ukládá stát data na více míst, to je rozumné. Ostatně, to už dělá. Ať si je úřady navzájem spravují a nahlížejí do nich, aby se v nich dalo obtížněji podvádět. Ostatně, to už také dělá. Ale s blockchainem to nemá nic společného. Tohle všechno už je dávno známé.

Trocha optimismu na závěr

Je tedy zjevné, že je to jen výnosný šrumec a že blockchain nemá možnost změnit všechna odvětví od základu. Přesto jsou alespoň dva důvody k blockchainovému optimismu.

Je dobře, že se firmy i stát snaží inovovat. S nejvyšší pravděpodobností ve výsledku nepoužijí blockchain, ale možná alespoň díky této snaze přijdou na něco nového, zlepší staré postupy, lépe zabezpečí svá data. Možná to bude zbytečně drahé a mate to zbytečně pojmy, ale nemusí to být úplně k ničemu. V mnoha firmách marketingové firmy nakonec nespustily své reklamní kampaně, ale podařilo se jim alespoň donutit vedení zamyslet se nad budoucností svých společností.

Druhým důvodem k optimismu je to jediné využití blockchainu, které zatím máme, tedy bitcoin, případně jiné kryptoměny, pokud vidíte budoucnost spíše v nich. I pokud si nakonec přiznáme, že existuje jen jedna aplikace blockchainu, můžeme žasnout nad tím, jak rychle a kam se vyvíjí. Kryptoměnám se daří měnit zažité pořádky a skutečně fungují, o tom dnes již není pochyb. Omezeně, jsou drahé a pomalé, ale fungují. Na rozdíl od všech ostatních „blockchainových“ aplikací.

 

Autor: Dominik Stroukal

 

O autorovi:

Dominik Stroukal je šéfredaktor časopisu Trade-off. Je hlavním ekonomem finanční skupiny Roklen, vyučuje na VŠ CEVRO Institut, uvádí pořad Kdo to platí? na MALL.TV. Doktorát z ekonomie získal na Vysoké škole ekonomické v Praze. Je autorem knih o kryptoměnách a v roce 2020 mu vyjde nová kniha Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny.

 

---

Autoři:

• Dominik Stroukal