církev rest

Z Východu do Evropy – proměny českého bankovnictví 1989–2019

20. 1. 2020, 14.56 - Trade-off 1/2020 - Pavel Štěpánek

Pokud jde o bankovnictví, na startu ekonomické transformace po roce 1989 nebylo skoro nic. Direktivní řízení ekonomiky přineslo děsivou destrukci klasického pojetí bankovnictví, vlastně se dá téměř bez nadsázky říci, že tu žádné bankovnictví v pravém slova smyslu nebylo. Omlouvám se těm několika málo pamětníkům, kteří měli jakousi představu, jak se bankovnictví má dělat, a kteří se mohou cítit mým paušálním tvrzením dotčeni, pravda ovšem je, že nedostali šanci své znalosti prokázat v praxi. Nejen, že tu nebylo bankovnictví v pravém slova smyslu, ale nebyla tu ani tržní ekonomika, nebyl tu kapitál, nebyly zkušenosti s řízením bankovního byznysu a rizika, nebyli tu klienti s kreditní historií… a takto by šlo výčtem toho, co tu nebylo, pokračovat.

Složitá cesta

Zato tu byla zastaralá a neefektivní struktura ekonomiky, příkazový systém na všechno, všudypřítomné zaostávání, nevýkonný firemní sektor, vysávaný na jedné straně daněmi a na druhé držený při životě dotacemi, nulový význam volné cenotvorby, direktivní řízení finančních toků (vybavuje si někdo ještě pojem úhrnného finančního plánu?)… a výčet by mohl opět pokračovat.

Dnes, po třiceti letech, máme bankovnictví, jehož úspěch, stabilitu a výkonnost nám mnozí závidějí. Bankovnictví, které úspěšně bez ztráty kytičky prošlo reálným stres testem poslední velké krize… a které je mimochodem trnem v oku těch, kdo se vidí v direktivních hospodářských modelech sedmdesátých a osmdesátých let.

Cesta k dnešnímu úspěchu bankovnictví ale nebyla vůbec jednoduchá, byla spojena s odvážnými rozhodnutími v rámci ekonomické transformace, ale byla také poznamenána turbulencemi ekonomického vývoje. Není ambicí tohoto textu vynášet hodnotící soudy k zásadním rozhodnutím tří dekád, třeba zda byla sekvence transformačních kroků správná či nikoli, stejně jako jejich časování apod. Dodnes je kolem toho plno emocí, zatížených egoistickými pohledy a příslušností k názorovým proudům. Proto přináším jen výběr z významných momentů, které doprovázely zrod dnešní podoby bankovnictví.

Prvním je oddělení komerčního bankovnictví od bankovnictví centrálního a emancipace komerčního bankovnictví z područí plánu a monobanky. Samotná idea vytvoření dvoustupňového bankovnictví vlastně vznikla a začala být připravována ještě v čase perestrojky, ale nakročení ke skutečné emancipaci nově vzniklých komerčních bankovních institucí nastalo nepochybně až po roce 1989 a i tak byla emancipace spíše procesem než jednorázovým aktem.

Druhým momentem, daným liberální doktrínou počátků ekonomické transformace, bylo otevření bankovního trhu úplně novým hráčům a následný boom jejich počtu. Jsme přitom stále na počátku devadesátých let, a i když byla snaha nastavit přísný licenční proces, sotva by snesl srovnání s dnešními sofistikovanými licenčními procedurami. Ostatně i samy licenční autority si musely za pochodu projít školou života. Většina tehdy vzniklých bank později tak či onak skončila, přičemž příčiny byly různé, třeba nedostatek kapitálu, který neumožňoval čelit problémům v bilanci, nekvalitní management nebo neživotaschopný obchodní model.

Jako třetí faktor, který utvářel situaci v průběhu devadesátých let, je nutno zmínit fungování dosud neprivatizovaných velkých bank a jejich roli ve vztahu k dosud nerestrukturalizovaným firmám. „Bankovní socialismus“ – vzpomenete si na tento pojem? Šlo o nabírání rizika dosud nerestrukturalizované ekonomiky do knih nově vzniklých komerčních bank a pokračující vynucenou misalokaci aktiv. Banky byly vlastně uvedeny do schizofrenní situace – čekalo se od nich, že na jednu stranu „podpoří transformaci“ tím, že finančně podrží korporáty, aby měly čas na restrukturalizaci a ozdravení, a na stranu druhou že budou ctít princip obezřetného hospodaření a řízení rizika. Navíc při tom byly podkapitalizované, a tudíž velmi zranitelné.

 

….

Celý text v Trade-off 1/2020

 

O autorovi:

Pavel Štěpánek je od roku 2011 výkonným ředitelem České bankovní asociace. V letech 1981–1998 působil na federálním a na českém ministerstvu financí, naposledy jako náměstek ministra. V letech 1999–2005 byl členem bankovní rady ČNB. Působil rovněž v Radě ředitelů v Evropské bance pro obnovu a rozvoj se sídlem v Londýně. Dlouhodobě spolupracuje s VŠE, kde působí jako pedagog.


Autoři:

Podobné články

  • euro-1353420_1920-1280x640

    Je vztah mezi inflací a nezaměstnaností definitivně mrtvý?

    Před bankovním výborem Senátu Spojených států řekl 11. července 2019 guvernér Fedu Jerome Powell, že vztah mezi nezaměstnaností a inflací v USA zmizel. Podle Powella „vztah mezi poklesem v ekonomice nebo nezaměstnaností a inflací byl silný před 50 lety... a odezněl,“ … silná vazba mezi nezaměstnaností a inflací byla přerušena před nejméně 20 lety a vztah se stal slabším a slabším a slabším.“

  • taylorův princip

    Taylorův zákon: pokus staré školy o Bitcoin

    John B. Taylor byl jedním z kandidátů na příštího šéfa americké centrální banky. Nakonec byl Trumpem nominován Jerome Powell (v době uzávěrky ještě nepotvrzený). I tak má již dnes Taylor mnohem větší vliv na centrální banky (včetně Fedu) než většina skutečných šéfů. Objevil zákon ne nepodobný tomu, na kterém je postaven i moderní Bitcoin.

  • money

    Finanční revoluce: věk, ve kterém technologie předčí finanční giganty

    Není pochyb o tom, že peníze jsou hnacím motorem společnosti. Peníze, jako prostředek směny, uchovatel hodnoty a účetní jednotka, jsou jedním z prvků, které drží společnost pohromadě a provázejí ji celou její historií. Z některých pramenů vyplývá, že první platidlo v podobě kovu se objevilo již pět tisíc let před Kristem. Od té doby prošly peníze několika zásadními obdobími, která by se dala označit jako revoluce.