Zdravý selský rozum: o ekonomickém významu a interpretaci rozumnosti v občanském zákoníku

Pravidla obsažená v občanském zákoníku velmi často odkazují na lidský rozum a rozumnost jednání. Hned čtvrtý paragraf stanoví předpoklad soukromého práva, že „každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat“. Obecně to znamená, že chová-li se člověk v interakci s ostatními rozumně, přičemž vychází z toho, že ostatní se chovají rozumně také, mělo by ho čekat minimum překvapení. Je rozumné stavět na rozumnosti? A jak má soud určit, co je a co není rozumné?

Rozumnost rozumnosti
Samozřejmě, lidský život je bohatý a někdy může dojít ke „srážce s blbcem“. Náklady takovéto srážky pak mohou být značné, a pokud bychom tuto událost mohli předpokládat, jistě vyvineme zvýšené úsilí, abychom se jí vyhnuli. Takové varování však často není k dispozici a uvedené ustanovení vlastně říká, že adekvátní jednání je takové, které vychází z předpokladu, že se srazíme s normálním člověkem.
To je atraktivní uspořádání věcí hned z několika důvodů. Zaprvé, v průměru spolu do styku přicházejí průměrní lidé. Pro ilustraci uvažme, že zákon stanoví, že máme jednat tak, jako by ostatní lidé měli inteligenci alespoň na úrovni prvního kvantilu (IQ 65). To by na jednu stranu znamenalo, že musíme být extrémně opatrní ve vztahu k očekáváním od ostatních. Pokud by zákon současně stanovil, že se předpokládá, že každý člověk má rozum alespoň na úrovni prvního kvantilu, znamenalo by to, že můžeme vůči ostatním jednat velmi hloupě, ne-li nebezpečně. Takové pravidlo by nezbytně bylo kontradikcí sebe sama. Zadruhé, paragraf čtyři dává podněty k rozumnému chování oběma stranám případné nehody, potenciálnímu škůdci i oběti. Zatřetí, adekvátní podněty oběma stranám obecně vedou k minimalizaci společenských nákladů, které jsou s nehodami spojeny.

…
Pokračování v Trade-off 1/2016.
Objednat časopis.

---

Autoři:

• Josef Montag